8 Tdo 265/2007
Datum rozhodnutí: 21.03.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 265/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2007 o dovolání obviněného R. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 7 To 392/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 66/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný R. P. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 30 T 66/2006, uznán vinným, že

1. dne 13. 1. 2005 v době od 12:30 hodin do 13:15 hodin v Obchodním centru, poté, co v podzemních garážích zaparkoval vozidlo zn. Seat Leon, které užíval a v jehož zavazadlovém prostoru byly uloženy věci spolucestujících poškozených M. P. a A. P., odešel s poškozenými do restaurace ve 2. patře obchodního centra, tam pod záminkou, že musí na toaletu, od nich odešel, když jej poškozené začaly bezvýsledně hledat a když nereagoval na telefonní volání, odešly do podzemních garáží, kde zjistily, že automobil již v garáži neparkuje a že s ním byly odcizeny i jejich věci, které byly následně dne 5. 2. 2005 u obviněného zajištěny a předány poškozeným, kdy tímto jednáním odcizil poškozené A. P. 1 zimní bundu v hodnotě 400,- Kč, 1 mikinu v hodnotě 100,- Kč, 1 leginy v hodnotě 50,- Kč, 1 tričko v hodnotě 50,- Kč, 1 ks elastických krátkých kalhot v hodnotě 50,- Kč, 7 ks spodních kalhotek v hodnotě 40,- Kč, 1 dvoudílné plavky v hodnotě 100,- Kč, 2 svetry v celkové hodnotě 300,- Kč, 2 dlouhé kalhoty v celkové hodnotě 300,- Kč, 1 dámské polobotky v hodnotě 250,- Kč, 1 kosmetickou taštičku zn. Avon v hodnotě 80,- Kč, 14 ks kosmetiky zn. Avon v celkové hodnotě 800,- Kč, 1 taštičku na kontaktní čočky se 12 páry čoček v hodnotě minimálně 2.500,- Kč, 1 dioptrické brýle zn. Giotto s plastovými tvrzenými skly v hodnotě 5.000,- Kč, keramickou figurku slona v hodnotě 20,- Kč, blíže nespecifikované množství CD nosičů v hodnotě 400,- Kč, deštník v hodnotě 100,- Kč, červenou koženou peněženku v hodnotě 80,- Kč obsahující finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč, přívěsek z granátu v hodnotě 100,- Kč, 1 pár náušnic ze žlutého kovu v hodnotě 100,- Kč, 3 ks plyšových zvířátek v celkové hodnotě 150,- Kč, kabelku zn. Carmen v hodnotě 200,- Kč, řetízek s náušnicemi ve tvaru růže v hodnotě 150,- Kč, dámský holicí strojek zn. Gillette v hodnotě 40,- Kč, 1 podprsenku v hodnotě 100,- Kč, 1 hřeben v hodnotě 20,- Kč, 1 dámskou černou mikinu v hodnotě 100,- Kč, 2 bílá dámská tílka s krajkou v hodnotě 60,- Kč a 1 džínovou taštičku bez hodnoty, a poškozené M. P. takto odcizil dámskou šedou bundu v hodnotě 200,- Kč,

2. v přesně nezjištěné době od 31. 12. 2004 do 13. 1. 2005 v bytě poškozené A. P., odcizil poškozené mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 1.300,- Kč,

přičemž jednáním uvedeným pod body 1. a 2. způsobil poškozené A. P. škodu ve výši 18.080,- Kč a jednáním pod bodem 1. způsobil poškozené M. P. škodu ve výši 200,- Kč,

a těchto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 2 T 152/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 9. 2003, sp. zn. 7 T 52/2003, kterým byl ukládán souhrnný trest, odsouzen mj. i pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. .

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. jej odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 2 T 131/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 7 To 392/2006, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. Z. S. a vymezil jej důvodem dovolání uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Existenci uplatněného dovolacího důvodu obviněný založil na tvrzení, že nesprávné právní posouzení jeho skutku je důsledkem nedostatečných a nepřesvědčivých skutkových zjištění soudů. Podle jeho názoru nelze učinit spolehlivý závěr o tom, že byly naplněny veškeré materiální i formální znaky trestného činu krádeže. Vytkl, že soudy chybně vycházely především z výpovědí poškozených A. a M. P., zatímco zcela nedůvodně zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování výpisem uskutečněných telefonických hovorů z jeho mobilního telefonu a výslechem svědka M. R. Z toho dovozoval, že soud provedl především důkazy směřující k jeho usvědčení, avšak důkazy v jeho prospěch a podporující jeho obhajobu zamítl. Za nesprávné pokládal, že mu nebylo v hlavním líčení umožněno osobně klást vyslýchané poškozené A. P. otázky, a odmítl závěr soudu, že v den svého zadržení nejel za poškozenou A. P. s cílem vrátit jí údajně odcizené věci, jež měl v autě. Za nepřiměřeně přísný považoval rovněž uložený trest odnětí svobody.

Se zřetelem na uvedené skutečnosti obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 7 To 392/2006, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 30 T 66/2006, a věc vrátil soudu (o soud kterého stupně se mělo jednat, obviněný neuvedl) k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň požádal, aby předseda senátu dovolacího soudu ve smyslu § 265o tr. ř. odložil, případně přerušil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ), jemuž bylo dovolání obviněného předloženo podle § 265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření konstatovala, že námitkou věcně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu je toliko námitka, jíž obviněný brojil proti údajnému nedostatku materiální stránky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. Uzavřela však, že takový argument není důvodný, a to především proto, že obviněný poškozenou A. P. uváděl v omyl nepravdivými údaji jak o své totožnosti, tak o svém ekonomickém zázemí včetně ubytovacích a pracovních možností. Právě pod vlivem těchto lživých tvrzení a pouze za účelem slibovaného nástupu do zaměstnání v údajném podniku obviněného jmenovaná umístila své osobní věci a peníze k obviněnému do vozidla k přepravě do jeho bydliště.

Za těchto okolností státní zástupkyně navrhla Nejvyššímu soudu podané dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí zároveň vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti podání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod obsažený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž tento dovolací důvod opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých dovolacích argumentů brojil především (a výlučně) proti rozsahu vedení dokazování a způsobu hodnocení provedených důkazů ze strany soudů obou stupňů a na jejich podkladě učiněným skutkovým závěrům. Do tohoto okruhu námitek náleží ta jeho tvrzení, v rámci nichž namítl, že soudy dospěly k nedostatečným a nepřesvědčivým skutkovým zjištěním, založeným převážně na nevěrohodných výpovědích poškozených A. a M. P., a neopodstatněně nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování výpisem uskutečněných telefonických hovorů z jeho mobilního telefonu a výslechem svědka M. R., jež podporovaly jeho obhajobu, že měl v úmyslu poškozené A. P. předmětné odcizené věci vrátit.

Z povahy takto vytýkaných vad (které byly v podstatě opakováním obhajoby uplatněné obviněným v předchozích stadiích řízení) je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s jen obecným a nikterak nekonkretizovaným argumentem, že nebyly naplněny veškeré materiální a formální znaky trestného činu krádeže podle § 247 dost. 1 písm. a), e) tr. zák., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní (vytkl-li, že mu soud neumožnil osobně klást vyslýchané poškozené A. P. otázky), jejichž prostřednictvím se primárně domáhal jednak změny rozsahu provedeného dokazování, než jak k němu přistoupily soudy obou stupňů, včetně změny hodnocení výpovědí jmenovaných poškozených, a jednak změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků dovozoval nesprávné právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o tom, proč byly obviněným navrhované důkazy považovány pro zjištění skutkového stavu věci za nadbytečné, soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích přesvědčivě odůvodnily.

Do zákonem vymezeného okruhu nejen dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani ostatních důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. ř. nelze zahrnout ani výhrady obviněného vůči uloženému trestu odnětí svobody, jenž označil za nepřiměřeně přísný.

Nejvyšší soud nemohl tyto argumenty obviněného akceptovat proto, že ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která se týká jiného nesprávného hmotně právního posouzení , se na výrok o trestu nevztahuje. Ze systematiky, s níž jsou v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. zakotveny jednotlivé dovolací důvody, vyplývá, že k samotnému výroku o trestu se vztahují pouze dva z nich, a to důvody stanovené v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. První z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup.

Pokud tedy ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. o důvodech dovolání výslovně stanoví dva zvláštní dovolací důvody ve vztahu k výroku o trestu, znamená to, že se k tomuto výroku nemůže vztahovat dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení. Pak ovšem nemohou být ani námitky obviněného stran nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody těmi námitkami, které se vztahují k problematice právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Proto také okruh těchto výhrad nedopadá na žádný z důvodů dovolání stanovených v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Zcela na závěr je třeba uvést, že ačkoli obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku podle § 265o tr. ř. požádal o odložení, event. přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud se takovým podnětem nemohl zabývat, neboť předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 takový návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. neučinila. Pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu zákonné podmínky neshledal.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a