8 Tdo 394/2013
Datum rozhodnutí: 15.05.2013
Dotčené předpisy: § 250b odst. 1 tr. zák., § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.



8 Tdo 394/2013-68

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2013 o dovolání obviněného Ing. P. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 4 To 54/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 4/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 50 T 4/2010, byl obviněný P. M. uznán vinným v bodě 1) trestným činem pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 tr. zák. a pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250b odst. 2 tr. zák., v bodě 2) pomocí k trestným činům zneužívání pravomoci veřejného činitele podle 10 odst. 1 písm. c) k § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 35 odst. 1 tr. zák. a § 250b odst. 4 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 1.000.000,- Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. Z. a rovněž o náhradě škody.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací z podnětu odvolání podaného obviněným P. M. rozsudkem ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 4 To 54/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ohledně obviněného P. M. ve výroku o vině pod bodem 1. a v důsledku tohoto zrušení též ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně tohoto obviněného a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného P. M. vinným v bodě 1. skutkem popsaným tak, že
po předchozí dohodě s tehdejším starostou obce P., již zemřelým J. K., k níž došlo v blíže neurčené době po 22. 8. 2005, kdy obec postihly prudké deště, v jejichž důsledku došlo k zanesení obecní dešťové kanalizace, v úmyslu získat zakázku pro obviněného P. M. související s opravou a vyčištěním této kanalizace hrazenou zčásti z dotačního programu níže rozvedeného, dne 30. 8. 2005 společně předstírali uzavření smlouvy o dílo mezi obcí a Z. Š. na opravu a vyčištění obecní kanalizace za sjednanou cenu 1.014.000,- Kč, kterou za Z. Š. bez jeho vědomí podepsal obviněný P. M., J. K. následně na základě uvedené dohody v rozporu s § 6 odst. 3 zák. č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách zinscenoval zadávací řízení, v němž formálně oslovil S. Š. s nabídkou pro jeho syna a B. S., ale za vítěze byl označen neoslovený Z. Š., jehož jménem a bez jehož vědomí byla následně vyhotovena další smlouva o dílo s obcí P. na opravu a vyčištění kanalizace v této obci s dohodnutou cenou 1.014.000,- Kč, a následně J. K. na podkladě výše popsaných nepravdivých skutečností, jimiž předstíral splnění podmínek pro poskytnutí dotace, dne 11. 10. 2005 požádal za obec o poskytnutí dotačního titulu 1- 4 živelní pohromy Ministerstvo pro místní rozvoj s požadovanou výší dotace 750.000,- Kč na částečné krytí výše uvedené akce, přičemž v žádosti nepravdivě prohlásil, že žádost splňuje podmínky pro poskytnutí dotace, jimiž byl mimo jiné postup v souladu se zák. č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, jíž zmíněné ministerstvo vyhovělo a dne 2. 12. 2005 obci schválilo dotaci na předmětnou akci ve výši 608.000,- Kč a poskytlo cestou Ministerstva financí v této výši finanční prostředky, obviněný P. M. dne 12. 12. 2005 vystavil obci P. jménem Z. Š. bez jeho vědomí fakturu odkazující na již citovanou smlouvu ze dne 30. 8. 2005, na celkovou částku 1.014.000,- Kč za vyčištění kanalizace, v níž uvedl číslo svého bankovního účtu, na nějž mu také obec, za níž ve všech případech jednal starosta J. K., požadovanou sumu ve dnech 14. a 16. 12. 2005 částkami ve výši 608.000,- Kč z poskytnuté dotace a 406.000,- Kč ze svého rozpočtu uhradila, když fakturované práce popsané v příloze ke zmíněné faktuře Z. Š. neprovedl.

Tento skutek odvolací soud posoudil jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1 tr. zák.

Za tento trestný čin a za pomoc k trestným činům zneužívání pravomoci veřejného činitele podle 10 odst. 1 písm. c) k § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jimiž byl uznán vinným pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který zůstal tímto rozhodnutím nedotčen a který podle skutkových zjištění soudu prvního stupně spočíval v tom, že společně s obviněným J. Z. po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu získat finanční prostředky z dotačního titulu číslo 1 z programu Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou vyhlášeného Ministerstvem pro místní rozvoj v souvislosti se stavem nouze, který pro území Ú. kraje vyhlásila vláda ČR na dobu od 2. do 19. 4. 2006, vyhotovil Ing. V. D. žádosti o poskytnutí dotací z označeného dotačního titulu na realizaci projektů odbahnění rybníků v obci H. na pozemku v k. ú. H. a v obci N. O. na pozemku v k. ú. N. O. a dále opravu místních komunikací v obcích H. a N. O. a obviněný P. M. žádosti doplnil o nutnou průvodní, technickou a rozpočtovou dokumentaci k plánovaným dílům, v nichž jednak nadhodnotil výsledné ceny všech tří označených stavebních akcí, jež měly v konečném důsledku vliv na výši poskytnutých dotací, a dále žádosti a zmíněné průvodní dokumentace vycházely v rozporu se skutečností z údaje, že obec H. byla počátkem dubna či na jaře roku 2006 postižena několikadenními intenzivními dešťovými srážkami, jež naplavily zeminu do obou rybníků, případně spolu s tající vrstvou sněhu významně poškodily místní komunikace, a takto vypracované žádosti a další nutnou připojenou listinnou dokumentaci obviněný J. Z. jako starosta obce H., jednající podle § 103 odst. 1, odst. 4 písm. g), h) zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, jejím jménem a rozhodující o záležitostech samostatné působnosti obce, případně plnící další úkoly stanovené citovaným zákonem, podepsal, doplnil o prohlášení obce k možnostem financování obnovy poškozeného majetku z vlastních prostředků a nechal doručit ve dnech 16. a 17. 1. 2007 Ministerstvu pro místní rozvoj, které je dne 14. 9. 2007 schválilo a obci uvolnilo dotace na zmíněné tři akce v celkové výši 5.468.000,- Kč, když tyto finanční prostředky obec poskytla stavební firmě obviněného P.M., se sídlem v J., T., na základě faktur ze dne 10. 11. 2007 na částku ve výši 2.571.000,- Kč za obnovu místních komunikací, ze dne 6. 12. 2007 na částku ve výši 2.559.000,- Kč za odbahnění rybníku v N. O., resp. na částku ve výši 338.000,- Kč za odbahnění rybníku v H., která byla vybrána v zadávacím řízení k jejich provedení a tímto neoprávněným čerpáním dotačních titulů způsobili celkovou škodu Ministerstvu pro místní rozvoj České republiky v celkové výši 5.468.000,- Kč , odvolací soud obviněného P. M. nově odsoudil podle § 35 odst. 1 tr. zák. a § 250b odst. 4 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Pro výkon tohoto trestu jej podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. obviněnému dále uložil peněžitý trest ve výměře 1.000.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. obviněnému stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Rovněž rozhodl o náhradě škody.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. M. prostřednictvím obhájce Mgr. Narcise Tomáška dovolání opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jelikož skutkový stav nebyl správně právně posouzen. Odvolacímu soudu v návaznosti na toto tvrzení vytýkal, že nekorigoval soudem učiněná skutková zjištění, ačkoli takový postup spolu s návrhy na doplnění či znovuprovedení některých důkazů byl obhajobou navrhován, a v důsledku toho nabyl přesvědčení, že nenaplnil skutkovou podstatu ani jednoho z trestných činů kladených mu za vinu. Obviněný zejména ve vztahu ke skutku pod bodem 1. vytýkal, že soudy neprovedly ve věci se nabízející důkazy, a to předně znalecký posudek z oboru grafologie, který by měl odpovědět na to, zda podpisy na smlouvách o dílo jsou podpisy Z. Š., bývalého starosty J. K., anebo obviněného P. M. Podle obviněného, pokud smlouva o dílo ze dne 30. 8. 2005 nebyla podepsána Z. Š., jedná se o absolutně neplatný právní úkon a je otázkou, zda nebyla uzavřena smlouva právě na základě citované nabídky ze strany obviněného P. M., byť ústně nebo konkludentně. Rovněž soudu vytkl, že ve výrokové části rozsudku konkrétně neoznačil soutěžitele. Podle obviněného nebylo žádným z důkazů, a to ani znaleckým posudkem, jímž byl zkoumán jeho počítač a notebook, prokázáno, že by se podílel na zpracování žádosti o dotaci, na zpracování podmínek výběrového řízení nebo na výběrovém řízení samotném. Obviněný tak má za to, že soudy pochybily i při hodnocení provedených důkazů a napadené rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné. Poukázal též na rozpor ohledně výše způsobené škody mezi stranou 55 a 66 rozsudku soudu prvního stupně, kde se nejprve hovoří o tom, že škoda je představována částkou 608.000,- Kč, avšak v další části je uvedeno, že nebylo možné stanovit výši způsobené škody, protože část dotace musela být použita na opravu, což vedlo soud k závěru, že čin byl posouzen v jeho základní skutkové podstatě.

Ve vztahu k činu v bodě 2. obviněný poukázal na nedostatky shledávané v rozsahu prováděného dokazování i ve způsobu hodnocení provedených důkazů a z nich učiněných závěrů zejména k otázce, zda H. byl v předmětné době stižen živelní událostí či nikoliv. Obviněný k závěru soudu vyplývajícímu ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu, že obec H. nebyla v žádné své části postižena v roce 2006 jakoukoliv živelní pohromou, jež by umožňovala žádat o dotace na obnovu postiženého majetku, namítl, že tento závěr se opírá o nevyužitelnou zprávu hydrometeorologické stanice v Č. K., která je od obce H. ve větší vzdálenosti, než je tomu u stanic blíže položených v D. nebo v B., jejichž výsledky měření nebyly v průběhu trestního řízení vůbec zjišťovány. Tyto skutečnosti obviněný srovnává s obsahem výpovědí svědků, jež byli k této otázce ve věci vyslechnuti a na jejichž základě soud uzavřel, že na jaře roku 2006 obec H. žádné závažnější srážky nezasáhly. Dále zdůraznil, že k posouzení technického stavu cest a rybníků mu stačily zprostředkované informace a technický stav cest a rybníků samotný. Obviněný odmítá svou vinu za účastenství na trestném činu, protože se neúčastnil žádného jednání, které by se týkalo sepsání žádosti, ani zasedání zastupitelstva nebo rady v obci H., nevypracovával žádné právní dokumenty ani listiny, nýbrž toliko technické zprávy a předběžné orientační rozpočty stavebních akcí. Veškeré žádosti o dotaci byly schváleny obecním zastupitelstvem, a pokud existují rozporné výpovědi, tak je to dáno pouze politickou situací mezi dvěma názorovými skupinami zastupitelů a občanů. Podle názoru obviněného soud hodnotí jeho jednání na základě informací, které obviněnému nebyly přístupné a jež získal teprve v průběhu dokazování u hlavních líčení, a proto z takových informací nelze pro závěr o jeho vině vycházet.

Obviněný rovněž soudům vytkl nesprávný způsob hodnocení znaleckých posudků zpracovaných jednak znalcem ve věci přibraným Ing. Janem Jindřichem a znalcem Ing. Oldřichem Dobrým, CSc., jejichž posudky se liší, avšak soud podle názoru obviněného nesprávně hodnotil zejména posudek znalce Ing. Oldřicha Dobrého, CSc., z nějž pro své závěry nevyšel, ačkoli právě tento znalec měl od zkoumané věci odstup, a tudíž podle názoru dovolatele lepší předpoklady pro učinění objektivních zjištění, na rozdíl od ustanovených znalců, kteří vycházeli jen z faktur a zprostředkovaných podkladů. Podle obviněného bylo rovněž nesprávně soudy postupováno při stanovení rozpočtu stavebních prací a nebyl kladen důraz na to, že se vycházelo z obvyklých jednotkových cen stavebních prací a dodávek v dané době. K tomu obviněný vytkl, že způsob, jakým byly dokumenty v elektronické podobě zajištěny (vydány otcem obviněného), odporuje trestnímu řádu, a proto tyto podklady nemohly být jako důkazy ve věci použity. Proto ani závěry soudů o způsobu provedení výběrového řízení, které vzešly z nezákonně získaných důkazů, nelze považovat za použitelné. Podle obviněného soudy rovněž na podkladě neúplného dokazování nesprávně učinily závěry o finanční situaci a možnostech obce H., resp. o nemožnosti obce zajistit vlastními prostředky pokrytí prováděných oprav. Obviněný též zpochybnil hodnocení výpovědí svědků Ing. J. K., M. P., J. L., V. S. a I. N. a vytýkal, že soudy nehodnotily jím předložené důkazy, především letecký snímek inkriminované oblasti a dále Dohodu o narovnání, kterou uzavřel se svědkem J. L., jehož výpověď soud posoudil jako nevěrohodnou. Za nesprávný považoval i způsob, jakým soudy posuzovaly další důkazy zejména ohledně zajišťování subdodavatelských prací. Obviněný též vyslovil názor, že měly být provedeny další důkazy, např. vypracování znaleckého posudku z oboru psychologie a psychiatrie, a to se zřetelem na to, že po něm bylo vyhlášeno pátrání a toto zmizení bylo způsobeno zdravotním stavem obviněného.

Ze všech uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, jenž po stručném shrnutí podstatného obsahu napadených rozhodnutí a dovolání obviněného v zásadě uvedl, že celá argumentace obviněného obsažená v dovolání je opakováním jeho námitek z odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž těmito se zabýval v plném rozsahu odvolací soud a své závěry pak v podrobné formě vtělil do odůvodnění svého rozhodnutí. Státní zástupce konstatoval, že tato argumentace nemá skutkovou ani právní relevanci, a tudíž nemůže zpochybnit správnost a zákonnost napadených rozhodnutí. Zároveň tato argumentace nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K jednotlivým námitkám obviněného státní zástupce poukázal na skutečnosti vycházející z obsahu spisu, s tím, že soudy obou stupňů požadavkům zákona na dokazování v trestním řízení dostály, jejich úvahy se zakládají na racionální argumentaci a jsou v souladu s principem nezávislého soudního rozhodování. Státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného směřují výhradně do oblasti skutkové, a proto nemohou uplatněný dovolací důvod naplnit. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Poté zkoumal, zda argumenty obviněného lze podřadit pod jím označený dovolací důvod, neboť jen dovolání, které je opřeno o některý ze zákonem vymezených důvodů, lze podrobit věcnému přezkoumání.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je proto možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Lze též jeho prostřednictvím vytýkat jiné nesprávné hmotně právní posouzení , jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.

Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Průlomem do právě uvedených zásad by mohl být toliko extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. zjištění, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). O extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci se jedná tehdy, jsou-li prokázána zcela zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. O takový případ jde jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).

Se zřetelem na shora rozvedená kritéria je nutné posuzovat obsah podaného dovolání, v němž obviněný v zásadě popřel, že spáchal činy popsané ve skutkové větě výroku o vině soudu prvního i druhého stupně, a vytýkal zejména nesprávnost provedeného dokazování a vadné hodnocení důkazů, přičemž v tomto směru svoje výhrady zaměřil u skutku pod bodem 1. z valné většiny proti závěru o zfalšování podpisů Z. Š. na smluvních dokumentech a fakturách a v případě skutku pod bodem 2. zejména proti závěrům znaleckých posudků z oboru stavebnictví, odvětví stavby dopravní a obytné a odvětví stavby vodní, ale vytýkal i věrohodnost a pravdivost některých svědeckých výpovědí a listinných důkazů a s požadavkem na zajištění zprávy jiné označoval za nesprávný též obsah zpráv Českého hydrometeorologického ústavu. Takto formulované námitky však nesplňují podmínky na uplatnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť žádná z vytýkaných vad není výhradou právní povahy. Podstatou dovolání obviněného byla snaha domoci se změny skutkových zjištění v souladu s jím uplatňovanou verzí obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil.

Nejvyšší soud s ohledem na uvedený obsah podaného dovolání shledal, že v něm nejsou namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotně právních otázek, jak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání bylo podáno mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto dovolací soud neměl povinnost z podnětu tohoto dovolání věc meritorně přezkoumávat.

I přes tento závěr Nejvyšší soud považuje za vhodné pro úplnost zmínit, že s obdobnými, již dříve v průběhu trestního řízení vznášenými výhradami obviněného se soudy vypořádaly, a lze dodat, že soud prvního stupně tak učinil v odůvodnění svého rozsudku (viz na straně 5 až 67). Skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i správnost aplikovaných procesních postupů po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně potvrdil také odvolací soud, jenž po doplnění dokazování o listinné materiály předložené v rámci podaného odvolání upravil skutková zjištění a změnil právní kvalifikaci toliko u skutku pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně. Tento svůj postup a veškeré úvahy k němu vedoucí, včetně těch, na jejichž základě dospěl k závěru o správnosti úvah, odvolací soud odůvodnil (viz strana 10 až 28 rozsudku).

Obdobně pečlivě se soudy věnovaly i námitkám, jimiž obviněný zpochybnil závěry znaleckých posudků. Soud prvního stupně dostatečně posuzoval i tuto otázku, když komplexně zohlednil závěry všech ve věci provedených znaleckých posudků z oboru stavebnictví a dokazování doplnil o znalecký posudek Ing. Oldřicha Dobrého, CSc., i o jeho výslech. V odůvodnění vysvětlil, proč není zapotřebí další navrhovaný posudek. Pokud soudy některé skutečnosti znaleckému zkoumání nepodrobily, jako např. pravost podpisu u skutku 1. nebo duševní stav obviněného, či závěry jednotlivých znaleckých posudků ve věci zpracovaných hodnotily odlišně, než se domáhal obviněný, nebylo ani v tomto postupu shledáno porušení zásad vyplývajících z § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a nejedná se v tomto případě o tzv. opomenuté důkazy [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010 sp. zn. III. ÚS 3320/2009, uveřejněný pod č. 60 ve sv. 56 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a ze dne 8. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 262/2004, uveřejněný pod č. 208 ve sv. 43 Sb. nál. a usn. ÚS ČR].

Odvolací soud se zabýval také dalšími výhradami obviněného ohledně výše způsobené škody a postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo a zákazu reformationis in peius (viz stranu 19 rozsudku soudu druhého stupně), a to i ve vztahu k výši způsobené škody s tím, že na základě pochybností o její výši použil právní kvalifikaci trestného činu podle § 250b odst. 1, resp. odst. 2 tr. zák.

Všechny zjištěné skutečnosti svědčí pro to, že důkazy byly hodnoceny v souladu s podmínkami stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a postup obou soudů dosud činných ve věci nevykazuje ani známky libovůle či extrémních nelogičností (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010), a proto Nejvyšší soud neměl důvod o jejich správnosti pochybovat. Na základě výše uvedeného shledal, že soudy postupovaly v souladu s výše naznačenými zásadami, přezkoumávanou věc posuzovaly s potřebnou soustředěností, pečlivostí a pochopením všech rozhodných okolností. Závěr o vině obviněného je tudíž jak z hlediska skutkové stránky, tak i hmotně právního posouzení učiněn v souladu se zákonem a všemi procesními postupy, a proto není důvod uvažovat ani o extrémním nesouladu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Ing. P. M. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonem uvedeného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. května 2013


Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová