8 Tdo 410/2005
Datum rozhodnutí: 31.03.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 410/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2005 o dovoláních obviněných M. Š. a M. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 61 To 387/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 5/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. Š. a M. B. o d m í t a j í .

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 3 T 5/2004, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a obviněný M. B. účastenstvím podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. na trestném činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Oba obvinění byli za tyto trestné činy odsouzeni podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jim byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Obviněnému M. Š. bylo současně podle § 59 odst. 2 tr. zák. uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit způsobenou škodu.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 61 To 387/2004, odvolání podaná oběma obviněnými proti výše citovanému rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Proti shora uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podali oba obvinění dovolání; obviněný M. Š. tak učinil prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. H. a obviněný M. B. prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. Obviněný M. Š. je vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný M. B. dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.



Obviněný M. Š. ve svém dovolání úvodem vyjádřil, že soudy prvního i druhého stupně nesprávně právně posoudily zjištěný skutkový stav věci. V návaznosti na to se zabýval především obsahem znaleckého posudku z oboru doprava zpracovaného z podnětu tohoto dovolatele znalcem Ing. P. W., který považoval za stěžejní podklad pro rozhodnutí o tom, že k dopravní nehodě, která tvoří jádro posuzované trestné činnosti, mohlo dojít tak, jak vypovídají obvinění. Za nedostatek provedeného dokazování označil způsob, jakým soud prvního stupně vyhodnotil výpověď svědka J. B. a jak se vypořádal se svědectvím policisty V. Z. Obsahy jejich výpovědí nepovažoval za přesvědčivé, což rozvedl na konkrétních skutečnostech, pro které soudy neměly těmto výpovědím uvěřit. Závěry zpracované ve znaleckých posudcích znalci Ing. Y. H. a Ing. P. H. podle jeho názoru vycházely z neúplně a nesprávně zjištěných skutkových okolností a vyjádřil k nim, že soud měl jejich obsah hodnotit v souladu s výpověďmi obviněných. Zpochybnil rovněž závěry znaleckých posudků zpracovaných Ing. O. K. coby znalcem z oboru dopravy, odvětví strojírenství a Ing. K. D. znalcem pro obor doprava, odvětví silniční doprava, jež soudy vzaly za podklad svých rozhodnutí. Ve světle těchto námitek uvedl, že stěžejní vadou napadených rozhodnutí je nesprávné posouzení věrohodnosti a síly jednotlivých důkazů.

V závěru dovolání obviněný učinil návrh, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, neboť nebylo prokázáno, že obviněný se trestného činu kladeného mu za vinu skutečně dopustil, a v předchozím řízení se nepodařilo prokázat, že se stal skutek, za který byl stíhán a odsouzen, a poté aby přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání.

Obviněný M. B. v podaném dovolání ve vztahu k označeným dovolacím důvodům namítl, že nemůže obstát právní kvalifikace vztahující se k trestnému činu podle § 250a odst. 1, 2 tr. zák., protože nebyla prokázána existence dohody se spolupachatelem, stejně jako úmysl pomoci mu k neoprávněnému prospěchu či úmysl poškodit pojišťovnu. V další své argumentaci vyjádřil polemiku s odůvodněním napadeného rozhodnutí a vytkl soudům, že pravděpodobně považovaly za samozřejmou jeho spoluodpovědnost za celý rozsah pojistného plnění, když ohledně jemu za vinu kladeného jednání nalézací soud neprovedl potřebné dokazování. Nedostatečným shledal rozsah, v jakém soud druhého stupně ve svém rozhodnutí odůvodnil závěr o jeho vině, a zároveň mu vytkl, že této otázce věnoval pouze jediný odstavec. Své úvahy rozvinul také ohledně přesvědčivosti skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. V návaznosti na to poukázal na tvrzení obsažená ve výpovědích obviněných a shledal, že jejich obhajobě nebyla věnována patřičná pozornost. Soud druhého stupně podle něj pochybil, jestliže ve skutkových zjištěních připustil možnost jiné dopravní nehody nebo jiného způsobu úpravy vozidla, než o kterých obvinění vypovídali, a vytkl mu, že se námitkami obhajoby ohledně rozsahu poškození vozidla zabýval pouze povrchně . Takový postup soudu vyústil podle jeho názoru v nesprávné skutkové zjištění s tím, že nebylo objasněno, jakým způsobem k poškození vozidla došlo.

V závěru dovolání tento obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek.

Dovolání obviněných byla doručena Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však Nejvyšší soud ke dni rozhodnutí o dovolání neměl k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce tohoto posledně citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Ve vztahu k dovolání obviněného M. Š., jež jmenovaný opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba uvést, že tento dovolatel v rámci svých námitek toliko polemizuje se závěry učiněnými znalci v rámci znaleckých posudků a s výpověďmi svědků. V návaznosti na tato svá tvrzení vytýká soudům, že nesprávně vyhodnotily jednotlivé ve věci provedené důkazy. Prostřednictvím vlastního hodnocení důkazů, jež se staly podkladem pro rozhodnutí soudů, předestírá jiné skutkové okolnosti. Obviněný Š. tudíž nevytýká právní vady, ale dožaduje se změny ve skutkových zjištěních, což je v rozporu s označeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; jde současně o námitku, která nedopadá ani na žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

Obviněný M. B. ve svém dovolání vymezeném dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. napadenému rozhodnutí vytýká, že právní posouzení skutku je výsledkem nesprávně a nedostatečně provedeného dokazování. Na podkladě stejných argumentů zpochybňuje i závěry o svém zavinění s tím, že neměl úmysl pomoci spoluobviněnému M. Š. k získání neoprávněného prospěchu, ani úmysl poškodit pojišťovnu. Je tak nepochybné, že obviněný námitky, které formálně podřazuje pod nesprávnost použité právní kvalifikace, ve skutečnosti zaměřil výhradně proti skutkovým zjištěním. S ohledem na ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř. nejsou přípustné ani výhrady obviněného směřující proti odůvodnění usnesení soudu druhého stupně. Jeho dovolání proto nedopadá nejen na označené dovolací důvody, ale ani na žádný jiný z důvodů dovolání vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter. Má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto, protože nebylo shledáno důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu.

Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dána v případě, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z dalších důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. však obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s již shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl naplněn, neboť konkrétní důvody, které obviněný předložil, jeho existenci nezakládají. V předmětné trestní věci není proto dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Protože s ohledem na všechny uvedené skutečnosti byla dovolání podána z jiných důvodů, než jaké je činí přípustnými, Nejvyšší soud dovolání obviněných M. Š. a M. B. podaná proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 61 To 387/2004, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jejich podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vypracovala:

JUDr. Milada Šámalová