8 Tdo 361/2014
Datum rozhodnutí: 09.04.2014
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoník, § 12 odst. 2 tr. zákoník, § 524 předpisu č. 40/1964Sb., § 10 předpisu č. 191/1950Sb.



8 Tdo 361/2014-65

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2014 o dovolání obviněného Ing. M. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. 4 To 38/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 57/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 17 T 57/2011, byl obviněný M.H. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, a byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v počtu 375 denních sazeb, s výší denní sazby 4.000,- Kč, tj. v celkové výši 1.500.000,- Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu sedmi let. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to originálu 22 směnek konkrétně popsaných. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. 4 To 38/2013, na podkladě odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (I., II./ 6., 10., 11., 16., 17., 18., 20., 21.) a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku (body II./ 1. 5., 7. 9.,12. 15. a 19.), kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
I. jako jednatel obchodní společnosti HORA HOLDING, s. r. o., České Budějovice, IČ: 63911191, se sídlem Skuherského 53, 370 01 České Budějovice (dále jen společnost HH ), ke škodě S. M., v úmyslu obohatit společnost HH v období od 10. 10. 2006 do 14. 6. 2007 na dosud přesně nezjištěném místě vyplnil blankosměnku vystavenou dne 5. 1. 1998 v P. obchodní společností C LEASING s. r. o. Turnov, IČ: 60914467, tehdy se sídlem Sobotecká 1589, 511 01 Turnov (dále jen společnost C L ) na řad Investiční a poštovní banky, akciová společnost, IČ: 45316619, se sídlem Senovážné nám. 32, 110 00 Praha 1 (dále jen IPB ), tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 15.000.000 , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil patnáctmilionůkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě o postoupení pohledávek, uzavřené dne 13. 8. 2004 mezi Československou obchodní bankou, a. s., Praha, IČ: 00001350, se sídlem Radlická 333/150, Praha 5 (dále jen ČSOB ), jako postupitelem a společností HH jako postupníkem (dále jen Smlouva ze dne 13. 8. 2004 ), zejména z Dohody o směnečném zajištění smlouvy o postoupení pohledávek a o vyplňovacím oprávnění blankosměnky učiněné písemně dne 6. 2. 1998 mezi IPB a společností C L (dále jen Dohoda ), může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 596.866,73 Kč a datum splatnosti nejpozději k 2. 11. 1999; přičemž S. M. opakovaně sám či prostřednictvím osob zjednaných k vymáhání pohledávek společnosti HH vyzval i za použití takto doplněné směnky k úhradě dluhu, a to při úmyslném zamlčení neoprávněnosti do směnky doplněných údajů, a takto doplněnou směnku poskytl rovněž právnímu zástupci společnosti HH, JUDr. V. K. se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437 (dále jen JUDr. Krčma ), jako jeden z důkazů o výši pohledávek společnosti HH za S. M. pro podání odporové žaloby ze dne 14. 6. 2007 u Okresního soudu v Jindřichově Hradci (pův. sp. zn. 4 C 189/2007) podle § 42a občanského zákoníku, jíž se společnost HH jako žalobce domáhala proti žalovanému Mgr. L.Z., vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy k nemovitostem ze dne 4. 5. 2007 uzavřené mezi Mgr. L. Z. a S. M. vůči společnosti HH; následně dne 7. 5. 2009 v 11:21 hodin v insolvenčním řízení úpadce S. M. vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 25 INS 988/2009, podal přihlášku pohledávky ve výši jistiny 15 mil. Kč z takto podvodně doplněné směnky, přičemž úmyslně zamlčel neoprávněnost do směnky doplněných údajů; v důsledku uplatnění neoprávněně vyplněné směnky hrozilo S. M. způsobení škody ve výši 14.403.133,27 Kč, přičemž k podvodnému obohacení k jeho škodě nedošlo, neboť neakceptoval výzvy k úhradě a obviněným iniciovaná soudní řízení neskončila ve prospěch společnosti HH, případně dosud nebyla ukončena;

II. jako jednatel společnosti HH ke škodě:
1. avala fyzické osoby M. B., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 31. října 1995 v P. obchodní společností C L na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 5.000.000,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil pětmilionůkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 20. 11. 1995 mezi IPB a společností C L může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 349.086,64 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 11. 1998,
2. avala fyzické osoby M. B., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 31. října 1995 v P. obchodní společností C L, na řad IPB, tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 5.000.000,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 20. 11. 1995 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 349.086,64 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 11. 1998,
3. avala právnické osoby BOHEMIA PETROL, a. s., Most, IČ: 60277475, se sídlem Most, Moskevská 1/14 (dále jen BOHEMIA PETROL ), avala fyzické osoby Ing. P. A., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 10. 12. 2004 do 1. 6. 2006 vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 16. ledna 1997 v P. obchodní společností C L, na řad IPB, tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 5.000.000,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil pětmilionůkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 20. 3. 1997 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 1.372.975,90 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 3. 1998,
4. avala fyzické osoby Ing. M. Š., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 1. dubna 1997 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 5.000.000,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 12. 5. 1997 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 372.856,84 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 3. 1999,
5. avala fyzické osoby R. M., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 17. dubna 1997 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 706.000,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil sedmsetšesttisíckorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 12. 5. 1997 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 492.612,14 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 8. 1999,
6. avala fyzické osoby M. M., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006 vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 30. června 1997 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 2.000.000,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil dvamilionykorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 24. 7. 1998 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 329.386,61 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 7. 1998,
7. avala fyzické osoby M. H., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 10. 12. 2004 do 1. 6. 2006 vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 18. července 1997 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 5.000.000,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil pětmilionůkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 29. 8. 1997 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 252.856,35 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 10. 2000,
8. avala právnické osoby ALMEDA, a. s., Neratovice, IČ: 25079174, se sídlem Neratovice, Alšova 462 (dále jen ALMEDA, a. s. ) avala fyzické osoby P. K., a avala F. F., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 14. srpna 1997 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 40.107,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil čtyřicettisícstosedmkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 10. 9. 1997 mezi IPB a společností C L, nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce společnosti ALMEDA, a. s., byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
9. avala právnické osoby ALMEDA, a. s., avala fyzické osoby P. K., a avala fyzické osoby F. F., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 14. srpna 1997 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 4.048,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil čtyřitisícečtyřicetosmkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 10. 9. 1997 mezi IPB a společností C L, nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce společnosti ALMEDA, a. s., byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
10. avala právnické osoby PRO FITNESS ACTIVE, spol. s r.o., Hořice, IČ 25266772, se sídlem Hořice, Husova 1560 (dále jen PRO FITNESS ACTIVE ), a avala fyzické osoby R. S., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 12. října 1997 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 15.965,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil patnácttisícdevětsetšedesátpětkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 17. 10. 1997 mezi IPB a společností C L, nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce společnosti PRO FITNESS ACTIVE, byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
11. avala fyzické osoby D. S., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 15. října 1997 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 15.588,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil patnácttisícpětsetosmdesátosmkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 3. 11. 1997 mezi IPB a společností C L, nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce podnikatele podnikajícího podle živnostenského zákona D. S. byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
12. avala fyzické osoby A. G., a avala fyzické osoby M. I., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006 vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 4. března 1998 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 308.135,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil třistaosmtisícstotřicetpětkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 6. 4. 1998 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 95.585,65 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 3. 2002,
13. avala právnické osoby KAVOZ, a. s., Karviná, IČ: 47673249, naposledy se sídlem Karviná, Hranice, Rudé armády 1820/37 (dále jen KAVOZ, ), která byla z obchodního rejstříku vymazána dne 5. 1. 2010, a avala fyzické osoby Ing. Z. O., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 28. dubna 1998 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 6.622,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil šesttisícšetsetdvacetdvakorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 9. 6. 1998 mezi IPB a společností C L, nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce společnosti KAVOZ, byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
14. avala právnické osoby SOFISH TRADING, s. r. o., Soběslav, IČ 25177150, naposledy se sídlem Soběslav, Wilsonova 800/III. (dále jen SOFISH TRADING ), která byla z obchodního rejstříku vymazána dne 9. 10. 2007, avala fyzické osoby F. K., a avala fyzické osoby O. K., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 1. června 1998 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 5.000.000, , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil pětmilionůkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 22. 10. 1998 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 438.422,94 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 5. 1999,
15. avala právnické osoby SOFISH TRADING, avala fyzické osoby F. K., a avala fyzické osoby O. K., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 1. června 1998 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 5.000.000, , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil pětmilionůkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 22. 10. 1998 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 576.401,55 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 5. 1999,
16. avala fyzické osoby J. V., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 10. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 8. června 1998 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 5.000.000,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil pětmilionůkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 2. 9. 1998 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 394.843,73 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 2. 1999,
17. avala fyzické osoby MUDr. P. T., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, v Č. B. dne 11. 10. 2005 vydal Mgr. L. Z. pokyn k doplnění blankosměnky, vystavené dne 29. června 1998 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že rukou psaným písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 52.265,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2005 a v části směnečná suma slovy vyplnil padesátdvatisícedvěstěšedesátpětkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 20. 7. 1998 mezi IPB a společností C L, nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce MUDr. P. T. byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
18. avala fyzické osoby P. M., a avala fyzické osoby L. V., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v době od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 29. srpna 1998 v P. obchodní společností C L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 905.649,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil devětsetpěttisícšestsetčtyřicetdevětkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 2. 10. 1998 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 132.067,26 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 3. 2000,
19. avala právnické osoby H. W. DŘEVO, spol. s r.o., Horní Brusnice, IČ: 25291033, se sídlem Horní Brusnice, okr. Trutnov (dále jen H. W. DŘEVO ), avala fyzické osoby M. P., a avala fyzické osoby P. M., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v době od 30. 12. 2004 do 23. 5. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 13. října 1998 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 1.200.000,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil jedenmiliondvěstětisíckorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 30. 10. 1998 mezi IPB a společností C L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 122.815,48 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 9. 1999,
20. avala fyzické osoby V. L., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v době od 10. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 10. června 1998 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 2.500.000,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil dvamilionypětsettisíckorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 6. 7. 1998 mezi IPB a společností C L, může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 186.060,25 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 3. 2001,
21. avala právnické osoby Nemocnice s poliklinikou Uherské Hradiště, příspěvková organizace, IČ: 395366, která byla vymazána z obchodního rejstříku dne 14. 3. 2006, zastoupené RNDr. Ing. M. R., CSc., MBA, avala fyzické osoby RNDr. Ing. M. R., CSc., MBA, a avala fyzické osoby S. V., v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v době od 29. 12. 2004 do 23. 5. 2006 vyplnil blankosměnku, vystavenou dne 7. listopadu 1997 v P. obchodní společností C L, na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku Kč 265.095,- , v části datum splatnosti vyplnil datum 30. červen 2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil dvěstěšedesátpěttisícdevadesátpětkorunčeských , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 10. 12. 1997 mezi IPB a společností C L, nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce společnosti Nemocnice s poliklinikou Uherské Hradiště byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny;
v případech uvedených pod body II./6.,10.,11.,16.,17.,18.,20. a 21. takto podvodně doplněné směnky v následujícím období od 2. 6. 2006 nejméně do konce května 2008 sám, či prostřednictvím právního zástupce JUDr. V. K. nebo dalších osob zjednaných k vymáhání pohledávek společnosti HH uplatnil u avalů M. M., PRO FITNESS ACTIVE R. S., D. S., J. V., MUDr. P. T., P.M. L. V., V. L. a S. V., jimž úmyslně zamlčel neoprávněnost do směnek doplněných údajů, přičemž aval R. S. (PRO FITNESS ACTIVE) uhradil v květnu 2008 společnosti HH částku 15.965,- Kč a aval S. V. uhradil v hotovosti dne 4. 12. 2006 k rukám obviněného částku 50.000,- Kč (obviněný následně podvodně vyplněnou směnku na jmenovaného avala indosoval), takže dokonaným podvodným jednáním byla způsobena škoda celkem 65.965,- Kč,
v případech dalších jmenovaných avalů, kteří byli vyzváni k úhradě částek vyplývajících z podvodně doplněných směnek nedošlo ke způsobení škod na jejich majetku, neboť odmítli akceptovat výzvy k úhradě, a v případech uvedených pod body II./ 1.-5., 7.-9., 12.-15. a 19. si obviněný popsaným podvodným doplněním směnek přizpůsoboval prostředky ke spáchání zvlášť závažného zločinu,
přičemž pro případ dokonání záměru obviněného hrozilo způsobení škody M. B. ve výši 9.301.826,72 Kč, obchodní společnosti BOHEMIA PETROL a Ing. P. A. ve výši 3.627.024,10 Kč, Ing. M. Š. ve výši 4.627.143,16 Kč, R. M. ve výši 213.387,86 Kč, M. M. ve výši 1.670.613,39 Kč, M. H. ve výši 4.747.143,65 Kč, obchodní společnosti ALMEDA, a. s., P. K. a F. F. ve výši 44.155,- Kč, D. S. ve výši 15.588,- Kč, A. G. a M. I. ve výši 212.549,35 Kč, obchodní společnosti KAVOZ a Z. O. ve výši 6.622,- Kč, obchodní společnosti SOFISH TRADING, F. K. a O. K. ve výši 8.985.175,51 Kč, J. V. ve výši 4.605.156,27 Kč, MUDr. P. T. ve výši 52.265,- Kč, P. M. a L. V. ve výši 773.581,74 Kč, obchodní společnosti H. W. DŘEVO, M. P. a P. M. ve výši 1.077.184,52 Kč, V. L. ve výši 2.313.939,75 Kč, Nemocnici s poliklinikou Uherské Hradiště, příspěvková organizace a RNDr. Ing. M. R., CSc. MBA, ve výši 265.095,- Kč.

Za tento zločin obviněného odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest ve stejném počtu sazeb a jejich výši jako učinil soud prvního stupně, včetně náhradního trestu odnětí svobody. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil shodně i trest zákazu činnosti a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zabrání věci, a to originálů 22 směnek. Současně rozhodl o náhradě škody.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Rudolfa Vokouna, CSc., z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro nesprávnost hmotně právního posouzení spatřovaného zejména v aplikaci norem směnečného práva. Tento nedostatek obviněný shledával v nesprávném závěru odvolacího soudu, že každá z blankosměnek měla být vyplněna v souladu s obsahem dohod o směnečném zajištění smlouvy o postoupení pohledávek a o vyplňovacím oprávnění. Podle obviněného odvolací soud pochybil, jestliže neakceptoval jeho obhajobu, že rozhodující pro závěr, zda k vyplnění směnek a v jakém rozsahu byl obviněný oprávněn, byly Smluvní podmínky leasingu (dále Podmínky leasingu ). Obviněný se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že banka vyplňovací oprávnění přijala v podobě, která byla zaznamenána do písemné Dohody s výstavcem směnky, kdy v uvedeném rozsahu byla mezi avalem a bankou uzavřena konkludentní dohoda o způsobu vyplnění blankosměnky , neboť uvedený závěr je v rozporu s tím, jak je vznik vyplňovacího práva k blankosměnce pojímán ve směnečném právu. Zdůraznil, že je to sám dotčený dlužník, kdo určuje obsah vyplňovacího práva k okamžiku emise blankosměnky a že v daném případě byl aval srozuměn s doplněním neúplné směnky v okamžiku její emise, tedy ke dni podpisu směnky a podpisu Podmínek leasingu, neboť právě v uvedený okamžik byla směnka podepisována s tím, že jde o blankosměnku. Odvolací soud tedy chybně považuje za okamžik emise neúplné směnky dobu, kdy na listinu připojil svůj podpis výstavce, tj. společnost C L, která však byla jen dalším směnečným dlužníkem, a opomíjí, že prvním podpisem na blankosměnce byl podpis avala, který je také směnečným dlužníkem.

Obviněný tvrdil, že do takto daného obsahu vyplňovacího práva nelze zasahovat bez souhlasu dlužníka (avala), tedy prostřednictvím smluvních ujednání třetích stran, a to i kdyby časově bezprostředně navazovalo na emisi blankosměnky (podpis avala). Za bezpředmětné považoval úvahy, že aval směnku emitoval ve skutečnosti později. Avalové byli v okamžiku emise blankosměnky srozuměni s tím, jakým způsobem bude listina kompletována na hotovou směnku, tedy způsobem uvedeným v podepsaných Podmínkách leasingu. Tyto parametry již nebylo možné měnit následnou dohodou mezi výstavcem a remitentem směnky. Obviněný setrval na své dosavadní obhajobě, že k předmětným blankosměnkám byla udělena dvě vyplňovací práva, jedno avalem při emisi blankosměnky, tedy při podpisu Podmínek leasingu, druhé pak v rámci dohody banky s výstavcem, kdy byla uzavřena Dohoda. Jestliže tedy postupoval v souladu s vyplňovacím právem, které mu bylo uděleno při emisi blankosměnky avalem, nemohl být v žádném případě jeho postup protiprávní.

V uvedené souvislosti obviněný zdůraznil, že z celkového počtu 25 leasingových nájemců (avalů) pouze naprostá menšina potvrdila, že při uzavírání leasingové smlouvy a podepisování blankosměnky byli seznámeni s Dohodou. Článek VIIII. (IX.) odst. 4 Podmínek leasingu mu dovoloval vycházet z obsahu vyplňovacího práva uděleného avalem v konkludentní formě, a není proto na závadu, že uvedený článek neobsahoval přesné určení, jak bude na blankosměnce vyplněn údaj o směnečné sumě. Směnečný nájemce (aval) totiž konkludentně akceptoval, že blankosměnka slouží k zajištění jeho závazku z leasingové smlouvy, kdy se zavázal, že bude hradit leasingové splátky a jejich příslušenství. Obviněný v této souvislosti poukázal na rozpory ve výpovědích svědků, o něž odvolací soud své závěry opřel, a zdůraznil naopak výpovědi svědků, které považoval sám za stěžejní, jež však soud neakceptoval, ač vyvracely, že tito poškození nebyli s Dohodou o vyplňovacím oprávnění seznámeni.

Obviněný dále vyjádřil přesvědčení, že na blankosměnce vyplnil údaj o její splatnosti oprávněně, neboť do směnky lze v souladu s konstantní judikaturou doplnit jakékoliv datum nepředcházející splatnosti zajišťovaného závazku. Ohledně rozšířené verze Podmínek leasingu, kde již bylo stanoveno, za jakých podmínek bude směnka vyplněna a jaký v ní bude uveden termín splatnosti, zmínil, že si byl vědom absence údajů o tom, zda a kdy bylo společností C L odstoupeno od leasingové smlouvy, a proto s výjimkou případu v bodě I. neprovedl žádnou prezentaci vyplněné směnky vůči dlužníku (avalovi), a ani tak učinit nezamýšlel. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 693/2001, zdůraznil, že v případech, kdy v dohodě o vyplnění blankosměnky nejsou sjednány žádné podmínky o termínu splatnosti, lze doplnit jakékoliv datum nepředcházející splatnosti zajišťovaného závazku, aniž by se jednalo o vyplnění směnky v rozporu s dohodou, což je pravidlo, které obviněný v útocích kladených mu za vinu dodržel, jestliže u všech stanovil 30. 6. 2005 či 2006. Obviněný rovněž zdůraznil, že nemohl postupovat při vyplňování blankosměnek ze své libovůle , jak dovodil odvolací soud, protože při určení směnečné sumy vycházel z čl. VII. odst. 2 Podmínek leasingu. Obviněný se též soustředil na dílčí útok v bodě I. a vysvětlil, že u poškozeného S. M. byla zjištěna rozšířená verze Podmínek leasingu a že využil listinu datovanou dnem 18. 6. 2001 obsahující odstoupení od leasingové smlouvy vystavené společností C L, avšak poškozený odmítl uvedený doklad převzít.

S odkazem na judikaturu Ústavního soudu, zejména nález ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 541/2010, se obviněný domáhal své beztrestnosti, neboť jde o soukromoprávní vztah, který nelze řešit cestou trestního práva, a měla být aplikována zásada subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku). Považoval za dostačující, aby avalové využili možnosti bránit se postupem stanoveným v § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen zák. č. 191/1950 Sb. ). Rovněž vytýkal nesprávnost posouzení nepřímého úmyslu, neboť podle něj se odvolací soud nesprávně vypořádal s jeho obhajobou, že ve vztahu k avalům jednal v dobré víře, že blankosměnky mají být vyplněny podle čl. IX odst. 4 Podmínek leasingu. V rámci tohoto svého tvrzení se opíral mimo jiné i o konkrétní civilní věci, v nichž ČSOB na základě tohoto dokumentu i v žalobách proti dlužníkům své nároky dokládala, a v tomto směru civilní soudy považovaly Podmínky leasingu za dostatečné k vyplnění blankosměnky. Ani podle soudů se tak nebylo třeba řídit Dohodou o vyplňovacím oprávnění, a obviněný dovodil, že nebylo možné v jeho případě uvažovat o úmyslném zavinění.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. 4 To 38/2013, a dále postupoval podle § 265 l odst. 1 tr. ř.

K podanému dovolání státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství rozvedla, že vydání blankosměnky předpokládá, že existuje ujednání o tom, jak má být směnka později doplněna. Předmětné ujednání může být uzavřeno i konkludentně, a to zejména tehdy, pokud jedna strana předá nevyplněnou směnku druhé straně za okolností, kdy je oběma stranám zcela jasné, co a jakým způsobem se má do směnky doplnit. V případech, kdy je dohoda o vyplnění zahrnuta do jiného smluvního textu, jedná se stále o samostatnou smlouvu o vyplnění, pouze technicky vloženou do jiné, zpravidla související smlouvy, aniž by s ní ale splývala. Udělit toto právo může pouze ten, kdo uvádí tuto listinu do oběhu. Majitel blankosměnky může jednat pouze v rámci jemu uděleného vyplňovacího práva. Je-li blankosměnka vydána jako zajišťovací instrument, lze považovat za excesivní využití vyplňovacího práva, jestliže ji její majitel doplnil za situace, kdy již byl splněn závazek, který měla zajišťovat, nebo když se směnečná suma a údaj o splatnosti evidentně rozchází s původním závazkem. V této věci vyplňovací právo mohl udělit pouze výstavce, tj. společnost C L, a rozsahem vyplňovacího práva byla vázána IPB, a následně i obviněný za společnost HH. V uvedeném směru proto byla i pro obviněného závazná Dohoda o směnečném zajištění smlouvy o postoupení pohledávek a o vyplňovacím oprávnění blankosměnky uzavřené mezi IPB a společností C L. Pouze leasingová společnost vyrozumívala své dlužníky o tom, jakým způsobem je zajišťováno financování leasingu a jak bude zajištěno splacení leasingu, tedy mimo jiné i prostřednictvím blankosměnek, a kdy bude uvedené zajištění uplatněno. Jestliže obviněný přistoupil k vyplnění blankosměnek v rozporu s obsahem původních dohod o vyplňovacím oprávnění, není vyloučeno, aby jeho jednání bylo posouzeno jako trestné, když jednal cíleně ve snaze dosáhnout prospěchu. K tomu rozvedla, že v době, kdy obviněný odkupoval pohledávky, tj. v roce 2004, vzal na vědomí, že jednotlivé pohledávky nebo jejich části mohou trpět vadami, pro které nemusejí být vymahatelné a mohou být promlčené, což obecně odůvodnilo i výši celkové platby za odkoupení takového souboru pohledávek, která byla ve značném nepoměru s nominální hodnotou pohledávek. Obviněný převzal i rozsáhlou dokumentaci k jednotlivým leasingovým případům, a při znalosti poměrů bezdůvodně určil splatnost směnek libovolným datem, ke kterému vyčíslil dluhy jednotlivých leasingových nájemců, včetně příslušenství, čímž uměle nastavil dobu prodlení, ke které vypočítával jednotlivé sankce vyplývající z leasingových smluv. Obviněný nejednal v dobré víře a směnky vyplňoval i v rozporu s Podmínkami leasingu.

Státní zástupkyně tak v souladu s napadenými rozhodnutími shledala, že obviněný uvedl v omyl nebo se pokusil uvést v omyl či připravoval uvést v omyl jednotlivé leasingové nájemce (avaly) jako poslední majitel, který se rozhodl dotvořit směnky využitím vyplňovacího práva, a za předstíranou nepravdivou okolnost označila jak výši vyplněné směnečné sumy, tak i datum splatnosti směnky. Právní posouzení skutku jako zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku proto státní zástupkyně shledala správným. Směnky vyplněné způsobem odporujícím vyplňovacímu právu se staly skutečnými směnkami, a určujícím byl záměr obviněného domoci se vlastního obohacení na úkor jiných, v čemž shledala trestné jednání, na které nelze aplikovat ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť jde o závažný čin směřující k újmě na straně poškozených překračující rámec běžných nebo obvyklých narušení soukromoprávních vztahů. Proto státní zástupkyně vyloučila za postačující možnost obrany pouze prostředky práva civilního (§ 10 zák. č. 191/1950 Sb.), a ztotožnila se v dalším se závěry odvolacího soudu. Protože právní posouzení považovala za správné, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále v souladu se zásadou, že dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v § 265b tr. ř., zkoumal, zda dovolací námitky naplňují uplatněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z hlediska jeho zákonného vymezení.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v dovolání namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného vymezení plyne, že slouží k nápravě výhradně právních vad, a to ve vztahu ke skutku, který byl soudem zjištěn, pokud byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je možné vytýkat jiné nesprávné hmotně právní posouzení , což je zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Obviněný dovolání opřel o jiné nesprávné právní posouzení, za něž považoval nesprávnou aplikaci zásad směnečného práva soudy nižších stupňů zejména ve vztahu k vyplňovacímu právu u blankosměnky, a to se zřetelem na smluvní ujednání nejprve mezi leasingovými dlužníky a leasingovou společností a následně s jejími věřiteli, tj. bankami IPB a ČSOB, a posléze se společností obviněného. Kromě toho obviněný vytýkal jinou hmotněprávní nesprávnost výhradami proti nedostatkům v subjektivní stránce a nepoužití subsidiarity trestní represe, čímž namítal nenaplnění znaků zločinu, jímž byl odvolacím soudem uznán vinným, a dožadoval se své beztrestnosti.

Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem škodu velkého rozsahu. Pokusem takového činu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Přípravou podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3 tr. zákoníku), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu.

Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Omyl je rozpor mezi představou u podváděné osoby a skutečností a uvést v omyl lze lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci. Mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný a na základě ní vzniklou škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musí být příčinná souvislost.

Jak se ze skutkových zjištění u všech 22 dílčích útoků, jimiž byl obviněný uznán vinným, podává, podvodné jednání obviněného, tj. uvedení v omyl jiného, spočívalo v zásadě v tom, že jako jednatel obchodní společnosti HH, ke škodě leasingových pronájemců, v úmyslu obohatit společnost HH vyplnil blankosměnky vystavené při uzavření leasingové smlouvy společností C L na řad IPB vědomě odlišně od toho, jak byl povinen učinit na základě Dohod o směnečném zajištění smlouvy o postoupení pohledávek a o vyplňovacím oprávnění mezi IPB a společností C L tak, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma skutečnosti neodpovídající částku, v části datum splatnosti vyplnil nesprávné datum 30. červen 2006 , ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se každého popsaného obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě o postoupení pohledávek, uzavřené dne 13. 8. 2004 mezi ČSOB jako postupitelem a společností HH jako postupníkem, zejména z Dohody učiněné písemně dne 20. 11. 1995 mezi IPB a společností C L, mohl vyplnit jinou menší směnečnou sumu a zcela jiné datum splatnosti.

Tato skutková zjištění učinil soud prvního stupně na podkladě spisového materiálu, jejž měl k dispozici ke každému jednotlivému případu, a na jehož základě po provedeném dokazování dospěl k závěrům, které podrobně rozvedl na stranách 17 až 47 svého rozsudku, kde zejména vysvětlil, z jakých důvodů a na základě jakých důkazů nelze přisvědčit uplatňované obhajobě obviněného, a jaké konkrétní úvahy prokázané okolnosti jej vedly k rozhodnutí o vině obviněného.

Odvolací soud, jenž se v zásadě s učiněnými závěry soudu prvního stupně ztotožnil, v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil (strany 18 až 23), že vycházel z celého spisového materiálu, jenž obsahuje učiněná ujednání, podle nichž shledal, že leasingoví nájemci při uzavírání leasingových smluv souhlasili, že obchod s jimi pronajatými věcmi bude financován IPB, a také v její prospěch podepsali blankosměnky. Tudíž byli srozuměni, že v případě řádného neplnění leasingových splátek bude IPB oprávněna do blankosměnek doplnit nevyplněné údaje, tj. dlužnou částku a dobu splatnosti. IPB převzala podklady k jednotlivým leasingovým případům v okamžiku podpisu dohod o postoupení pohledávek včetně blankosměnek, které podepsal statutární orgán leasingové společnosti C L za výstavce přímo na jednání s IPB, a teprve tento okamžik je proto třeba považovat za okamžik emise blankosměnek a zároveň za okamžik, kdy banka přijala vyplňovací oprávnění ke směnkám. Banka toto vyplňovací oprávnění přijala v každém jednotlivém případě v podobě, která byla zaznamenána do písemné dohody s výstavcem směnky, a v tomto rozsahu byla tedy mezi avalem a bankou uzavřena konkludentní dohoda o způsobu vyplnění blankosměnky. Odvolací soud proto dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že banka byla oprávněna pro vyplnění neuvedených údajů na blankosměnce postupovat výlučně podle uzavřené dohody o vyplňovacím oprávnění, a mohla postupovat jen v souladu s touto dohodou, a nikoliv způsobem, jenž by s ní byl v rozporu, a stejně tak nemohl jako její nástupce činit ani obviněný. Podle odvolacího soudu nemohla z uvedených důvodů obstát obhajoba obviněného, že byl oprávněn vycházet pro vyplnění údajů v blankosměnkách ze Smluvních podmínek leasingu, protože uvedené tvrzení nevyplývá z žádného smluvního ujednání, tedy ani z obsahu Smluvních podmínek leasingu, neboť ty, jež byly uzavřeny v letech 1997, způsob vyplnění blankosměnek neobsahují, a ty, jež byly sjednány v letech 1998, uvádějí určitou formu vyplnění, avšak za podmínky, že dojde k výpovědi leasingové smlouvy, jíž však obviněný ani v jednom z projednávaných případů nedisponoval. Odvolací soud kromě uvedeného poukázal i na to, že umíněná obhajoba obviněného trpí vnitřními rozpory (viz strana 20). K subjektivní stránce zdůraznil, že obviněný byl osobou v oblasti směnečného práva informovanou. Jak vyplývá z obsahu jeho obhajoby, byl velmi podrobně zasvěcen do celé problematiky, a to i do způsobu vyplnění směnek, jež sám studoval a konzultoval. Především se sám v době předcházející posuzovanému jednání podílel na vymáhání pohledávek z leasingových vztahů pro společnost C L. S příslušnou dokumentací byl obeznámen, a to mimo jiné i proto, že se v jednom období stal vlastníkem akcií C L, kdy podával trestní oznámení na tehdejšího statutárního zástupce společnosti M.D.

Nejvyšší soud učiněné závěry soudů nižších stupňů s ohledem na obsah podkladů připojených ve spisovém materiálu ke každému jednotlivému případu považuje za učiněné v souladu se smluvními ujednáními. V této souvislosti zmiňuje zejména leasingové smlouvy mezi jednotlivými dlužníky a C L, Smluvní podmínky leasingu, Smlouvu o postoupení pohledávky mezi IPB a C L ze dne 6. 2. 1998 a Dohodu o směnečném zajištění smlouvy o postoupení pohledávky a o vyplňovacím oprávnění blankosměnky ze dne 6. 2. 1998 mezi IPB a C L a Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 13. 8. 2004 mezi ČSOB a HH. Soudy obou stupňů se v každém jednotlivém případě zabývaly obsahem těchto dohod, jež zčásti v odůvodnění svých rozhodnutí citovaly nebo na ně odkazovaly, pečlivě je zkoumaly se zřetelem na obviněným uplatňovanou obhajobu, a v souladu s nimi vysvětlily, z jakých důvodů shledaly argumenty tvrzené obviněným za nekorespondující s podmínkami těchto ujednání. Nejvyšší soud neshledal v předmětných postupech a úvahách soudů obou stupňů žádné nelogičnosti nebo tvrzení, jež by s obsahem připojeného materiálu nebyla v souladu. Z těchto podkladů učiněné skutkové i právní závěry svědčí pro správnost výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem spáchaného ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

Nad rámec všech skutečností, jež oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně vysvětlily a rozvedly a které považuje za správné, Nejvyšší soud jen pro úplnost uvádí, že podle § 524 odst. 2 obč. zákoníku (účinného do 1. 1. 2014) s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Z uvedeného je tedy zřejmé, že přechází v konkrétním případě i způsob zajištění pohledávky, a to v rozsahu, jaký byl před postoupením dojednán, tedy včetně podmínek vyplňovacího práva, je-li tímto zajišťovacím instrumentem blankosměnka.

Podstata blankosměnky je upravena v § 10 zákona č. 191/1950 Sb. Jde o směnku, která není v celém rozsahu vyplněna. Obsahuje bílá místa (blank, bianco bílý), tedy taková místa, na která mají být později vepsány další údaje, a to jak charakteru podstatných obsahových náležitostí směnky, tak případně i zápisů nepodstatných, vedlejších. Jde o nehotovou směnku a tento název vyjadřuje, že ve skutečnosti se ještě nejedná o směnku. Je to vlastně teprve určitý zárodek směnky budoucí, protože blankosměnka by nemohla být zejména uplatněna u soudu. Mezi pojmové znaky blankosměnky patří to, že jednak musí obsahovat alespoň jeden podpis, jednak listina musí být určena k použití jako směnka a musí dojít k záměrnému vydání blankosměnky, takže ten, kdo vydává blankosměnku, musí mít tento úmysl a musí udělit někomu vyplňovací právo. Jím se rozumí právo nabyvatele blankosměnky vyplnit určité chybějící náležitosti, tj. ten, kdo nabývá směnku, která není vyplněna ve všech částech, musí k ní nabýt i právo vyplnit tuto směnku. Blankosměnku lze tedy definovat jako listinu, která je záměrně vydána v nehotové formě tím, kdo se na tuto listinu podepsal a kdo při vydání směnky udělí nabyvateli směnky tzv. směnečné právo vyplňovací (viz Kovařík, Z. Renesance směnky VI. Blankosměnka. 2. Vyplňovací právo směnečné. Právní praxe v podnikání č. 4/1993, s. 18).

Podstata tohoto práva leží v oprávnění majitele blankosměnky svým úkonem, tj. doplněním chybějících částí, a to jak náležitostí podstatných, tak i doložek fakultativních, přeměnit nehotový zárodek směnky na skutečný cenný papír, tj. na úplnou směnku. Vyplňovací právo směnečné totiž není právem věcným, vyplývajícím z vlastnictví směnky, ale jde o zvláštní, se směnkou ovšem těsně související právo, které přísluší majiteli směnky. Toto právo nevzniká přímo z titulu vlastnictví směnky, musí být zvláště vydavatelem takové směnky nabyvateli nehotové směnky uděleno. Není právem obligačním, je to speciální majetkové právo. Jeho výkon je jednostranný. Při tom až jeho výkonem zakládají se teprve skutečné vztahy směnečně právní. Vyplněním směnky teprve stává se blankosměnka skutečnou směnkou. Odtud teprve vznikají skutečná práva směnečná. Ovšem vždy bylo uznáváno, že se tak děje s účinností ex tunc k datu, kdy byla blankosměnka podpisatelem vydána. Toto právo bylo vždy považováno za neodvolatelné. Toto právo se zakládá na úmluvě mezi osobou, která tuto směnku podepsala, a osobou, která blankosměnku přejímá. Velmi časté použití blankosměnky jako krycího prostředku k úvěru spočívalo v tom, že dlužník bance předal blankosměnku bez uvedené směnečné sumy a banka ji vyplnila sumou, která nebyla k určitému okamžiku ještě splacena. Vyplňovací právo je co do rozsahu určeno jednak prázdným obsahem směnky a dále ujednáním mezi podepsaným a osobou, která od něj směnku jako její první majitel přejímá (viz Kovařík, Z. Renesance směnky VI. Blankosměnka. 2. Vyplňovací právo směnečné. Právní praxe v podnikání č. 4/1993, s. 18).

Je-li blankosměnka doplněna v rozporu s vyplňovacím právem, zakládá tato skutečnost námitku dlužníka. Taková listina proto nenabývá povahy neplatné směnky. Z hlediska směnečného práva nejde ani o pozměňování listiny či o její padělání (viz Sotolář A., Šámal, P., Púry, F., Štenglová, I., Sovák, Z. a kol. Trestná činnost na českém kapitálovém trhu a v bankovní sféře. Praha: Institut Ministerstva spravedlnosti pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 1998, svazek 58, s. 51).

Obviněný jako jednatel obchodní společnosti HH vstoupil do právních vztahů s dlužníky společností C L a následně IPB (jejímž právním nástupcem byla ČSOB), na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 8. 2004, a proto je vhodné zdůraznit, že tím na společnost HH přešla všechna práva, do nichž vstoupila ČSOB, původně však IPB, jež se odvíjejí ze Smlouvy o postoupení pohledávky mezi IPB a C L ze dne 6. 2. 1998. Podle čl. 4 této dohody byly pohledávky zajištěny vystavením blankosměnky vlastní, kterou postupitel vystavil ve prospěch postupníka a která je avalována nájemcem předmětu leasingu. Blankosměnka bude vyplněna v souladu s Dohodou o směnečném zajištění smlouvy a postoupení pohledávek, která tvoří přílohu č. 1 této smlouvy. Uvedená Dohoda stanovila, že údaje, které nejsou na směnce vyplněny, je majitel směnky oprávněn vyplnit v případě, že leasingová smlouva bude vypovězena pro neplnění povinností leasingovým nájemcem. Stejné oprávnění pro majitele směnky platí rovněž v případě, že dojde k přerušení úhrad jednotlivých splátek na dobu delší než pět měsíců . Dohoda rovněž vymezila v bodech 1. až 3. ujednání, jež jsou účastníci této dohody zavázáni dodržet při vyplňování směnky.

Na základě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů nepochybily, jestliže po důkladném zhodnocení všech rozhodných skutečností dospěly k závěru, že podmínky pro vyplnění blankosměnek stanovila zcela konkrétně Dohoda o směnečném zajištění smlouvy a postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 1998. V této dohodě stanovené podmínky měl obviněný, chtěl-li realizovat své právo na vyplnění blankosměnky, respektovat, a jen v souladu s nimi mohl nevyplněné údaje o datu splatnosti a výši sumy, jež je aval povinen zaplatit, na každé z blankosměnek vyplnit. Obviněný však uvedená pravidla nerespektoval a nevyplněné údaje doplnil, jak soudy ve skutkových zjištěních správně shledaly, zcela odlišně a v rozporu s vyplňovacími podmínkami a se skutečnostmi vyplývajícími z obsahu připojených podkladů, dohod a smluv, jež byl povinen prověřit a respektovat. S ohledem na to, že se jednalo ze strany obviněného o záměr způsobem popsaným v bodech I. a II. (1. až 22.) předmětné údaje uvést tak, aby zavázal dlužníky k úhradě vysokých částek, o nichž věděl, že jsou zcela odlišné od těch, než které by měl podle svého oprávnění do směnky vyplnit, uvedl tímto vědomým a chtěným jednáním uvedené osoby v omyl. Předstíral totiž v rozporu s realitou, že avalové jsou dlužníky uvedených jím svévolně stanovených částek, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo. Na základě rozvedených důvodů soudy též dospěly k závěru, že obhajoba obviněného, že pro vyplnění směnek byl oprávněn na podkladě Smluvních podmínek leasingu, je v posuzované věci nemístná, resp. rovněž nekorespondující objektivním okolnostem. Již z povahy vyplňovacího práva, jak bylo obecně shora rozvedeno a konkrétně v této věci smluvními stranami vymezeno, je zřejmé, že Smluvní podmínky leasingu při existenci konkrétní dohody o způsobu vyplnění blankosměnek nehrály v dané věci jinou úlohu než obecného vymezení směnky jako zajišťovacího instrumentu v mezích současně stanovených či ujednaných platebních podmínek pronajaté věci. Takový závěr plyne z obsahu článku IX. odst. 4 Smluvních podmínek leasingu nazvaného Ostatní ustanovení , který je ve verzi z roku 1997 obsažen ve znění v případě, že pořizovací cena včetně DPH přesáhne 800.000,- Kč a nájemce nepředloží k dalšímu zajištění PP jinou záruku (zástavu), vyplní a podepisuje nájemce blankosměnku IPB jako aval za výstavce, která bude celou dobu smlouvy uložena v IPB a po úplném zaplacení všech leasingových splátek a ukončení leasingové smlouvy znehodnocena a zaslána nájemci . Verze od roku 1998 je modifikována následovně: Tato směnka bude vyplněna za předpokladu, že nájemce neuhradí více jak dvě po sobě jdoucí splátky. V tomto případě bude jako směnečná suma uveden součet veškerých neuhrazených splátek a ostatních závazků nájemce vůči pronajímateli. Jako termín splatnosti bude uveden datum, který bude odpovídat lhůtě jednoho týdne po nabytí účinnosti Odstoupení od smlouvy . Je tedy patrné, že jedině ve verzi z roku 1998 je uvedeno, jakým způsobem může být blankosměnka vyplněna, a nájemce věci, tj. pronajímatel nebo dlužník, bral na vědomí, za jakých podmínek majitel může směnku vyplnit. Pro majitele směnky, jímž byl za daných okolností finálně (na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 8. 2004) obviněný, byly pro způsob vyplnění směnky rozhodné podmínky vyplývající nikoliv z leasingových podmínek, ale těch, do nichž vstoupila v rámci postoupení pohledávky nejprve IPB a jež byly, sjednány mezi C L jako původním vlastníkem blankosměnky jako zajišťovacího instrumentu ve vztahu k pohledávkám, které tato banka měla vůči svým dlužníkům. Podkladem pro to, jakým způsobem může majitel blankosměnky tuto dovyplnit, byly tudíž podmínky vyplývající z Dohody ze dne 6. 2. 1998 (Dohoda o směnečném zajištění smlouvy o postoupení pohledávky a o vyplňovacím oprávnění blankosměnky ze dne 6. 2. 1998), neboť tato byla sjednána současně se Smlouvou o postoupení pohledávky mezi IPB a C L téhož dne 6. 2. 1998, a ve svém čl. 4. odkazovala na ujednání o zajištění pohledávky na vystavení blankosměnky, kterou postupitel vystavil ve prospěch postupníka a která je avalována nájemcem leasingu, a v němž bylo doslovně uvedeno, že Blankosměnka bude vyplněna v souladu s Dohodou o směnečném zajištění smlouvy o postoupení pohledávek, která tvoří přílohu č. 1 této smlouvy . Uvedená Dohoda je přílohou č. 1 a stanoví podmínky, jak jsou výše uvedeny.

Uvedená ujednání byl obviněný jako jednatel společnosti HH, která na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 8. 2004 balík pohledávek převzala, povinen plnit, neboť byl povinen respektovat ustanovení § 524 odst. 2 obč. zákoníku, podle něhož, při postoupení pohledávky nabývá postupník pohledávku derivativním způsobem. Pohledávka přechází na postupníka v tom stavu, v jakém existovala v okamžiku převodu, obsah korespondujícího závazku dlužníka se postoupením nemění. Společně s pohledávkou přechází na postupníka i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Mezi práva spojená s pohledávkou patří především akcesorické vztahy, které jsou na převáděné pohledávce závislé, nejvýznamnější jsou první vztahy vyplývající ze zajištění pohledávky (ručení, zástavní právo, zajištění převodného práva). Na postupníka přechází zajištění pohledávky bez ohledu na typ zajištění a bez ohledu na to, zda zajištění poskytuje dlužník nebo třetí osoba (srov. Fiala, J. a kol. : Občanský zákoník II. § 488 až 880. Komentář. 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2009, s. 958).

Pro pojednávanou věc je však kromě těchto obecných principů a pravidel určujících rozsah práv přecházejících při postoupení pohledávky na postupníka rozhodné to, co soudy z obsahu připojených materiálů zjistily, tedy že obviněný se neřídil při vyplňování blankosměnek žádnými z pravidel, která jsou stanovena ať již občanským zákoníkem, anebo, a to především, konkrétními ujednáními smluvních stran, jak jsou shora rozvedená, bez ohledu na to, zda se jednalo o obsah Dohody nebo o Podmínky leasingu stanovené v roce 1998. Obviněný totiž právě s ohledem na svůj podvodný úmysl vedený záměrem vymoci prostřednictvím blankosměnek na leasingových dlužnících majetkový prospěch a jim způsobit škodu, vyplnil do nich údaje, které nekorespondovaly s žádným jeho právem, ale byly jím stanovené jen na základě jeho libovůle ve snaze vymoci na poškozených více, než bylo možné z jemu stanovených oprávnění vzniklých na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 8. 2004 dovodit. Soudy proto v souladu se všemi řádně učiněnými zjištěními dospěly ke správnému závěru o tom, že obviněný jednal zcela záměrně mimo obchodní pravidla a jeho čin je kriminálním jednáním, při němž ve snaze domoci se prospěchu dané obchodněprávní vztahy jen zneužil.

S ohledem na tyto úvahy a závěry, které již jen kopírují ty, k nimž dospěly soudy obou stupňů a jsou rozvedeny zejména v rozsudku odvolacího soudu především na straně 22 a 23, je neopodstatněná obhajoba obviněného, že soudy nerespektovaly zásadu subsidiarity trestní represe a s ní související ultima ratio, neboť v uvedené části napadeného rozsudku odvolací soud podal poměrně podrobný výklad toho, z jakých důvodů nebylo možné tuto obhajobu obviněného akceptovat. Nejvyšší soud již jen pro stručnost, když na příslušnou pasáž odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje, připomíná, že čin, o který se jedná, musí být zkoumán ze všech určujících hledisek podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku, tj. protiprávní je čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně, a § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr však platí jen v případě méně závažných trestných činů, u nichž je korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Podstatné je, že společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. I. až II. větu stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).

Uváží-li se s ohledem na okolnosti, které byly v projednávané trestní věci zjištěny, že obviněný celkem 22 dílčími útoky z pozice majitel blankosměnek, zneužil tohoto svého postavení a při znalosti všech rozhodných okolností vyplnil zcela záměrně nepravdivě a v rozporu se všemi ujednanými pravidly sumy, které odporovaly všem dostupným smluvně ustanoveným a podkladům a z nich plynoucích informacím, a tím se snažil vymáhat na dlužnících částky, které neodpovídaly jejich povinnostem, jen proto, aby tak získal neoprávněně částky dosahující desítek miliónů korun, jde o společensky velmi závažný a škodlivý čin, který již svým rozsahem i výší škody, kterou zamýšlel obviněný způsobit, přesahuje rámec obvyklých podvodných jednání. Princip subsidiarity represe, jak má na mysli ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, v daném případě nelze důvodně uplatňovat. V takovém případě, kdy se již jedná zásadně o kriminální čin, nelze považovat za dostatečné prostředky obchodního práva, které byly obviněným jen zneužity k jeho trestné činnosti, jak soudy obou stupňů zcela právně dovodily a vysvětlily ve svých rozhodnutích.

Ze všech těchto skutečností plyne, že soudy nepochybily, jestliže v činu obviněného shledaly zločin podvodu dílem ve stadiu přípravy a dílem pokusu podle § 20 odst. 1 a § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.

Když Nejvyšší soud v napadených rozhodnutích neshledal dovolatelem vytýkané vady, jeho dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. dubna 2014

Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová