8 Tdo 388/2013
Datum rozhodnutí: 15.05.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



8 Tdo 388/2013-20

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2013 v trestní věci obviněného R. Ř. , o dovolání, které podala v řízení vedeném proti uprchlému jeho obhájkyně JUDr. Šárka Bendová proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 5 To 469/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 26/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ř. odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 3 T 26/2012, uznal obviněného R. Ř. (dále jen obviněný nebo dovolatel ) vinným, že:

po předchozí dohodě s J. B. a P. B. (stíhanými samostatně) se záměrem neoprávněně získat neoprávněný majetkový prospěch, vždy pod nepravdivou záminkou řádné úhrady za dodané zboží, provedenou dopravu a podnájem nebytových prostor, ačkoliv od počátku neměl záměr je uhradit, jako zástupce spol. Inwenta Trading, s. r. o., P., ul. T. , se dopustil v rozsudku blíže specifikovaných 12ti podvodných útoků ke škodě tam uvedených poškozených a jednáním pod body 1-3, 5-12 způsobil škodu ve výši 2.073.918,-- Kč, avšak měl záměr společně s jednáním pod body 3-4 způsobit škodu v celkové výši 2.480.485,10 Kč . Takové jednání obviněného soud právně kvalifikoval v bodech 1-12 jako dílem dokonaný, dílem nedokonaný (ve stadiu pokusu) trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále je tr. zák. ) a podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za to a za sbíhající se trestnou činnost z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 8. 2011, č. j. 4 T 134/2009-307, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2011, č. j. 68 To 367/2011-336, z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. 18 T 80/2009, který nabyl právní moci den 26. 8. 2010, a z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 7. 2009, sp. zn. 4 T 142/2008, který nabyl právní moci dne 5. 2. 2010, mu podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně zrušil výroky o trestech ze shora citovaných rozsudků Okresního soudu ve Vsetíně a Okresního soudu ve Zlíně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rovněž obviněnému uložil povinnost zaplatit ve výroku rozsudku vyjmenovaným poškozeným způsobenou škodu.

Proti tomuto rozsudku podali okresní státní zástupce a obviněný (v řízení vedeném proti uprchlému tak učinila jeho obhájkyně JUDr. Šárka Bendová) odvolání, o nichž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 5 To 469/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání okresního státního zástupce zrušil výrok o trestu v napadeném rozsudku a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému nově podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a výkonu funkce obdobné jako statutární orgán v oboru činnosti velkoobchod v trvání čtyř roků. Současně zrušil výroky o trestech ze shora uvedených rozsudků Okresního soudu ve Vsetíně a Okresního soudu ve Zlíně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. ř. odvolání obhájkyně uprchlého obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání (v řízení vedeném stále proti uprchlému tak opět učinila jeho obhájkyně JUDr. Šárka Bendová), v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Je totiž přesvědčena, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení podle § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Obhájkyně uprchlého obviněného poukázala na to, že za něho podala dne 19. 11. 2012 odvolání, k jehož projednání Krajský soud v Ostravě nařídil veřejné zasedání na den 13. 12. 2012 v 9:00 hodin. V této souvislosti vznesla námitku, že soud prvního stupně nepostupoval podle ustanovení § 251 odst. 3 tr. ř. a nedoručil jí opis odvolání okresního státního zástupce. To, že okresní státní zástupce odvolání podal, zjistila teprve po zahájení veřejného zasedání před odvolacím soudem, k němuž se dostavila. Ani tehdy jí však toto odvolání nebylo předáno tzv. krátkou cestou. Za takové procesní situace se nemohla k důvodům odvolání vyjádřit a připravit si potřebnou argumentaci. V takovém postupu soudů obou stupňů spatřovala porušení práva obviněného na obhajobu, neboť vzhledem k tomu, že odvolací soud mohl v důsledku odvolání státního zástupce zpřísnit obviněnému trest (což se ve skutečnosti také stalo), měla mít možnost seznámit se s odvoláním okresního státního zástupce předem.

S ohledem na uvedené obhájkyně uprchlého obviněného navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a podle § 265 l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ), která uvedla, že obhájkyně uprchlého obviněného uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě i přesto, že odvolací soud napadený rozsudek přezkoumával jak z podnětu odvolání strany obhajoby, tak i z podnětu odvolání strany obžaloby. Odvolací soud však postupoval podle ustanovení § 254 tr. ř., přezkoumal skutek po stránce věcné a na podkladě tohoto procesního postupu rozhodl o odvolání obviněného podle § 256 tr. ř.

Podle státní zástupkyně bylo proto možno napadnout rozhodnutí odvolacího soudu toliko podle druhé alternativy dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (odkázala přitom na judikatorní rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve svazku 18/2002 pod č. T 423). Ani v takovém případě by však nebylo možné podřadit popsané námitky obhájkyně pod kterýkoliv dovolací důvod.

Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Obhájkyně obviněného uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., na jehož základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obhájkyně uprchlého obviněného tento dovolací důvod uplatnila v jeho první alternativě a tvrdila, že odvolací soud nesplnil všechny podmínky pro vydání rozhodnutí o odvolání, neboť soud prvního stupně jí v rozporu s ustanovením § 251 odst. 3 tr. ř. po uplynutí odvolací lhůty nezaslal opis odvolání podaného okresním státním zástupcem v neprospěch obviněného, a že toto pochybení nenapravil ani odvolací soud.

K tomu je třeba zdůraznit, že odvolací soud přezkoumával napadený rozsudek (jak z podnětu odvolání obviněného, tak i z podnětu odvolání státního zástupce) podle ustanovení § 254 tr. ř., tedy přezkoumal jak zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, tak i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Teprve pak rozhodl o odvolání obviněného tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Za tohoto stavu věci bylo proto možno napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze podle druhé alternativy dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., což však dovolatel neučinil. Nejvyšší soud se přesto zabýval otázkou, zda uplatněné výhrady jsou vůbec pod některý z dovolacích důvodů podřaditelné.

Nejvyšší soud k uvedené problematice již v minulosti judikoval, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nelze uplatnit s poukazem na zamítnutí řádného opravného prostředku bez splnění procesních podmínek, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumáno soudem druhého stupně a opravný prostředek byl poté zamítnut jako nedůvodný [§ 148 odst. 1 písm. c), § 256 tr. ř.]. V takovém případě by mohl být citovaný dovolací důvod opodstatněn jen tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve svazku 18/2002 pod č. T 423).

Z obsahu spisu je zjevné, že soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení vzhledem k oběma podaným odvoláním věcně přezkoumal výroky o vině i trestu, jakož i postup řízení napadenému rozsudku soudu prvého stupně předcházející. Při této přezkumné činnosti shledal pochybení soudu prvého stupně pouze při ukládání souhrnného trestu, jehož výši pokládal za nepřiměřeně mírnou, a proto (z podnětu odvolání okresního státního zástupce podaného v neprospěch obviněného) rozhodl tak, že obviněnému zvýšil trest odnětí svobody ze tří roků a šesti měsíců na pět let. Odvolání obhájkyně uprchlého obviněného naproti tomu po věcném přezkoumání všech napadených výroků zamítl. V tomto smyslu lze jedině dodat, že právu obviněného na přezkum rozhodnutí první instance bylo učiněno zadost.

Vzhledem k uvedenému a také ke skutečnosti, že obhájkyně žádný jiný důvod dovolání neuplatnila (ani uvedením zákonného ustanovení, ani slovním vymezením), považoval Nejvyšší soud takové dovolání za podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že uplatněné dovolací námitky ve své podstatě napadaly nesprávný postup soudů obou stupňů, jímž měly zasáhnout do práva obviněného na obhajobu.

Nelze zpochybňovat, že již soud první instance se určitého procesního pochybení dopustil. Podle ustanovení § 251 odst. 3 tr. ř. totiž platí, že jakmile uplynuly lhůty k podání odvolání a lhůty k odstranění vad odvolání u všech oprávněných osob, předseda senátu soudu prvního stupně doručí stejnopisy odvolání a jejich odůvodnění ostatním stranám a nevyčkávaje jejich vyjádření předloží spisy odvolacímu soudu.

Část této povinnosti soud prvního stupně rozhodně nesplnil, neboť před předložením spisu odvolacímu soudu nedoručil stejnopis odvolání okresního státního zástupce obviněnému, resp. v řízení proti uprchlému obhájkyni obviněného (ve spise Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 3 T 26/2012, se skutečně nenachází žádný doklad prokazující, že by stejnopis odvolání okresního státního zástupce byl doručen obhájkyni obviněného JUDr. Šárce Bendové). Zmíněné pochybení neodstranil ani odvolací soud před nařízením veřejného zasedání, případně v jeho průběhu.

Současně však nelze přehlížet, že shora jmenovaná obhájkyně obviněného se veřejného zasedání před odvolacím soudem zúčastnila, na popsané pochybení soudu prvního stupně však neupozornila, doručení stejnopisu odvolání okresního státního zástupce se nedomáhala (ani jeho předání tzv. krátkou cestou) a ani nepožadovala případné odročení veřejného zasedání (např. z důvodu seznámení se s obsahem tohoto odvolání a přípravy relevantní obhajoby). Proto popsané procesní pochybení soudů nelze považovat za tak významné, aby mohlo vést k závěru o nutnosti jeho nápravy cestou mimořádného opravného prostředku, jímž dovolání je.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného R. Ř. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. května 2013

Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a