8 Tdo 408/2009
Datum rozhodnutí: 15.04.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 408/2009

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2009 o dovolání obviněného mladistvého P. J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 4 Tmo 98/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 8 Tm 66/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého P. J. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 8 Tm 66/2008, byl obviněný mladistvý P. J. (dále jen mladistvý) uznán vinným proviněním řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a odsouzen za toto provinění a za sbíhající se provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 Tm 97/2007, a provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 8 Tm 135/2007, podle § 26 odst. 1 zákona č. 218/2003, o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (nadále jen zákon č. 218/2003 Sb.), § 45 odst. 1, § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře sta padesáti hodin. Současně byly zrušeny výroky o trestních opatřeních uložených mladistvému rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 Tm 97/2007, a rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 8 Tm 135/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného A. Z.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dopustil společně s obviněným A. Z. tím, že dne 21. 8. 2006 v době kolem 00.30 hod. v B. na ulici O. předal obviněný A. Z. osobní motorové vozidlo zn. Daewoo Nexia, červené barvy, k řízení mladistvému, ačkoliv věděl, že tento není držitelem řidičského oprávnění v souladu s ustanovením § 81 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, jelikož již vzhledem k věku mladistvého, o kterém věděl, není způsobilý k jeho získání, přičemž následně mladistvý uvedené vozidlo řídil po ulici O. a na ulici Č. byli kontrolováni hlídkou Policie ČR.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně odvoláním podaným v neprospěch mladistvého směřujícím proti výroku o uloženém trestním opatření. Z jeho podnětu byl rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 4 Tmo 98/2008, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně mladistvého zrušen ve výroku o uloženém trestním opatření. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl mladistvému za provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterým byl uznán vinným odvoláním napadeným rozsudkem, a za sbíhající se provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 Tm 97/2007, a provinění poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 8 Tm 135/2007, podle § 26 odst. 1 zákona č. 218/2003, § 45 odst. 1, 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře sta padesáti hodin. Podle § 26 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl mladistvému uložen trest (správně trestní opatření) zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně byly zrušeny výroky o trestních opatřeních, které byly mladistvému uloženy rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 8 Tm 97/2007, a rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 8 Tm 135/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Odvolacímu soudu vytýkal, že výrazným způsobem zasáhl do jeho ústavních práv, zejména práva chráněného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a též práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Porušení práva na spravedlivý proces spatřoval v tom, že odvolací soud neodůvodnil řádně své rozhodnutí způsobem stanoveným v § 134 odst. 2 tr. ř. Dovolatel poukazoval na nelogičnost zrušení jemu uloženého trestního opatření soudem prvního stupně a původně uložené trestní opatření považoval za adekvátní. Připomněl, že se jedná o trestní opatření, které mu bylo ukládáno za jeho historicky první provinění, nikoliv za poslední protiprávní jednání. Domníval se, že odvolací soud jednal mimo meze rozhodovací praxe tím, že uložením přísnějšího trestního opatření v dané věci napravoval předchozí rozhodnutí soudu o jeho až následně spáchaných proviněních. Proto považoval rozhodnutí odvolacího soudu za nezákonné. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z textu dovolání obviněného se podává, že jeho těžiště spočívá ve výtce, že mu bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu uloženo příliš přísné trestní opatření, neodpovídající okolnostem, za nichž bylo spácháno provinění, jímž byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně.

Námitky obviněného pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Evidentně nejsou námitkami směřujícími proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Mladistvý nevytkl, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako provinění, ačkoliv o provinění nejde nebo jde o jiné provinění. Ve vztahu k výroku o vině ostatně dovolatel žádné konkrétní námitky neuplatnil. Jím vytýkané vady ale nelze chápat ani jako výhradu, že napadené rozhodnutí spočívá na tzv. jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu - a totéž platí i pro výrok o trestním opatření v případě mladistvého, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (k tomu rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Žádnou takovou vadu ale mladistvý v napadeném rozsudku odvolacího soudu nespatřoval.

Jeho výhrady směřovaly výlučně proti nepřiměřené přísnosti odvolacím soudem uloženého trestního opatření, když za adekvátní považoval trestní opatření uložené soudem prvního stupně. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestního opatření lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle praxe dovolacího soudu je možné podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu též rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však mladistvý ve vztahu k uloženému souhrnnému trestnímu opatření namítl, když uváděl, že trestní opatření uložené soudem prvního stupně bylo adekvátní a odvolací soud je zrušil nelogicky a dokonce protizákonně, poněvadž přísnějším trestním opatřením napravoval pochybení, jehož se dopustily soudy při dřívějším rozhodování o jeho později spáchaných proviněních. Jinými slovy tak označil nyní uložené souhrnné trestní opatření za nepřiměřeně přísné, nekorespondující se zásadami pro jeho ukládání.

Ačkoliv námitky mladistvého nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil, jakými úvahami se řídil při stanovení druhu trestního opatření a jeho výměry, a závěry, k nimž dospěl, též náležitě zdůvodnil. Ztotožnil se s odvolacími námitkami státního zástupce, odkazoval-li na poznatek, že mladistvý se opakovaně dopustil stejné trestné činnosti, nevzal si z předchozího trestního stíhání náležité ponaučení. Souhrnné trestní opatření obecně prospěšných prací uložené soudem prvního stupně označil za nepřiměřeně mírné a nad jeho rámec mladistvému nově uložil i trestní opatření zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dvanáct měsíců.

Mladistvý se domníval, že uložením trestního opatření zákazu činnosti odvolací soud svým způsobem reparoval pochybení předcházejícího rozhodnutí soudu, a naznačoval tak, že tento druh trestního opatření mu měl být uložen nikoliv za provinění, jehož se dopustil jako první v pořadí, ale až za provinění pozdější, pro něž už však byl odsouzen a trestní opatření zákazu činnosti mu uloženo nebylo. Názor mladistvého ale neodpovídá zásadám, na nichž stojí principy souhrnného trestního opatření. Je třeba si uvědomit, že souhrnné trestní opatření nastupuje na místo úhrnného trestního opatření, které by jinak bylo mladistvému ukládáno, kdyby se o všech jeho proviněních rozhodovalo ve společném řízení. Není proto vyloučeno, aby za provinění spáchané v pořadí jako první bylo v rámci souhrnného trestního opatření uloženo i trestní opatření co do druhu dříve neuloženého, poněvadž teprve v tomto posledním řízení (zakládajícím předpoklady pro uložení souhrnného trestního opatření) se vytvoří takový celkový náhled na povahu a závažnost trestné činnosti, který uložení tohoto dosud neuloženého druhu trestního opatření opodstatní.

Souhrnné trestní opatření, které bylo mladistvému uloženo, není ani druhem trestního opatření, který zákon nepřipouští, ani mu nebylo uloženo trestní opatření ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na provinění, jímž byl uznán vinným, a rozhodně je nelze vnímat ani jako trestní opatření extrémně přísné a zjevně nespravedlivé. Dovolací soud neshledal, že by se jeho uložením odvolací soud ocitl v kolizi s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod či čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak tvrdil mladistvý.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. dubna 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková