8 Tdo 403/2005
Datum rozhodnutí: 07.04.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 403/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2005 o dovolání obviněného Ing. J. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 7 To 188/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 63/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 15 T 63/2003, byl obviněný Ing. J. V. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák., trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na 5 let, podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 2.000.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dvanáct měsíců; podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných podobných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí daňového poradce na dobu pěti let. Tímtéž rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek pod bodem I./ 6, v němž byl spatřován trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c), tr. zák., a podle § 226 písm. c) tr. ř. byl zproštěn obžaloby pro skutek pod bodem II., jímž měl spáchat trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Z. P. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. pod body I. 1.) 3.) dopustil tím, že:

jako podnikatel fyzická osoba podnikající pod jménem Ing. J. V. A. F., daňový poradce, se sídlem v P.,

1.) dne 23. 10. 1996 v P., předložil na Finanční úřad pro P. Přiznání k dani z přidané hodnoty za III. čtvrtletí roku 1996, ve kterém neoprávněně uplatnil odpočet daně u přijaté faktury č. 92 (č. dod. 96/1/1) údajně vystavené dodavatelem O. K. dne 6. 8. 1996, splatné dne 23. 8. 1996, na částku 240.000,- Kč a DPH ve výši 52.800,- Kč (tj. celkem 292.800,- Kč) za zprostředkování zástavy na ručení na úvěr, na základě čehož neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet v částce 99.584,- Kč, byť věděl, že faktura je fiktivní a O. K. není plátcem DPH, tudíž správně stanovený nadměrný odpočet měl činit pouze 46.784,- Kč, čímž Finančnímu úřadu pro P. se sídlem v P., způsobil škodu ve výši 52.800,- Kč,

2.) dne 27. 1. 1997 v P., předložil na Finanční úřad pro P. Přiznání k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 1996, ve kterém neoprávněně uplatnil odpočet daně u přijaté faktury č. 179 (č. dod. 01/96), údajně vystavené dodavatelem R. C. R. dne 2. 10. 1996, splatné téhož dne, na částku 430.000,- Kč a DPH ve výši 94.600,- Kč (tj. celkem 524.600,- Kč), byť věděl, že žádnou finanční částku neuhradil a faktura je fiktivní, tudíž ve skutečnosti měl daňovou povinnost ve výši 13.415,- Kč, čímž Finančnímu úřadu pro P. se sídlem v P., způsobil škodu ve výši 81.185,- Kč,

3.) dne 21. 4. 1997 v P., předložil na Finanční úřad pro P. Přiznání k dani z přidané hodnoty za I. čtvrtletí roku 1997, ve kterém neoprávněně uplatnil odpočet daně u přijaté faktury č. 54 (č. dod. 240297) ze dne 24. 2. 1997, splatné téhož dne, na částku 100.000,- Kč a DPH ve výši 22.000,- Kč za zprostředkování informací o podnikateli a přijaté faktury č. 74 (č. dod. 120397) ze dne 12. 3. 1997, splatné téhož dne, na částku 1.700.000,- Kč a DPH ve výši 374.000,- Kč za zprostředkování vrácení zálohy dle smlouvy, obě údajně vystavené dodavatelem obchodní společností P., s. r. o., na základě čehož neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet v částce 478.333,- Kč, byť věděl, že žádnou finanční částku neuhradil a faktury jsou fiktivní, tudíž ve skutečnosti měl daňovou povinnost ve výši 13.415,- Kč, čímž Finančnímu úřadu pro P. se sídlem v P., způsobil škodu ve výši 396.000,- Kč,

Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. pod body II. 1.), 2.) měl spáchat tím, že jako podnikatel fyzická osoba podnikající pod jménem Ing. J. V. A. F., daňový poradce se sídlem v P.,

1.) za zdaňovací období roku 1995 v dodatečném Přiznání k dani z příjmů fyzických osob doručeném Finančnímu úřadu pro P. dne 2. 7. 1997 zkrátil daň z příjmů fyzických osob o částku 1.463.141,- Kč tím, že neoprávněně zahrnul do výdajů výdajový doklad č. 102 ze dne 30. 11. 1995 znějící na částku 4.980.000,- Kč, kterou měl téhož dne předat J. K., jednateli obchodní společnosti N., s. r. o., jako zálohu na nákup zboží, na základě čehož v daňovém přiznání vylákal nulový základ daně, byť věděl, že žádnou zálohu neposkytl, tudíž správný základ pro výpočet daně měl být zvýšen o 3.652.714,20 Kč a po odečtení nezdanitelné částky činit 3.628.700,- Kč, čímž Finančnímu úřadu pro P. se sídlem v P., způsobil škodu ve výši 1.463.141,- Kč,

2.) za zdaňovací období roku 1996 v řádném Přiznání k dani z příjmů fyzických osob doručenému Finančnímu úřadu pro P. dne 1. 7. 1997 zkrátil daň z příjmů fyzických osob o částku 549.240,- Kč tím, že neoprávněně zahrnul do výdajů ve výroku rozsudku označený fiktivní výdajový pokladní doklad a další vyjmenované pokladní doklady na celkovou částku 1.310.000,- Kč, na základě čehož v daňovém přiznání vykázal nulový snížený základ daně, byť věděl, že nejde o náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a tudíž správný základ pro výpočet daně měl být zvýšen o 1.550.074,- Kč a po odečtení nezdanitelné částky měl činit 1.550.100,- Kč, čímž Finančnímu úřadu pro P. se sídlem v P., způsobil škodu ve výši 549.240,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obvodní státní zástupce pro Prahu 3 i obviněný; odvolání státního zástupce směřovalo proti jeho výroku o trestu a zprošťujícím výrokům, obviněný zaměřil odvolání proti výroku o vině a na něj navazujícímu výroku o trestu.

Z podnětu podaných odvolání byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve zprošťujícím výroku, kterým byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve výroku o náhradě škody a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby ji v rozsahu zrušení (ve zprošťujícím výroku a ve výroku o náhradě škody) znovu rozhodl.

Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. byl obviněný odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu nad obviněným a podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby během zkušební podle svých sil nahradil Finančnímu úřadu pro P. výše uvedené dlužné částky; podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných podobných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí na dobu pěti let. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou opakoval, že se činů, jimiž byl uznán vinným, nedopustil a vytkl, že dokazování zůstalo neúplné, nebylo-li vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování o vypracování znaleckých posudků z oboru ekonomiky daně a účetnictví a z oboru grafologie. Ve vztahu k dílčím skutkům pod body I. upozornil, že účetní doklady mají všechny náležitosti účetních dokladů ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, byly svědky podepsány a řádně zaúčtovány pracovníky jeho účetní firmy, a zpochybnil věrohodnost svědků R. C., M. Š. i J. K. Stran skutku pod bodem II. 2.) vytkl, že nebylo užito fiktivního dokladu, jak o tom svědčí i další provedené důkazy. Znovu brojil proti podkladům, na základě nichž byla stanovena výše škody, byly-li závěry soudů opřeny o vyjádření finančního úřadu. Upozornil, že objektivní a subjektivní stránka trestných činů, jimiž byl uznán vinným, nebyla spolehlivě zjištěna a pro absenci subjektivní stránky měla být věc projednána ve správním řízení, poněvadž se jedná o občanskoprávní vztah bez znaků trestného činu. Uvedl, že předmětná daňová přiznání k daním z příjmů fyzických osob jsou padělaná, ani on ani jeho daňový poradce je nepodepsali, a pokud jde o daně z příjmů, mělo být posouzeno, kdo je vyměnil, pozměnil či případně podepsal. Poznamenal, že o jeho vině existuje řada pochybností, ve shodě se zásadou in dubio pro reo mělo být rozhodnuto v jeho prospěch a měl být obžaloby zproštěn.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 zrušil v jejich odsuzujících částech a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázal věc v rozsahu zrušení v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že ve vztahu k použitému důvodu dovolání jsou irelevantní ty výhrady, jejichž prostřednictvím namítá výlučně nesprávnost skutkových zjištění a též absenci zavinění na základě verze, že není pachatelem trestného činu. Uplatněný dovolací důvod je podle ní způsobilá naplnit pouze námitka nedostatku subjektivní stránky trestného činu. V tomto ohledu však upozornila, že soudy důvodně vyvodily nejméně nepřímý úmysl podle § 4 písm. b) tr. zák. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil řadu námitek, které směřovaly proti rozsahu provedeného dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 3 a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Městský soud v Praze. Povahu námitek skutkových mají především ty výhrady obviněného, které směřovaly vůči správnosti skutkových zjištění učiněných soudy. Do této kategorie námitek jednoznačně náleží ty, jimiž brojil proti správnosti skutkových zjištění s argumentem neúplnosti dokazování, nevěrohodnosti svědků R. C., M. Š. i J. K., jejichž výpovědi byly hodnoceny jako usvědčující důkazy, a pochybení při hodnocení důkazů.

Jako na polemiku se skutkovými zjištěními soudů nutno pohlížet na výtku obviněného, že soudy pochybily, když neprovedly k jeho návrhu důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomiky, odvětví daně a účetnictví a spokojily se s listinami, které jim předložil finanční úřad. Soudy obou stupňů se s touto námitkou obviněného i důvodností jím předloženého návrhu na doplnění dokazování důsledně zabývaly a správně poznamenaly, že stanovení výše škody, tj. rozsahu zkrácení daně i výše vylákané výhody na dani, je otázkou právní a odpověď na ni je v kompetenci soudu.

Oproti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, který ve vztahu ke skutkům pod body I. i II. konkretizoval, které doklady pokládá za fiktivní a které z předkládaných výdajových pokladních dokladů nedoložily náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, obviněný tvrdil, že tato zjištění nejsou správná, a poukazoval na to, že splňují všechny náležitosti účetních dokladů a že byly opatřeny důkazy, které jeho obhajobu podporovaly; nelze než uzavřít, že i v tomto ohledu uplatnil argumenty v rovině skutkové. Nejinak je tomu s výtkou, že soudy měly důsledně aplikovat zásadu in dubio pro reo a prověřit, kdo příslušné daně z příjmů pozměnil, vyměnil či případně podepsal, neboť dovolatel tak neučinil.

Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad se obviněný primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podle § 148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. v podobě zjištěné soudy nedopustil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad.

Ve vztahu ke skutkům pod body I. 1.) 3.) i II. 1.), 2.) však z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz zejména strany 14, 15, 23, 24 rozsudku soudu prvního stupně, strany 9, 12, 13 napadeného rozsudku odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé; soudy též vyložily, jakými úvahami byly vedeny, nevyhověly-li návrhům obviněného na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru ekonomiky daně, účetnictví či z oboru grafologie. Z těchto důvodů nebylo možno učinit jiný závěr, než že v tomto rozsahu, tj. rozsahu námitek skutkových, dovolání obviněného nebylo opřeno nejen o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný vytkl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestných činů, jimiž byl uznán vinným, a že pro absenci subjektivní stránky měla být věc projednána toliko ve správním řízení.

Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu a způsobí takovým činem značnou škodu. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 se podává, že soud považoval za naplněné znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný ve větším rozsahu zkrátil daň a způsobil takovým činem značnou škodu.

Skutková zjištění vyjadřují vedle následku, tj. značné škody, takové jednání obviněného, jehož podstata spočívala v tom, že obviněný jako podnikatel soukromá osoba podnikající pod jménem Ing. J. V. A. F., daňový poradce zkrátil daň z příjmů fyzických osob tak, že při jejím výpočtu snížil základ pro výpočet této daně tím, že neoprávněně zahrnul do výdajů pokladní doklady, o kterých věděl, že jsou fiktivní nebo že nejde o náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a finančnímu úřadu tak způsobil škodu ve výši 2.012.381,- Kč.

Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, 3 tr. zák. se dopustí, kdo vyláká výhodu na některé z povinných plateb uvedených v odstavci 1 a způsobí takovým činem značnou škodu. Z právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval a naplněné znaky tohoto trestného činu, které spočívají v tom, že vylákal výhodu na dani a způsobil takovým činem značnou škodu.



Skutková zjištění vyjadřují vedle následku, tj. značné škody, především podvodné jednání obviněného, jehož podstata spočívala v tom, že obviněný jako podnikatel soukromá osoba podnikající pod jménem Ing. J. V. A. F., neoprávněně uplatnil v přiznáních k DPH na základě fiktivních faktur nadměrný odpočet DPH v celkové výši 529.985,- Kč, který byl finančním úřadem v této částce vyplacen.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky obou těchto trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. po stránce objektivní. Zpochybnil-li obviněný tento závěr, učinil tak, jak již bylo vyloženo, prostřednictvím námitek, jež měly výlučně povahu skutkovou a k nimž nelze z pohledu uplatněného důvodu dovolání relevantně přihlížet.

Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda byly naplněny znaky trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. po stránce subjektivní, tj. zejména zda bylo prokázáno úmyslné zavinění ve vztahu k základní skutkové podstatě tohoto trestného činu (§ 3 odst. 3 tr. zák.).

Závěr o formě zavinění je závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování. Ze skutkové části výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů úmyslné zavinění evidentně vyplývá.

Trestný čin je podle § 4 písm. a) tr. zák. spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto způsobem (úmysl přímý). Podle § 4 písm. b) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Na takové srozumění se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.

Obviněný podle zjištění pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně uplatnil v přiznáních k DPH fiktivní faktury, na základě nichž uplatnil i nadměrný odpočet DPH s vědomím, že nadměrný odpočet DPH bude vrácen na podkladě nepravdivých údajů. Obdobně ve vztahu ke skutkům pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně zkrátil daň z příjmů fyzických osob snížením základu pro výpočet daně předložením fiktivních pokladních dokladů či pokladních dokladů, o nichž věděl, že neosvědčují náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Tato zjištění spolehlivě vyjadřují úmyslnou povahu jednání obviněného a lze z nich opodstatněně vyvodit jeho podvodný úmysl, neboť trestný čin podle § 148 tr. zák. je zvláštním případem podvodného jednání. Evidentně jde nejméně o zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák. a v případech, kdy byla daň zkrácena či výhoda na dani vylákána prostřednictvím fiktivních účetních dokladů, lze reálně hovořit o úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. dubna 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková