8 Tdo 419/2007
Datum rozhodnutí: 25.04.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 419/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2007 o dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 5 To 163/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 6 T 236/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 6 T 236/2005, byl obviněný M. B. uznán vinným, že:

1) v dopoledních hodinách dne 24. 9. 2005 v bytě ubytovny G., nůžkami ohrožoval svoji manželku P. B., přičemž toto svoje počínání doprovázel výhružným výrokem, že ji zabije. Dalšímu ohrožování P. B. zabránil policista PČR pprap. J. Ž., který obžalovanému zastoupil cestu. Obžalovaný na to zareagoval tak, že nejprve těmito nůžkami a následně i kuchyňským nožem na pprap. J. Ž. zaútočil. Útoky obžalovaného byly přitom vedeny v úmyslu bodnout pprap. J. Ž. do hrudního koše. Pprap. J. Ž. však tyto útoky vykryl, když nejprve nůžky a následně i kuchyňský nůž vyrazil obžalovanému z napřažené ruky. V obou případech pprap. J. Ž. svým zákrokem předešel hrozícímu proniknutí nůžek a kuchyňského nože do hrudní dutiny a tím ohrožení svého života,

2) v době od října roku 2004 do 24. 9. 2005 ve společně obývaném bytě v objektu ubytovny G., opakovaně verbálně a fyzicky napadal svoji manželku P. B.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil v bodě 1) jako trestné činy útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., v bodě 2) jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 tr. zák. Za to obviněnému uložil podle § 155 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.

Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 5 To 163/2006, tak, že jej podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného uznal vinným, že:

v dopoledních hodinách dne 24. 9. 2005 v bytě ubytovny G., za přítomnosti hlídky OO PČR V. ve složení policejních inspektorů pprap. J. Ž., a pprap. M. T., zaútočil nůžkami v ruce proti manželce P. B., přičemž tomuto útoku zabránil policista J. Ž. zastoupením cesty obžalovanému, který na to zareagoval tak, že nejprve těmito nůžkami a následně i kuchyňským nožem na pprap. J. Ž. zaútočil proti hrudníku zakročujícího policisty, který útoku zabránil jeho vykrytím a vyražením nůžek a nože z napřažené ruky obžalovaného.

Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jako pokus trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 155 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. Za tento trestný čin a za trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 2) nezměněn, uložil obviněnému podle § 155 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. obviněného zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. zároveň vyslovil, že se zabírá jeden kuchyňský nůž s černou plastovou rukojetí a jedny nůžky.

Uvedený rozsudek odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce JUDr. A. H. dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel trval na tom, že se předmětné trestné činnosti nedopustil a napadal provedené důkazy. Uvedl doslova, že soudce Okresního soudu v Děčíně údajně manipuloval jeho manželkou tím, že jí telefonoval na její mobilní telefon a řekl, aby k celé věci nevypovídala, sliboval jí, že obžalovaný bude propuštěn z vazby a souzen na svobodě, dokonce uvedl, že se tak učiní do 20. 1. 2006 a manželka na základě toho tedy nesvědčila. On však z vazby propuštěn nebyl a nakonec mu její mlčenlivost před okresním soudem byla osudná. Svědectví manželky totiž jasně potvrzuje jeho nevinu, po celou dobu byla s policistkou T. na chodbě, tudíž nemohla vidět údajný útok na svého kolegu, jak tvrdila u soudu. Policista Ž., který zajišťoval stopy a důkazy ani nevěděl, který nůž měl být údajně použit. Taky policie jeho manželce vyhrožovala, že pokud nenahlásí a nepodá na něho trestní oznámení v souvislosti s údajným útokem na její osobu z jeho strany, pošlou na ni sociálku a seberou jí děti, což je z jejich strany naprostá nehoráznost a má dojem, že se svým jednáním dopustili i vydírání. Jeho manželka se k celé záležitosti nechce vyjádřit, což mu ani jí nebylo Krajským soudem v Ústí nad Labem umožněno.

S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl (bez citace příslušných zákonných ustanovení), aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně zrušil a přikázal věc Okresnímu soudu v Děčíně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a označila je ze základních obecných hledisek za přípustné. Současně však pisateli vytkla, že jím uváděný důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání, neboť namítané vady se týkají výlučně hodnocení důkazů. Státní zástupkyně dodala, že s ohledem na dostupný spisový materiál je možné konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Za takové situace uzavřela, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň souhlasila s tím, aby takové rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl dovolatel uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Děčíně a z nichž v podstatě vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Ústí nad Labem. Povahu námitek skutkových mají ty výhrady obviněného, které směřovaly vůči správnosti skutkových zjištění učiněných soudy. Do této kategorie námitek jednoznačně náleží ty, jimiž brojil proti hodnocení důkazů, zejména proti způsobu hodnocení výpovědí zasahujících policistů pprap. Ž. a pprap. T.

Lze tak shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad se obviněný primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve následně (sekundárně) ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se předmětné trestné činnosti nedopustil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz zejména strany 7 9 rozsudku odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Soudy zevrubně vyložily, jakými úvahami byly vedeny při hodnocení provedených důkazů a o jaké důkazy opřely v této části rozhodnutí o vině obviněného. Proto nebylo možno učinit jiný závěr, než že v tomto rozsahu, tj. rozsahu námitek skutkových, dovolání obviněného nebylo opřeno nejen o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud obviněný v podaném dovolání opět poukázal na skutečnost, že v rámci trestního řízení nebyla vyslechnuta jeho manželka P. B., přestože její výslech navrhoval v průběhu řízení před soudem prvního stupně i v rámci odvolacího řízení několikrát, pak k této situaci došlo jen proto, že jmenovaná opakovaně využila svého zákonného práva a v trestní věci svého manžela odepřela vypovídat. Podle ustanovení § 100 odst. 1 tr. ř. totiž právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Argument obviněného, že jeho manželce nebylo umožněno se k celé věci vyjádřit, proto není na místě, neboť svědkyně nemůže být k výpovědi žádným způsobem donucována a pro případ, že se chtěla k věci vyjádřit, bylo jí toto umožněno při hlavním líčení konaném dne 16. 1. 2006 a 20. 2. 2006; svého práva však nevyužila.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a