8 Tdo 441/2005
Datum rozhodnutí: 20.04.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 441/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. dubna 2005 o dovolání obviněného P. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 4 To 145/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 128/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. G. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 5 T 128/2002, byl obviněný P. G. uznán vinným návodem k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pokusem trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250a odst. 1, 3 tr. zák a odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet dva měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři roky a šest měsíců; podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 24.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce. Zároveň byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2002, sp. zn. 9 T 173/1996, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného P. K.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný P. G. návodu k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustil tím, že

- dne 17. 12. 1999 v dopoledních hodinách v B., okres N. J., a P., okres O., poté co dříve 15. nebo 16. 12. 1999 telefonicky kontaktoval a poté oznámil dopravní nehodu, která se měla stát v ranních hodinách dne 17. 12. 1999, k jeho požadavku dva příslušníci Policie ČR OŘ SDN N. J. vyhotovili nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě, ze kterého se podávalo, že dne 17. 12. 1999 v 6.15 hod. v B., okres N. J., zavinil obžalovaný P. K. jako řidič nákladního automobilu zn. Avia 31.1 N dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. BMW 520, držitelky X. G., které řídil obviněný P. G., tím, že při sjíždění z kopce na namrzlé vozovce dostal smyk, zadní částí vozidla vjel do protisměru, kde se střetl s protijedoucím vozidlem zn. BMW, které po střetu vyjelo vpravo mimo vozovku a narazilo do stromu, čemuž byla přizpůsobena i fotografická fotodokumentace a náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku obviněném P. K. a jeho vozidle jim předložil obviněný P. G. a současně s jejich vědomím podepsal za nepřítomného obviněného P. K. záznam o malé dopravní nehodě a následně P. G. záznam předložil společně s dalšími tiskopisy Č. p., a. s.,

Pokus trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. spáchal podle zjištění tohoto soudu společně s obviněným P. K. tím, že

- ve dnech 20. 12. 1999 a 27. 12. 1999 v O., v budově agentury Č. p., a. s., oznámil obviněný P. G. za poškozenou svou manželku X. G. a obviněný P. K. za pojištěného obchodní společnost E. se sídlem v K. prostřednictvím obviněného P. G. se záměrem získat pojistné plnění, na které nebyl právní nárok, prostřednictvím vyplněných tiskopisů Dotazník pro poškozeného a Oznámení nehody k zákonnému pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla , že dne 17. 12. 1999 v 6.15 hod. v B., okr. N. J., zavinil obviněný P. K. jako řidič nákladního automobilu zn. Avia 31.1 N dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. BMW 520 držitelky X. G., které řídil obviněný P. G., tím, že při sjíždění z kopce na namrzlé vozovce dostal smyk, zadní částí vozidla vjel do protisměru, kde se střetl s protijedoucím vozidlem zn. BMW, které vytlačil z vozovky, kde narazilo do stromu, což se však nezakládalo na pravdě, neboť s vozidlem zn. BMW 520 havarovala bez cizího zavinění manželka obviněného P. G. X. G. již dne 8. 12. 1999 v B. na stejném místě, přičemž obviněnému P. G. na základě jeho žádosti policisté Policie ČR OŘ SDN po předložení dokladů, které mu zapůjčil obviněný P. K. dne 17. 12. 1999, vypracovali nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě, který předložil Č. p. a. s., v důsledku čehož měla manželka obviněného X. G. jako poškozená neoprávněně obdržet od Č. p., a. s., finanční částku 114.000,- Kč, kterou však neobdržela, neboť Č. p., a. s., zjistila, že k této dopravní nehodě nedošlo tak, jak je uvedeno.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění P. G. a P. K. odvoláními, směřujícími proti výrokům o vině i výrokům o trestu. K jejich odvoláním byl podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestu ohledně obou obviněných a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině byl obviněný P. G. odsouzen podle § 158 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři roky; podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 24.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Znovu bylo rozhodnuto též o trestu ohledně obviněného P. K.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. G. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, směřující proti výroku o vině návodem k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a proti výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Třebaže předeslal, že si je vědom, že dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, zabýval se hodnocením použitelnosti výpovědí dříve spoluobviněných B. G. a K. K. ve stadiu přípravného řízení a poté v řízení před soudem a upozornil na vadné hodnocení důkazů procesně použitelných s důkazy procesně nepoužitelnými, jak to učinil odvolací soud, pakliže konstatoval, že okresní soud při hodnocení důkazů vycházel ze znaleckého posudku Ing. P. K., do kterého zapadají výpovědi B. G. a K. K. Uplatnil výhrady ohledně validity svědeckých výpovědí JUDr. S. a J. V. a zdůraznil, že jediným důkazem, z něhož soudy mohly vycházet, byla jeho výpověď. Z popisu skutku nelze podle něj dovodit, na základě jakých konkrétních zjištění mohl soud učinit závěr, že byly naplněny zákonné znaky návodu k uvedenému trestnému činu. Argumentoval, že tyto znaky nejsou vyjádřeny konstatováním ... k jeho požadavku dva příslušníci Policie ČR vyhotovili nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě . Namítl, že zákonné znaky návodu nebyly naplněny a v této části rozhodnutí je právní závěr soudů přinejmenším nepřezkoumatelný. Na základě zjištěného skutkového stavu mohl soud dospět k závěru, že se obviněný dopustil toliko pokusu trestného činu pojistného podvodu.

Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně zrušil ve výroku o vině návodem k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a ve výroku o trestu a aby Okresnímu soudu v Novém Jičíně (viz oprava obsažená ve stanovisku obviněného k vyjádření státní zástupkyně) přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání poukázala na to, že jediná námitka, již lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je námitka týkající se naplnění zákonných znaků návodu k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele. Té však podle ní nelze přisvědčit, neboť z relevantní části skutkové věty plyne, že obviněný požádal službukonající příslušníky dopravní policie o vyhotovení nepravdivého záznamu o dopravní nehodě a jeho žádosti bylo vyhověno, a to včetně pořízení tomu odpovídající fotodokumentace. Upozornila, že dovolatel tak zcela programově a tedy v návaznosti na následné oznámení nepravdivé pojistné události nabádal uvedené osoby v postavení veřejných činitelů, aby svoji pravomoc vykonávali v rozporu s předepsaným postupem. Proto není podle jejího názoru pochyb o tom, že je ve smyslu podmínek § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. za účelem dosažení vlastního majetkového prospěchu naváděl ke spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.



Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Ačkoli obviněný v dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil také námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit a k nimž proto nebylo možno přihlížet. Tento závěr se týká výhrad, které směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů a správnosti skutkových zjištění soudů obou stupňů. Povahu námitek skutkových mají především výhrady obviněného zdůrazňující procesní neúčinnost výpovědí dříve spoluobviněných B. G. a K. K., jejichž prostřednictvím obviněný zpochybnil správnost učiněných skutkových zjištění. Jako na polemiku se skutkovými zjištěními soudů nutno pohlížet na výtku obviněného, jež směřovala proti způsobu hodnocení výpovědí těchto svědků v konfrontaci se závěry znaleckého posudku Ing. P. K. a též výpovědí svědků JUDr. S. a J. V. Je zřejmé, že prostřednictvím takto prezentovaných námitek obviněný primárně polemizoval se správností skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Novém Jičíně a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i Krajský soud v Ostravě, a že takto uplatněné vady mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad, což však v posuzovaném případě zjištěno nebylo. Soud prvního stupně se s obhajobou obviněného zevrubně a logicky vypořádal, vyložil, proč neuvěřil výpovědím obviněného P. G. a spoluobviněného P. K., proč naopak své rozhodnutí opřel o znalecký posudek a výpověď znalce Ing. P. K., výpovědi svědků J. K., M. K., P. M., J. G. a dalších svědků jmenovaných v odůvodnění jeho rozhodnutí (viz strany 15 -17), a s jeho závěry se ztotožnil i odvolací soud. Pokud nad rámec přitakání skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení provedených důkazů, jak je učinil soud prvního stupně, odvolací soud nikoliv přiléhavě odkázal i na další důkazy, které je podle jeho názoru třeba hodnotit jako důkazy usvědčující, ač jejich důkazní síla není relevantní či jde dokonce o důkazy procesně neúčinné, nemění to nic na přesvědčivosti a logických vazbách mezi provedenými důkazy a na nich postavených skutkových zjištěních, jak je učinil soud prvního stupně.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda skutek obviněného vykazuje znaky návodu k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu.

Podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. je účastník na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, kdo úmyslně navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce).

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky účastenství na uvedeném trestném činu, které spočívají v tom, že obviněný navedl veřejného činitele v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch, aby vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která přesvědčivě vyjadřují zákonné znaky návodu k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b) tr. zák. Tato zjištění vyjadřují, že z iniciativy obviněného a na jeho popud (neboť to byl on, kdo kontaktoval B. G.) příslušníci Policie ČR, služby dopravní policie B. G. a K. K. postupovali v hrubém rozporu se závazným pokynem policejního prezidenta a sepsali záznam o malé dopravní nehodě, která se nestala, aniž zpracovali záznam o velké dopravní nehodě a věc jako velkou dopravní nehodu vědomě neprošetřovali, byť tak bylo jejich povinností, a činili tak ve prospěch obviněného, který potřeboval vyhotovení dokladu a zaznamenání dopravní nehody pro úspěšné uplatnění pojistného nároku u Č. p., a. s.

Obviněný namítl, že skutková zjištění uvedená v rozsudku soudu prvního stupně neobsahují a nevystihují všechny zákonné znaky skutkové podstaty návodu k trestnému činu, jímž byl uznán vinným, neboť zákonný znak návodu není vyjádřen konstatováním k jeho požadavku dva příslušníci Policie ČR vyhotovili nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě , a že právní závěry soudů jsou nepřezkoumatelné. S výhradami obviněného vůči právnímu posouzení skutku souhlasit nelze.

Návodcem podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. je ten, kdo v jiném úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat trestný čin; návod musí směřovat vůči individuálně určené osobě a k individuálně určenému trestnému činu, přičemž čin musí být konkretizován alespoň v hlavních rysech. Je zjevné, že právě těmito znaky se jednání obviněného vyznačovalo.

Obviněný požádal službukonající příslušníky Policie ČR, služby dopravní policie o vyhotovení nepravdivého záznamu o malé dopravní nehodě, čemuž vyhověli a jeho obsahu přizpůsobili i fotografickou dokumentaci a náčrtek z místa dopravní nehody. Dovolatel tak promyšleně, za účelem dosažení vlastního (neoprávněného) majetkového prospěchu, nabádal osoby v postavení veřejných činitelů, aby svoji pravomoc vykonávali v rozporu s předepsaným postupem, tj. závazným pokynem policejního prezidenta č. 12/1996 coby předpisem vydaným na základě zákona. Znaky návodu k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. tímto činem evidentně naplnil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. dubna 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková