8 Tdo 443/2009
Datum rozhodnutí: 06.05.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 443/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2009 o dovolání obviněného O. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 11 To 388/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 58/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 1 T 58/2006, byl obviněný O. K. uznán vinným, že

dne 10. 10. 2005 na M. ú. v J. a následně na K. ú. pro K. k., pracoviště J., při uzavření kupní smlouvy o prodeji rodinného domu v ulici H. v H., okr. J., na stavební parcele a přináležejících pozemků na parcele vše zapsáno na LV u K. ú. pro K. k., pracoviště J., kde jako kupující vystupoval M. G., opakovaně přislíbil vlastníku nemovitosti E. P., uhradit zálohu za prodej nemovitosti ve výši 1.550.000,- Kč po podpisu smlouvy a po podpisu návrhu na vklad nemovitosti před podáním tohoto návrhu u katastrálního úřadu, k čemuž však nedošlo a vklad byl uskutečněn až po nátlaku na poškozenou a s příslibem úhrady finanční částky ihned po podání návrhu v bance, k čemuž však rovněž nedošlo, neboť na příslušném účtu nebyl dostatek finančních prostředků .



Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a podle § 250 odst. 3 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků.

Okresní soud stejným rozsudkem zároveň podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil spoluobviněného M. G. obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu, že

dne 10. 10. 2005 na M. ú. v J. a následně na K. ú. pro K. k., pracoviště J., při uzavření kupní smlouvy o prodeji rodinného domu v ulici H. v H., okr. J., na stavební parcele a přináležejících pozemků na parcele vše zapsáno na LV u K. ú. pro K. k., pracoviště J., opakovaně přislíbil vlastníku nemovitosti E.P., uhradit zálohu za prodej nemovitosti ve výši 1.550.000,- Kč po podpisu smlouvy a po podpisu návrhu na vklad nemovitosti před podáním tohoto návrhu u katastrálního úřadu, k čemuž však nedošlo a vklad byl uskutečněn až po psychickém nátlaku na poškozenou a s příslibem úhrady finanční částky ihned po podání návrhu v bance, k čemuž však rovněž nedošlo, neboť na příslušném účtu nebyl dostatek finančních prostředků, s čímž byl srozuměn ,

v čemž byl spatřován obžalobou pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný O. K. a v neprospěch obou obviněných také státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jičíně. Krajský soud v Hradci Králové o nich rozhodl rozsudkem ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 11 To 388/2008, tak, že v bodě I) k odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku, jímž byl obviněný M. G. zproštěn obžaloby (srov. shora) a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tohoto obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. pro skutek již výše popsaný. V bodě II) odvolání státního zástupce podané v trestní věci obviněného O. K. a odvolání tohoto obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání již jen obviněný O. K. (dále převážně jen obviněný , příp. dovolatel ). Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. I. B. a uplatnil v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) a g) tr. ř.

Dovolatel ve svém podání poukazoval zejména na to, že podle podané obžaloby se oba obvinění měli dopustit výše popsaného deliktu ve spolupachatelství, přičemž je evidentní, že popis skutku je u obou pachatelů fakticky totožný. Pokud se ovšem na jeho spáchání podílel stejnou měrou i spoluobviněný M. G., který však byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. s odůvodněním, že se vytýkaný skutek nestal, pak je v jeho (dovolatelově) případě odsuzující výrok neodůvodnitelný (takový postup považoval za protismyslný).

Obviněný dále namítal, že popsané jednání se mělo stát v jediný den, a to dne 10. 10. 2005, nikoliv v předchozím nebo pozdějším období, a že se jej účastnily tři osoby: E. P., která má procesní postavení poškozené, on a M. G. Jednání probíhalo nejprve v restauraci naproti jičínské matrice, kde byly vypisovány příjmové a výdajové pokladní doklady, kterými bylo stvrzováno předání kupní ceny (dovolatelem) poškozené E. P. v předchozím období, následně pokračovalo na matrice, kde byly ověřeny podpisy na kupní smlouvě, a posléze všechny tři osoby odešly na katastrální úřad, kde byl podán návrh na vklad. Následně probíhalo jednání v místní pobočce Č., kde se spoluobviněný M. G. neúspěšně pokusil ze svého účtu vyzvednout peníze, aby doplatil zbytek kupní ceny.

Podle názoru dovolatele je tedy evidentní, že pokud se skutkový děj odehrál v jediný den, pak se jej účastnil i spoluobviněný M. G., který tak jednal ve spolupachatelství ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák., neboť se na jednání alespoň částečně účastnil předstíranou snahou poskytnout poškozené finanční prostředky na úhradu zbytku kupní ceny. Lze tedy mít za to, že se na podvodném jednání buď podíleli oba obvinění (pokud bude vycházeno z výpovědi poškozené P.), nebo jednání ani jednoho z nich trestným činem není (pokud bude vycházeno z jejich výpovědí, resp. z výpovědi M. G., podle níž P. sama bez jakéhokoliv nátlaku pomáhala vyplňovat příjmové a výdajové doklady, takže bylo možno jednoznačně usoudit, že většinu kupní ceny již dříve obdržela).

V závěru svého podání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil oba napadené rozsudky soudů nižších stupňů v části jeho se týkající a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby v této části věc znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a uvedla, že při takto vyjádřené dovolací argumentaci obviněného je zřejmé, že jejím prostřednictvím není namítáno, že dovolateli přisouzený skutek není trestným činem, protože nejsou naplněny znaky skutkové podstaty. Podané dovolání ani není podepřeno žádnými hmotně právními námitkami, které by byly při namítané nesprávnosti právního posouzení skutku přezkoumatelné. Je založeno pouze na úvahách, týkajících se hodnocení provedeného dokazování o tom, zda se vytýkaný skutek stal, kdo jej spáchal a jak o něm mělo být rozhodnuto.

Státní zástupkyně dále uvedla, že základ dovolání tvoří výtka, že spoluobviněný M. G. byl pravomocně obžaloby zproštěn, neboť se vytýkaný skutek vůbec nestal, a že mělo být shodným způsobem rozhodnuto i ve vztahu k dovolateli, příp. bylo na místě uznat je oba vinnými tímto skutkem. Takto zaměřenou dovolací argumentací však obviněný v prvé řadě napadl zprošťující výrok ve vztahu ke svému spoluobviněnému a na tomto podkladě se domáhal i svého zproštění, popř. svoje uznání viny podmiňoval i rozhodnutím o vině svého spoluobviněného. Za situace, kdy dovolatel namítal nesprávnost soudního výroku, který se ho bezprostředně nedotýká (neboť se dotýká jiné osoby), přesáhl rozsah svého oprávnění ve smyslu své procesní legitimace tak jak je vymezena v § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.

V závěru svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl jako podané osobou neoprávněnou, a aby takové rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Pokud jde o posouzení otázky, zda dovolání bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru (rozdílnému od názoru státní zástupkyně), že obviněný O. K. je osobou k podání dovolání oprávněnou.

K této problematice je zapotřebí uvést, že za dovolání podané neoprávněnou osobou by bylo možno považovat např. dovolání, které bylo podáno jiným státním zástupcem, poškozeným, zúčastněnou osobou, apod. Neoprávněnými osobami k podání dovolání jsou i osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. ř., které sice mohou ve prospěch obviněného podat odvolání, ne však dovolání. Dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce proto nemůže být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako dovolání podané neoprávněnou osobou, neboť ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. tuto procesní stranu výslovně za oprávněnou osobu označuje.

V daném případě je tomu tak i přesto, že některé argumenty obviněného v textu jeho podání mohou evokovat dojem, že se dovoláním domáhal spíše odsouzení spoluobviněného M. G., než zproštění své osoby. Nejvyšší soud je však přesvědčen, že dovolatel takovou argumentací chtěl výrazně upozornit na fakt, že by u spolupachatelů v rozsudku neměly vedle sebe obstát dva naprosto rozdílné výroky jeden odsuzující jednoho ze spolupachatelů a druhý zprošťující druhého ze spolupachatelů (to dokonce se závěrem, že se skutek nestal). Tento záměr dovolatele je ostatně zřejmý i z jeho závěrečného návrhu (srov. shora).

Dále musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. totiž nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Přestože obviněný tento dovolací důvod blíže neodůvodnil, nelze pochybovat, že jeho naplnění spatřoval v tom, že řízení předcházející vydání rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnil jej tedy v jeho druhé variantě, když tvrdil, že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady jsou sice formulovány tak, že obecně směřují proti právní kvalifikaci skutku, jímž byl dovolatel uznán vinným, neobsahují však žádnou hmotně právní argumentaci, ze které by vyplývalo, že právní posouzení zjištěného skutku je chybné. Jak již bylo zmíněno výše, dovolatel namítal, že je protismyslný, resp. neodůvodnitelný odsuzující výrok rozsudku ve vztahu k jednomu ze spolupachatelů vedle rozsudku zprošťujícího ve vztahu k druhému ze spolupachatelů (u toho navíc se závěrem, že se skutek nestal). To je ovšem argumentace procesně právní, kterou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.

Nad rámec řečeného Nejvyšší soud dodává, že odsuzující výrok rozsudku soudu prvního stupně vztahující se k dovolateli mohl obstát bez ohledu na zprošťující výrok rozsudku soudu druhého stupně vztahující se ke druhému spoluobviněnému. Jde totiž o výroky zcela samostatné a oddělitelné. Jakkoliv mohou vznikat pochybnosti o správnosti a zákonnosti výroku odvolacího soudu, jímž byl spoluobviněný M. G. zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. (tedy se závěrem, že se skutek nestal), Nejvyšší soud se při absenci dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které by bylo podáno proti takovému výroku v neprospěch tohoto spoluobviněného, takovou problematikou zabývat nemohl.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a ve vztahu k dovolateli učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. května 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a