8 Tdo 312/2007
Datum rozhodnutí: 16.05.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 312/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2007 o dovolání obviněného K. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 121/2004, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, v části týkající se obviněného K. K.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl rozsudkem ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 5 T 121/2004, tak, že podle § 37a tr. zák. zrušil výroky o vině a trestech z rozsudků Okresního soudu v Novém Jičíně jednak ze dne 20. 3. 2003 sp. zn. 5 T 210/2002, a jednak ze dne 7. 2. 2003, sp. zn. 5 T 86/2002, oba ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, a též z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 5 T 205/2002, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku svůj podklad a obviněného K. K. uznal vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil činy popsanými v bodech 3, 6, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 16, trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pokusem pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., který spáchal v bodě 29.

Za tyto trestné činy mu uložil podle § 158 odst. 2 tr. zák. a za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu uložil peněžitý trest v částce 90.000,- Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby ve veřejných ozbrojených sborech na dobu šesti let. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných M. M., V. S., B. G. a J. V. a též o povinnosti obviněných nahradit způsobenou škodu.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, rozhodl o dovoláních obviněných K. K., V. S., B. G. a J. V. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu všech jmenovaných odvolatelů rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 5 T 121/2004, zrušil ve vztahu k těmto odvolatelům v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu o jejich vině a trestech rozhodl. Ve vztahu k obviněnému K. K. postupoval tak, že podle § 37a tr. zák. zrušil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 5 T 210/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, ve výroku o vině a v navazujícím výroku o trestu a náhradě škody a uznal jej vinným jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a účastenstvím ve formě pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250a odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. spáchanými v bodech 5), 7-12), 15) a jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb.

Podle dovolacím soudem popsaných skutkových zjištění se uvedených činů obviněný K. K. dopustil tak, že

5) s J. V. dne 25.12.1998 v dopoledních hodinách v budově Policie ČR Okresního ředitelství Skupiny dopravních nehod po předchozí žádosti obviněného J. V. vyhotovili odsouzený M. M. a obviněný K. K. jako policisté Policie ČR Okresního ředitelství, Skupiny dopravních nehod Nový Jičín, i přesto, že věděli, že se dopravní nehoda nestala, za účelem získání pojistného plnění pro dříve obviněného P. P., na které nebyl právní nárok, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě č.j. ORNJ-2298/SDN-98, ze kterého se podávalo, že dne 25.12.1998 v 9.15 hod. zavinil dříve obviněný R. F. jako řidič osobního vozidla zn. Fiat Uno dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. Peugeot 405, držitele dříve obviněného P. P. tím, že když zacouvával do řady stojících vozidel, špatně odhadl vzdálenost za ním stojícího zaparkovaného vozidla Peugeot a zadní částí narazil do přední levé části zaparkovaného vozidla Peugeot, kde toto vozidlo po nárazu bylo odraženo pravým předním kolem na obrubník a kontejner, čemuž přizpůsobil i náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku obžalovaném R. F., držiteli vozidla zn. Peugeot 405, obviněném P. P., vozidlech a dalších skutečnostech jim předložil obviněný J. V. s tím, že záznam o malé dopravní nehodě podepsali za výše jmenované, následně dne 5. 2. 1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě neoprávněně obdržel dříve obviněný P. P. jako poškozený od a.s. Č. p., finanční částku ve výši 54.310,- Kč, kterou si rozdělil nejméně s obviněným J. V. a dříve obviněným R. F.,

7) dne 25. 12. 1998 v budově Policie ČR Okresního ředitelství, Skupiny dopravních nehod po předchozí žádosti dříve obviněného R. J. vyhotovili obvinění M. M. a K. K. jako policisté Policie ČR Okresního ředitelství, Skupiny dopravních nehod Nový Jičín, i přesto, že věděli, že dopravní nehoda se na uvedeném místě a uvedeným způsobem nestala, za účelem získání pojistného plnění pro dříve obviněnou B. F., na které nebyl právní nárok, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě č.j. ORNJ-2299/SDN-98, ze kterého se podávalo, že dne 25. 12. 1998 v 10.30 hod. zavinil Z. B., který o ničem nevěděl, jako řidič osobního vozidla zn. Škoda 120 L dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. Ford Fiesta 1.3 řízeným dříve obviněnou B. F. tím, že na namrzlé vozovce nedodržel bezpečnou vzdálenost a v době, kdy řidička F. zpomalovala své vozidlo pro plynulý nájezd do pravotočivé zatáčky, začal brzdit, čímž dostal mírný smyk s vozidlem a narazil do zadní části vozidla řidičky F. svou levou přední částí vozidla, čemuž přizpůsobil i náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku Z. B. a řidiči vozidla zn. Ford Fiesta 1.3 dříve obviněné B. F. jim předložil dříve obviněný R. J., záznam o malé dopravní nehodě podepsali za jmenované a následně dne 22.2.1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě neoprávněně obdržela dříve obviněná B. F. jako poškozená od Č. p., a.s. finanční částku 132.600,- Kč,

8) dne 25.12.1998 po předchozí žádosti dříve obžalovaného P. U. vyhotovili obvinění M. M. a K. K. jako policisté PČR OŘ SDN Nový Jičín i přesto, že věděli, že se dopravní nehoda na uvedeném místě a uvedeným způsobem nestala, za účelem získání pojistného plnění pro dříve obviněného P. U., na které nebyl právní nárok, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě č.j. ORNJ-2300/SDN-98, ze kterého se podávalo, že dne 25.12.1998 v 16.15 hod. zavinil dříve obviněný M. K. jako řidič osobního vozidla zn. Škoda Favorit dopravní nehodu s motocyklem zn. Honda CBR 900 řízeným dříve obviněným P. U., tím, že když vyjížděl z místa ležícího mimo komunikaci se dostal levým rohem vozidla přes polovinu vozovky a zachytil blatníkem a levým pravým světlometem o bok motocyklu řidiče U., kdy po střetu motocyklista sjel s vozidlem do pravého silničního příkopu, čemuž přizpůsobili i fotografickou dokumentaci a náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku dříve obviněném M. K., jeho vozidle a dalších skutečnostech jim předložil dříve obviněný P. U., který rovněž záznam o malé dopravní nehodě odnesl podepsat dříve obviněnému M. K., následně ve dnech 9. 2. 1999 a 15. 3. 1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě neoprávněně obdržel dříve obviněný P. U. jako poškozený od a.s. Č. p. finanční částku v celkové výši 347.105,- Kč,

9) dne 25. 12. 1998 ve večerních hodinách po předchozí žádosti MUDr. M. S. vyhotovili obvinění M. M. a K. K. jako policisté Policie ČR Okresního ředitelství Skupiny dopravních nehod Nový Jičín přesto, že věděli, že dopravní nehoda se uvedeným způsobem a na uvedeném místě nestala, za účelem získání pojistného plnění pro MUDr. M. S., na které nebyl právní nárok, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě č.j. ORNJ-2302/SDN-98, ze kterého se podávalo, že dne 25. 12. 1998 v 18.00 hod. na parkovišti zavinil Ing. J. K. jako řidič osobního vozidla zn. Škoda 100 L dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. Seat Ibiza řízeným MUDr. M. S. s tím, že při otáčení po sněhem pokrytém a namrzlém parkovišti z důvodu špatné techniky jízdy narazil přední částí vozidla do odstaveného vozidla majitelky MUDr. M. S., čemuž přizpůsobili i náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku Ing. J. K. jim předložila MUDr. M. S., která rovněž záznam o malé dopravní nehodě podepsala za Ing. J. K., následně dne 3. 2. 1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě neoprávněně obdržela MUDr. M. S. jako poškozená od a.s. Č. p. finanční částku 51.162,- Kč,

10) dne 25. 12. 1998 ve večerních hodinách po předchozí žádosti P. K., policisty Policie ČR OO Fulnek vyhotovili obvinění K. K. s M. M. jako policisté Policie ČR Okresního ředitelství, Skupiny dopravních nehod Nový Jičín, i přesto, že věděli, že dopravní nehoda se na uvedeném místě a uvedeným způsobem nestala, za účelem získání pojistného plnění, na které nebyl právní nárok pro R. K., který o ničem nevěděl, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě č.j. ORNJ 2304/SDN-98, ze kterého se podávalo, že dne 25. 12. 1998 ve 21.00 hod. zavinil dříve obviněný K. H. jako řidič osobního vozidla držitele M. H. zn. Škoda 120 L, dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. Citroen XM, držitele H. A., které řídil R. K. tím, že při projíždění pravotočivé zatáčky v důsledku nepřiměřené rychlosti se dostal do protisměru, kde se levým bokem střetl s protijedoucím vozidlem zn. Citroen, které po střetu sjelo vpravo mimo vozovku, kde se převrátilo přes střechu a levým bokem narazilo do stromu, čemuž přizpůsobili i fotografickou dokumentaci a náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o poškozeném R. K., pojištěném M. H. a uvedených vozidlech jim předložil P. K., který rovněž záznam o malé dopravní nehodě podepsal za R. K., a nechal podepsat dříve obviněnému K. H., a následně dne 25. 3. 1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě obdržel dříve obviněný J., nyní H. P. jako zmocněnec poškozeného R. K. na základě nepravdivé plné moci ze dne 25. 3. 1999 od Č. p., a.s. finanční částku ve výši 188.600,- Kč, kterou předal P. K.,

11) dne 25. 12. 1998 po předchozí žádosti dříve obviněného M. P. vyhotovili obvinění M. M. a K. K. jako policisté Policie ČR Okresního ředitelství, Skupiny dopravních nehod Nový Jičín i přesto, že věděli, že dopravní nehoda se nestala na uvedeném místě a uvedeným způsobem, za účelem získání pojistného plnění, na které nebyl právní nárok, vypracovali pro K. M., který o ničem nevěděl, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě č.j. ORNJ-2305/SDN-98, ze kterého se podávalo, že dne 25. 12. 1998 ve 22.30 hod. zavinil dříve obviněný L. H. jako řidič osobního vozidla zn. Ford Escort C 1.8 D dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. Renault 25 držitele K. M., které řídil dříve obviněný M. P. tím, že předjížděl před ním jedoucí vozidlo řízené M. P. v době, kdy se chtěl před něj zařadit, tak mu zleva vběhla do jízdní dráhy srna a z toho důvodu strhl řízení vpravo a zachytil o přední levý roh vozidla řidič P., který následně havaroval vpravo do příkopu, čemuž přizpůsobili i náčrtek místa dopravní nehody, přičemž údaje o průběhu dopravní nehody jim předložil dříve obviněný M. P., následně dne 18.2.1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě neoprávněně obdržel K. M. jako poškozený od Č. p., a.s. finanční částku ve výši 59.359,- Kč, kterou téhož dne předal dříve obviněnému M. P.,

12) s obviněným B. G. dne 12. 1. 1999 ve večerních hodinách po předchozí žádosti jiné osoby vyhotovili B. G. a K. K. jako příslušníci Policie ČR, Okresního ředitelství, Skupiny dopravních nehod Nový Jičín, přesto, že věděli, že dopravní nehoda se nestala uvedeným způsobem a na uvedeném místě, za účelem získání pojistného plnění pro další osobu, na které nebyl právní nárok, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě, ze kterého se podávalo, že dne 12. 1. 1999 v 19.00 hod. zavinil R. A. jako řidič osobního vozidla zn. Škoda 100, majitele A. S., dopravní nehodu s osobním vozidlem řidiče tovární značky VW Golf 1.9 D, držitele Z. P., tím, že při vyjíždění z místa ležícího mimo silnici přehlédl ze strany přijíždějící vozidlo Z. P., do kterého narazil svou přední levou částí vozidla, vozidlo řidiče P. se po nárazu dostalo do protisměru mimo vozovku, kde se u potoka převrátilo na střechu, poté zůstalo stát na kolech v potoku, k čemuž přizpůsobili i fotografickou dokumentaci a náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku R. A., vozidle zn. Škoda 100 a poškozeném Z. P. jim předložila další osoba, která rovněž záznam o malé dopravní nehodě nechala předem podepsat R. A. a Z. P., a následně dne 11. 2. 1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě obdržela další osoba jako poškozený od Č. p., a.s., pojistné plnění v částce 186.600,- Kč,

15) s obviněným B. G. dne 3. 4. 1999 v dopoledních hodinách po předchozí žádosti jiné osoby, vyhotovili obvinění B. G. a K. K. jako příslušníci Policie ČR, Okresního ředitelství, Skupiny dopravních nehod Nový Jičín, i přesto, že věděli, že dopravní nehoda se na uvedeném místě a uvedeným způsobem nestala, za účelem získání pojistného plnění pro jinou osobu, na které nebyl právní nárok, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě, ze kterého se podávalo, že dne 3. 4. 1999 v 15.00 hod. zavinil V. B. jako řidič osobního vozidla zn. VW Golf 1.6, dopravní nehodu s osobním vozidlem zn. BMW 318, držitele R. B., tím, že se plně nevěnoval řízení, kdy si nevšiml, že je již předjížděn řidičem B., vybočil vlevo, kde narazil do pravého boku řidiče B. tím, kdy se jmenovaný se svým vozidlem dostal vlevo mimo vozovku, kde narazil do klád u silnice, od těch se odrazil a střechou narazil do stojícího stromu, čemuž přizpůsobili i fotografickou dokumentaci a náčrtek místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku V. B. a poškozeném R. B. a jejich vozidle jim předložila další osoba, která rovněž záznam o malé dopravní nehodě odnesla podepsat účastníkům domnělé dopravní nehody a následně dne 11. 5. 1999 na základě záznamu o malé dopravní nehodě obdržel R. B. jako poškozený od Č. p., a.s., pojistné plnění v částce 433.148.- Kč,

27) s obviněným B. G. dne 17. 12. 1999 v dopoledních hodinách po předchozí telefonické žádosti P. G. z 15., případně 16. 12. 1999 a po jeho telefonickém oznámení dopravní nehody v ranních hodinách dne 17. 12. 1999 vyhotovili i přesto, že věděli, že dopravní nehoda osobního automobilu zn. BMW 520, držitelky X. G. se stala v předchozích dnech, obvinění B. G. a K. K. jako příslušníci Policie ČR, Okresního ředitelství Nový Jičín, Skupiny dopravních nehod, za účelem získání pojistného plnění pro P. G., na které nebyl právní nárok, nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě, ze kterého se podávalo, že dne 17. 12. 1999 v 6.15 hod. zavinil P. K. jako řidič nákladního automobilu tovární značky AVIA 31.1, majitele společnosti s r.o. E. dopravní nehodu s osobním vozidlem tovární značky BMW 520, že při sjíždění z kopce na namrzlé vozovce dostal smyk zadní části vozidla, vjel do protisměru, kde se střetl s protijedoucím vozidlem tovární značky BMW, které po střetu vjelo vpravo mimo vozovku a narazilo do stromu, čemuž přizpůsobili i fotografickou dokumentaci a náčrtek z místa dopravní nehody, přičemž údaje o pachateli přestupku P. K. a jeho vozidle jim předložil P. G. a současně s jejich vědomím podepsal za nepřítomného P. K. záznam o malé dopravní nehodě, následně P. G. tento doklad společně s dalšími tiskopisy předložil Č. p., a.s., aby se domohl pojistného plnění, na které nebyl právní nárok,

Za tyto trestné činy obviněného K. K. odsoudil podle § 158 odst. 2 tr. zák. a § 37a a § 35 odst. 1 tr. zák. ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu uložil peněžitý trest ve výši 80.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen, mu podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby ve veřejných a ozbrojených sborech na dobu šesti let.

Dále bylo rozhodnuto o vině a trestech obviněných B. G. a J. V. o náhradě škody, když obviněný K. K. byl též podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, která popisovala skutek, jenž byl v rozsudku soudu prvního stupně označen v bodě 3).

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, podal obviněný K. K. prostřednictvím obhájce Mgr. L. H. z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti výroku, jímž bylo znovu rozhodnuto o jeho vině. Odvolacímu soudu zejména vytkl, že jeho jednání pod body 5), 7-12) a 15) posoudil jako pokračující trestný čin. Zdůraznil, že přestože tuto námitku vznesl již v rámci podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud ji nevěnoval dostatečnou pozornost, jeho trestné jednání posoudil jako spáchané v pokračování, a to i přesto, že v činech, jimiž byl uznán vinným, nebyly naplněny zákonné podmínky vymezené ustanovením § 89 odst. 3 tr. zák. Obviněný v této souvislosti zdůraznil, že vytýkaného jednání ze dne 25. 12. 1998 se dopustil ve všech případech vždy s odsouzeným M. M., který však v průběhu celého trestního řízení nikdy neřekl, že již ráno dne 25. 12. 1998 dovolatele informoval nebo požádal o sepis dopravných nehod, které se neměly stát, neboť jejich účastníci nikdy nepožádali přímo obviněného, ale vždy odsouzeného M. M., a poukázal na výpovědi svědků J. V., P. P., B. F., Z. B., R. J., R. F., M. P., L. H., P. U., K. M., M. K., z nichž vyplynulo, že to nemohl být obviněný K. K., kdo měl jednotný záměr, který stále uskutečňoval. Rovněž nebylo prokázáno, že by již téhož dne zamýšlel a plánoval sepis fingovaných nehod se spoluobviněným B. G. Mezi skutky, jichž se měl dopustit s M. M., a těmi, jež spáchal s B. G., není dána subjektivní souvislost. Z těchto skutečností obviněný dovodil, že jeho jednání nemohlo být vedeno jednotným záměrem, jak požaduje ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. K trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. poukázal na to, že se odvolací soud měl zabývat otázkou, zda se jeho zavinění vztahuje ke všem skutečnostem, které jsou znakem této skutkové podstaty, tedy i z hlediska, zda mohl být srozuměn s tím, jak vysoký nárok na pojistné plnění bude ze strany spoluobviněných požadován. Zdůraznil, že ze skutkových zjištění vyplývá, že výše vyplacené škody ve všech případech neodpovídá rozsahu poškození vozidel popsaného ve vyhotovení záznamu o dopravní nehodě ani pořízené fotodokumentaci, a poukázal na to, že rozsah poškození jednotlivých vozidel byl později zvyšován, jako např. pod bodem 8) rozsudku odvolacího soudu, kde spoluobviněný P. U. potvrdil, že v době, kdy motocykl ukazoval policistům, byl poškozen asi ze 30%, a v době, kdy byl fotografován likvidátorem pojišťovny, bylo poškození stanoveno na 80%. Obviněný v této souvislosti zmínil, že v průběhu řízení vyplynulo podezření, že navyšování pojistného mohli provádět sami likvidátoři pojišťovny [jako příklad uvedl čin pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu], a proto bylo navrhováno doplnění dokazování znaleckým posudkem, který by stanovil skutečnou výši škody odpovídající popisovanému nehodovému ději. Za neopodstatněný označil závěr odvolacího soudu, že si jako osoba pohybující se v této problematice musel být vědom, že v příčinné souvislosti s jeho jednáním dojde k následku v podobě neoprávněného inkasování z titulu údajné pojistné události. Obviněný vyjádřil, že mohl být srozuměn s tím, že bude inkasováno pojistné plnění, avšak ve vztahu ke zjištěné výši již takový závěr učinit nelze, neboť mohl být srozuměn jen s tím, co vyplývá ze záznamu o nehodě, zatímco další, později navýšenou škodu, již jeho zavinění nemohlo zahrnovat. Z těchto důvodů obviněný namítl nesprávnost použitého právního posouzení v jeho kvalifikované podobě. Výhrady obviněného se rovněž týkaly délky řízení, kterou považoval za nepřiměřenou a v důsledku toho poukázal na porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které shledal v tom, že ode dne spáchání vytýkaného jednání do právní moci rozsudku uběhla doba téměř osmi let, na což mělo vliv i to, že soud prvního stupně několikrát ze společného řízení vyloučil některé spoluobviněné, následně ke společnému řízení věci spojoval, čímž nebyly společně pojednány věci všech obviněných, které spolu souvisely.

Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě a jako vadnou část předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. včetně dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K tomuto dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství a zdůraznila, že argumentace obviněného v nyní projednávaném dovolání se shoduje s jeho již dříve uplatněnými výtkami uvedenými v dovolání (o němž bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1588/2006) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, jenž byl společně s jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 3. 2003 pod sp. zn. 5 T 210/2002, v nyní projednávané věci podle § 37a tr. zák. při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu zrušen. Pokud obviněný ve zmíněném dřívějším dovolání vznášel pochybnosti proti právnímu posouzení jako pokračujícího trestného činu pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250a odst. 1, 3 tr. zák., bylo zčásti důvodné, avšak s tím, že vytýkaná vada výsledky řízení nikterak neovlivnila. Jak je však patrno z odůvodnění nyní podaným dovoláním napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, byla uvedená vada korigována v souladu s platnou judikaturou, a podmínky pokračující trestné činnosti ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. byly v odvolatelově případě shledány toliko u právního posouzení jeho jednání jako trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. Proto se s přijatým závěrem o pokračující trestné činnosti spáchané dílem se spoluobviněným M. M. [ad 5), 7 -11)] a dílem se spoluobviněným B. G. [ad 12) a 15)], ztotožnila. Pokud dovolatel nad rámec své původní dovolací argumentace zpochybnil časovou souvislost mezi útoky v bodě 12) spáchaným dne 12. 1. 1999 a útokem v bodě 15) ze dne 3. 4. 1999, jedná se o přetržku tří měsíců, což je doba, která nevylučuje při existenci dalších okolností subjektivní a objektivní povahy závěr o možnosti splnění podmínek pokračování ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. Všechny útoky jsou proto dílčími útoky jediného pokračujícího trestného činu (viz Nejvyšší soud sp. zn. 11 Tdo 529/2002, 6 Tdo 99/2006, 7 Tdo 993/2006). U pokračujících útoků spáchaných se spoluobviněným B. G., služebně též zařazeným na Okresním ředitelství Policie České republiky v Novém Jičíně, Skupiny dopravních nehod, šlo o zcela srovnatelnou situaci plynoucí z takřka zavedeného způsobu praktikování záznamů a dokumentace malých dopravních nehod, který se v rozhodné době v místě výkonu jejich působnosti osvědčil. Pokud obviněný v dovolání dále namítal nedostatky vztahující se k subjektivní stránce, ztotožnila se státní zástupkyně s odůvodněním, které k této otázce rozvedl ve svém rozsudku odvolací soud. Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného K. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této věci splněna základní formální hlediska pro přezkoumání napadeného rozhodnutí.

Při řešení otázky přípustnosti dovolání obviněného shledal, že je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu byl trest. Současně však bylo nutné přihlížet k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1588/2006, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, který rozhodl jako soud odvolací ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 210/2002, včetně dalších rozhodnutí na zrušenou část uvedeného rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a jímž tuto věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu pojednal a rozhodl. Tato skutečnost má význam proto, že obviněný nyní podaným dovoláním směřujícím proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, který rozhodoval za podmínek § 37a tr. zák. a u obviněného K. K. zčásti ve svém výroku o vině rozhodoval při zrušení rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 5 T 210/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, částečně i o vině, která byla citovaným usnesením sp. zn. 3 Tdo 1588/2006, Nejvyšším soudem zrušena.

Nejvyšší soud při posuzování této otázky vycházel z podmínek účelu a smyslu ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák., podle něhož platí, že když odsuzuje pachatele za dílčí skutek u pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3 tr. zák.), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činem spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad.

Přezkoumával-li Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení konaného o dílčích útocích pokračujícího trestného činu [body 5), 7-11)], který byl následně převzat při ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák. a stal se součástí nového výroku o vině pokračujícího trestného činu, tento rozsudek (z něhož nový výrok o vině o společném trestu vycházel), je na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí vydanému ve věci, kde byl ukládán společný trest podle § 37a tr. zák., oprávněn přezkoumávat jen ty výroky o vině napadeného rozhodnutí a jim předcházející část řízení, které nebyly přezkoumány a zrušeny v předcházejícím řízení, tedy ty dílčí útoky, které nebyly součástí původního pokračujícího skutku, protože opětovné přezkoumání výroků a řízení, které dřívějšímu rozhodnutí dovolacího soudu předcházely, by znamenalo jejich nepřípustnou revizi, což zákon na podkladě nového dovolání nepřipouští (viz srov. přiměřeně rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr.).

Pokud za této situace podal obviněný dovolání, mohl jej podat proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 5 T 121/2004, jako soudu prvního stupně, avšak pouze ve vztahu k jeho novým částem [body 12), 15) a 27)], které nebyly obsaženy v rozsudcích Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 5 T 210/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, tedy jen ohledně těch, o nichž nebylo rozhodováno v dovolacím řízení podaném proti posledně uvedenému rozsudku, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1588/2006.

Na základě těchto zásad Nejvyšší soud přípustnost dovolání obviněného vymezil ve vztahu k výrokům nyní napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, jež jsou uvedeny pod body 12), 15) a 27).

Nejvyšší soud dále shledal, že nyní projednávané dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., posuzoval Nejvyšší soud též otázku, zda dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonnými podmínkami.

Obviněný své dovolání opřel o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci je možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Existenci deklarovaného dovolacího důvodu dovolatel spatřoval především ve skutečnosti, že soudy obou stupňů vinu obviněného nesprávně právně posoudily, neboť jeho jednání právně vykvalifikovaly jako jeden pokračující trestný čin spáchaný v pokračování, a že ve vztahu k bodům 12) a 15), nebyly naplněny subjektivní souvislosti přesto, že k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), 2 písm. a), c) tr. zák. se vyžaduje úmyslné zavinění, žádný ze soudů nezkoumal v této souvislosti všechny skutečnosti tak, aby bylo dostatečně objasněno, zda mohl být srozuměn s tím, jak velký nárok bude na pojistné plnění ze strany poškozených požadován. Obviněný tedy prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu brojil proti právní kvalifikaci, čímž uplatnil námitky mající hmotně právní povahu. Nejvyšší soud dále shledal, že tyto námitky jsou opodstatněné, a protože v podaném dovolání neexistují jiné skutečnosti, pro které by byl dovolací soud povinen dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. odmítnout, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž bylo dovolání přípustné, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Přihlížel rovněž k vadám výroků dovoláním nenapadených, které měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Jak již bylo shora uvedeno, je rozhodování o dovolání obviněného K. K. ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 5 T 121/2004, limitováno skutečností, že o části pokračujícího skutku, a to v bodech 5), 7-11), který je předmětem tohoto trestního řízení s ohledem na ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák., bylo v rámci dovolacího řízení v jiné trestní věci (Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 5 T 210/2002), na podkladě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1588/2006, rozhodnuto o jejich zrušení. V důsledku tohoto postupu za současného stavu řízení neexistuje již ohledně této části podklad pro rozhodování o vině, kterou je ve smyslu ukládaní společného trestu podle § 37a tr. zák. nutné posuzovat ve vztahu k pokračujícímu činu jako celku. Nyní napadený rozsudek proto nemůže s ohledem na tento fakt obstát.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 4 To 305/2005, v části týkající se obviněného K. K., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, do stadia odvolacího řízení se tato věc vrací proto, aby byla zachována kontinuita obou, pro nutnost ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák., na sebe navazujících věcí, když usnesením Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 1588/2006, byla věc Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 5 To 210/2002, po zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 4 To 96/2004, též tomuto odvolacímu soudu přikázána k novému pojednání a rozhodnutí.

Pokud se z uvedeného důvodu věc obviněného K. K. vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, bude nutné znovu zkoumat otázky spojené s právní kvalifikací a zvažovat, zda jsou splněny podmínky pro opětovné ukládání společného trestu ve smyslu § 37a tr. zák., tak jako tomu bylo v nyní napadeném rozhodnutí. Nejvyšší soud v rámci přezkoumání nyní napadené věci shledal nedostatky, jimiž nyní napadený rozsudek trpí a vznikly ve vztahu k použité právní kvalifikaci pochybnosti, které bude nutné v dalším řízení odstranit.

Nelze pochybovat o tom, že dílčí útoky v bodech 5), 7-11), 12), 15), jak byly v rámci pokračujícího skutku ve vztahu k právní kvalifikaci podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. popsány, formálně naplňují znaky pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák., a to ze všech důvodů, pro které je soudy obou stupňů vykvalifikovaly. Takto učiněné závěry pochybnosti nevzbuzovaly do doby, pokud i další trestný čin pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250a odst. 1, 4 tr. zák., jehož se obviněný dopustil v jednočinném souběhu, byl považován za jeden pokračující trestný čin. Avšak za situace, kdy odvolací soud, vycházeje zcela správně ze zásad, že pokračování v trestném činu je vyloučeno u účastenství na trestných činech různých pachatelů (viz rozhodnutí č. 61/1994 Sb. rozh. tr.), posoudil tytéž činy pod body 5), 7-11), 12), 15) současně jako osm účastenství ve formě pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250a 1, 3 tr. zák., čímž došlo k tomu, že tytéž činy tvoří ve vztahu k první uvedené právní kvalifikaci jeden pokračující skutek a u druhé právní kvalifikace osm samostatných skutků. Tato právní skutečnost odvolacím soudem nebyla nikterak hodnocena, resp. tento soud se jí nezabýval a ponechal ji zcela bez povšimnutí. Nevypořádal se tak s tím, zda vedle sebe mohou obstát tyto dvě právní kvalifikace, když jde o jednočinný souběh dvou trestných činů, a přitom je jeden z nich posouzen jako jeden skutek spáchaný v pokračování a tytéž útoky současně byly vykvalifikovány jako samostatné skutky. Této skutečnosti bude nutné nadále věnovat pozornost a bude potřebné objasnit, zda jde o případ, kdy pokračující trestný čin je zastřešujícím deliktem ve vztahu k útokům posouzeným jako samostatné činy nespojené v pokračující skutek, což by skutkově neztotožněné právní posouzení zřejmě umožňovalo, avšak tehdy, pokud by byly prokázány další rozhodné souvislosti. Muselo by být objasněno, že obviněný při naplňování znaků skutkové podstaty trestného činu pokračujícího tj. trestného činu podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. byl veden záměrem, že v přesně neurčitém počtu případů, bude jinými osobami realizováno to, co předpokládá naplnění znaků skutkové podstaty účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a že jeho úmysl právě k tomu, aby tyto odlišné osoby od pojišťovny plnění, pro které jim vytvořil nepravdivé podklady, vylákaly. Tyto otázky bude nutné řešit i se zřetelem na to, že činy pod body 5), 7-11) byly spáchány v jednom dni (25. 12. 1998) a se spoluobviněným M. M. či J. V. (jež však s ohledem na to, že byly připojeny v důsledku ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák., nelze přezkoumávat a navíc v současné době neexistují v důsledku zrušení usnesením dovolacího soudu), kdežto činy 12), 15) se udály za jiných souvislostí, každý v jiný den a spolupachatelem obviněného K. K. byl B. G. Tyto skutečnosti bude kromě jiných vzájemných objektivních souvislostí nutné posuzovat i s přihlédnutím k tomu, zda je možné závěr o pokračování projednávaných činů 12), 15) učinit i ve vztahu k činům pod body 5), 7-11) též z hlediska zavinění, a zda jsou pro takový závěr ve věci dostatečné podklady.

Nejvyšší soud však právě ve vztahu k otázce týkající se subjektivní stránky trestného činu podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. zjistil, že jí nebyla věnována téměř žádná pozornost, a pokud v této souvislosti obviněný ve svém dovolání vznesl výhrady, jak jsou shora rozvedeny, nelze pro odpověď na ně v obsahu napadeného rozsudku najít dostatečné podklady, protože v odůvodnění napadeného rozhodnutí se odvolací soud subjektivní stránkou nikterak nevypořádal, a je též nutné podotknout, že touto zásadní otázkou se nezabýval ani soud prvního stupně. Proto bude potřebné v dalším řízení tyto nedostatky napravit a pečlivě zkoumat všechny okolnosti pro ně rozhodné.

Je vhodné zmínit, že trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), tr. zák., se dopustí, kdo jako veřejný činitel, v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Podle odst. 2 písm. a) je postihováno opatří-li pachatel činem v odstavci 1 sobě nebo jinému značný prospěch, podle odst. 2 písm. c) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Jestliže odvolací soud posoudil činy obviněného jako jeden pokračující trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele v podobě, jak je shora popsána, rovněž z konstrukce právní věty by tento závěr o právní kvalifikaci měl vyplývat, tedy mělo by z ní být patrno, že tohoto trestného činu se obviněný dopustil všemi dílčími útoky v bodech 5) 7-12) a 15) a spáchal jej jako jeden skutek v pokračování, tedy že jednotlivé znaky tohoto činu jsou shledávány v souhrnu všech těchto dílčích útoků. Z tzv. právní věty však tento závěr plně nevyplývá, neboť odvolací soud u každého z těchto dílčích útoků jednotlivé znaky samostatně vypsal, že se jej obviněný dopustil v podobě, že jako veřejný činitel v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu a způsobil takovým činem značnou škodu a jiný zvlášť závažný následek . Tento způsob konstrukce právní věty spíše nasvědčuje tomu, že jde o samostatné skutky, čemuž však učiněný právní závěr neodpovídá, a navíc je tím zdůrazněna shora uvedená pochybnost ohledně subjektivního vztahu obviněného k zamýšlenému následku. Není totiž možné určit, k čemu jednání obviněného směřovalo, zda ke způsobení škody v celém jejím souhrnu všech dílčích útoků, anebo ke každému z nich zvlášť (jak by tomu napovídala konstrukce právní věty).

Uvedené právní kvalifikaci je současně třeba vytknout i to, že přestože je obviněný odsouzen za to, že naplnil znak vyjádřený v odst. 2 písm. a) § 158 odst. 1 tr. zák., tedy, že opatřil činem v odstavci 1 sobě nebo jinému značný prospěch, je nutné konstatovat, že zmiňovaná právní věta tento znak vůbec neobsahuje, ale ani v odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně nelze zjistit, jakým konkrétním jednáním obviněného K. K. byl tento znak naplněn, když bylo nutné vzít do úvahy, že za značný prospěch se považuje jakékoli protiprávní zvýhodnění veřejného činitele nebo jiné fyzické nebo právnické osoby, a že značný prospěch může mít i charakter prospěchu nemateriálního. Kromě těchto objektivních okolností nebylo objasněno ani to, v jaké konkrétní formě zavinění ve vztahu k tomuto znaku obviněný jednal, zda šlo o úmysl [pak zda o přímý nebo nepřímý ve smyslu § 4 písm. a), b) tr. zák.] nebo nedbalost [když ve smyslu § 6 tr. zák. k němu lze jako k těžšímu následku přihlížet i tehdy, když byl spáchán z nedbalosti]. Především však není v žádném rozsudku, tedy soudu prvního ani soudu druhého stupně vysvětleno, v jaké podobě obviněný značný prospěch opatřil, zda tak učinil sobě nebo jinému a v čem konkrétním byl shledáván.

Tento znak je pak nutné odlišit od znaku vyjádřeného v ustanovení § 158 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jímž byl obviněný též uznán vinným v podobě, že způsobil značnou škodu a jiný zvlášť závažný následek. Podle právní věty je zřejmé, že soud druhého stupně shledal v jednání obviněného naplněny obě tyto alternativy. Z odůvodnění napadeného rozsudku se však pro absenci jakýchkoliv úvah vedoucích k objasnění těchto znaků nedá zjistit, v čem je shledáván znak značné škody, kterými konkrétními částkami je představován, a jakými dalšími vzniklými a prokázanými následky je představován znak jiného zvlášť závažného následku.

Jestliže odvolací soud stanovil, že tyto zákonem alternativně předpokládané následky byly jednáním obviněného naplněny v obou variantách, bylo nezbytně nutné přesně určit a vymezit, v čem spočívají. Poté, co by byly rozlišeny, mělo by z nich být též patrno, že jsou odlišné od znaku značného prospěchu ve smyslu odst. 2 písm. a) § 158 tr. zák., jak byl shora zmíněn. Tyto tři různé následky nejenom, že bylo nutné přesně definovat a odlišit je od sebe, ale současně se ve vztahu k nim se i vypořádat se subjektivní stránkou, která je k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby charakterizována v ustanovení § 6 tr. zák., jak je výše zmíněno.

Protože se odvolací soud v potřebné míře se všemi těmito okolnostmi nevypořádal, bude v dalším řízení nezbytné, aby je znovu na podkladě učiněných skutkových závěrů zkoumal a posuzoval. Aby především učinil pevný a přesvědčivý právní závěr o tom, zda lze činy, které obviněný spáchal, posoudit jako jeden pokračující trestný čin, a to s přihlédnutím k úvahám vycházejícím z pečlivého hodnocení subjektivních okolností, za nichž došlo k jednání obviněného K. K. a ke vzniklým následkům, k nimž svým jednáním směřoval. Jenom takový právní závěr může vést ke správné úvaze o ukládání společného trestu podle § 37a tr. zák. Na základě výsledného posouzení všech shora uvedených právních zásad, v návaznosti na prokázané skutečnosti a se zřetelem na námitky dovolatele zaměřeným k otázkám subjektivní povahy, bude možné o vině obviněného K. K. znovu rozhodnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová