8 Tdo 412/2011
Datum rozhodnutí: 23.06.2011
Dotčené předpisy: § 202 odst. 1 tr. ř.



8 Tdo 412/2011-I

U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2011 dovolání obviněného P. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 13 To 254/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 62/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 13 To 254/2010, z r u š u j e .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2010, sp. zn.
2 T 62/2009, byl obviněný P. N. uznán vinným jednak trestným činem útisku podle § 237 tr. zák., jednak trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 249a odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že jako jediný jednatel společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o. se sídlem O., S., která byla v předmětné době výlučným vlastníkem nemovitosti obytné budovy v M., rozkládající se na ulici M. a T., postavené na parcele, když budova i parcela jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště O., na listu vlastnictví, pro katastrální území M. O.,

v období nejméně od března 2006 do 18. 8. 2008 nerespektoval platné nájemní smlouvy nájemníků vyjmenovaných v rozsudku v bytech uvedeného domu, přičemž se vesměs jednalo o osoby dříve narozené, a v úmyslu zabránit jim v řádném a nerušeném užívání těchto bytů, s cílem dosáhnout zrušení s nimi uzavřených nájemních vztahů a následného vystěhování nájemníků i osob s nimi oprávněně obývajících předmětné byty, navzdory tomu, že uvedení nájemníci řádně hradili nájem i služby spojené s užíváním bytů, způsobil nejprve od března 2006 neodváděním příslušných plateb dodavateli tepla a TUV společnosti Dalkia Ostrava, a. s., odstavení tepla a přerušení dodávky teplé vody, přičemž nezajistil náležité náhradní zdroje tepla a teplé vody, kdy v předmětném období byla dodávka obnovena pouze na několik dnů v prosinci roku 2007, a následně pod záminkou jednorázové nutné opravy blíže nezjištěného dne v březnu 2008 nechal zastavit i přívod studené vody, který však již neobnovil, ač to technický stav rozvodu vody dovoloval, kdy rovněž nezajistil žádný náhradní zdroj vody pro nájemníky, přičemž řádné užívání domu nájemníkům znemožnil i tím, že od konce roku 2006 nezajistil úklid ve společných prostorách domu a od roku 2007 zastavil provoz výtahů v domě, byť tyto byly v době odstavení funkční, když nezajistil ani řádné osvětlení společných prostor, přičemž na uvedené nedostatky byl opakovaně a bezvýsledně nájemníky upozorňován, to vše ačkoliv teplo, TUV i voda byly po celou dobu dodávány do nebytových prostor předmětného domu, pronajímaných ke komerčním účelům, a tímto svým kumulovaným jednáním znemožnil nájemníkům, mezi nimiž byly i osoby značně vysokého věku a špatného zdravotního stavu, řádné užívání bytu, a to i v tak základních oblastech, jako je mytí, praní prádla a dodržování základní hygieny, současně mnohým z nich znemožnil bezpečný pobyt ve společných neosvětlených prostorách a donutil je vyvinout nepřiměřené úsilí, spočívající u starších osob v pravidelné zátěži při vycházení schodů do vyšších pater, což bylo od března 2008 spojeno i s neúměrnou fyzickou zátěží, spočívající v nutnosti donášet do domu veškerou pitnou i užitkovou vodu a tuto poté vynášet i do bytu ve vyšších patrech, přičemž vodu si museli nájemníci opatřovat na vlastní náklady, a dále nájemníky v důsledku odstavení přívodu tepla vystavil extrémně nízkým teplotám v bytech i v době zimních měsíců, kdy běžně dosahovaly výše pouze kolem 10° C, což nájemníky donutilo opatřit si náhradní přímotopy, jejichž provoz také hradili z vlastních prostředků, a dále to způsobilo výskyt plísní na zdech, přičemž nemožnost užívat byty běžným způsobem, psychické úsilí spočívající v překonání dopadu dlouhodobého jednání obviněného, zvýšené náklady nájemníků na zajištění náhradních zdrojů tepla i vody a nemožnost jiného než nákladného a dlouhodobého právního řízení vzniklé situace vedly některé nájemníky výslovně v rozhodnutí vyjmenované k tomu, že se v souladu s původním záměrem obviněného odstěhovali z předmětného domu.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i navazujícímu výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 13 To 254/2010, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 6. 12. 2010 (§ 64 odst. 2 tr. ř.), jeho obhájci pak dne 15. 10. 2010.

Obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g), l ) tr. ř. a tvrdil, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ačkoliv byly v řízení předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v písmenech d) a g) tr. ř., když byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítal, že nedostatečná skutková zjištění mají povahu zkrácení práva na spravedlivý proces a že byl zkrácen i v právu na zákonného soudce.

Byl přesvědčen, že v důsledku chybného procesního postupu soudu mu byla znemožněna účast jak v hlavním líčení u Okresního soudu v Pardubicích, tak i účast ve veřejném zasedání Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Ani v jednom případě údajně nebyly splněny podmínky k tomu, aby soudy jednaly v jeho nepřítomnosti. Soudní řízení je tak dotčeno vadou, která jej omezila na jeho právu vyjadřovat se k provedeným důkazům a nové důkazy navrhovat.

V úvodní části dovolání podrobně popsal termíny, na které bylo nařízeno hlavní líčení u okresního soudu, jakož i důvody jeho odročení, a svoji pozornost soustředil na hlavní líčení nařízené na dny 29. a 30. 10. 2009, které bylo odročeno, ač soudu zaslal prostou omluvu a neschopenku a soud takovouto formu omluvy akceptoval a hlavní líčení odročil. Tvrdil, že řádně omluvil i svou neúčast u hlavního líčení plánovaného na 19. 2. 2010, a to z důvodu pracovní neschopnosti, avšak soud prvního stupně, aniž by sdělil, že nebude odročovat hlavní líčení, na rozdíl od svého předchozího postupu hlavní líčení konal v nepřítomnosti obviněného. Stejně tak bylo postupováno i v případě hlavního líčení nařízeného na 15. a 16. 4. 2010, v jehož průběhu byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Soud podle dovolatele pochybil, pokud jej neupozornil a nepoučil o tom, že z konkrétních důvodů již nebude omluvu spočívající v doložení pracovní neschopnosti a prosté písemné omluvy jako dostatečný důvod pro odročení hlavního líčení akceptovat, ačkoliv tak dříve činil a hlavní líčení odročil.

Ani odvolací soud však podle přesvědčení obviněného nepostupoval správně, pokud provedl veřejné zasedání dne 5. 10. 2010 v jeho nepřítomnosti, a to především proto, že vyhodnotil jeho zdravotní stav v rozporu se zprávou ošetřujícího lékaře. Takový závěr soudu obviněný považuje za nepodložený, neboť v otázkách zdravotního stavu je třeba vycházet z odborných vyjádření lékaře, nikoliv z hodnocení takového vyjádření soudem. Je podle něho nepřípustné, aby soud posoudil zdravotní stav jinak než odborník lékař. Obviněný v této souvislosti předložil jako přílohu dovolání znalecký posudek z oboru zdravotnictví, vypracovaný MUDr. I. F., v němž zpracovatel dospěl k závěru, že obviněný nebyl reálně schopen účasti v hlavních líčeních a veřejných zasedáních v termínech, které jsou v tomto znaleckém posudku označeny. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýkal, že ačkoliv k reálnosti důvodů omluvy obviněného z veřejného zasedání neprojevoval plnou důvěru, žádným jiným způsobem nezjišťoval zdravotní stav obviněného, např. vyžádáním si svolení s nahlédnutím do zdravotnické dokumentace. Procesním postupem odvolacího soudu v odvolacím řízení byla obviněnému podle jeho mínění odňata možnost být účasten projednání jeho odvolání ve veřejném zasedání dne 5. 10. 2010, čímž došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces.

Další pochybení odvolacího soudu spatřoval v tom, že nepředložil jeho návrh, aby věc z důvodu byla odňata Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a přikázána Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, Nejvyššímu soudu. Tento návrh, v němž argumentoval především nepříznivým zdravotním stavem, byl předložen před konáním veřejného zasedání dne 5. 10. 2010, ve veřejném zasedání byl zopakován, odvolací soud však v rozporu se zákonem v projednání věci pokračoval, aniž by o tomto návrhu bylo rozhodnuto. Domníval se proto, že odvolací soud tím, že nejednal v souladu se zákonem stanoveným postupem, porušil článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť v době vydání usnesení o zamítnutí odvolání nebyla vyřešena otázka zákonného soudce.

Soudům obou stupňů obviněný dále vytýkal neúplná a nesprávná skutková zjištění, jelikož důkazy prováděly zcela selektivně, zamítly výslech všech 32 jím navrhovaných svědků, a to i přesto, že soudům sděloval, že ve výpovědích slyšených svědků se objevují značné rozpory, zejména co do stanovení počátku problému s dodávkami tepla a vody. Poukazoval na zainteresovanost svědků na výsledku trestního řízení, kdy tito svědci vedli se společností UNIMEX-INVEST, s. r. o., řadu civilních sporů. Reagováno nebylo ani na sdělení, že někteří svědci (L. a Š.) na něho prostřednictvím trestního řízení vyvíjeli nátlak směřující k tomu, aby jim společnost UNIMEX-INVEST, s. r. o., (a potažmo obviněný) poskytla odstupné za vyklizení bytu ve výši 1.000.000,- Kč. Soudy, aniž by věnovaly pozornost navrhovaným důkazům, si na základě vlastního laického názoru vytvořily úsudek o stavu nemovitosti, který je však otázkou odbornou, kterou měli zhodnotit příslušní znalci. Otázku havarijního stavu domu, příčiny tohoto havarijního stavu a jeho reálné možnosti tyto příčiny odstranit považoval za zcela zásadní jak pro posouzení viny, zejména subjektivní stránky trestných činů, tak pro závěry o výši trestu. Domníval se proto, že napadená rozhodnutí spočívají na zcela nedostatečných skutkových zjištěních, což ve svém důsledku znamenalo i porušení trestněprávní zásady vyhledávací a mohlo vést i k zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces.

Obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku a tvrdil, že soudy porušily ustanovení trestního zákona, když jeho jednání kvalifikovaly jako trestný čin útisku podle § 237 tr. zák. a trestný čin neoprávněného zásahu k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., neboť mu úmyslné zavinění nebylo v dosavadním řízení prokázáno. S odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2010 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2009, č. j. F 40767/2009, C 23764-78, v nichž bylo rozhodnuto o tom, že obviněný již ode dne 25. 4. 2008 není jednatelem společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., namítal, že po tomto datu se již nemohl trestné činnosti dopouštět jako jednatel, neboť jím již nebyl. V době od 24. 4. 2006, tedy v době údajného spáchání trestného činu, obviněný nebyl ani společníkem uvedené společnosti. Pokud se jedná o majetkovou účast a členství v orgánech společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., Okresní soud v Pardubicích vycházel podle něj ze zcela chybných skutkových zjištění. Pokud by byla správně vymezena doba činu, nemohl by soud dospět ani k závěru, že se jednání zčásti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení za trestný čin vydírání, což bylo významné též z hlediska úvah o trestu.

Existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. byla založena na přesvědčení obviněného, že odvolací soud zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně po jeho věcném přezkoumání, aniž by ale byly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání, protože mu tento soud odepřel právo osobně se zúčastnit řízení před soudem a právo být slyšen.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného po obsáhlé citaci odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v souvislosti s nařizováním hlavního líčení i veřejného zasedání uvedla, že s veškerými právními úvahami odvolacího soudu ohledně účasti obviněného v hlavním líčení a veřejném zasedání je třeba souhlasit, a souhlasila i s jeho závěrem, že nebylo porušeno právo obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Pokud jde o obviněným namítanou neúplnost provedeného dokazování, resp. údajnou kategorii opomenutých důkazů, je třeba podle jejího mínění zdůraznit, že posuzovaná věc nebyla skutkově náročná, neboť veškeré relevantní skutečnosti vyplývaly již ze samotné výpovědi nejen poškozených, ale i svědka P. Ž. a z listinných důkazů. Námitky obviněného směřující proti neprovedení dalších důkazů jsou proto zcela irelevantní, neboť jakékoliv další dokazování nemohlo nic změnit na učiněných skutkových závěrech vyplývajících shodně ze stěžejních výpovědí poškozených.

Nesouhlasila se zpochybněním naplnění subjektivní stránky trestných činů v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák., když ze skutkových zjištění učiněných ve věci lze takový druh úmyslu u obviněného spolehlivě dovodit, neboť znemožnil nájemníkům řádné užívání bytů, a to v takovém rozsahu, že to hraničilo s lidskostí. Přímý úmysl obviněného vyplývá i ze skutečnosti, že selektivně při zajišťování správy domu přistupoval k nájemníkům a osobám, které využívaly nebytové prostory pro komerční účely, neboť těm rozsah služeb zůstal zachován. Pokud se v tíživé situaci nájemníci obrátili na zaměstnance firmy obviněného, kterou v předmětných prostorách rovněž provozoval, zda by si nemohli vzít vodu, která v důsledku jednání obviněného v domě netekla, nebylo jim to umožněno. Námitku, že se skutku nemohl dopustit v době, kdy již nebyl jednatelem společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., která byla výlučným vlastníkem nemovitosti, považovala za neopodstatněnou, neboť podle zjištění soudů obviněný podle soudního rozhodnutí pozbyl funkce jednatele, avšak byl jediným společníkem ve společnosti, které budova patřila, a kromě něho nedošlo k ustanovení jiného jednatele, přičemž obviněný sám měl zpochybňovat oprávněnost postupu soudu, který vymazal zápis obviněného jako jednatele z obchodního rejstříku, a v dalších úředních jednáních a korespondenci nadále jako představitel společnosti vystupoval. I poté, kdy formálně pozbyl způsobilosti k výkonu funkce jednatele, nebyl důvod přičítat udržování protiprávního stavu jiné osobě než jemu, který tento stav navodil v době působení ve funkci jednatele společnosti.

Dodala, že jelikož ohledně dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. je třeba na dovolání obviněného nahlížet jako na zjevně neopodstatněné, logicky z toho plyne týž závěr ve vztahu k druhé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Obviněný v replice na vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství předeslal, že státní zástupkyně se k dovolání vyjadřovala pouze s neúplnou znalostí trestního spisu, což sama v textu vyjádření uvedla, v důsledku čehož se nemohla zodpovědně vyjádřit jak k otázce jeho přítomnosti v hlavním líčení a veřejném zasedání, k jeho námitce, že nebyly provedeny jím navržené důkazy a že skutkový stav byl nedostatečně zjištěn, a ani k účasti obviněného v orgánech a společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o. K otázkám souvisejícím s jeho přítomností v hlavním líčení a ve veřejném zasedání poukazoval především na znalecký posudek zpracovaný MUDr. I. F., z jehož obsahu se jednoznačně podává, že účasti na těchto jednáních soudu nebyl schopen. Nesouhlasil ani s názorem, že jím navrhované důkazy nebyly významné k objasnění skutkového stavu věci a k rozhodnutí o jeho vině, namítl, že pokud zpochybňuje skutková zjištění soudů a navrhuje ve svůj prospěch provést důkazy k prokázání rozhodných skutečností podle § 89 odst. 1 tr. ř., nelze bez jejich znalosti uzavřít, že takové dokazování nemůže na skutkových zjištěních nic změnit. Dodal, že státní zástupkyně nekriticky přejímala obsah napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, když ve shodě s ním uvedla, že obviněný sice v rozhodné době nebyl jednatelem jmenované společnosti, ale byl jejím jediným jednatelem, ačkoliv lze nahlédnutím do obchodního rejstříku zjistit, že společníkem této společnosti nebyl nejméně od 24. 4. 2006.

Dne 21. 3. 2011 bylo Nejvyššímu soudu, jakož i Okresnímu soudu v Pardubicích doručeno doplnění dovolání, zpracované obhájcem obviněného, v němž uváděl další námitky zpochybňující právní posouzení věci a dále nově uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. s argumentem, že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval dovolatel v tom, že soud nesprávně posoudil skutek uvedený ve výroku o vině, aniž proto měl náležité podklady v provedeném dokazování. Skutková podstata trestného činu útisku podle § 237 tr. zák. podle jeho mínění na skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně ani po doplnění dokazování soudem odvolacím nedopadá. Měl za to, že soudy se s otázkou naplnění znaků tohoto trestného činu nevypořádaly. Z provedených důkazů není podle něj patrné, že již od března roku 2006 jednal způsobem ve výroku popsaným se záměrem dosáhnout zrušení uzavřených nájemních vztahů a následného vystěhování nájemníků. Stejně tak se soudy nezabývaly otázkou, zda se poškození nacházeli ve stavu tísně. Dokazování provedené soudem prvního stupně pak směřovalo toliko k prokázaní trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., nikoliv však k prokázání trestného činu útisku podle § 237 tr. zák. Mimo okruh provedeného dokazování zůstala otázka, s jakým cílem se měl obviněný tohoto jednání dopustit.

Dovolatel dále vytýkal, že rozsudek soudu prvního stupně nesplňuje nároky kladené na jeho odůvodnění ve smyslu § 125 tr. ř., když z něj nevyplývají vazby mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, které z nich měl soud učinit, a dále není zřejmé, jaké důkazy osvětlují, že obviněný pojal úmysl dosáhnout vystěhování poškozených a že v takovém úmyslu jednal. Soud prvního stupně se tak nikterak nevyrovnal s naplněním subjektivní stránky trestného činu útisku a ani s tím, zda toto jednání bylo jednáním zaviněným, a to alespoň v podobě eventuálního úmyslu.

Nesprávné obsazení soudu prvního stupně a tedy naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný shledával v tom, že rozvrh práce Okresního soudu v Pardubicích pro rok 2009 neumožňuje bez využití rejstříků nebo jiných evidenčních pomůcek soudu stanovit, do kterého soudního oddělení (senátu) věc náleží. Rozvrh práce nevyhovuje požadavkům obsaženým v § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Domníval se proto, že podle uvedeného rozvrhu práce nebylo možné přidělit věc senátu s označením 2 T a tedy JUDr. Ireně Šťastné, která ve věci rozhodovala. Pravidla pro přidělování věcí napadlých Okresnímu soud v Pardubicích v rámci trestní agendy jsou zcela netransparentní a nesrozumitelná; přidělení věci obviněného proběhlo způsobem, který může být uvnitř okresního soudu běžným, avšak navenek není srozumitelně projeven v rozvrhu práce, a o rozvrh práce se proto neopírá.

Obviněný v další části dovolání v souvislosti s dobou spáchání skutku a výkonem funkce jednatele namítal, že pokud má mít jeho jednání povahu opomenutí konat (obnovit dodávky, zajistit ...), musí mu proti tomu být takováto (opomíjená) adresná povinnost konat dána. Tento předpoklad však u něj nebyl po dni 25. 4. 2008 naplněn, neboť již nebyl jednatelem společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., v důsledku čehož neměl takovou povinnost a ani nebyl k takovému jednání oprávněn, přičemž není rozhodné, kdy a za jakých okolností oprávnění a současně povinnosti jednat za společnost pozbyl.

Závěrem tohoto podání obviněný zopakoval již dříve učiněný návrh na rozhodnutí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

I přes uvedené ale nutno poznamenat, že podání označené jako doplnění dovolání bylo učiněno až po uplynutí lhůty k podání dovolání, což je významné zvláště pro posouzení podmínek projednání dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který v něm byl obsažen zcela nově. Podle § 265f odst. 2 tr. ř. platí, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Uplatnil-li tedy obviněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. až po uplynutí této lhůty, učinil tak opožděně, a proto se dovolací soud v takto vymezeném rozsahu jeho námitkami nezabýval.

Protože nebylo lze dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání podaném v zákonné lhůtě, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obviněný v této souvislosti vytkl, že citovaný dovolací důvod byl uplatněn proto, že odvolací soud zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně po jeho věcném projednání, aniž měl splněny procesní podmínky pro rozhodnutí o zamítnutí, jelikož nerespektoval jeho právo osobně se účastnit řízení před soudem a právo být slyšen. Třebaže na stejné výhradě byl založen i důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nebrání to podle obviněného tomu použití důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě. S tímto názorem obviněného sice nelze souhlasit, přesto byl ale dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatněn relevantně, a to v jeho druhé alternativě.

K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí . Deklarovaný důvod dovolání se s odkazem na tuto část znění ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatní pouze tehdy, došlo-li k zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku - v tomto případě odvolání - odvolacím soudem bez věcného přezkoumání věci, v důsledku čehož byla procesní strana zbavena práva přístupu k druhé instanci. Jeho smyslem totiž je umožnit oprávněné osobě domoci se přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. O takovou situaci se ale v posuzovaném případě nejedná.

Z povahy rozhodnutí odvolacího soudu plyne, že obviněný mohl v dovolání relevantně odkázat jen na tu část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku , byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. , tj. o druhou ze dvou alternativ uvedených v § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje mimo jiné na ty případy, kdy byl řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, tj. jeho odvolání, jako nedůvodný zamítnut poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a ztotožnil se s ním. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významné, zda bylo možno v nepřítomnosti obviněného konat dne 19. 2. 2010 a ve dnech 15. a 16. 4. 2010 hlavní líčení a dne 5. 10. 2010 veřejné zasedání o jeho odvolání. Pro vlastní vyznění rozhodnutí dovolacího soudu je stěžejní zabývat se otázkou, zda bylo veřejné zasedání odvolacího soudu dne 5. 10. 2010 konáno v nepřítomnosti obviněného za splnění všech zákonných podmínek.

Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení zevrubně rekapituloval průběh odvolacího řízení, popsal neúspěšné pokusy o konání veřejného zasedání nařízeného na dny 15. 6. 2010, 24. 8. 2010, o jejichž konání byl obviněný toliko vyrozumíván s upozorněním, že veřejné zasedání může být konáno i v nepřítomnosti obviněného, jelikož osobní účast obviněného, který byl zastupován obhájci, nepovažoval za nezbytnou. Současně je ovšem nezbytné dodat, že obviněný dával jasně najevo, že chce být veřejnému zasedání o jeho odvolání osobně přítomen.

O veřejném zasedání odročeném na den 5. 10. 2010 byl obviněný taktéž pouze vyrozumíván a toto vyrozumění převzal dne 2. 9. 2010. Odvolací soud v souladu s obsahem spisového materiálu popisuje, že ve dnech krátce před termínem nařízeného veřejného zasedání odvolacímu soudu došla řada podání od obviněného i jeho obhájce. Dne 27. 9. 2010 podal obviněný prostřednictvím obhájce návrh, aby jeho trestní věc byla pro nepříznivý zdravotní stav obviněného odňata Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a přikázána Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně. Téhož dne bylo doručeno i doplnění odvolání obžalovaného, v pořadí již několikáté, v němž podrobněji obviněný rozebral některé procesní vady předchozího řízení a rozvedl výhrady ke zjišťování skutkového stavu, pochybnosti o správnosti skutkových zjištění.

Následujícího dne odvolacímu soudu došlo podání sepsané vlastnoručně obviněným rovněž ze dne 27. 9. 2010, označené jako reakce na vyrozumění o veřejném zasedání. V něm uvedl, že si je vědom upozornění na možnost, že by mohlo být veřejné zasedání konáno i v jeho nepřítomnosti, proto dává soudu na vědomí, že udělá vše proto, aby se zúčastnil veřejného zasedání nařízeného na 5. 10. 2010. Zároveň navrhl, aby u veřejného zasedání bylo vyslechnuto celkem 34 jmenovitě uvedených svědků a znalců s uvedením jejich adres a s označením, k čemu by měli být vyslechnuti.

V mezidobí odvolací soud obdržel vyžádanou zprávu od ošetřujícího lékaře obviněného MUDr. E. M., Ph.D., který soudu sdělil, že nezná úplně přesně aktuální stav obviněného, po propuštění z hospitalizace mu zřejmě doporučil ještě další vyšetření, která mohou trvat několik týdnů. Podle MUDr. E. M., Ph.D., byla předchozí hospitalizace bránící účasti obviněného v dříve nařízeném veřejném zasedání nezbytná a podobná náhlá zhoršení zdravotního stavu se u něj mohou vyskytnout znovu.

Dne 4. 10. 2010 byla soudu doručena další žádost obviněného o odročení veřejného zasedání s poukazem na to, že mimo jiné trpí ledvinovými záněty (od podzimu 2009), když jeho aktuální stav se opět zhoršil, nejsou mu doporučeny ani vycházky a při náhlém zhoršení zdravotního stavu (při vředovém onemocnění) je třeba jeho hospitalizace. Kromě toho je v režimu rekonvalescence po předchozí hospitalizaci. Uvedl, že nesouhlasí s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, žádá o jeho odročení na nový termín a pokud by byli předvoláni jím navrhovaní svědci, souhlasí, aby byli vyslechnuti mimo veřejné zasedání. Výslovně uvedl, že jeho záměrem není konání veřejného zasedání mařit a komplikovat.

K žádosti o odročení obviněný předložil zprávu nefrologické ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v O., kde byl na kontrolním vyšetření 30. 9. 2010. Udával tehdy schvácení, nervozitu, bolesti břicha, bolestivé močení, byl mu doporučen klidový režim, pracovní neschopnost, dostatek tekutin a předepsána antibiotika. Rovněž byla stanovena další kontrola za 14 dní s tím, že poté dojde k sonografickému vyšetření břicha.

Vzhledem k charakteru udávaných obtíží, které měly vyžadovat především klid a dostatek tekutin, dospěl odvolací soud k závěru, že od doby vyšetření v ambulanci do data veřejného zasedání se již mohly obtíže obžalovaného zmírnit natolik, aby byl schopen účasti u veřejného zasedání. Dne 5. 10. 2010 v ranních hodinách, když veřejné zasedání mělo být zahájeno ve 13.00 hod., byla proto vyrozuměna kancelář obhájce obviněného, jehož prostřednictvím byla doručena žádost o odročení, že odvolací soud této žádosti nevyhoví a veřejné zasedání se bude konat. Obhájce informoval o této skutečnosti obviněného kolem 8.30 hodin (č. l. 1201). Téhož dne těsně před začátkem veřejného zasedání zaslal obviněný soudu novou žádost o odročení z důvodu hospitalizace ve Fakultní nemocnici O. K žádosti připojil zprávu vystavenou MUDr. E. M., Ph.D., v gastroenterologické ambulanci Interní kliniky Fakultní nemocnice v O. dne 5. 10. 2010 s tím, že ve 12.00 hod. se tam dostavil obviněný pro recidivu krvácení do zažívacího traktu. Protože však nepřišel nalačno, nebylo možné provést gastroskopické vyšetření ihned, bylo nutné vyčkat nejméně do 14 hod. Poté se předseda senátu spojil telefonicky s MUDr. M., ten potvrdil, že téhož dne vyšetřil obviněného, který si stěžoval, že zvracel krev. Protože nepřišel nalačno, nebylo možné hned provést gastroskopické vyšetření, ale toto vyšetření bude možné provést nejdříve ve 14 hod. S ohledem na dřívější diagnózu obviněného bude každopádně následovat jeho hospitalizace za účelem provedení dalších podrobnějších vyšetření. Zároveň se MUDr. M. vyjádřil, že pokud obviněný bral předepsaná antibiotika, pak by měly dřívější urologické obtíže již ustoupit, obviněný se o nich nezmiňoval.

Odvolací soud dospěl k závěru, že i když obviněný zajisté trpí vícero zdravotními problémy, lze konat veřejné zasedání i v jeho nepřítomnosti, jen za účasti zvoleného obhájce. Tento svůj postup zdůvodnil tím, že pro udávané zdravotní obtíže obviněného bylo opakovaně odročeno hlavní líčení před okresním soudem a posléze i veřejné zasedání před odvolacím soudem. Zdravotní obtíže jsou víceméně chronické, v každém případě však bylo nutné zvažovat, zda jejich intenzita právě v době konání soudního jednání je natolik vysoká, aby zcela znemožňovala obviněnému možnost zúčastnit se jednání před soudem. Odvolací soud vzal v úvahu aktuální sdělení MUDr. E. M., Ph.D., a zohlednil i chování obviněného v průběhu celého dosavadního řízení, když od podání obžaloby v lednu 2009 se za dobu více jak 1,5 roku nebyl údajně pro zdravotní potíže schopen ani jednou k soudu dostavit. Soudní jednání sice probíhalo u soudu vzdáleného od místa bydliště obviněného, ale byl to on, kdo přímo navrhl, aby věc byla přikázána právě k Okresnímu soudu v Pardubicích, k čemuž také došlo, a i svědci mnohdy vysokého věku museli proto cestovat k hlavnímu líčení z O. do P.

Odvolací soud zdůraznil, že na možnost konání veřejného zasedání i bez jeho osobní účasti byl obviněný upozorněn, a podle jeho přesvědčení nebránilo konání veřejného zasedání ani podání návrhu na odnětí věci tomuto odvolacímu soudu a její přikázání soudu jinému. Procesní stanovisko obviněného se ukázalo jako rozporné, když nejprve byl odvolacímu soudu krátce před termínem opakovaně odročeného veřejného zasedání zaslán návrh na odnětí a přikázání věci, vzápětí doručeno doplnění odvolání, po něm další doplnění odvolání a pak osobní vyjádření samotného obviněného, že se bude usilovně snažit, aby se veřejného zasedání účastnil, s tím, že zároveň navrhoval, aby k veřejnému zasedání dne 5. 10. 2010 bylo předvoláno více jak 30 osob. Odvolací soud proto neshledal důvody k odročení veřejného zasedání jen kvůli podání návrhu na odnětí věci, když následující podání obviněného podle něj zpochybňují, že šlo o návrh vážně míněný (viz strany 9 až 11 napadeného usnesení).

Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání (§ 232 a násl. tr. ř.). Z dikce § 263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.

Obecně však také platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§ 233 odst. 2 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.

Přítomnost obviněného u veřejného zasedání může být nezbytná tehdy, jestliže soud rozhodl obviněného k veřejnému zasedání předvolat, čímž dal jasně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. O tento případ se však rovněž nejednalo.

Třebaže odvolacímu soudu nelze vytknout, že porušil některé z ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, jeho právní závěry nemohou obstát, neboť nekorespondují s dikcí čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod (dále Listiny), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces, a potažmo jsou v rozporu i s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.).

S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, který zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Dlužno ovšem dodat, že veřejné zasedání konané o odvolání obviněného se svojí povahou i významem blíží hlavnímu líčení (zvláště přichází-li v úvahu kupř. doplnit dokazování o nové důkazy). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.

Tento předpoklad v posuzované věci nebyl naplněn a postup odvolacího soudu, jakkoliv pochopitelný s ohledem na předchozí postupy a chování obviněného, nelze označit za zcela korektní.

Sám odvolací soud připouští, že obviněný objektivně trpí zdravotními problémy, a z obsahu lékařských zpráv založených ve spise také vyplývá, že jde o zdravotní problémy, které nelze bez opory v odborném úsudku lékaře zlehčovat. Závěr odvolacího soudu, že zdravotní potíže obviněného v den konání veřejného zasedání 5. 10. 2010 nebyly natolik intenzivní, aby obviněnému zcela znemožňovaly účast v jednání před soudem, navazoval na sdělení odvolacího soudu adresované obhájci obviněného, že žádosti o odročení veřejného zasedání nebude vyhověno, jež vycházelo z laického posouzení soudu, že zdravotní problémy obviněného se již mohly zmírnit natolik, že byl schopen účasti u veřejného zasedání , a posléze byl založen na úvaze vycházející z informací MUDr. E. M., Ph.D., které však nemohly poskytnout ucelený obraz o aktuálním zdravotním stavu obviněného. Ani v jednom z těchto dílčích kroků se postup odvolacího soudu neopíral o přesvědčivé a komplexní posouzení zdravotního stavu obviněného, z něhož by mohl spolehlivě dovodit, že byl schopen absolvovat cestu k odvolacímu soudu a účastnit se veřejného zasedání.

Obviněný v dovolacím řízení předložil ku podpoře své nezpůsobilosti být osobně přítomen mimo jiné i veřejnému zasedání dne 5. 10. 2010 znalecký posudek MUDr. I. F., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, z jehož obsahu vyplývá, že nebyl schopen účasti u tohoto jednání, a to s odůvodněním, že byl hospitalizován, což ještě samo o sobě nemusí vylučovat, že jeho jednání bylo účelové a ve svých důsledcích obstrukční. Znalec sice hovoří o tom, že zdravotní obtíže obviněného byly vizuálně ozřejměny , nevyjadřuje se ale k otázce, zda byl objektivně schopen cesty a účasti ve veřejném zasedání. I přes uvedené ale nelze souhlasit s hodnocením zdravotního stavu obviněného, na jehož podkladě odvolací soud uzavřel, že veřejné zasedání lze konat v nepřítomnosti obviněného, za účasti zvoleného obhájce.

Ve prospěch správnosti a přesvědčivosti procesního postupu odvolacího soudu, konal-li veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, nemůže svědčit ani jeho argument, že obviněný se od podání obžaloby ani v jednom případě k jednání nařízeným soudy pro údajné zdravotní potíže nedostavil, ač sám dříve navrhl, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Pardubicích. Pro posouzení, zda odvolací soud důsledně respektoval právo obviněného osobně se účastnit jednání před soudem, není významné, zda to byl právě on, kdo navrhl přikázání věci jinému soudu, ale důležité naopak je, že dával zřetelně najevo svůj požadavek být osobně přítomen veřejného zasedání o odvolání za situace, kdy v předcházejících fázích řízení soudem nebyl k věci osobně vyslechnut.

Konečně nelze v daných souvislostech, byť v obecnější rovině splnění podmínek pro konání veřejného zasedání, pominout ani návrh obviněného na odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a přikázání Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, jenž byl odvolacímu soudu doručen před konáním veřejného zasedání (č. l. 1172 a násl.) a zopakován i v jeho průběhu a jenž byl odůvodněn nepříznivým zdravotním stavem obviněného, který mu znemožňuje vykonat delší cestu k soudu do Pardubic. Odvolací soud nebyl povolán k tomu, aby hodnotil, zda jde či nejde o návrh vážně míněný a nakolik koresponduje s dalšími vyjádřeními obviněného; jediným oprávněným orgánem k rozhodnutí o takovém návrhu, který byl v této konkrétní podobě činěn poprvé, byl Nejvyšší soud coby soud určený podle pravidel obsažených v ustanovení § 25 tr. ř. Jen pro úplnost nutno dodat, že rozhodoval-li Nejvyšší soud o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci, který mu byl předložen dne 12. 11. 2011, usnesením ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 11 Td 5/2011, stalo se tak za kvalitativně jiné procesní situace, neboť věc již v té době byla pravomocně skončena. Obdobné platí i ohledně usnesení Nejvyššího soudu o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci, který podal v řízení o jeho návrhu na povolení obnovy, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 11 Td 11/2011. Dovolatel tak opodstatněně vznáší námitky, že odvolací soud důsledně nerespektoval čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny, jelikož za daného stavu řízení v posuzované věci a v době jejího rozhodnutí nebyla zákonem předepsaným způsobem vyřešena otázka zákonného soudce (k tomu srov. též nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. III. ÚS 561/02, a ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04).

Námitky obviněného, jimiž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nebylo možné ve vztahu ke konání veřejného zasedání o odvolání dne 5. 10. 2010 ignorovat jako nedůvodné a k odstranění procesní vady, jejímž důsledkem bylo porušení práva obviněného na obhajobu, je nezbytné provést veřejné zasedání znovu, a to za důsledného respektování práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny.

S ohledem na tento závěr nebylo na dovolacím soudu, aby se věcně vypořádal i s námitkami, jimiž obviněný dokládal existenci důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. ve vztahu k podmínkám konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, jakož i existenci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť odvolací soud v řízení o odvolání znovu posoudí splnění procesních i hmotně právních podmínek pro rozhodnutí o jeho vině.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d), l ) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2011

Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková