8 Tdo 327/2007
Datum rozhodnutí: 28.03.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 327/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2007 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 7 To 207/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 87/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 7. 2005, sp. zn. 19 T 87/2005, byl obviněný J. K. uznán vinným jednak dvěma trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., za které byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 89/2002, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, jednak trestnými činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 tr. zák., za které byl odsouzen podle § 250b odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 T 431/2004, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody a tímtéž rozsudkem byl podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněný zproštěn obžaloby pro skutky, jimiž se měl dopustit trestných činů úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 tr. zák.

Obviněný napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním. Z jeho podnětu byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 7 To 207/2006, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen toliko ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody na tři léta a způsobu jeho výkonu, který byl uložen za trestné činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 tr. zák. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině těmito trestnými činy byl obviněný odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 6 T 127/2004, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 8 To 342/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

Proti rozsudku soudu, který rozhodl ve druhém stupni, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a namítl, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k hlavnímu líčení a ani obžaloba, poněvadž podpis na č. l. 317 není jeho vlastnoručním podpisem. Vytkl rovněž, že ve veřejném zasedání odvolacího soudu dne 16. 5. 2006 byl ve velmi vážném zdravotním stavu a nebyl schopen vnímat jednání; okolnost, že si toho nevšiml jeho obhájce a nepožádal o odročení, je důvodem stížnosti, kterou podal České advokátní komoře. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že údajnou závadu v doručení předvolání obviněný namítal již v odvolacím řízení, přičemž odvolací soud jeho výhrady odmítl s tím, že obviněný vlastnoručním podpisem potvrdil převzetí obžaloby a předvolání k hlavnímu líčení a navíc se tak stalo na odboru sociálních věcí Městského úřadu v Ř., tj. adrese, kterou si obviněný zvolil za doručovací adresu. Tuto dovolací námitku shledal proto zjevně neopodstatněnou. Totéž platí podle něj i ohledně výhrady, týkající se zdravotního stavu obviněného v průběhu veřejného zasedání, poněvadž o důvodnosti jeho tvrzení nesvědčí žádné verifikované zjištění zachycené ve spisovém materiálu. Navrhl proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť je zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 25. 7. 2005 konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného.

Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku otázkou splnění podmínek konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného výslovně nezabýval. Z protokolu o hlavním líčení však vyplývá, že takové rozhodnutí mělo svůj podklad ve zjištění samosoudce, že obviněný se k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání k němu jakož i opis obžaloby byly včas a řádně doručeny a pro konání hlavního líčení byly splněny i další zákonné podmínky (č. l. 371). S námitkou obviněného, že neobdržel obžalobu ani předvolání k hlavnímu líčení, se zabýval i odvolací soud, poněvadž byla součástí výhrad uplatněných v odvolání, a označil ji za irelevantní. Konstatoval, že podpis na č. l. 317 (správně 347) je vlastnoručním podpisem obviněného stvrzujícím, že převzal na odboru sociálních věcí Městského úřadu v Ř. obžalobu i předvolání k hlavnímu líčení (strana 5 napadeného rozsudku).

Závěry soudů obou stupňů jsou přesvědčivé a konal-li soud prvního stupně hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, učinil tak opodstatněně.

Podmínky, za nichž může soud provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, jsou upraveny v ustanovení § 202 tr. ř.

Podle § 202 odst. 2 tr. ř. se v nepřítomnosti obviněného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.). Podle § 202 odst. 3 tr. ř. nedostaví-li se obviněný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obviněného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř.

Odchylně jsou vymezeny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let (§ 202 odst. 4 tr. ř.), avšak o tuto situaci se v posuzovaném případě nejedná.

Obviněný v dovolání vytkl, že hlavní líčení bylo dne 25. 7. 2005 konáno v jeho nepřítomnosti, ač mu řádně nebylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení a ani obžaloba. Obviněný tvrdil, že podpis na doručence na č. l. 347 spisu (nepřesně uvedeno 317) není jeho vlastnoručním podpisem. Námitky obviněného nemohou obstát.

Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný byl k hlavnímu líčení stanovenému na den 25. 7. 2005 předvolán vz. č. 6b tr. ř., předvolání mu bylo doručeno dne 12. 7. 2005 a současně mu byla též doručena obžaloba, jak je patrno z doručenky založené na č. l. 347. Námitka obviněného, že podpis na této doručence není jeho vlastnoručním podpisem, nemá oporu ve spisovém materiálu. Není pochyb o tom, že podpis, jímž je opatřena doručenka dokládající převzetí opisu obžaloby a předvolání k hlavnímu líčení, je podpisem obviněného. Tento závěr je evidentní se zřetelem k typickým znakům, jež vykazují i další podpisy obviněného, jimiž jsou opatřeny protokoly o jeho výpovědích či jím podepsané doručenky (č. l. 166-168, 179 aj.), ve vztahu k nimž pravost svého podpisu nezpochybňoval. Písemnosti byly obviněnému doručeny na adrese Městského úřadu Ř., odboru sociálních věcí, kterou sám pro korespondenci udal (č. l. 338 p. v.).

Pokud za těchto okolností soud prvního stupně usnesením rozhodl tak, že hlavní líčení provede v nepřítomnosti obviněného, nelze než jeho závěry akceptovat. Obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán. Ani z toho, že byl k hlavnímu líčení předvolán, nikoliv o něm vyrozuměn, však nelze jednoznačně usoudit, že hlavní líčení nelze konat v jeho nepřítomnosti. Přítomnost obviněného v hlavním líčení může být nezbytná tehdy, jestliže soud rozhodl obviněného k hlavnímu líčení předvolat a dal najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. Tak se tomu v posuzované věci nestalo. V textu předvolání vz. č. 6b tr. ř. se sice uvádí, že osobní účast obviněného je nutná, především je ale pozornost soustředěna k tomu, jaké sankce (předvedení nebo potrestání pořádkovou pokutou do 50.000,- Kč) mohou být užity, pokud se obviněný bez dostatečné omluvy nedostaví. Toto poučení vychází z ustanovení § 90 odst. 1 tr. ř., podle něhož obviněný musí být předem upozorněn na následky, jež lze aplikovat v případě, že se k provedení procesního úkonu, k němuž je předvoláván, nedostaví. Kromě toho je tímto vzorem obviněný rovněž poučován, jak má postupovat, jestliže bude požadovat provedení důkazů, dále na to, že s sebou musí mít občanský průkaz a že do objektu soudu je zakázáno vnášet zbraně a střelivo. Z tohoto vzoru však neplyne nic, z čeho by bylo možné dovodit, že pokud se obviněný nedostaví, nebude možné hlavní líčení v jeho nepřítomnosti konat a bude muset být odročeno. Takovou okolnost nelze dovodit ani z gramatického či logického výkladu textu jeho jednotlivých poučení. Naopak tou částí poučení, kde se s odkazem na § 202 odst. 4 tr. ř. obviněný upozorňuje, že hlavní líčení nelze v jeho nepřítomnosti konat, je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let (o žádnou z těchto okolností v posuzovaném případě nešlo), nutno argumentovat ve prospěch závěru, že není-li zde těchto omezujících podmínek, lze (za splnění dalších předpokladů) hlavní líčení konat v nepřítomnosti obviněného, byť k němu byl předvolán.

S ohledem na tyto skutečnosti musel obviněný zcela důvodně předpokládat, že nedostaví-li se bez omluvy k hlavnímu líčení, může soud použít některý ze sankčních prostředků (k čemuž v této věci nedošlo), ale též i to, že může konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, byť to předmětné předvolání explicitně nestanovilo.

Není pochyb ani o tom, že splněny byly předpoklady spočívající v tom, že obviněný byl již v přípravném řízení vyslechnut, byla dodržena ustanovení o zahájení trestního stíhání, obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění dokazování (dne 4. 6. 2004 spis prostudoval a vyjádřil se k výsledkům vyšetřování). Nezanedbatelné též je, že s ohledem na konkrétní situaci soud prvního stupně zcela dostál i té podmínce, že věc bylo lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného.

I když to obviněný v dovolání výslovně neuvedl, zabýval se Nejvyšší soud nepřítomností obviněného v hlavním líčení konaném dne 25. 7. 2005 i z toho hlediska, zda nedošlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod (dále Listiny) a dále jeho práv zajištěných čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tuto dikci nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.).

S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, který zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Jisto je, že v hlavním líčení bude přítomnost obviněného pravidlem a v jeho nepřítomnosti je lze konat jen výjimečně, případně je nelze konat vůbec, jak již bylo vyloženo. Důležité je, aby konáním hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.

Tento předpoklad byl v posuzované věci naplněn a postup soudu prvního stupně nebyl nekorektní. Obviněnému výše uvedené právo upřeno nebylo, ten však svoji neúčast neomluvil a ani sám o odročení hlavního líčení nepožádal. Postup soudu prvního stupně, který se rozhodl provést hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, tedy není tím zásahem do zmíněného práva obviněného, který by nebylo možno akceptovat; soud k němu měl zákonný podklad a soudní řízení jako celek nepozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu.

Námitka obviněného, že veřejné zasedání Městského soudu v Praze coby odvolacího soudu bylo dne 16. 5. 2006 konáno za situace, kdy nebyl schopen jednání vnímat z důvodu velmi vážného zdravotního stavu, stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., protože tento dovolací důvod spočívá v porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Pro úplnost ale není od věci poznamenat, že obviněný veřejnému zasedání přítomen byl, přítomen byl též jeho obhájce a z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 421 až 423) se nenaznačuje žádná okolnost, jež by tvrzení obviněného verifikovala. Obviněný využil svého práva závěrečného návrhu, vyjádřil se orientovaně v tom smyslu, že se připojil k návrhu přednesenému jeho obhájcem, žádné zdravotní potíže nezmínil.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková