8 Tdo 401/2011
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1 tr. zákoník, § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoník, § 250b odst. 1 tr. zák., § 250b odst. 3 tr. zák.



8 Tdo 401/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o dovolání obviněného M. P. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 3 To 122/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 9/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 52 T 9/2010, byl obviněný M. Č. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že ačkoli si byl vědom svých závazků z minulosti a skutečnosti, že další sjednané závazky nemůže vzhledem ke své finanční situaci splnit, pod smyšlenými důvody si půjčoval finanční prostředky s úmyslem tyto nevracet, předstíral vážný zájem o uzavření leasingových smluv, aniž měl v úmyslu je řádně splácet, s předměty leasingu pak nakládal blíže nezjištěným způsobem, kterým předmět leasingu trvale odňal z dispozice oprávněného vlastníka a veden zištným úmyslem získat tak neoprávněný majetkový prospěch:
1. v přesně nezjištěné době začátkem měsíce září 2008 ve Z. navštívil R. R. v jeho bydlišti na adrese P., využil jeho důvěry ve svou osobu a pod příslibem zajištění koupě osobního motorového vozidla KIA Sorento, které poškozenému R. R. fyzicky ukázal a svezl ho v něm, od něj vylákal v hotovosti částku 210.000,- Kč, ačkoliv věděl, že vozidlo nikdy nezajistí, což také do dnešního dne neučinil, částku 210.000,- Kč poškozenému nevrátil a na jeho telefonáty a SMS přestal reagovat, čímž způsobil poškozenému R. R., bytem Z., P., škodu ve výši 210.000,- Kč,
2. v přesně nezjištěné době od poloviny října do počátku listopadu 2008 na benzinové čerpací stanici A. na ulici S. ve Z. se sešel s R. R., využil jeho důvěry ve svou osobu a pod opětovným příslibem zajištění koupě osobního motorového vozidla, tentokrát značky Volkswagen Touareg, které poškozenému ukázal prostřednictvím konkrétních internetových stránek a které mělo být fyzicky v autobazaru v M., od něj vylákal hotovost ve výši 288.000,- Kč, kdy poškozenému tvrdil, že tuto částku spolu s hotovostí ve výši 210.000,- Kč, která mu byla předána již dříve tak, jak je popsáno pod bodem 1. obžaloby, použije k úhradě kupní ceny vozidla v celkové výši 498.000,- Kč, ačkoliv věděl, že vozidlo nezajistí, což také do dnešního dne neučinil a finanční prostředky ve výši 498.000,- Kč poškozenému nevrátil, i když slíbil jejich splacení do 15. 1. 2009 a následně svůj závazek dne 16. 2. 2009 podložil směnkou a uznáním dluhu, přičemž na telefonáty a SMS poškozeného přestal reagovat, čímž způsobil poškozenému R. R., trvale bytem Z., P., škodu ve výši 288.000,- Kč,
3. v přesně nezjištěné době v říjnu 2008 v obci S., okres Z., si pod smyšlenou záminkou vyřízení neupřesněných záležitostí na S. s ústním příslibem půjčku do měsíce uhradit, zapůjčil od R. M. finanční hotovost ve výši 15.000,- Kč, nikdy ji však nevrátil, kdy poškozený R. M. si zajistil předmětnou částku dne 18. 10. 2008 formou půjčky u společnosti Provident Financial, s. r. o., čímž způsobil poškozenému R. M., trvale bytem H., okres Z., škodu ve výši 15.000,- Kč,
4. v přesně nezjištěné době na konci října 2008, za dva dny po první půjčce ve výši 15.000,- Kč, v obci H., okres Z., si pod smyšlenou záminkou vyřízení neupřesněných záležitostí na S. a s ústním příslibem do měsíce půjčku uhradit, opětovně zapůjčil od R. M. finanční hotovost, tentokrát ve výši 13.000,- Kč, nikdy ji však nevrátil, kdy poškozený R. M. si dne 22. 10. 2008 zajistil předmětnou částku formou půjčky u společnosti Provident Financial, s. r. o., která však byla uzavřena na osobu M. M., čímž způsobil poškozenému R. M., trvale bytem H, okres Z, škodu ve výši 13.000,- Kč,
5. v přesně nezjištěné době kolem 3. 3. 2009 v M., okres B., v úmyslu vylákat od poškozeného motorové vozidlo a toto již nevrátit požádal J. L. o zapůjčení osobního motorového vozidla zn. BMW X3 včetně originálu technického průkazu, stříbrné barvy, bez registrační značky, v hodnotě 410.000,- Kč, aby si vozidlo mohl před zakoupením na leasing vyzkoušet, čemuž J. L. v dobré víře v solidní jednání obžalovaného vyhověl, obžalovaný však do dnešního dne předmětné vozidlo ani technický průkaz k vozidlu nevrátil, nýbrž jej dne 1. 4. 2009 jako jednatel firmy Datapol, s. r. o., kterou označil v kupní smlouvě jako majitele předmětného vozidla, prodal F. D., ačkoliv věděl, že majitelem vozidla je J. L., který neměl možnost se k prodeji vyjádřit, čímž způsobil poškozenému J. L., bytem V., M., škodu nejméně ve výši 410.000,- Kč, přičemž předmětné vozidlo bylo policejním orgánem dodatečně poškozené nalezeno a poškozenému vráceno,
6. dne 4. 6. 2008 ve Z., pod záminkou vybudování tetovacího studia T. U. I. F. Ch., vylákal od R. H. částku 800.000,- Kč a vystavením směnky se zavázal k vrácení celé částky do 4. 12. 2008, vypůjčené finanční prostředky však nikdy ani z části nevrátil, čímž způsobil R. H., bytem N., H., škodu ve výši 800.000,- Kč,
7. dne 1. 12. 2008 v kanceláři společnosti LOSL, s. r. o., se sídlem R., D., na její pobočce v N. S., okres R., jako vedoucí organizační složky společnosti Murobstav, s. r. o., organizační složka, se sídlem P., N., uzavřel leasingovou smlouvu se společností ČSOB Leasing, a. s., jejímž předmětem byl finanční leasing na nákladní vozidlo zn. DAF XF 105.410, rok výroby 2008, jehož dodavatelem byla společnost LOSL s. r. o., kdy leasingová cena předmětného nákladního vozidla byla 2.844.100,- Kč, z této částky zaplatil dne 1. 12. 2008 jednorázovou splátku předem ve výši 426.615,- Kč, první splátku ve výši 62.229,- Kč a dne 20. 4. 2009 zaplatil část druhé splátky ve výši 50.000,- Kč, další leasingové splátky však již neuhradil, přičemž k podané žádosti o uzavření smlouvy přiložil přiznání k dani z příjmu právnických osob včetně příloh společnosti M. za roky 2006 a 2007 opatřené falešným razítkem Finančního úřadu P., čímž způsobil obchodní společnosti ČSOB Leasing, a. s., se sídlem P., N., škodu ve výši nejméně 2.305.256,- Kč,
8. dne 1. 12. 2008 v kanceláři společnosti LOSL s. r. o., se sídlem R., D. na její pobočce v N. S., okres R., jako vedoucí organizační složky společnosti Murobstav, s. r. o., organizační složka, se sídlem P., N., uzavřel leasingovou smlouvu se společností ČSOB Leasing, a. s., jejímž předmětem byl finanční leasing návěsu SCHMITZ, jehož dodavatelem byla společnost LOSL s. r. o., kdy leasingová cena předmětného návěsu SCHMITZ byla 678.300,- Kč, z této částky zaplatil dne 1. 12. 2008 jednorázovou splátku předem ve výši 117.271,- Kč, další leasingové splátky však již neuhradil, přičemž k podané žádosti o uzavření smlouvy přiložil přiznání k dani z příjmu právnických osob včetně příloh společnosti M. za roky 2006 a 2007 opatřené falešným razítkem Finančního úřadu P., čímž způsobil obchodní společnosti ČSOB Leasing, a. s., se sídlem P., N., škodu ve výši nejméně 561.029,- Kč,
9. dne 4. 12. 2008 v kanceláři obchodní firmy R. M., se sídlem P., P., jako vedoucí organizační složky společnosti Murobstav, s. r. o., organizační složka, se sídlem P., N., uzavřel kupní smlouvu a smlouvu o finančním leasingu se společností UniCredit Leasing CZ, a. s., jejímž předmětem byl finanční leasing osobního vozidla zn. VOLVO XC90 2,4 D5 EXECUTIVE N1, rok výroby 2006, jehož dodavatelem byla společnost R. M., kdy leasingová cena předmětného osobního vozidla zn. VOLVO XC90 byla 1.099.000,- Kč, z této částky zaplatil dne 4. 12. 2008 jednorázovou splátku předem ve výši 329.700,- Kč a dne 10. 2. 2009 zaplatil částku 10.685,- Kč, další leasingové splátky již neuhradil, přičemž před podpisem předmětné smlouvy o finančním leasingu předložil přiznání k dani z příjmu právnických osob společnosti M. za roky 2006 a 2007 včetně příloh opatřené falešným razítkem Finančního úřadu P., čímž způsobil obchodní společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., se sídlem R., P., škodu ve výši nejméně 758.615,- Kč,
10. dne 4. 3. 2009 v kanceláři společnosti Phoenix-Zeppelin, spol. s r. o., na pobočce H., jako vedoucí organizační složky společnosti Murobstav, s. r. o., organizační složka, se sídlem P., N., uzavřel prostřednictvím jednatele uvedené společnosti, R. M., bytem P., N., pod legendou půjčení pracovního stroje smlouvu o operativním pronájmu stavebního zařízení s dodatky č. 1 a 2, jejichž předmětem byl pronájem kolového rypadla M316C, v. č. BDX02125, na dobu od 4. 3. 2009 do 29. 3. 2009, kdy dne 4. 3. 2009 při převzetí kolového rypadla zaplatil kauci ve výši 30.000,- Kč a DPH z faktury ve výši 21.280,- Kč, další vystavené faktury za pronájem kolového rypadla ve výši 200.559,- Kč však nezaplatil a pracovní stroj nikdy nevrátil, když ze stroje demontoval vyhledávací navigační zařízení GPS, které zaznamenávalo pohyb daného stroje, čímž způsobil obchodní společnosti Phoenix-Zeppelin, spol. s r. o., se sídlem L., M., škodu ve výši 1.968.402,- Kč, přičemž předmětný stroj byl policejním orgánem dodatečně poškozený nalezen a poškozenému vrácen,
11. dne 16. 12. 2008 v kanceláři společnosti K. V. M. V., se sídlem T., Ch., jako vedoucí organizační složky společnosti Murobstav, s. r. o., organizační složka, se sídlem P., N., uzavřel smlouvu o financování se společností UniCredit Leasing CZ, a. s., k poskytnutí úvěru ve výši 232.650,- Kč na nákup čtyřkolky zn. YAMAHA YFM 700 Grizzly, hnědé barvy, jejímž dodavatelem byla společnost K. V. M. V., žádnou úvěrovou splátku ale neuhradil, přičemž před podpisem předmětné smlouvy o financování předložil přiznání k dani z příjmu právnických osob společnosti M. za roky 2006 a 2007 včetně příloh opatřené falešným razítkem Finančního úřadu P., čímž způsobil obchodní společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., se sídlem R., P., škodu ve výši nejméně 232.650,- Kč,
12. dne 16. 12. 2008 v kanceláři společnosti K. V. M. V., se sídlem T., Ch., jako vedoucí organizační složky společnosti Murobstav, s. r. o., organizační složka, se sídlem P., N., uzavřel smlouvu o financování se společností UniCredit Leasing CZ, a. s., k poskytnutí úvěru ve výši 232.650,- Kč na nákup čtyřkolky zn. YAMAHA YFM 700 Grizzly, zelené barvy, jejímž dodavatelem byla společnost K. V. M. V., žádnou úvěrovou splátku ale neuhradil, přičemž před podpisem předmětné smlouvy o financování předložil přiznání k dani z příjmu právnických osob společnosti M. za roky 2006 a 2007 včetně příloh opatřené falešným razítkem Finančního úřadu P., čímž způsobil obchodní společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., se sídlem R., P., škodu ve výši nejméně 232.650,- Kč.

Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto náhradě škody.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 3 To 122/2010, odvolání podané obviněným proti shora uvedenému rozsudku, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Andrey Palíkové s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. V něm zejména uvedl, že u jednotlivých dílčích útoků, jimiž byl uznán vinným, nebyla správně stanovena škoda, kterou měl poškozeným způsobit a že nebylo dostatečně prokázáno, že spáchal útoky pod bodem 1), 2). K nim uvedl, že u nich byl usvědčen pouze na základě výpovědi poškozeného, a není jasné, k čemu se vztahuje uznání dluhu a směnka, která měla být vystavena obviněným. Obdobné výhrady vznesl i ve vztahu k útokům pod body 3) a 4), jenž jsou postaveny pouze na výpovědi poškozeného R. M., který si finanční prostředky půjčoval pro sebe, aby mohl svému věřiteli odůvodnit, proč mu dluh nesplácí. Nebylo však prokázáno, že by půjčil nějaké finanční prostředky obviněnému. V případě bodu 5) podle obviněného poškozený sám vůz prodal, a poté chtěl ještě jednou peníze od toho, komu vůz nepředal. V bodě 6) obviněnému připadalo nelogické, aby takovou částku půjčil neznámému člověku jen na základě toho, že ho doporučil jiný člověk. V útocích 7), 8), 9), 11) a 12) vystupoval pouze jako vedoucí organizační složky, čímž nefiguroval jako statutární zástupce, a prostředky, které si půjčil, předal dál do společnosti. U útoku pod bodem 10) považoval za nevěrohodnou výpověď svědka R. M., který podle jeho názoru sám vše zorganizoval a vzhledem k tomu, že byl bagr nalezen, měla se jeho hodnota odrazit na výši jím způsobené škody. Ohledně útoků 9), 11) a 12) konstatoval, že škoda neodpovídá výpočtům, a poukázal na rozhodnutí Tpjn 304/2001, podle něhož pachatel jednáním, které je v rozporu s obsahem leasingové smlouvy, nakládá s věcí, jež je předmětem takové smlouvy, zejména tak, že ji převede na někoho jiného, může naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. Jestliže leasingová smlouva předpokládá převod vlastnictví k předmětu leasingu na nájemce, a výše leasingových splátek je určena též s ohledem na tuto skutečnost, pak je v takovém případě škodou způsobenou trestným činem zpronevěry hodnota předmětu leasingu v době spáchání činu určená podle hledisek stanovených v § 89 odst. 12 tr. zák. Východiskem pro stanovení výše škody v posuzovaných případech je cena, za kterou se věc, která je předmětem leasingu, a kterou nájemce zpronevěřil, v době a místě činu obvykle prodává, a nikoli leasingová cena této věci.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 3 To 122/2010 podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství a uvedl, že obsahem dovolání je převážně opakování argumentace namítané obhajobou již v rámci závěrečné řeči, stejně jako v řádném opravném řízení, s níž se soudy v potřebné míře vypořádaly. Tvrzení obviněného, že jednotlivé skutky nebyly dostatečně či správně prokázány, se s deklarovaným důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekryjí, a nelze k nim tudíž přihlížet. Výhradám k bodům 9), 11) a 12), jež lze podřadit pod zmíněný dovolací důvod, není možné přisvědčit, protože stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. Tejn 304/2001, publikované pod č. 6/2003 Sb. rozh. tr., na které obviněný odkazuje, se týká trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., pokud škoda měla být způsobena přisvojením si věci svěřené tzv. leasingovou smlouvou, zatímco obviněný byl v předmětné věci uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 tr. zákoníku a trestným činem úvěrového podvodu podle § 205b tr. zák., pak podle zmíněného stanoviska Nejvyššího soudu nemohlo být postupováno. Při stanovení výše škody způsobené majetkovou trestnou činností je tak v obecném smyslu namístě vycházet z hledisek uvedených v § 89 odst. 12 tr. zák., resp. v § 137 tr. zákoníku, s přihlédnutím k některým zvláštnostem leasingového vztahu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 27/1996 Sb. rozh. tr.), což soudy respektovaly. Obviněnému nelze přisvědčit ani v bodě 10), že když byla podvodně vylákaná věc později nalezena, měla se tato skutečnost odrazit na výši způsobené, resp. mu za vinu kladené škody. Je totiž podstatné, že již převzetím vylákaného rypadla jako předmětu útoku se obviněný dopustil dílčího útoku pokračujícího trestného činu, a proto další skutečnosti spočívající v následném nalezení rypadla a jeho vrácení oprávněnému vlastníkovi, na závěr o dokonání předchozí trestné činnosti včetně výše již způsobené škody nemají z trestně právního hlediska význam. Lze je zohlednit toliko v rámci povinnosti obviněného k náhradě škody. V závěru vyjádření státní zástupce uvedl, že dovolání obviněného nepovažuje za důvodné, a navrhl aby ho Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Když Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), se zřetelem na to, že dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v § 265b tr. ř., zkoumal, zda označený důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Jestliže obviněný namítal ve vztahu k dílčím útokům v bodech 1)- 6), že věc nebyla dostatečně objasněna, protože soudy vinu opřely o výpovědi poškozených, které obviněný považoval za nevěrohodné nebo brojil proti tomu, že provedené důkazy nepostačovaly k prokázání všech rozhodných skutečností či vytýkal v jiných ohledech neúplnost provedeného dokazování a nedostatečné hodnocení provedených důkazů, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Obviněný především nerespektoval, že v případě argumentů podřazovaných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecně vycházeno ze zásady, že dovolací soud je zjištěným skutkovým stavem vázán a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03), a že k výjimečnému zásahu do učiněných skutkových zjištěních může dojít jen za situace, že jsou zjištěny odůvodněné pochybnosti o souladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04).

Z těchto důvodů se uvedenou částí námitek Nejvyšší soud nemohl zabývat a meritorně z jejich podnětu napadená rozhodnutí nebyl oprávněn přezkoumávat.

Obviněný však v souladu s označeným důvodem dovolání uplatnil v rámci námitek zaměřených proti způsobu, jakým byla stanovena výše škody u zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 písm. b), 5 písm. a) tr. zákoníku a trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., event., že nebylo možné podvod shledávat v těch jednáních, kde vystupoval jako vedoucí organizační složky, protože nebyl statutárním orgánem společnosti, za níž jednal. S ohledem na tyto námitky bylo možné zkoumat, zda jsou opodstatněné.

Podle skutkových okolností popsaných pod body 1) - 10) rozsudku soudu prvního stupně obviněný spáchal pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť činy tam popsanými způsobil různým poškozeným škodu v celkové výši 7.329.302,- Kč. Pod body 11) - 12) obviněný spáchal pokračující trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., u něhož je celková škoda zjištěna v částce 465.300,- Kč.

Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí-li tak škodu velkého rozsahu, tj. podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku nejméně 5.000.000,- Kč.

Trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-li tak škodu nikoli malou, tj. podle § 89 odst. 11 tr. zák. škoda ve výši nejméně 25.000,- Kč.

Z obou uvedených skutkových podstat je zřejmé, že účinkem, k němuž jednání obviněného v obou případech směřovalo, bylo způsobení škody, k níž také u obou trestných činů skutečně došlo. Přestože je každý z těchto činů posuzován podle jiného trestního zákona, je způsob stanovení výše škody u obou vyjádřen stejnými zásadami, které jsou zcela shodné jak podle § 89 odst. 12 tr. zák., tak i podle § 137 tr. zákoníku, a proto lze ve smyslu obou těchto ustanovení shodně konstatovat, že při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.

Z uvedeného pravidla je zřejmé, že se vychází z ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává (k tomu srov. rozhodnutí č. 27/1996 Sb. tr. rozh.), za níž se považuje cenu v obci, popř. v její části, kde došlo k trestnému činu, stanovenou pro maloobchodní prodej. Jestliže je prodej věci jako zdanitelné plnění ze zákona zatížen daní z přidané hodnoty a věc se obvykle prodává se zohledněním této daně, výše škody odpovídá ceně, za kterou obvykle věc kupuje konečný spotřebitel, tedy ceně včetně daně z přidané hodnoty (srov. rozhodnutí č. 25/2004 Sb. rozh. tr.). Rozhodující je hodnota, o kterou byl majetek poškozeného zmenšen, nikoli obohacení pachatele (srov. rozhodnutí č. 71/1971 Sb. rozh. tr.). Při odcizení nebo poškození věci starší či opotřebené se přihlíží k snížení její hodnoty (srov. rozhodnutí č. 33/1967 Sb. rozh. tr.). Praxe zde při stanovení výše škody na opotřebené věci vychází buď z ceny, za jakou se konkrétní věc s přihlédnutím k nabídce a poptávce obvykle v době a místě činu prodává, anebo z odborného vyjádření nebo znaleckého posudku o stupni opotřebení jejím používáním, poškozením apod. k době vzniku škody (spáchání trestného činu).

Škodou způsobenou trestným činem podvodu podle § 209 tr. zákoníku spáchaného uzavřením tzv. leasingové smlouvy, kde záměrem pachatele bylo neplnit vůbec podmínky smlouvy, je cena, za kterou se obvykle prodávají věci, jež se v konkrétním případě staly předmětem podvodného vylákání (§ 137 tr. zákoníku), nikoli cena, kterou by postupně musel pachatel zaplatit, kdyby dodržel podmínky smlouvy. Pokud podmínkou uzavření smlouvy bylo zaplacení určité částky při odebrání věcí a pachatel ji zaplatil, je způsobená škoda o tuto částku menší (viz rozhodnutí č. 27/1996 Sb. rozh. tr.).

Pokud pachatel úvěrovým podvodem podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. vylákal peněžní prostředky jako plnění z úvěrové smlouvy, při jejímž sjednávání uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, způsobil tímto činem škodu nikoli malou. Ke vzniku předmětné škody tak došlo tehdy, když banka (nebo jiná společnost) poskytla finanční prostředky, aniž by uhradil úvěrovou splátku.

Soudy obou stupňů uvedené zásady pro stanovení výše škody plně respektovaly a v případě všech dílčích útoků u obou trestných činů v souladu jak s ustanovením § 89 odst. 11 tr. zák. a § 137 tr. zákoníku postupovaly.

V případě zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku nepochybily, jestliže u dílčích útoků 1) 6) škodu určily na podkladě výpovědí poškozených, od nichž obviněný vylákal předmětné finanční částky, jak jsou ve skutkových zjištěních popsané. U bodů 7) a 8) obviněný uvedl v omyl pracovníky společnosti ČSOB Leasing, a. s., a v bodě 9) pracovníky společnosti UniCredit leasing CZ, a. s., a v bodě 10) společnosti Phoenix-Zeppelin, spol. s r. o., neboť poskytnutím nepravdivých údajů v prvních třech případech vylákal uzavření leasingové smlouvy a ve čtvrtém zapůjčení pracovního stroje. Obviněný již v době uzavírání jak leasingových smluv, tak i smlouvy o pronájmu stroje věděl, že tak činí nikoliv proto, aby řádně splnil podmínky z uzavřených smluv, ale proto, aby motorová vozidla nebo stroje na základě těchto smluv vylákal. Nikdy jeho záměrem nebylo podmínky těchto smluv plnit. Obviněný tak uvedený čin dokonal v době, kdy byly sepsány uvedené smlouvy, když účinek z tohoto trestného jednání obviněného plynoucí nastal v okamžiku, když nebyly podmínky z předmětné smlouvy splněny.

Ve všech těchto čtyřech případech soudy čin obviněného správně posoudily jako dílčí útoky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku, když výši škody stanovily podle faktického stavu tím, o jakou skutečnou výši byl majetek poškozených zmenšen. Správně tedy odečetly ty částky, které obviněný proto, aby navodil situaci, že míní smlouvy vážně, ač tomu tak nebylo, v malé výši při uzavírání smluv, uhradil.

U trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. obviněný v bodech 11) a 12) uzavřel se společností UniCredit leasing CZ, a. s., smlouvy o financování nákupu čtyřkolky, a pokaždé vylákal částku 232.650,- Kč jako úvěr na nákup uvedených motorových vozidel. Vzhledem k tomu, že se uvedená společnost zavázala poskytnout obviněnému úvěr na financování takto specifikovaného předmětu financování, který obviněný zakoupil od firmy K.V. M. V., je podle obsahu všeobecných podmínek ke smlouvám o financování zřejmé, že jde o smlouvy uzavřené podle § 497 a násl. obch. zák. Jednalo se tedy o úvěrové smlouvy, při jejichž sjednávání obviněný uvedl nepravdivé údaje, neboť předložil podvržené a zfalšované daňové přiznání, jímž dokladoval svou solventnost, ač nikdy jeho záměrem nebylo tento úvěr splatit, ale toliko jeho prostřednictvím vylákat peníze na zakoupení uvedených čtyřkolek.

Obviněný tedy již od počátku jednal s podvodným záměrem vylákat vyplacení v úvěrové smlouvě sjednané částky a způsobit tak škodu nikoli malou. Soudy ji stanovily ve výši, ve které byl obviněnému poskytnut úvěr, neboť v uvedené částce škoda poškozené společnosti vznikla, když obviněný žádnou splátku, na něž byl úvěr sjednán, z poskytnutých prostředků neuhradil, neboť tak ani od počátku, kdy smlouvu uzavíral, uhradit nechtěl.

Pokud v části dovolání obviněný tvrdil, že u skutků pod bodem 7), 8), 9), 11) a 12) vystupoval pouze jako vedoucí organizační složky, a tedy že nebyl plnohodnotný statutární zástupce společnosti, je nutné upozornit na to, že obviněný i touto okolností uváděl předmětné poškozené v omyl. Zcela účelově totiž společnost Murobstav, s. r. o., se sídlem P., kde byl původně jednatelem, krátkodobě převedl na R. M., a to v době od 15. 8. do 29. 10. 2008 za částku 30.000,- Kč, aniž by mu předal jakékoliv doklady, razítka apod. I touto skutečností tak obviněný, proto, aby se vyhnul event. trestní odpovědnosti, uváděl předmětné poškozené společnosti v omyl, neboť fakticky nebyl ani vedoucím organizační složky, za něhož se vydával, a takto vystupoval vůči poškozeným.

Nejvyšší soud tak shledal, že soudy nižších stupňů nepochybily nejenom při stanovení výše způsobených škod u obou trestných činů, ale ani v případě právní kvalifikace, podle níž uvedené činy obviněného posoudily jednak jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku a jednak jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák.

Jestliže se obviněný dovolával trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., zejména pak okolností, za nichž se u tohoto trestného činu v případě způsobení škody na předmětech leasingu stanoví škoda se zřetelem na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, Tpjn 304/2001, publikované pod č. 6/2003 Sb. rozh. tr., nelze jeho požadavek akceptovat. V uvedeném stanovisku je stanovený způsob výpočtu škody vázán konkrétně na spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., k němuž dojde jednáním pachatele, který v rozporu s obsahem leasingové smlouvy nakládá s věcí, která je předmětem takové smlouvy, zejména tak, že ji převede na někoho jiného. Předpokladem aplikace tohoto stanoviska je existence řádně a seriózně uzavřené leasingové smlouvy, což v uvedeném případě nenastalo, neboť obviněný uzavření takových smluv podvodně vylákal. V daném případě bylo svěření věcí dosaženo vyvoláním a využitím omylu jiného, a proto nejde o trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák., ale o úvěrový podvod, jak bylo výše konstatováno (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 29/1969-I. a č. 56/1994 Sb. rozh. tr.).

Ze všech shora uvedených důvodů, když Nejvyšší soud zjistil, že soudy obou stupňů posoudily skutečnosti významné pro použití právní kvalifikace činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, v souladu se zákonem i soudní praxí, a námitky obviněného posoudil jako nedůvodné, dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011 Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová