8 Tdo 412/2007
Datum rozhodnutí: 11.04.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 412/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2007 o dovolání obviněného E. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 4 To 345/2006, který rozhodl jako soud odvolací ve věci Městského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 11 T 311/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného E. N. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 11 T 311/2004, byl obviněný E. N. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. (v bodech 3, 4) a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák. (v bodě 5), kterých se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že

3) v noci z 26. 7. 2004 na 27. 7. 2004 v bytě spoluobviněné I. S., bez patřičného povolení provedl nejméně konečnou fázi výroby psychotropní látky metamfetamin pervitin (tzv. vysušování), přičemž do bytu vnikla Policie České republiky,

4) v přesněji nezjištěné době, nejméně v letních měsících roku 2004 nejméně třikrát čtyřikrát předal psychotropní látku metamfetamin pervitin v množství zhruba 0,1 g P. P.,

5) od přesně nezjištěné doby do dne 22. 9. 2004, v bytě, kde v té době bydlel, přechovával suroviny a chemikálie potřebné k výrobě pervitinu, jako je toluen a kyselina chlorovodíková a další předměty se stopami efedrinu a pseudoefedrinu, které vydal Policii České republiky pro účely trestního řízení, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že látka metamfetamin pervitin je zařazená jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb.

Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 6 T 3/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 8 To 349/2005, a taktéž za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 9 T 2/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2006, sp. zn. 7 To 50/2006, byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetisedmi měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byly současně zrušeny výroky o trestech rozsudků Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 6 T 3/2005 a ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 9 T 2/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 188 odst. 1 tr. zák. a § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, které jsou v rozsudku podrobně popsány a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu bylo uloženo zabrání věcí, rovněž v rozsudku přesně popsaných. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné I. S.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 4 To 345/2006, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl odvolání podané obviněným E. N. proti rozsudku soudu prvního stupně.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný E. N. prostřednictvím obhájce Mgr. R. V. dovolání opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1. písm. g) tr. ř. Krajskému soudu v Brně a následně i Městskému soudu v Brně vytkl nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným proto, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. a podle § 188 odst. 1 tr. zák., neboť nebyla dostatečně prokázána jeho spoluúčast na uvedených činech. Obviněný též oběma soudům vytkl, že nesprávně vyhodnotily jednotlivé důkazy a zdůraznil, že v případě obou trestných činů soudy nesprávně posoudily všechny skutečnosti vztahující se k subjektivní stránce. Dále poukázal na to, že soudy své závěry učinily pouze na základě svědeckých výpovědí osob užívajících drogy. Na jimi tvrzené skutečnosti však neměl být brán zřetel, protože vnímání reality těmito osobami může být zkreslené a zavádějící. V této souvislosti poukázal i na porušení zásady in dubio pro reo , protože důkazy, jako celek nedávají dostatečný podklad o tom, že se obviněný činů dopustil. Pokud soud vinu obviněného dovodil z toho, že v domě poté, co byla spoluobviněná I. S. vzata do vazby, byl stejný zápach a výpary jako při dřívější výrobě drogy, mohlo jít toliko o zápach a výpary ze zdiva po předchozí výrobě drog. Obviněný dále vyjádřil, že jednáním, jímž byl uznán vinným, nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. a § 188 odst. 1 tr. zák., a proto v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a podle § 265l tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jím uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Za tohoto stavu by bylo namístě učinit návrh na odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Poukázal však rovněž na to, že napadená rozhodnutí trpí vadou podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na niž obviněný ve svém dovolání nijak nereagoval. V této souvislosti uvedl, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 tr. zák. má charakter přípravného jednání k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. účinného do 30. 6. 2006, a je tedy ve vztahu k trestnému činu podle § 187 tr. zák. subsidiární. Pokud pachatel přechovává předmět nebo předměty určené k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek nebo jedů a s jejich využitím skutečně omamné a psychotropní látky nebo jedy vyrobí a navíc je prodává, nelze jeho jednání kvalifikovat jako souběh trestných činů podle § 187 tr. zák. s trestným činem podle § 188 tr. zák. Pokud by Nejvyšší soud k této skutečnosti přihlédl, byť ji obviněný ve svém dovolání neuvedl, učinil státní zástupce i alternativní návrh, aby bylo dovolání obviněného E. N. odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť by zrušení napadeného rozhodnutí v posuzovaném případě zcela evidentně nevedlo k jinému pro obviněného příznivějšímu rozhodnutí ve věci a otázka, která by byla z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, když je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Při posuzování otázky, zda lze uplatněný dovolací důvod považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z dikce jeho zákonného znění, podle něhož je možné s odkazem na tento dovolací důvod dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto vymezení je jeho prostřednictvím možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat takové výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené.

Obviněný v podaném dovolání částečně v rozporu s takto vymezenými pravidly uplatnil námitky, jimiž vyjádřil nedostatky v hodnocení provedených důkazů. Konkrétně se jedná o výhrady proti postupu, jakým soud dospěl k závěru, že obviněný drogy skutečně vyráběl, a pokud vycházel ze svědecké výpovědi P. D., a nebo namítal neúplnost provedeného dokazování.

V této části je dovolání obviněného v rozporu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož jím brojil proti nesprávnosti procesního postupu vycházejícího ze zásad ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Protože se jedná o výhrady procesní povahy, Nejvyšší soud je posoudil jako nezpůsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., a nemohl tudíž ve vztahu k nim dovolání obviněného věcně přezkoumávat.

Za důvod, který byl v souladu s označeným dovolacím důvodem uveden, a jímž se mohl dovolací soud ve směru jeho opodstatněnosti dále zabývat, jsou výhrady zaměřené proti naplnění subjektivní stránky obou trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným.

K těmto námitkám, jimiž obviněný zpochybnil právní kvalifikaci trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a podle § 188 odst. 1 tr. zák., je vhodné nejprve uvést, že trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Trestný čin podle § 188 odst. 1 tr. zák. spáchá, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jed. V projednávaném případě je z pohledu řešené problematiky významné zejména to, že u obou těchto trestných činů je po subjektivní stránce vyžadován úmysl.

Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).

Nejvyšší soud na podkladě shora popsaných skutkových zjištění, obsahu spisu, i odůvodnění napadených rozhodnutí shledal, že otázkou zavinění se soudy obou stupňů zabývaly a věnovaly jí dostatečnou pozornost. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 7 - 9) tento po provedení v tomto rozhodnutí uvedených důkazů dospěl k závěru, že obviněný E. N. naplnil znaky obou trestných činů jak po stránce objektivní tak i subjektivní, a učinil závěr, že obviněný jednal v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák., neboť chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem, kterým je zájem na ochraně společnosti a lidí proti ohrožení vyplývajícího z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami i prekursory. K tomuto zjištění nalézací soud v případě činu pod bodem 3), dospěl především proto, že při vstupu Policie České republiky, do bytu, kde obviněný bydlel, se jeho majitelka obviněná I. S. nenacházela (byla předtím policií viděna, jak z bytu odchází venčit psa), obviněný byl v bytě sám a na plotně se dokončovala výroba (vysoušení) metamfetaminu. V této souvislosti soud rovněž zdůraznil i vlastní výpověď obviněného, který připustil, že věděl, o tom, že se jedná právě o výrobu pervitinu. Závěr, že obviněný jednal v přímém úmyslu, soud opřel rovněž o skutečnost, že obviněný, jeho družka, i svědek P. P., byli závislí na pervitinu, což s ohledem na všechny další skutečnosti, zejména věci (chemické suroviny a potřeby sloužící k výrobě této látky), které byly v bytě obviněné I. S. zajištěny, bylo podkladem pro zjištění, že obviněný jednal ve vztahu k výrobě uvedené omamné látky chtěně a vědomě.

Soud druhého stupně se se závěry soudu nalézacího plně ztotožnil a konstatoval, že byly v potřebné míře vyvozeny i všechny odpovídající právní závěry a výrok o vině byl proto soudem druhého stupně potvrzen jako správný.

Jestliže v této trestní věci bylo prokázáno, že obviněný E. N. v bodě 3) bez patřičného povolení provedl nejméně konečnou fázi výroby psychotropní látky metamfetamin pervitin, v bodě 4) nejméně třikrát čtyřikrát předal psychotropní látku metamfetamin pervitin v množství zhruba 0,1 g P. P., a v bodě 5) přechovával suroviny a chemikálie potřebné k výrobě pervitinu, jako je toluen a kyselina chlorovodíková a další předměty se stopami efedrinu a pseudoefedrinu, které vydal Policii České republiky pro účely trestního řízení, je zřejmé, že si svého jednání byl vědom a výše zmiňovaný objekt trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a podle § 188 odst. 1 tr. zák., jímž je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory, svým jednáním porušit chtěl.

Nejvyšší soud v těchto úvahách neshledal žádné nedostatky. Považuje je za zcela přiléhavé všem prokázaným okolnostem s tím, že jsou též zcela v souladu se zásadami určujícími podmínky pro vyjádření přímého úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud k vyjádření státního zástupce sdělit, že v daném případě není na místě uvažovat o vyloučení možnosti právního posouzení jako trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák. a podle § 187 odst. 1 tr. zák, neboť o situaci, za níž toto právní posouzení bylo vyloučeno, se v tomto případě nejedná. O vyloučení tohoto právního posouzení by se mohlo jednat jen tehdy, pokud by obviněný spáchal uvedené činy jedním skutkem, tedy šlo by o jednočinný souběh. Tak tomu však v této věci není, neboť obviněný se dopustil dvou samostatných skutků, jde tedy o vícečinný souběh spáchaný dvěma skutky, z nichž každý byl správně samostatně právně posouzen, jednak jako trestný čin podle § 187 odst. 1 tr. zák. [viz body 3), 4], a jednak jako trestný čin podle § 188 odst. 1 tr. zák. (v bodě 5).

Ze všech rozvedených skutečností a právních úvah Nejvyšší soud shledal usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 4 To 345/2006, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 11 T 311/2004, jako správná rozhodnutí. V souladu se zákonem byl proto obviněný E. N. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a podle § 188 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák.

Nejvyšší soud na základě všech uvedených důvodů dovolání obviněného ve vztahu k těmto relevantně uplatněným námitkám jako zjevně neopodstatněné podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. dubna 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová