8 Tdo 442/2017
Datum rozhodnutí: 27.04.2017
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5,6 tr. ř., § 205 odst. 1,2,3 tr. zákoníku, § 23 tr. zákoníku, § 207 tr. zákoníku



8 Tdo 442/2017-37

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2017 o dovolání obviněného G. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 7 To 254/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 44/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. D. odmítá .
Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2016, sp. zn. 8 T 44/2016, byl obviněný G. D. uznán vinným: pod body 1), 2) a 5) jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem pod bodem 2) nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem v bodech 1) a 5) spáchaným s druhou osobou ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 1) též přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks mobilního telefonu zn. HTC, IMEI ..., 1 ks SIM karty společnosti Tesco č. ... a 1 ks Micro Nokia 4 GB černé barvy. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. K. a L. B. a o nárocích poškozených na náhradu škody (§ 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 2 tr. ř., § 229 odst. 3 tr. ř.).

2. Proti označenému rozsudku podal obviněný G. D. odvolání, které zaměřil na výroky o vině a trestu. Spoluobvinění M. K. a L. B. se (stejně jako státní zástupce) práva na podání odvolání vzdali. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 7 To 254/2016, byl z podnětu odvolání obviněného G. D. rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušen ve vztahu k tomuto obviněnému a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný G. D. byl uznán vinným pod body 1) 3) jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 1) jednak též přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks mobilního telefonu zn. HTC, IMEI ..., 1 ks SIM karty společnosti Tesco č. ... a 1 ks Micro Nokia 4 GB černé barvy.

3. Podle skutkové věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se obviněný G. D. dopustil označených přečinů tím, že:

ačkoliv

byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2014 pod sp. zn. 8 T 172/2014 s nabytím právní moci dne 24. 11. 2014 uznán vinným mj. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněné propuštěn usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 18 Pp 24/2015, se stanovením zkušební doby do 24. 9. 2018, a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 40 měsíců,

byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 74 T 8/2011, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2011, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen mj. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roků,

přesto opět

1) společně s již pravomocně odsouzeným M. K. v době od 06:30 hod. do 17:30 hod. dne 17. 11. 2015 v M. O. na ul. H., poblíže budovy hotelu ParkInn, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, po předchozím vypáčení zámku dveří řidiče a zavazadlového prostoru a poškození spínací skříňky pomocí šroubováku vnikli do osobního motorového vozidla tovární zn. Škoda Octavia, zelené metalické barvy, RZ CZ ..., se záměrem vozidlo odcizit, kde následně poškodili spínací skříňku, ke které připojili kabely ze svého počítače, čímž odblokovali imobilizér a vozidlo pomocí šroubováku nastartovali a s vozidlem odjeli směrem do O.-Z., poté vozidlo opakovaně užívali k jízdě v rámci města O., přičemž v řízení vozidla se vystřídali, vozidlo odstavili na ul. H. č. ... v O.-H., kde bylo nalezeno policisty PČR, svým jednáním způsobili poškozenému I. S., odcizením vozidla včetně věcí v něm uloženými škodu ve výši 87 808 Kč a škodu na poškození vozidla ve výši 6 889 Kč,

2) sám v době od 08:00 hod. do 16:45 hod. dne 17. 11. 2015 v M. O. na parkovišti na ul. H. se záměrem zmocnit se zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky VW Passat, barvy stříbrné metalízy, RZ ..., v hodnotě 70 500 Kč, nezjištěným předmětem vypáčil zámek předních levých dveří a vnikl do tohoto vozidla, kde následně poškodil spínací skříňku, přičemž se mu však vozidlo nastartovat a z místa s vozidlem odjet nepodařilo, čímž tímto svým jednáním způsobil poškozenému T. P., škodu poškozením vozidla ve výši 8 960 Kč,

3) společně s již pravomocně odsouzeným M. K. v době od 22:00 hod. dne 18. 11. 2015 do 04:45 hod. dne 19. 11. 2015 v O.-P. na ul. A. H. po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti po předchozím vylomení zámku dveří řidiče pomocí šroubováku vnikli do osobního motorového vozidla tovární zn. Volkswagen Golf 1J, barvy stříbrné, RZ ..., se záměrem vozidlo odcizit, kde následně poškodili spínací skříňku, ke které připojili kabely z přineseného počítače, čímž odblokovali imobilizér, vozidlo pomocí šroubováku nastartovali a s vozidlem poté obžalovaný K. odjel a odstavil ho na parkovišti M. č. ... v O.-H., kde ho následně nabídl k užívání obžalovanému B., čímž svým jednáním způsobili poškozenému M. U., škodu odcizením vozidla včetně věcí v něm uloženými ve výši 34 986 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši 7 743 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 7 To 254/2016, podal obviněný G. D. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Byl přesvědčen, že jednání popsané ve skutkové větě výroku o vině pod body 1) 3) rozsudku odvolacího soudu nevykazuje znaky pokračujícího přečinu krádeže (dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu), přečinu poškození cizí věci ani přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Brojil proti naplnění objektivní a subjektivní stránky označených přečinů. Ani z formulace výroku o vině, ani z odůvodnění rozsudku nevyplývá, kterým konkrétním jednáním příslušnou objektivní a subjektivní stránku naplnil. Součinnost s druhým pachatelem a úmysl jsou toliko předpokládány, o čemž svědčí užití obecných formulací společným jednáním , za vzájemné součinnosti , vnikli , po vypáčení , připojili svůj (není jasno, čí) počítač , nastartovali , odvezli , užívali , se záměrem vozidlo odcizit , se záměrem se vozidla zmocnit . Společná domluva a vzájemná účast na spáchání trestné činnosti z provedených důkazů nevyplývá. Spoluobviněný M. K. vypověděl, že to on si vyhlédl vozidlo VW Golf, šroubovákem vylomil zámek, nasedl do vozidla, vylomil spínací skříňku, propojil notebook s vozidlem, odjel s ním do místa svého bydliště a nabídl je spoluobviněnému L. B. Obviněný nevyvinul ve věci ani částečnou aktivitu, k jednání spoluobviněného M. K. nikterak nepřispěl. Že měl být na místě činu přítomen a že se měl případně nacházet i v automobilu, úmysl dopustit se vytýkaného jednání neprokazuje. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15, použitím pachových stop jako nepřímého nebo také podpůrného důkazu je obecně možno dospět pouze k závěru, že se určitá osoba v blíže neurčené době s největší pravděpodobností nacházela na určitém místě (zde ve vozidle odcizeném jinou osobou), ale nikoliv k závěru, co tato určitá osoba dělala či nikoliv a jaké byly její úmysly. Obviněný měl za to, že při správném právním posouzení skutku nutno dojít k závěru, že jeho jednání nenaplňuje znaky žádného přečinu, eventuálně že vykazuje maximálně znaky neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku. Rozporoval, že jeho úmyslem bylo vozidlo odcizit a ne je přechodně užívat a že vrácení vozidel bylo dílem náhody. Z výpovědi spoluobviněného M. K. se podává, že úmyslem obviněného bylo vozidla přechodně užívat a poté umožnit jejich majitelům, aby své dispoziční právo obnovili. Uvedené podporuje skutečnost, že vozidla byla nalezena odstavena na veřejně přístupných plochách. Pokud jde o skutek pod bodem 2), spoluobviněný vypověděl, že nevěděl, co chtěl obviněný s vozidlem, které se mu nepodařilo nastartovat, udělat.

6. Rovněž se domníval, že ve věci je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a z nich vyplývajícími právními závěry. Od počátku trestního řízení spáchání trestné činnosti konstantně odmítal, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, že by to byl on, kdo se měl se spoluobviněným M. K. dopustit krádeží vozidel Škoda Octavia, VW Passat a VW Golf. Zopakoval, že dne 17. 11. 2015 se se spoluobviněným krátce setkal a noc zřejmě strávil se svou přítelkyní B. T., což tato potvrdila. Dne 18. 11. 2015 večer přišel do bytu spoluobviněného a svědkyně M. H., kde přespal. Spoluobviněný a svědkyně, kteří potvrdili, že u nich přespal, mohli z bytu kdykoliv odejít a zase se vrátit. Závěr, že je z trestné činnosti usvědčován výpovědí spoluobviněného, o jejíž pravdivosti a věrohodnosti nelze pochybovat, vylučuje fakt, že spoluobviněný je osobou v minulosti mnohokrát soudně trestanou za majetkovou trestnou činnost týkající se krádeží vozidel a že se měl v noci, kdy u něj obviněný spal, dopustit krádeže dalších tří vozidel, přičemž v dříve odcizeném vozidle Škoda Octavia s ním byla svědkyně M. H., jeho tehdejší přítelkyně, k jejímuž jednání se dále odmítl vyjádřit. Přestože orgány činné v trestním řízení odebraly dne 19. 11. 2015 u svědkyně M. H. pachové vzorky, trestní spis neobsahuje žádné další informace o tom, jak s nimi bylo naloženo a zda se shodují či nikoliv s pachovými stopami z vozidel, z jejichž krádeže byl obviněný uznán vinným. Z uvedeného je zřejmé, že spoluobviněný M. K. se svou výpovědí snažil zmírnit svoji vinu a pomoci svědkyni M. H., která pro nebezpečí trestního stíhání své osoby odmítla vypovídat. Na jeho nevěrohodnost lze usuzovat z toho, že nejprve tvrdil, že notebook na odblokování imobilizérů, který policii vydala svědkyně M. H., patřil obviněnému, a následně uvedl, že se jednalo o jiný počítač. Svědkyně M. H. přitom policii při vydání sdělila, že notebook patří spoluobviněnému. Obviněného s notebookem, s nímž spoluobviněný M. K. prokazatelně páchal trestnou činnost ve dnech 18. a 19. 11. 2015, nic vyjma výpovědi spoluobviněného nespojuje.

7. Pokud jde o závěr soudu, že výpověď spoluobviněného M. K. podporuje odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, z vyhodnocení obsahu zajištěných věcí ze dne 17. 3. 2016 vyplývá, že na paměťové kartě mobilního telefonu HTC s vloženou SIM kartou a paměťovou kartou NOKIA micro SDHC se nepodařilo dohledat přítomnost textových řetězců vztahujících se k VIN kódům vozidel, z jejichž krádeže byl obviněný uznán vinným. Zkoumáním zajištěného notebooku ASUS bylo zjištěno, že aplikační a uživatelské datové soubory se záznamy o činnosti souborů programu VAG6 nebyly nalezeny. V řízení tak nebylo prokázáno, že zmíněný mobilní telefon, SIM karta a notebook byly použity k deaktivaci imobilizérů vozidel, z jejichž krádeže byl obviněný uznán vinným.

8. Obviněný polemizoval i se závěrem, že výpověď spoluobviněného M. K. koresponduje s odborným vyjádřením z oboru metoda pachové identifikace. Nejen že soud nespecifikoval, které z odborných vyjádření má na mysli (zda ze dne 18. 2. 2016, 22. 2. 2016, 24. 2. 2016, 26. 2. 2016, 2. 3. 2016, 14. 3. 2016), ale především neuvedl, jakými úvahami se řídil při svém rozhodnutí akceptovat metodu, jejíž podstatou je subjektivní chování psa, a proč přijal výsledky této metody (tři tabulky přiložené k odborným vyjádřením) jako nesporné a jednoznačné. Samo napadené rozhodnutí konstatuje, že pachovou identifikaci lze připustit pouze za splnění podmínek spočívajících v dostatečné kvalifikaci psovoda, vhodného druhu psa s odpovídajícím výcvikem a s dostatečnou spolehlivostí. Splnění žádné z těchto podmínek však z dokazování provedeného soudem a ze skutkových zjištění napadeného rozhodnutí vůbec nevyplývá. Soud ocitoval z odborného vyjádření, že k identifikaci byl využit služební pes J. s ev. č. ..., avšak k jeho způsobilosti nic neuvedl. Závěr, že úkony byly prováděny školenými policisty, je údajem nepřezkoumatelným, poněvadž není zřejmé, na základě čeho jej soud učinil, když z odborného vyjádření nic o proškolení policistů jako specialistů nevyplývá.

9. Obviněný zpochybnil shodu svých pachových vzorků s otisky pachových stop sejmutých na vozidlech, jejichž odcizení je mu dáváno za vinu. Ani v jednom z protokolů o odběru pachových stop není nikde uvedena značka PVO 78/16 či PVO 77/16. Pachové vzorky mu navíc byly odebrány dvakrát, dne 19. 11. 2015 a dne 8. 2. 2016 (pozn.: správně dne 4. 2. 2016), přičemž při druhém z uvedených odběrů nebyl přítomen jeho obhájce, ačkoliv měl právo být přítomen všem vyšetřovacím úkonům. Stejné námitky vznesl obviněný i k identifikaci otisků pachových stop odebraných z místa činu. V protokolech o odběru nejsou uvedena citovaná čísla 91/16/1, 93/16/1, 4, 5, identifikující dobu a místo odběru. Přitom z žádosti o zajištění doplňujících pachových konzerv ze dne 29. 1. 2016 vyplývá, že oddělení kriminalistické techniky je žádáno o zajištění a nasnímání dodatečných 25 kusů pachových konzerv z obdobných míst, kde byla trestná činnost spáchána. Z odborných vyjádření tak není jasné, které pachové vzorky obviněného (z kterého dne a z kterého boku) a které otisky pachových stop z míst činů měl zpracovatel odborných vyjádření k dispozici a které otisky pachových stop a pachových vzorků osoby jsou v odborných vyjádřeních použity ke konstatování pachové shody otisku pachové stopy s pachovým vzorkem osoby. Soud nevzal v úvahu možnost znehodnocení metody pachové identifikace. Obviněný z 18. na 19. 11. 2015 pobýval v bytě spoluobviněného M. K., přespal v jeho posteli, použil jeho domácí oblečení a jeho hygienické prostředky včetně ručníku. Není tedy vyloučeno, že pachové vzorky, jež mu byly odebrány, byly pachem spoluobviněného kontaminovány. K námitkám stran nepoužitelnosti odborných vyjádření se napadené rozhodnutí nijak nevyjádřilo, a tudíž je v této části nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelné je i v části, v níž se nevyjádřilo k výtce, že odborné vyjádření nebylo obviněnému a jeho obhájci v přípravném řízení předloženo, a že se tak s ním nemohli seznámit.

10. Obviněný odvolacímu soudu navrhl, aby zrušil napadený rozsudek a věc vrátil okresnímu soudu k doplnění dokazování podle metodiky stanovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15, popřípadě aby sám dokazování v uvedeném směru doplnil. Navrhl, aby se soud vyjádřil k hodnocení důkazního významu výsledků pachové identifikace, aby zjistil, zda kriminalistický technik a policejní psovod splňují kvalifikační předpoklady nezbytné pro výkon této činnosti, zda použitý pes absolvoval předepsaný výcvik, případně potřebné přezkoušení, jaké byly jeho dosavadní výsledky, zda došlo k uchování pachových stop a zda nemohlo dojít k jejich záměně, přenosu či nepřípustné manipulaci, a aby přezkoumal správnost provedení metody pachové identifikace pomocí kontrolního znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistické odorologie. Odvolací soud návrhu na doplnění dokazování nevyhověl, neboť naznal, že k přezkumu správnosti provedení metody pachové identifikace není důvod. Obviněný s tím zásadně nesouhlasí. V uvedeném odborném vyjádření je v souvislosti s metodou pachové identifikace zmíněna metodika MPI. To však pouze s poukazem na možnost dotazu garanta MPI, tj. Policejního prezidia PČR, odboru služební kynologie a hipologie. Podle obviněného není tento odkaz sám o sobě průkazem nespornosti použité metody pachové identifikace, a tedy průkazem nespornosti odborného vyjádření ve smyslu § 105 odst. l tr. ř.

11. Obviněný uzavřel, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 7 To 254/2016, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2016, sp. zn. 8 T 44/2016, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citované rozsudky obsahově navazující a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

12. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

16. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

17. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal.

18. K otázce případné procesní nepoužitelnosti odborného vyjádření z oboru metoda pachové identifikace je zapotřebí předeslat, že jako procesně nepoužitelný je v souladu s judikaturou Ústavního soudu označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. K metodě pachové identifikace je vhodné v obecné rovině předeslat, že i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi použití pachových stop jako nepřímého nebo také podpůrného důkazu připouští, resp. obecnou věrohodnost samotného důkazu pachovou zkouškou nezpochybňuje. Stejně tak ale připomíná, že na základě tohoto důkazu je obecně možno dospět pouze k závěru, že se určitá osoba v blíže neurčené době s největší pravděpodobností nacházela na určitém místě. Nelze tedy pouze z něj jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že se taková osoba dopustila trestného činu, který se na daném místě stal (srov. např. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 394/97, sp. zn. II. ÚS 418/99, sp. zn. IV. ÚS 10/02, sp. zn. II. ÚS 90/04, sp. zn. II. ÚS 2168/07 a sp. zn. II. ÚS 3094/08, nověji nálezy ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15, a ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16). Metodě pachové identifikace a podmínkám jejího používání se Ústavní soud věnoval zejména v nálezu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15. Zde především uvedl, že podle převažujících odborných názorů je metoda pachové identifikace (MPI) metodou kriminalistické techniky, která slouží ke ztotožnění individuálního pachu fyzické osoby s jím vytvořenou pachovou stopou na místě činu nebo na jiném místě, které se spácháním činu souvisí. Podstatou metody pachové identifikace je subjektivní chování psa, jehož správnost lze ověřit empiricky a za použití moderních vědeckých metod vzniku pachu a fyziologie jeho vnímání k tomu zvláště vybraným a vycvičeným psem za podmínek nahodilosti i opakování, tedy způsobem potvrzujícím nebo vyvracejícím možnost jejího využití v konkrétním případě (srov. STRAUS, J., KLOUBEK, M. Kriminalistická odorologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 9 až 11).

19. Obviněný G. D. namítá nepřítomnost svého obhájce při v pořadí druhém odběru pachových vzorků a zpochybňuje náležité provedení metody pachové identifikace a v návaznosti na to i relevanci výsledků této metody.

20. Pokud jde o první z uvedených výtek, z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněnému byly odebrány pachové vzorky celkem dvakrát. Poprvé dne 19. 11. 2015 (č. listu 36 a 37) poté, co byl zadržen (č. listu 23, 24), podruhé dne 4. 2. 2016 (č. listu 912) poté, co bylo zahájeno jeho trestní stíhání (č. listu 173 až 175), byl vzat do vazby (č. listu 239 až 245) a byla mu ustanovena obhájkyně Mgr. Tamara Zuzčáková (č. listu 247). Vzhledem k tomu, že obhájce obviněného není oprávněn se účastnit jiných než vyšetřovacích úkonů, tj. úkonů trestního řízení prováděných ve fázi vyšetřování, která začíná po zahájení trestního stíhání, a jeho účast u úkonu prováděného před zahájením trestního stíhání a spočívajícího např. v odběru pachového vzorku podle § 114 tr. ř. tak nepřichází v úvahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 3 Tdo 96/2010), je se zřetelem k výhradě obviněného významné, zda se obhájkyně Mgr. Tamara Zuzčáková účastnila odběru pachového vzorku dne 4. 2. 2016, resp. zda byla o konání tohoto úkonu předem vyrozuměna (za předpokladu, že oznámila policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu ve smyslu § 165 odst. 3 tr. ř.). Z protokolu o odběru pachového vzorku ze dne 4. 2. 2016 se podává, že obhájkyně obviněného nebyla odběru pachového vzorku obviněného přítomna a z obsahu trestního spisu nevyplývá, že by byla o konání zmíněného úkonu vyrozuměna. Současně je ale třeba konstatovat, že z obsahu spisu nevyplývá, že ustanovená obhájkyně oznámila policejnímu orgánu, že se chce tohoto úkonu (případně obecně vyšetřovacích úkonů) účastnit. Jakkoliv si je Nejvyšší soud vědom povinnosti policejního orgánu o provedení tohoto úkonu vyrozumět obhájce, případně státního zástupce, za účelem minimálního dohledu nad provedením tohoto úkonu [srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15, část IV. b) bod 47. d/], na druhou stranu se nedomnívá, že by s ohledem na povahu tohoto úkonu a význam přítomnosti obhájce uvedené pochybení znamenalo natolik zásadní porušení práva na spravedlivý proces, že by bylo nutné konstatovat, že k protokolu o odběru pachového vzorku a v návaznosti na to k odbornému vyjádření z oboru metoda pachové identifikace nelze při zjišťování skutkového stavu věci přihlížet, a to i v případě, že by obhájkyně oznámila policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu ve smyslu § 165 odst. 3 tr. ř.. Navíc nelze nevidět, že v obviněný měl možnost se k postupu a způsobu, jakým byl odebrán pachový vzorek dne 4. 2. 2016, vyjádřit po skončení vyšetřování (viz záznam o prostudování spisu ze dne 25. 2. 2016, č. listu 1286) i v průběhu hlavního líčení před soudem prvního stupně, v němž byla jako důkaz provedena též odborná vyjádření k výsledkům zkoumání z oboru metody pachové identifikace (č. listu 1482).

21. K ostatním výhradám je zapotřebí poznamenat, že nedílnou součástí obviněným rozporovaných odborných vyjádření ze dne 18. 2., 22. 2., 24. 2., 26. 2., 2. 3. a 14. 3. 2016 (jež byla Okresnímu soudu v Ostravě jakožto soudu prvního stupně postoupena státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Ostravě k založení do spisu až poté, co uvedený státní zástupce podal na obviněné G. D., M. K. a L. B. obžalobu, viz č. listu 1379 ve spojení s č. listu 1300 až 1314) jsou protokoly o provedení pachové identifikace, v nichž je zachycen průběh pachové identifikace. Ze zmiňovaných odborných vyjádření tak lze zjistit, kdy a kým byla pachová identifikace prováděna, za jakých fyzikálních podmínek a s jakým výsledkem. Lze z nich zjistit, že ve všech šesti případech prováděl pachovou identifikaci nprap. K. Š., psovod specialista metody pachové identifikace, se služebním psem Jamem, ev. č. ..., a že ve všech třech případech, kdy byly předmětem zkoumání načichávací pachové konzervy obsahující pachové vzorky obviněného G. D. (srov. odborná vyjádření ze dne 26. 2., 2. 3. a 14. 3. 2016), došlo k potvrzení shody těchto pachových vzorků s otisky pachových stop z míst činů, které byly jinak pro služebního psa nezajímavé. Pokud jde o útok pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, byla potvrzena shoda pachového vzorku obviněného označeného jako PVO 77/16 s otiskem pachové stopy z věnce volantu vozidla Škoda Octavia označené jako OPS 93/16/1, dále s otiskem pachové stopy ze sedáku zadního pravého sedadla tohoto vozidla označené jako OPS 93/16/4 a rovněž s otiskem pachové stopy ze sedáku zadního levého sedadla tohoto vozidla označené jako 93/16/5 (srov. č. listu 1398-1402), jež byly z tohoto vozidla odebrány (viz protokol o odběru pachových stop, č. listu 559). Pokud jde o útok pod bodem 2) výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, byla potvrzena shoda pachového vzorku obviněného označeného jako PVO 78/16 s otiskem pachové stopy ze sedáku sedadla řidiče vozidla VW Passat označené jako OPS 91/16/1 (srov. č. listu 1392 až 1394), která byla z předmětného vozidla odebrána (viz protokol o odběru pachových stop, č. listu 598), a pokud jde o útok pod bodem 3) výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, byla potvrzena shoda pachového vzorku obviněného označeného jako PVO 78/16 s otiskem pachové stopy z pravého předního sedadla vozidla VW Golf označené jako OPS 89/16/3 (srov. č. listu 1395 až 1397), jež byla v předmětném vozidle zajištěna (viz protokol o ohledání místa činu a přehled zajištěných stop, č. listu 684 a 685).

22. Nejvyšší soud má s ohledem na výše uvedené za to, že odborná vyjádření z oboru metoda pachové identifikace nejsou nepoužitelným důkazem. Zachycují průběh provádění pachové identifikace, uvádějí, že pachovou identifikaci prováděl psovod specialista metody pachové identifikace se služebním psem, a mají obsahovou spojitost s protokoly o odběru pachových stop či s protokoly o ohledání místa činu a s protokoly o odběru pachových vzorků. Že z nich explicitně nevyplývá, který konkrétní pachový vzorek obviněného z kterého dne (zda z 19. 11. 2015 či ze 4. 2. 2016) a z které části těla (zda z levého či z pravého boku) se shodoval s jednotlivými otisky pachových stop z míst činů, nepovažuje dovolací soud v dané věci za podstatné.

23. Nejvyšší soud taktéž nesdílí přesvědčení dovolatele o tzv. extrémním rozporu. Obviněný G. D. je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu usvědčován výpovědí spoluobviněného M. K. (č. listu 220 až 223, 226b, 226c, 248 až 251) ve spojení s odbornými vyjádřeními z oboru metoda pachové identifikace ze dne 26. 2., 2. 3. a 14. 3. 2016 (č. listu 1392 až 1394, 1395 až 1397, 1398 až 1402) a s odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat (č. listu 1428 až 1430). Spoluobviněný M. K. podrobně a přesvědčivě hovořil o době a způsobu páchání trestné činnosti, o roli každého ze spoluobviněných a o zainteresovanosti třetích osob. Vyložil okolnosti, za kterých trestnou činnost s ostatními spoluobviněnými páchal, a vyjádřil se i k dílčímu útoku, který spáchal výlučně obviněný G. D. Výpověď spoluobviněného M. K. koresponduje s výsledky metody pachové identifikace. Umístění pachových stop obviněných G. D. a M. K. na místech činu, resp. v předmětných vozidlech zn. Škoda Octavia, VW Passat a VW Golf, odpovídá popisu jednání obviněných na místech činu spoluobviněným M. K. uváděném. S výpovědí spoluobviněného, podle níž byl u vozidel elektronicky deaktivován imobilizér, pak konvenují i závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, z nichž se podává, že na paměťové kartě mobilního telefonu vydaném obviněným G. D. byl nalezen smazaný diagnostický software sloužící k deaktivaci imobilizérů vozidel a že programové soubory tohoto diagnostického softwaru byly nalezeny i v notebooku původně patřícímu obviněnému G. D.

24. Pro úplnost lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 15 až 18 rozsudku nalézacího soudu, str. 10 až 11 rozsudku odvolacího soudu), z nichž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudků v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, proč jí neuvěřily a proč naopak založily závěr o vině dovolatele na usvědčující výpovědi spoluobviněného M. K., korespondující s ostatními, byť nepřímými, usvědčujícími důkazy. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

25. Co se týče právního posouzení skutku, Nejvyšší soud se se závěry odvolacího soudu plně ztotožňuje. Skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a v odůvodnění napadeného rozsudku (str. 11 až 13), potažmo v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 18 až 19), výstižně obsahují všechny znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V tomto ohledu nelze podle dovolacího soudu soudu nižšího stupně ničeho vytknout.

26. V souvislosti s tvrzením obviněného, že v případě útoku pod bodem 3) nevyvinul ani částečnou aktivitu a k jednání spoluobviněného M. K. nikterak nepřispěl, nutno připomenout podmínky spáchání trestného činu ve spolupachatelství (§ 23 tr. zákoníku), kterými jsou společné jednání spolupachatelů (objektivní podmínka) a společný úmysl směřující ke spáchání trestného činu (subjektivní podmínka). O spáchání trestného činu společným jednáním jde nejen tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním naplnil všechny znaky jednání uvedeného ve zvláštní části trestního zákona, ale i tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil jen některý ze znaků jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona, avšak souhrn jednání spolupachatelů naplňuje souhrn znaků jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona, anebo také tehdy, když jednotlivé složky společné trestné činnosti sice samy o sobě znaky jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona nenaplňují, ale ve svém souhrnu představují jednání popsané v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona (srov. rozhodnutí č. 15/1967, č. 36/1973, č. 49/2009-I. Sb. rozh. tr.). Spolupachatelství je tedy činnost, při níž nemusí všichni spolupachatelé jednat stejně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1955, sp. zn. 1 Tz 76/55, publikované pod č. 66/1955 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1433/2009). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí č. 18/1994, č. 49/2009-I., č. 42/2010-II. Sb. rozh. tr.). Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. Společenská škodlivost spolupachatelství zahrnuje vedle společného jednání také skutečnost, že spolupachatelé jsou vědomím společné trestné činnosti navzájem posilováni při jejím páchání.

27. V posuzované věci je významné, že útok pod bodem 3) následoval pouhý den poté, co spoluobviněný M. K. s obviněným G. D. svým kamarádem, o němž věděl, že se zabývá krádežemi vozidel, a kterého požádal o to, aby pro něj ukradl automobil a aby jej automobily naučil krást úmyslným společným jednáním na základě předchozí ústní dohody odcizili vozidlo Škoda Octavia. Spoluobviněný M. K. se s obviněným G. D., který jej přišel ve večerních hodinách navštívit, domluvili na tom, že se pojedou projet. Nasedli do odcizeného vozidla Škoda Octavia, obviněný G. D. si s sebou vzal notebook, který běžně používá k odblokování imobilizérů a který také použil den předtím, a vyrazili na společnou projížďku, kterou zakončili u sídliště, kde si spoluobviněný M. K. vyhlédl vozidlo VW Golf. Spoluobviněný na místě činu postupoval totožným způsobem, který předtím viděl u obviněného G. D. Pomocí šroubováku vylomil zámek dveří a spínací skříňku, propojil notebook obviněného G. D. s řídící jednotkou, odblokoval imobilizér, vozidlo nastartoval a odjel s ním domů. Obviněný G. D. při tom spoluobviněnému sekundoval . Na místě činu mu poskytl notebook, s ohledem na výskyt pachových stop na předním pravém sedadle vozidla VW Golf na něj při procesu deaktivace imobilizéru a startování vozidla dohlížel a z místa činu odjel vozidlem Škoda Octavia k němu domů. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem není pochyb o tom, že obviněný G. D. svým jednáním naplnil jak objektivní, tak subjektivní podmínku spolupachatelství. Na večerní projížďku se spoluobviněným jel s vědomím možné krádeže. Na případnou krádež se připravil, neboť si s sebou vzal svůj notebook, pomocí kterého odblokovával imobilizéry. Proti tomu, že se spoluobviněný rozhodl odcizit VW Golf, nikterak neprotestoval. Naopak. Za tím účelem mu poskytl notebook, dohlížel na něj při deaktivaci imobilizéru a startování vozidla a následně odvezl vozidlo Škoda Octavia, s nímž na místo činu oba předtím přijeli, ke spoluobviněnému domů. Výtky obviněného stran absence společného jednání a společného úmyslu tudíž neobstojí.

28. K námitce týkající se případné kvalifikace jednání jako přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku se již dostatečně vyjádřily soudy nižších stupňů (str. 18, 19 rozsudku soudu prvního stupně, str. 12 rozsudku odvolacího soudu) a oba výstižně reagovaly na znaky odlišující skutkové podstaty krádeže podle § 205 tr. zákoníku a neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku. Respektovaly závěry ustálené judikatury soudů, podle nichž jednání pachatele, který se zmocní cizího motorového vozidla, lze posoudit jako trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku, a nikoliv jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku, jen je-li prokázáno, že tak činil s úmyslem trvale vozidlo užívat nebo jinak s ním naložit způsobem, který by vyloučil obnovení dispozičního práva poškozeného, případně toto výrazně ztíží např. odstaví vozidlo na odlehlém místě, přičemž jeho navrácení poškozenému je závislé na náhodě (k tomu srov. č. 45/1994-II., 42/2011 Sb. rozh. tr.). Nalézací soud správně poukázal na výpověď spoluobviněného M. K., který v přípravném řízení opakovaně potvrdil úmysl vozidla ukrást [potvrdil i úmysl obviněného G. D. ukrást vozidlo VW Passat, viz útok pod bodem 2)], a na skutečnost, že spoluobvinění neučinili žádné kroky vedoucí k navrácení vozidel jejich majitelům. Odvolací soud pak relevantně akcentoval sdělení obviněného G. D. adresované spoluobviněnému M. K., aby si vozidlo ponechal, a v návaznosti na to i výstižně zmínil okamžitou výměnu registrační značky a nabídnutí vozidla spoluobviněnému L. B. Dovolací soud pouze pro úplnost poznamenává, že obvinění M. K. a G. D. na místa činů přijeli automobily (ať už vlastními či kradenými), a měli tudíž možnost dopravního prostředku. I s ohledem na to je vyloučeno, aby usilovali o zmocnění se cizí věci v úmyslu ji přechodně užívat.

29. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud je proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2017 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu