8 Tdo 323/2009
Datum rozhodnutí: 08.04.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 323/2009

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2009 o dovolání obviněného D. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 61 To 434/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 3/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 3 T 3/2008, byl obviněný D. D. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tak, že 5. 6. 2004 kolem 01:30 hodin v P. v D. ul. po její pravé straně směrem na L. na asfaltové pěšině poté, kdy poškozená Ing. D. P., vystoupila z jeho vozidla, k ní zezadu přistoupil, chytil ji za krk, hrubými a vulgárními výroky jí spílal, poškozená se snažila vyprostit, což se jí nepodařilo, obviněný ji povalil na zem na záda, začal ji škrtit, osahávat na intimních místech a následně jí rozepnul kalhoty v úmyslu vykonat na ní soulož, a když mu sdělila, že má menstruaci, vykonal na ní anální sex a následně jí uložil, aby mu provedla orální sex, což poškozená z obavy o svůj život provedla.

Za tento trestný čin byl obviněný podle § 241 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické formou ambulantní. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově, ze dne 12. 11. 2007, sp. zn. 29 T 347/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla odkladu.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 61 To 434/2008, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání, které proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. B. z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), e) tr. ř., dovolání. Nejprve obviněný namítl, že k pohlavnímu styku došlo, ale trestného činu znásilnění, se nedopustil, protože ze strany poškozené se jednalo o dobrovolné jednání. Odvolacímu soudu vytkl, že jeho odvolání zamítl s tím, že jeho obhajoba byla vyvrácena, kdežto výpověď poškozené Ing. D. P. považoval za věrohodnou. S tímto závěrem se obviněný neztotožnil zejména proto, že poškozená byla v době, kdy k činu došlo, pod vlivem alkoholu, a tudíž si některé události nepamatovala, anebo si je vybavovala jen zkresleně. Obviněný rovněž vytýkal soudům obou stupňů, že neprovedly všechny důkazy, jež v průběhu trestního řízení navrhoval, a proto za vadu považoval, že nebyli vyslechnuti jako svědci příslušníci Policie České republiky kpt. J. M., nstržm. P. a npor. Bc. M. Š., a matka poškozené. Obviněný považoval za nedostatek také to, že jeho návrh na doplnění dokazování vyžádáním zprávy operátora, u kterého měla poškozená telefon, soudy odmítly, přičemž tento důkaz by mohl sloužit k vyvrácení výpovědi poškozené, jež uvedla, že telefon měla rozbitý, zatímco obviněný ji viděl inkriminovaný večer telefonovat se svým bývalým přítelem. Obviněný se nespokojil s tím, že nebylo provedeno šetření v restauraci, kde se poškozená zúčastnila před činem oslavy, čímž dokladoval, že soudy nevěnovaly dostatečně pozornost opilosti poškozené, díky níž nebyla schopna ani popsat vozidlo, ve kterém s obviněným jako údajným pachatelem měla jet. Obviněný zejména zdůraznil, že pokud poškozená uváděla, že se jednalo o červenou dodávku, event. o dodávkové vozidlo či vozidlo Tranzit, bílé nebo modré barvy, on nikdy takový druh automobilu nevlastnil a v kritické době jezdil s automobilem Audi 4 modré barvy. S odkazem na tyto nesrovnalosti ve výpovědi poškozené obviněný dovodil možnost jiného průběhu skutkového děje znásilnění, než je v napadených rozhodnutích popsán. Není tak vyloučeno, že se po styku s obviněným mohla znásilnění poškozené dopustit jiná osoba. Obviněný vedle těchto námitek nesouhlasil ani se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Znalcům vytkl nevhodné vyšetřovací metody, jímž se nechtěl podrobit, a že znalci byli ovlivněni informacemi z obsahu spisu, a proto pouze hledali argumenty, aby vinu obviněného podpořili. Na základě všech těchto argumentů obviněný poukázal na nerespektování zásady in dubio pro reo , které mělo za následek pochybení ve skutkovém stavu věci a v návaznosti na to i v právním posouzení činu. Obviněný připustil, že provedené důkazy poskytují podklad nejvýše k tomu, že se dopustil přestupku proti pravidlům občanského soužití, který je však již promlčen. V důsledku této úvahy obviněný považoval trestní stíhání za nepřípustné ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., a shledal tak, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy.

V závěru obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 61 To 434/2008 zrušil a nařídil, aby Městský soud v Praze v potřebném rozsahu znovu tuto trestní věc projednal a rozhodl.

K dovolání doručenému v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyššímu státnímu zastupitelství podala státní zástupkyně zde činná písemné vyjádření, v němž poukázala na obsahovou shodnost námitek s těmi, které obviněný uplatnil již v řádném opravném prostředku. Ke konkrétní argumentaci obviněného poznamenala, že obviněný zpochybnil především hodnocení ve věci provedených důkazů a dovolával se toho, že skutek, jak byl ve výroku rozsudku soudu prvního stupně uveden, není správný. K takovému závěru obviněný došel na základě toho, že hodnotil každý důkaz zvlášť a vytrhával tak určité skutečnosti ze vzájemných souvislostí, což neodpovídá zákonným kritériím. Když shledala, že nebyly porušeny ani zásady spravedlivého procesu, jichž se obviněný v dovolání dovolával, došla k závěru, že popsanému skutku, který byl bez pochybností objasněn, plně odpovídá použitá právní kvalifikace i uložený trest. Protože obviněný neuplatnil žádné právní námitky, neboť ty, které jsou v dovolání rozvedeny mají buď procesní nebo skutkovou povahu a nejsou podřaditelné pod důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stojí i mimo rámec jakýchkoliv dalších důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Ve vztahu k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. konstatovala, že ani ve vztahu k němu nebyly uvedeny právně relevantní argumenty, neboť obviněný nepřípustnost trestního stíhání dovozoval ze skutečností, které neodpovídají ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř. V závěru vyjádření státní zástupkyně učinila návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), e) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Obviněný dovolání podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z jehož podnětu je možné dovolání uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je proto možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.

Kromě toho je nutné zdůraznit, že označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení je možné vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud za takto zákonem vymezených podmínek posuzoval i obsah obviněným D. D. podaného dovolání a shledal, že obviněný své výhrady zásadně zaměřil toliko proti způsobu, jakým soudy postupovaly při hodnocení výpovědi poškozené Ing. D. P., brojil proti postupu znalců při vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a vytýkal, že nebyly provedeny jím navržené důkazy. V rámci obhajoby obviněný nabízel jinou verzi průběhu činu, když svůj kontakt s poškozenou uváděl odlišně a v rozporu se všemi dalšími ve věci provedenými důkazy. Obviněný se tudíž domáhal změny skutkového stavu, protože skutková zjištění popsaná v rozsudku soudu prvního stupně považoval za nesprávná.

Vhodné je též uvést, že pokud se obviněný v rámci svého dovolání domáhal toho, aby jeho čin byl posouzen jen jako přestupek, pak tento svůj požadavek podložil nikoliv okolnostmi, které vycházejí ze zjištěného skutku, ale dovozuje jeho naplnění na základě jiných okolností, zejména na svém tvrzení, že se s poškozenou v uvedené době setkal na jiném místě, a že pohlavní styk, který s ní měl, byl z její strany dobrovolný. Je tedy patrné, že obviněný požadavek na posouzení činu jako přestupku podmiňuje jinými skutkovými okolnostmi, a proto nejde o námitky právní povahy, jak předpokládá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nemají hmotně právní charakter, ale jsou jimi vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních a procesních postupech při provádění a hodnocení důkazů. Takové výhrady však nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b tr. ř.

Pokud obviněný v dovolání označil i důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, pokud bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, neuvedl žádné konkrétní argumenty, které by bylo možné s tímto dovolacím důvodem ztotožnit. Tento dovolací důvod totiž spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení, v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo, nerozhodl o zastavení trestního stíhání, a tudíž místo toho, aby stíhání bylo zastaveno, došlo k jinému rozhodnutí ve věci samé. Obviněný však v obsahu svého dovolání s poukazem na tento dovolací důvod zmínil jen to, že soudy nesprávně zhodnotily skutkový stav věci, neboť když se trestného činu nedopustil, šlo jen o přestupek, který již však byl promlčen. Uvedená výhrada však není okolností, na kterou by dopadaly podmínky § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., jehož se obviněný domáhal, neboť toto ustanovení se týká jen situace, kdy by bylo promlčeno trestní stíhání (a nikoli přestupek), k čemuž v projednávané věci evidentně nedošlo. Lze jen pro úplnost a mimo okolnosti ve věci zjištěné v obecné rovině zmínit, že v případě, že jde o skutek, v němž nelze shledávat trestný čin, a mohlo by se jednat pouze o přestupek, který je však promlčen, musí soud obviněného obžaloby ve smyslu § 226 tr. ř. zprostit. Proto ani v takovém případě by nešlo o nepřípustné trestní stíhání, jež ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. předpokládá.

Na základě všech těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný v dovolání nevznesl ve smyslu uplatněných důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), e) tr. ř. relevantním způsobem žádnou námitku. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonem vymezeny v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř. dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. dubna 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová