8 Tdo 386/2009
Datum rozhodnutí: 15.04.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 386/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2009 o dovolání obviněného R.V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 5 To 402/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 29/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 27 T 29/2008, byl obviněný R. V. uznán vinným pod bodem I. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., pod bodem II. dvěma trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., pod bodem III. trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., pod bodem IV. trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., a pod bodem V. trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák.

Ohledně trestného činu pod bodem I. bylo podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu s ohledem na trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 3 T 245/2003.

Za trestné činy pod body II., III., IV. a V. byl obviněný podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, usnesením ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 5 To 402/2008, odvolání, které proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. O. H. podal obviněný R. V. proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu dovolání, o němž nejprve Nejvyšší soud nemohl bez dalšího meritorně rozhodnout, a proto je jako předčasně předložené vrátil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k tomu, aby vyzval obhájce JUDr. Ing. O. H. k doplnění, z jakých důvodů je rozhodnutí soudu druhého stupně napadáno, neboť chyběl odkaz na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř. Ve stanovené lhůtě došlo k nápravě a dovolání bylo doplněno o důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

V obsahu tohoto dovolání, který kromě shora uvedeného zákonného označení dovolacího důvodu nebyl nikterak měněn nebo doplňován, obviněný uvedl, že dovolání podává proti výroku o vině a výši trestu. Podrobněji k jednotlivým činům, jimiž byl uznán vinným namítl, že se činu v bodě I. nedopustil, a že soud nepřipustil jím navržené svědky. K výroku o vině pod bodem II. uvedl, že jednak své družce žádné šperky neodcizil, ale naopak, že ona o jejich umístění do zastavárny věděla a dokonce ji s ním navštívila, a jednak, že se soud nezabýval svědectvím zastavárníka, a že neodcizil elektrický křovinořez, benzinovou sekačku, jízdní kolo, nářadí, a že šlo jen o pokus. Ve výroku o vině pod bodem III. brojil proti odcizení osobního automobilu, neboť šlo o opuštěný vrak, který měl odtáhnout podle pokynu na místě přítomného policisty. Soud však důkaz výslechem příslušného policisty neprovedl. Ve výroku o vině pod bodem IV. popsaný čin obviněný zcela popřel s tím, že šlo o společné finanční prostředky jeho a družky M. S. Ve vztahu k bodu V. u dílčích útoků 1. a 5. uvedl, že se činu nedopustil, protože ani v jednom z těchto případů automobil neřídil, když v prvním z nich ho jen přeparkovával a ve druhém byl tažen na laně. Dále obviněný namítl procesní vady řízení, neboť mu nebylo umožněno vyslechnout navržené svědky.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 5 To 402/2008 bylo zrušeno a soudu uložena povinnost provést a doplnit řízení o důkazy navržené obviněným.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř., vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve poukázal na nesplněné formální náležitosti obsahu dovolání. Poté, co byly doplněny, státní zástupce poukázal na zákonné vymezení obsahu dovolání ve smyslu ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. ř., a se zřetelem na ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. S ohledem na obsahovou stránku podaného dovolání dovodil, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Jestliže Nejvyšší soud shledá, že v daném případě nejsou dány podmínky vyplývající z ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který obviněný ve svém dovolání jako jediný označil, pak jde o dovolání, které bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Protože uvedený dovolací důvod nenaplňuje žádná z konkrétních námitek uplatněných obviněným R. V., který se výlučně domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, jde o námitky, jež pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale ani žádný jiný důvod podle § 265b odst. 1, 2 tr. ř. nelze podřadit. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací § 265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. Označení konkrétního dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální, ale takový důvod musí být odůvodněn konkrétními skutečnostmi. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat v případě, že v rozhodnutí chybí některý výrok nebo je výrok neúplný. Existují zde tedy dvě varianty. První, že nebyl vůbec učiněn určitý výrok, a tím se stává výroková část neúplnou. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran. Druhou možností spadající pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný, to znamená, že neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.

Obviněný námitkami uvedenými v přezkoumávaném dovolání nepoukázal na žádný konkrétní výrok, který by chyběl ani nevytýkal, že by některý z výroků byl neúplný. Dovolání proto neobsahuje argumenty, které by na jím označený důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dopadaly.

Nejvyšší soud však i přes tuto skutečnost, nad rámec podaného dovolání se zřetelem na jeho obsahovou stránku shledal, že obviněný v zásadě brojil proti skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil zejména proto, že se jednotlivých činů vůbec nedopustil. Těžištěm dovolání byl nedostatečný rozsah provedeného dokazování, neboť soudům vytýkal, že nebyly provedeny všechny důkazy, které navrhoval. Je tedy patrné, že se obviněný domáhal změny skutkových zjištění a doplnění důkazů. K takto podanému dovolání je však nutné uvést, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, či dovozuje jiné procesní postupy. Skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Na podkladě žádného dovolacího důvodu, jak jsou vymezeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Nejvyšší soud nemůže tudíž ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., protože tyto důvody, jež lze označit za skutkové povahy, žádný z taxativně uvedených důvodů neobsahuje. Pro nápravu skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Vzhledem ke všem těmto okolnostem je třeba konstatovat, že dovolání svým obsahem nedopadá na žádný dovolací důvod zákonem vymezený a dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než ustanovení § 256b tr. ř. uvádí, Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. dubna 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová