8 Tdo 26/2004
Datum rozhodnutí: 14.01.2004
Dotčené předpisy:




8 Tdo 26/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2004 o dovolání obviněného S. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 11 To 34/03, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 29/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný S. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 11 To 34/03, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 20 T 29/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. účinného od 1. 1. 2002 a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti, a to výkonu živnostenského podnikání v předmětech koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkovatelská činnost a výroba lišt a rámů, na pět let. Současně byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a dále byl podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.

Podle zjištění krajského soudu se obviněný trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dopustil v podstatě tím, že ač věděl, že vzhledem k předešlým závazkům, své finanční situaci a finančním možnostem obchodní společnosti J., s.r.o., nebude schopen půjčky a nájemné řádně v pevně stanovených termínech hradit, uzavřel v době od 11. 12. 1994 do 2. 1. 1995 v celkem pěti případech smlouvy o půjčce peněz a smlouvu nájemní, své finanční závazky neuhradil, a tak poškozeným subjektům způsobil škodu v celkové výši nejméně 2.652.063,- Kč.

Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že o zamítnutí řádného opravného prostředku bylo rozhodnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Vytkl, že soudy obou stupňů nadřadily zásadu zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zásadě zákonného procesu, a vyjádřil přesvědčení, že byl odsouzen v nikoli řádném procesu. Uvedl, že již v řízení před soudem prvního stupně navrhl provedení řady důkazů, které by vyloučily či zpochybnily závěr o jeho podvodném úmyslu, jeho návrhům však nebylo vyhověno, aniž by tak mohlo být spolehlivě rozhodnuto o jeho vině. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel nepoukázal na žádnou relevantní procesní podmínku, která by bránila odvolacímu soud rozhodnout o zamítnutí jeho odvolání. Výhrady k rozsahu dokazování, resp. k odmítnutí jeho návrhů na doplnění dokazování, nesvědčí podle něj pro závěr, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo nedostatkem předvídaným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Obviněný opřel dovolání o tu část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí , tj. o první ze dvou alternativ uvedených v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy k zamítnutí řádného opravného prostředku došlo bez věcného přezkoumání věci, to znamená podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci. Bylo-li by odvolání obviněného zamítnuto z některého z těchto procesních důvodů, mohl by obviněný podat dovolání z jím deklarovaného dovolacího důvodu, avšak musel by skutečně namítat, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání, tj. že tu nebyl dán ten z důvodů uvedených v § 253 odst. 1 tr. ř., pro který bylo jeho odvolání zamítnuto. Podstatou a smyslem dovolacího důvodu vymezeného v citované části ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla meritorního přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř. v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ač procesní podmínky pro takové řízení byly splněny.

K zamítnutí odvolání obviněného však v posuzovaném případě nedošlo z procesních důvodů (§ 253 odst. 1 tr. ř.), odvolací soud je zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř. Obviněnému nebyl odepřen přístup k druhé instanci, protože na podkladě jeho odvolání odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně meritorně přezkoumal. Ztotožnil-li se s rozsudkem soudu prvního stupně, a proto odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl, nelze namítat, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Námitku obviněného nelze proto podřadit pod první alternativu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Pro úplnost nutno dodat, že námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, obsahově nenaplňují ani ten dovolací důvod, který je v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyjádřen dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím (tj. rozhodnutí odvolacího soudu) dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této druhé alternativě se vztahuje na případy, kdy odvolací soud zamítne odvolání po předchozím meritorním přezkoumání rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Obviněný však musí v dovolání uvést také některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., který namítá ve vztahu k řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu.

Z obsahu konkrétně uplatněných dovolacích námitek obviněného evidentně plyne, že dovolatel vytkl napadenému usnesení odvolacího soudu a řízení, které mu předcházelo, výlučně vady skutkové. Námitkami, že k řádnému objasnění věci nebyly provedeny všechny potřebné důkazy, obviněný totiž primárně zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil krajský soud a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. Vady skutkové však nezakládají žádný ze zákonných důvodů dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a proto nemohou zakládat ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan Bláha

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková