8 Tdo 421/2011
Datum rozhodnutí: 13.04.2011
Dotčené předpisy: § 201 odst. 1 tr. zák.



8 Tdo 421/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 dovolání obviněného V. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 10 To 541/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 262/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 10 To 541/2010, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 3 T 262/2009, z r u š u j í .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mělníku p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Obviněný V. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 10 To 541/2010, kterým bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 3 T 262/2009. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. (nadále tr. zák.) a odsouzen podle § 201 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři měsíce. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle 59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců.

Pro úplnost nutno dodat, že se jednalo, již od druhé rozhodnutí, které odvolací soud v dané věci učinil. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 10 To 156/2010, ke stížnosti státního zástupce podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 3 T 262/2009, kterým byla věc obviněného pro zde popsaný skutek podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupena Městskému úřadu v M.

Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. se obviněný podle zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 15. 8. 2009 v 01.30 hodin v obci M. V., okres M., poté, co předtím v hospodě v obci H. S. a pak v restauraci U K. v obci M. V. požíval alkoholické nápoje, řídil po pozemní komunikaci za kostelem motorové vozidlo tov. zn. Ford Tranzit, přičemž hlídkou Policie České republiky při silniční kontrole u něho bylo orientační dechovou zkouškou detekční trubičkou Altest zjištěno požití alkoholu před jízdou, následně u něho byly provedeny dechové zkoušky na přítomnost alkoholu přístrojem Dräger, a to v 01.59 hodin se zjištěnou hodnotou 0,95 promile alkoholu v dechu, v 02.04 hodin se zjištěnou hodnotou 1,68 promile alkoholu v dechu a v 02.11 hodin se zjištěnou hodnotou 1,92 promile alkoholu v dechu.

Obviněný v textu dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel se domníval, že provedenými důkazy nebylo spolehlivě prokázáno, že by řídil vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, neboť kromě dechových zkoušek, jejichž výsledky mohou být velmi nepřesné, soud vycházel pouze z výpovědí zasahujících policistů, z nichž však tento závěr nevyplývá. Popis skutku nevystihuje dostatečně skutkové okolnosti umožňující učinit spolehlivý závěr, že naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 201 odst. 1 tr. zák.

Výsledky dechových zkoušek provedených se značným časovým odstupem od doby jízdy podle něj nijak nevyjadřují množství alkoholu v dechu v době jízdy a nelze z nich cokoliv vyvozovat ohledně jeho způsobilosti k řízení motorového vozidla, a to zvláště za situace, kdy požil alkohol těsně před jízdou a nacházel se v resorpční fázi. Vzhledem k tomu, že výsledek první dechové zkoušky uskutečněné 29 minut po kontrole dovolalele policejní hlídkou byl nižší než 1 promile, musela být hodnota alkoholu v krvi v době kontroly výrazně nižší. Znalec ji určil v rozmezí od 0,21 do 0,65 promile alkoholu. Ani z výpovědí policistů nelze dovodit jeho nezpůsobilost k řízení vozidla, neboť toliko uváděli, že obviněný se opíral o auto (což odůvodňoval zdravotními problémy s rovnováhou) a požití alkoholu bylo znát i na jeho řeči. Závěr o vině nelze založit ani na způsobu jízdy, případně místních podmínkách, jelikož nejel nijak bezohledně, vozidlo řídil pustou ulicí, v noci, je zkušený řidič, jel pouze několik desítek metrů a pokud by nebyl zastaven policií, ujel by pouze 700 metrů. Z toho dovozoval, že vedle formálních podmínek trestnosti nebyla naplněna ani podmínka materiální, jelikož stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost byl nepatrný.

Závěrem obviněný zpochybnil i naplnění subjektivní stránky trestného činu. Uvedl, že předmětného trestného činu se mohl dopustit i z nedbalosti. Alkohol vypil těsně před jízdou, a mohl se tak domnívat, že se alkohol za krátkou dobu předpokládané jízdy cca 700 metrů nevstřebá do krve natolik, aby jej mohl jakkoliv ovlivnit. Pakliže se uvedeného činu dopustil z nedbalosti, bylo by pro něj příznivější užití trestního zákoníku, podle něhož se ale nelze dopustit přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku z nedbalosti.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného považoval postup soudů stran zjišťovaní stavu vylučujícího způsobilost řídit vozidlo za správný, provedené důkazy podle něho tento stav prokazují, a proto s námitkami obviněného nesouhlasil. Jestliže dále obviněný poukazoval na noční hodinu, v níž řídil vozidlo, resp. na krátkou cestu, kterou chtěl ujet, zmínil, že v noční hodinu lze skutečně očekávat výrazně snížený pohyb chodců na komunikacích, nicméně jsou také dány výrazně horší podmínky viditelnosti, což nepochybně může řidiči ovlivněnému alkoholem dále problematizovat řešení dopravních situací (ve vztahu k aplikované skutkové podstatě, která se týká ohrožovacího deliktu, lhostejno, že k žádné kolizi v konečném důsledku nedošlo). Rovněž skutečnost, že obviněný chtěl ujet pouze 700 metrů domů, podle státního zástupce pouze ukazuje na absenci respektu obviněného k jeho povinnostem, neboť řídil za dané situace vozidlo, i když vzhledem ke zmíněné vzdálenosti mohl nepochybně jít pěšky, či vozidlo před požíváním alkoholu nejprve zavézt domů. Ohledně námitek zpochybňujících subjektivní stránku uvedl, že obviněný vědomě požil alkohol, přičemž již v okamžiku kontroly hlídkou Policie České republiky, tedy krátce po zahájení jízdy, vykazoval zjevné známky ovlivnění alkoholem. Obviněný tudíž musel být s negativními účinky alkoholu na své jednání srozuměn, přičemž pokud přesto řídil vozidlo, dopustil se jednání ve smyslu § 201 odst. 1 tr. zák. v úmyslu nepřímém podle § 4 písm. b) tr. zák. Spekulace obviněného, jenž požil alkohol nejprve v jedné restauraci a potom ve druhé, do jaké míry ho měl alkohol ovlivňovat při jízdě dlouhé 700 metrů a do jaké míry až po absolvování jízdy, na závěr o úmyslném zavinění obviněného nemají podstatný vliv. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání jsou relevantní námitky obviněného, jimiž zpochybnil právní závěry o tom, že řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, který si přivodil vlivem návykové látky, o naplnění subjektivní stránky a též o naplnění materiální stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným.

Trestného činu ohrožování pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo, byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný úmyslně vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje, aby pachatel nebyl zcela schopen vozidlo ovládat, např. tím, že upadá do bezvědomí, anebo pokud není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, kdy je vyloučena způsobilost vykonávat činnost, při níž by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 201 odst. 1 tr. zák. o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky. V praxi se stupeň ovlivnění pachatele alkoholem obvykle zjišťuje dechovou zkouškou či krevní zkouškou. Tyto metody umožňují dostatečné zjištění stupně ovlivnění pachatele alkoholem a jejich výsledek je konkrétní údaj o množství alkoholu v krvi vyjádřený číselně v jednotkách g/kg. Použití uvedených metod je však podmíněno určitou součinností pachatele. Není-li možno např. s ohledem na postoj obviněného objektivizovat množství návykové látky, v daném případě alkoholu, v krvi, je třeba míru ovlivnění prokázat pomocí jiných důkazních prostředků. Důkazem o míře ovlivnění obviněného alkoholem a snížení jeho řidičských schopností mohou být kupř. svědecké výpovědi zasahujících policistů, jakož i další svědecké výpovědi o chování obviněného, eventuelně o jeho způsobu jízdy (k tomu srov. např. zhodnocení poznatků Nejvyššího soudu sp. zn. Plsf 2/84, publikované pod č. 12/1985 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 874/2007, publikované pod č. 26/2008 Sb. rozh. tr., aj.).

Jak bylo zevrubně vyloženo v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 874/2007 (rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný, řidič motorového vozidla schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). To ovšem neznamená, že měl-li řidič v době řízení vozidla v krvi menší množství alkoholu než 1 promile, byl způsobilý k řízení vozidla. Každé ovlivnění alkoholem snižuje způsobilost řidiče k řízení motorového vozidla, jelikož řidič pak není schopen správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situace vznikající v dopravním provozu. Pro trestní odpovědnost je důležité, k jak výraznému snížení těchto schopností došlo vlivem požitého alkoholu.

Podstata jednání obviněného podle skutkových zjištění soudu spočívala v tom, že dne 15. 8. 2009 v 01.30 v hodin v obci M. V. poté, co předtím požíval alkoholické nápoje, řídil po pozemní komunikaci motorové vozidlo, přičemž hlídkou Policie České republiky při silniční kontrole u něho bylo orientační dechovou zkouškou detekční trubičkou Altest zjištěno požití alkoholu před jízdou, následně u něho byly provedeny dechové zkoušky na přítomnost alkoholu přístrojem Dräger, a to v 01.59 hodin se zjištěnou hodnotou 0,95 promile alkoholu v dechu, v 02.04 hodin se zjištěnou hodnotou 1,68 promile alkoholu v dechu a v 02.11 hodin se zjištěnou hodnotou 1,92 promile alkoholu v dechu.

Soud prvního stupně při posuzování stavu vylučujícího způsobilost obviněného vycházel ze záznamů o výsledku dechové zkoušky a z vyjádření zasahujících policistů. Opakovanou dechovou zkouškou řádně kalibrovaným přístrojem Dräger bylo u obviněného zjištěno dne 15. 8. 2009 v 01:59 hodin 0,95 promile alkoholu, v 02:04 hodin 1,68 promile alkoholu a v 02.11 hodin 1,92 promile alkoholu. V této souvislosti soud dále uvedl, že ačkoliv byla u obviněného při provedené silniční kontrole naměřena hodnota pod hranicí jedné promile alkoholu v krvi, tedy pod obecně uznávanou hranicí rozhodnou pro odlišení trestného činu od přestupku téže povahy, přičemž podle znaleckého posudku nelze zjistit přesnou hodnotu koncentrace ethanolu v krvi obviněného v době kontroly, nelze brát tuto hranici za absolutní. Naměřená hodnota těsně se blížící této hranici a následná dvě měření provedená dechovým analyzátorem s nepatrným časovým odstupem ukázala hladinu výrazně přesahující jedno promile, což i podle znaleckého posudku odpovídá požití destilátů před jízdou. Zřetelné projevy opilosti pak vyplynuly z výpovědi zasahujících policistů J. Š. a M. Ch. Soud se vypořádal i s obhajobou obviněného, že projevy v jeho chování, které byly vykládány jako známky ovlivnění alkoholem, byly ve skutečnosti zapříčiněny jeho zdravotním stavem, a zdůraznil, že pokud obviněný při vědomí svého zdravotního stavu užívá léky s nepříznivými účinky projevujícími se na bdělosti a soustředěnosti v kombinaci s alkoholem, usedá do vozidla vědomě s tím, že jeho schopnost řídit vozidlo je tím ovlivněna (strany 5, 6 rozsudku).

S těmito závěry se v podstatě ztotožnil i odvolací soud, který k naměřeným hodnotám alkoholu uvedl, že pouze onen jeden nižší výsledek dechové zkoušky by snad mohl být důvodem k určitým pochybnostem o vyšší míře ovlivnění alkoholem, avšak i ten byl těsně u rozhodné hranice jednoho promile, a vzhledem k minimálnímu časovému odstupu od dalších dvou zkoušek vykazujících podstatně vyšší hladinu alkoholu spíše soudil, že tato první zkouška nebyla provedena správně. Podle soudu druhého stupně provedené důkazy svědčí o tom, že obviněný usedl k řízení vozidla po požití většího množství alkoholu, ve stavu, v němž nebyl schopen bezpečně vozidlo ovládat. I on poznamenal, že snahu obviněného vysvětlit projevy opilosti nepříznivým zdravotním stavem či požitím léků nelze přijmout, jelikož si na žádné zdravotní potíže v době kontroly nestěžoval a vyšší ovlivnění alkoholem bylo patrno nejen ze špatné pohybové koordinace, ale i z jeho řeči, což by jistě nemoc neovlivnila (strana 2 usnesení).

Nejvyšší soud nemůže s úvahami soudů bez dalšího souhlasit.

V projednávané věci není pochyb o tom, že obviněný v inkriminované době řídil motorové vozidlo, což je nepochybně činnost, při které hrozí nebezpečí životu a zdraví lidí i značné poškození majetku, protože již ze samotné povahy motorového vozidla je zřejmé, že svou hmotností a motorickou silou může způsobit vážné destrukční následky. Nejsou zde pochybnosti ani o tom, že řídil motorové vozidlo poté, co předtím požil alkoholické nápoje, protože sám přiznal požití alkoholu a toto zjištění má svoji oporu i ve výsledcích orientační dechové zkoušky detekční trubičkou Altest i opakovanými dechovými zkouškami na přítomnost alkoholu přístrojem Dräger. Spornou otázkou je, zda míra ovlivnění alkoholem zakládala stav vylučující způsobilost obviněného k výkonu této činnosti, a to právě v 01.30 hodin dne 15. 8. 2009, kdy vozidlo řídil a byl kontrolován policejní hlídkou.

Soudy obou stupňů se věnovaly a podrobně popsaly výsledky orientační dechové zkoušky detekční trubičkou Altest v době provedené silniční kontroly policisty J. Š. a M. Ch. dne 15. 8. 2009 v 01.30 hodin, jakož i výsledky dechových zkoušek na přítomnost alkoholu přístrojem Dräger uskutečněných s časovým odstupem 29 až 41 minut, při nichž byla v 01.59 hodin zjištěna hodnota 0,95 promile alkoholu, v 02.04 hodin 1,68 promile alkoholu a v 02.11 hodin 1.92 promile alkoholu. Ve věci byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie znalcem Ing. J. H., z jehož závěrů se podává, že pokud by obviněný požil v jím udávaném časovém intervalu od 20.00 hodin do 22.30 hodin dne 14. 8. 2009 pět piv 12 a jedno pivo 10, dosahovala by koncentrace ethanolu v jeho krvi hodnot v rozmezí cca 0,21 g/kg až 0,65 g/kg. Kinetický proces distribuce ethanolu by se v době kontroly nacházel v eliminační fázi, docházelo by k poklesu koncentrace ethanolu v krvi, což je v rozporu s výsledky měření dechovým analyzátorem Dräger, neboť v době měření naopak docházelo k prudkému nárůstu hodnoty koncentrace ethanolu v krvi obviněného. Toto zjištění znalec vysvětloval buď tím, že výsledky měření dechovým analyzátorem nebyly objektivní, k čemuž se klonil, nebo byly objektivní a obviněný krátce před měřením požil větší množství alkoholických nápojů (nejspíše destilátu). Teoreticky nelze vyloučit, že po požití destilátu může docházet k velmi rychlému nárůstu koncentrace ethanolu v krvi. Rozhodující podle znalce je, že v době prvního měření dechovým analyzátorem 15. 8. 2009 v 01.59 hodin byla naměřena hodnota koncentrace ethanolu v krvi 0,95 g/kg, z čehož plyne, že nacházel-li se kinetický proces distribuce ethanolu v krvi v resorpční fázi, pak v době kontroly v 01.30 hodin byla koncentrace ethanolu v krvi obviněného nižší. Podle znalce tak nelze prokázat, že by v době kontroly dosáhla koncentrace ethanolu v krvi obviněného hodnoty 1,00 g/kg nebo hodnoty vyšší, přesnou hodnotu koncentrace ethanolu v krvi v době kontroly však na základě dostupných údajů nelze zjistit, protože měření, která jsou prováděna ve fázi resorpce (v době nárůstu koncentrace) ethanolu do krve, nejsou k provedení bilančního výpočtu použitelná. Znalec považoval za nedostatek absenci odběru vzorku krve a následné analýzy krve metodou plynové chromatografie (č. l. 52 až 58).

V této souvislosti soud prvního stupně, opíraje se o znalecký posudek, konstatoval, že u obviněného byla při provedené silniční kontrole naměřena hodnota pod hranicí jedné promile alkoholu v krvi, tedy pod obecně uznávanou hranicí rozhodnou pro odlišení trestného činu od přestupku téže povahy, přičemž podle znaleckého posudku nelze zjistit přesnou hodnotu koncentrace ethanolu v krvi obviněného v době kontroly. Současně ale dodal, že samo toto zjištění není rozhodující, jelikož i nejnižší naměřená hodnota se těsně blíží hodnotě 1,00 k/kg alkoholu v krvi a navíc zřetelné projevy opilosti dokládají výpovědi svědků J. Š. a M. Ch. Pakliže odvolací soud akcentoval minimální časový odstupu první dechové zkoušky, při níž byl zjištěn výsledek 0,95 g/kg alkoholu, od dalších dvou zkoušek vykazujících podstatně vyšší hladinu alkoholu, na základě čehož spíše soudil, že tato první zkouška nebyla provedena správně , jde o spekulaci nepodloženou žádným provedeným důkazem.

S otázkou míry ovlivnění alkoholem v době jízdy a provedení silniční kontroly dne 15. 8. 2009 v 01.30 hodin se soudy dosud přesvědčivě nevypořádaly, zejména pak nezodpověděly, zda obviněný motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti.

Ke znaleckému posudku nutno učinit dvě poznámky. Jednak znalec nevysvětlil, proč se sám přikláněl k závěru, že výsledky měření dechovým analyzátorem nebyly objektivní, jednak nereagoval na výpověď obviněného v hlavním líčení, v níž uvedl, že kromě piv vypil před svým odchodem z oslavy Sprit s nezjištěným množstvím vodky, což odpovídá předpokladu požití destilátu a jeho projevům, jak je pouze v teoretické rovině popisoval znalec. K vysvětlení důvodů, na nichž znalec založil svoji domněnku o pochybnostech o objektivních výsledcích měření dechovým analyzátorem, jakož i ke konkrétním projevům a důsledkům zjištěné konzumace alkoholu krátce před jízdou, k níž se znalec relevantně nevyjádřil, ačkoliv mu tato otázka byla zadána, je třeba znalce vyslechnout a poté hodnotit jeho závěry v návaznosti na další provedené důkazy.

Bylo již řečeno, že důkazem o míře ovlivnění obviněného alkoholem a o vyloučení jeho řidičských schopností mohou být např. svědecké výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů, ale mohou to být i výpovědi lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření, jakož i svědecké výpovědi jiných osob o chování obviněného, eventuálně o jeho způsobu jízdy. V konkrétním případě obviněný nebyl lékařem klinicky vyšetřen a kromě výpovědi svědků J. Š. a M. Ch., policistů provádějících silniční kontrolu, nebyl vyslechnut žádný jiný svědek, který by se mohl k rozhodným okolnostem vyjádřit.

Jde-li o výpovědi svědků J. Š. a M. Ch., tito shodně uváděli, že vozidlo obviněného kontrolovali v rámci probíhající akce sledující bezpečnost silničního provozu, auto stálo u hospody, čekali, až vyjede. Oba svědci potvrzovali, že obviněného opakovaně vyzývali k předložení dokladů (chtěl se domluvit ) a že z jeho dechu byl cítit alkohol, podrobil se orientační dechové zkoušce detekční trubičkou, přičemž ta se zbarvila po rysku do zelena. Svědkyně J. Š. k dalším projevům jeho chování mimo jiné uvedla, že požití alkoholu bylo znát i na řeči obviněného, byl takový vrávoravý , ale dobrovolně jel s hlídkou na služebnu, přičemž v autě usnul, choval se slušně a reagoval i na výzvy při sepisování protokolu (č. l. 40). Ke způsobu jízdy obviněného žádnou informaci nepodala. K této okolnosti se nevyjádřil ani svědek M. Ch., který mimo jiné vypověděl, že se obviněný trošku přidržoval auta , dobrovolně vyhověl jejich pokynům (č. l. 41). Oba svědci potvrdili, že obviněný souhlasil s naměřenými hodnotami, v důsledku čehož odmítl odběr krve a moče a též lékařské vyšetření.

Spolehlivě bylo zjištěno, že obviněný před jízdou alkohol požil, z jeho dechu byl alkohol cítit a on sám to ostatně přiznal. Charakteristika chování obviněného podaná svědky však bez dalšího nesvědčí o zřetelných projevech opilosti , jak uvádí soud prvního stupně. Dovozuje-li soud prvního stupně tento závěr z údajů o tom, že obviněný byl vrávoravý, že se trošku přidržoval vozidla, bude nutno je konfrontovat s lékařskou zprávou MUDr. T. K., ošetřujícího lékaře obviněného, podle níž je obviněný dlouhodobě léčen pro ischemickou chorobu srdeční a vzhledem k těžkým otokům dolních končetin má také problémy s chůzí a stáním (č. l. 84).

Na soudu prvního stupně proto bude, aby svědky J. Š. a M. Ch. znovu zevrubně vyslechl ke způsobu jízdy obviněného a k projevům jeho chování v době silniční kontroly; potřebným se jeví vyslechnout jako svědka V. N., syna obviněného, který s ním kritického dne byl na oslavě a jel ve vozidle s ním, a to nejen k množství a druhu alkoholu, který obviněný konzumoval, ale též k okolnostem a způsobu jeho jízdy.

Podle výsledků dokazování bude také na soudu prvního stupně, aby eventuálně uvážil, zda je na místě přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětí psychiatrie, který by podle zjištění o množství a době požitého alkoholu, jednání obviněného, maje přitom na zřeteli povahu a projevy jeho onemocnění, určil, zda a jak bylo dosud zjištěné množství alkoholu nedosahující hranice 1,00 g/kg v krvi obviněného způsobilé ovlivnit způsobilost obviněného řídit motorové vozidlo dne 15. 8. 2009 v 01.30 hodin za podmínek, jež byly v projednávané věci objasněny.

Bez objasnění výše uvedených skutečností nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle § 201 tr. zák., anebo zda se nemůže jednat o méně závažný přestupek podle § 30 odst. 1 písm. h), popř. ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů [po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky vykonává činnost, při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek, popř. ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, vykonává takovou činnost].

Zvláště se pak připomíná, že bude-li zjištěna míra ovlivnění alkoholem zakládající stav vylučující způsobilost obviněného k řízení motorového vozidla, a to právě v 01.30 hodin dne 15. 8. 2009, kdy vozidlo řídil a byl kontrolován policejní hlídkou, bude nezbytné v popisu skutku vyjádřit právě ta zjištění, jež tento stav charakterizovala, což skutková věta rozsudku soudu prvního stupně nevystihovala, jak opodstatněně vytkl i dovolatel.

Nad rámec řečeného je třeba pro úplnost reagovat na námitku dovolatele, jíž zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestného činu tvrzením, že trestného činu se mohl dopustit i z nedbalosti, jelikož alkohol vypil těsně před jízdou a nemohl předpokládat, že se během jízdy cca 700 m vstřebá natolik, že by již řídil ve stavu vylučujícím jeho způsobilost. Upozornil, že za těchto okolností by jeho nedbalostní jednání při použití nového trestního zákoníku nebylo trestné. Takové argumenty nemohou obstát. Obviněný si byl vědom, že alkohol požil, jak zřetelně vyplývá z jeho výpovědi, a pokud za takových okolností řídil motorové vozidlo, musel tak zjevně chtít učinit. Nemohl se domnívat, že zájem společnosti na ochraně života, zdraví lidí a majetku před ohrožením, jež pro tento zájem představuje mimo jiné i řízení motorového vozidla řidičem ovlivněným alkoholem, neporuší. Pokud obviněný při tomto vědomí předchozího požití alkoholu spoléhal na to, že relativně krátkou vzdálenost bezpečně ujede, že se alkohol nevstřebá a že nebude při tomto jednání přistižen, spoléhal toliko na náhodu. Jinými slovy, tyto jeho subjektivní spekulace nevyvracejí závěr, že musel být nejméně srozuměn s tím, že může shora uvedený chráněný zájem ohrozit. Uvedeného jednání se tedy dopustil úmyslně, a to nejméně v úmyslu eventuálním ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák., což je významné i pro případ, že by v činu obviněného nebyl nadále spatřován trestný čin.

Protože napadené usnesení Krajského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mělníku spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obě tato rozhodnutí zrušil. Zrušil současně také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Mělníku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2011 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková