8 Tdo 25/2017
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: § 348 odst. 1 tr. zákoníku



8 Tdo 25/2017-25

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2017 o dovolání obviněného J. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 5 To 262/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 110/2015, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 5 To 262/2016, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 3 T 110/2015, zrušují .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Brno-venkov přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 3 T 110/2015, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 400 Kč, tj. 20 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven pro případ, že by uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.

2. Označený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 5 To 262/2016, bylo podle § 256 tr. ř. jeho odvolání jako nedůvodné zamítnuto.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že dne 13. 3. 2015 ve 20:07 hodin jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes-Benz, který se měl dopustit dopravního přestupku, při silniční kontrole na exitu dálnice D1, k. ú. obce O., okres B.-v., prokázal hlídce Policie České republiky, Dálničního oddělení D., mimo jiné diplomatickým pasem, který měla vydat Konžská demokratická republika, a dalšími osobními průkazy diplomata, přičemž s vyřešením přestupku na místě nesouhlasil a uvedl, že požívá výsad a imunit podle mezinárodního práva, s ohledem na skutečnost, že nebylo možno na místě věc ověřit a vyřídit, byla na místě zhotovena fotodokumentace všech předložených dokladů, následně bylo zjištěno, že osoba J. M. v P., nepožívá výsad či imunity na území České republiky, což bylo sděleno Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a potvrzeno Velvyslanectvím Konžské demokratické republiky, které uvedlo, že předložený doklad (diplomatický pas) je neplatný.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. M. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Měl za to, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

5. Obviněný namítl, že jeho jednání nelze právně kvalifikovat jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 (alinea druhá) tr. zákoníku, neboť nebylo jakýmkoliv způsobem prokázáno, že by si v případě opatření diplomatického pasu, vydaného Konžskou demokratickou republikou, a dalšími osobními průkazy diplomata a, byl vědom nebo mohl být vědom toho, že se jedná o doklady s podstatně změněným obsahem nebo o doklady neplatné.

6. Po subjektivní stránce se pro naplnění skutkové podstaty přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje zavinění ve formě úmyslu. Tento znak v jednání obviněného však zcela absentuje, neboť nevěděl a z daných okolností ani vědět nemohl, že se v případě dokladů jedná o listiny padělané nebo pozměněné. Při obstarání listin (dokladů) jednal s Ministerstvem zahraničních věcí Demokratické republiky Kongo, tedy s věcně a místně příslušným orgánem k jejich vydání, a proto vycházel z toho, že se jedná o doklady pravé a platné. Z objektivního hlediska nemohl vědět, že se může jednat o listiny padělané nebo změněné. K pravosti listin se navíc vyjadřuje ve svém tvrzení i Ministerstvo zahraničních věcí Demokratické republiky Kongo vydané na žádost obviněného, kterým je osvědčena pravost diplomatického cestovního pasu, jehož platnost vyprší 18. 6. 2018.

7. Vzhledem k uvedeným okolnostem je nutné konstatovat, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, že stíhaný skutek je trestným činem. Jedná se tak o nesprávný výklad a nesprávné použití hmotného práva.

8. V další část dovolání obviněný prezentoval svoje výhrady vůči JUDr. Ing. J. J., LL.M., Ph.D., kterého si údajně zvolil za svého obhájce a s nímž předmětné trestní řízení konzultoval. Měl za to, že se jedná o advokáta, avšak později se dozvěděl, že tento nebyl ani zapsán v seznamu České advokátní komory, a nejednalo se tak o osobu, která by byla oprávněná poskytovat právní služby v trestním řízení. Na základě této skutečnosti obviněný vyvozoval, že neměl zajištěnou řádnou obhajobu.

9. S ohledem na shora uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby Krajskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po rekapitulaci průběhu řízení a obsahu dovolání ve vyjádření k dovolání předeslal, že námitky týkající se osoby obhájce obviněného v počáteční fázi trestního řízení se nacházejí zcela mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu a jsou pro dovolací řízení irelevantní. Další námitky, které se týkají existence subjektivní stránky trestného činu, uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají a považoval je za částečně důvodné.

11. Státní zástupce mínil, že popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině, který byl doslovně převzatý z návrhu na potrestání, je z hlediska zákonných znaků trestného činu podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku značně nepřiléhavý. Ve skutku je pouze popsáno samotné použití předmětného dokladu při silniční kontrole a následně učiněná zjištění o tom, že obviněný není osobou požívající diplomatických výsad a imunit a že předložený doklad je neplatný. V popisu skutku však není vyjádřeno to, že by obviněný v době předložení dokladu policejní hlídce věděl, že jde o doklad padělaný.

12. Okolnosti zakládající subjektivní stránku trestného činu jednoznačně nevyplývají ani z odůvodnění soudních rozhodnutí. Soudy nezjišťovaly, jakým způsobem si obviněný údajně padělané doklady pořídil. Ze zjištění učiněných v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odvolacího soudu lze podle jeho mínění nanejvýše učinit závěr, že předmětný doklad není řádně vystaveným platným pasem, diplomatickým pasem, byť vyjádření Ministerstva zahraničních věcí České republiky se k pravosti a původu pasu nevyjadřuje. Na druhé straně však není vyloučeno, že na vystavení tohoto dokladu určitým způsobem participovaly orgány Demokratické republiky Kongo, když odvolací soud neučinil žádné zjištění o tom, že potvrzení vystavené ministerstvem zahraničí tohoto státu je rovněž padělané. Není proto vyvráceno tvrzení obviněného, že diplomatický pas mu byl předán uvedeným ministerstvem, což by znamenalo, že nelze dost dobře dovozovat vědomost obviněného o tom, že se jedná o doklad padělaný, i když při vystavení předmětného diplomatického pasu patrně došlo k porušení procedur pro vystavení takového dokladu v Demokratické republice Kongo předepsaných. Nadto dodal, že soudy neučinily žádné konkrétní zjištění o tom, že by se obviněný již v minulosti předmětným diplomatickým pasem prokazoval a byl tedy již dříve upozorněn na to, že se jedná o doklad neplatný. Taktéž nebylo učiněno žádné zjištění o tom, zda obviněný nějakou činnost pro Demokratickou republiku Kongo fakticky vykonával, zda do tohoto státu v minulosti cestoval apod.

13. Uzavřel, že ze skutkových zjištění ve věci dosud učiněných jednoznačně nevyplývá existence úmyslného zavinění, které je přitom obligatorním znakem přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku.

14. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a aby uvedenému soudu podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 15. Obviněný, jemuž bylo vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zasláno na vědomí k případné replice, odkázal na jím podané dovolání a učinil shodný návrh.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání obviněného nebylo možné podle § 265i odst. 1 tr. ř. odmítnout, Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
IV. Důvodnost dovolání

17. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

18. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

19. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

20. Z hlediska obsahu dovolání, napadeného rozhodnutí a uplatněného důvodu dovolání je významná otázka, zda jednáním obviněného popsaným v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, případně i ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou nižších stupňů, byly naplněny znaky přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, především pak jeho subjektivní stránka.

21. Přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí (mimo jiné), kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou listinu užije jako pravou (alinea první), nebo kdo takovou listinu opatří sobě nebo jinému nebo ji přechovává v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé (alinea druhá). Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (§ 13 odst. 2, § 15 odst. 1, 2 tr. zákoníku). 22. Legální definice veřejné listiny je obsažena v § 131 odst. 1 tr. zákoníku. Veřejná listina je definována dvěma způsoby: buď pomocí definičních znaků, nebo odkazem na jiný právní předpis. Podle § 131 odst. 2 tr. zákoníku se ochrana podle § 348 poskytuje i veřejné listině vydané orgánem veřejné moci nebo jiným k tomu zmocněným subjektem cizího státu nebo orgánem mezinárodní organizace, pokud má podle mezinárodní smlouvy účinky na území České republiky. Není pochyb o tom, že diplomatický pas vydaný Demokratickou republikou Kongo nutno označit za veřejnou listinu, jak správně zdůvodňuje i soud prvního stupně. Tato okolnost ostatně nebyla v řízení nijak zpochybněna. Znak v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé , předpokládá, že pachatel v době, kdy sobě nebo jinému padělanou nebo veřejnou listinu s podstatně pozměněným obsahem opatří či takovou listinu přechovává, jedná s cílem, aby jí bylo užito jako pravé. Užitím padělané nebo pozměněné veřejné listiny jako pravé je její použití ke stejnému účelu, k jakému slouží konkrétní pravá veřejná listina (př. předložení takové listiny orgánům policie, jiným orgánům veřejné moci apod.). Pachatel přitom musí vědět, že jde o listinu padělanou nebo dostatečně změněnou. Přechováváním se rozumí jakýkoliv způsob držení takové listiny. Na délce přechovávání nezáleží, podstatné je, aby takovou listinu pachatel přechovával proto, aby jí bylo užito jako pravé listiny (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3257, 3258).

23. S ohledem na argumentaci obviněného je nutno uvést, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Zavinění je vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u nepřímého úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 221, 222).

24. Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se podává, že obviněný se označeného přečinu měl dopustit tím, že užil padělanou veřejnou listinu jako pravou, takovou listinu sobě opatřil a přechovával ji v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však konkrétní skutková zjištění, která by naplňovala všechny vyžadované zákonné znaky, neobsahují. Závěry soudů obou stupňů jsou nepřesvědčivé zejména v úvahách o naplnění subjektivní stránky označeného přečinu.

25. Obviněný opodstatněně vytkl, že nebyla věnována potřebná pozornost otázce vyžadovaného úmyslného zavinění. Obecně lze v souvislosti s posuzováním otázky zavinění konstatovat, že závěr o zavinění musí být vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplývat. Jak již bylo naznačeno, ze skutkových zjištění a odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů nevyplývá existence úmyslného zavinění; soudy tímto směrem dokazování důsledně nevedly a ani v odůvodněních svých rozhodnutí přesvědčivé relevantní závěry neodůvodnily. Soud prvního stupně reprodukoval výpověď obviněného z přípravného řízení, v níž uvedl, že mu byl pas propůjčen Ministerstvem zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce Konžské demokratické republiky. Dále byla rekapitulována zpráva Ministerstva zahraničních věcí České republiky, diplomatického protokolu, z níž se podává, že obviněný není osobou požívající na území České republiky diplomatických výsad a imunit podle tzv. Vídeňské úmluvy. Pozornost byla soustředěna i k otázce neplatnosti předloženého dokladu a v této souvislosti soud připomněl obsah odpovědní nóty Velvyslanectví Konžské demokratické republiky a následného písemného vyjádření, z nichž vyplývá, že předmětný diplomatický pas je falsum, získané neoficiální cestou, který nebyl orgány Konžské demokratické republiky obviněnému přidělen. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku však nijak nevysvětlil, proč dospěl k závěru o úmyslném zavinění obviněného, pomine-li se paušální konstatování na str. 4, kde je pouze uvedeno, že je nepochybné, že obžalovaný tak učinil s úmyslem, k němuž by originál mimo jiné sloužil tedy s úmyslem odvoláním se na diplomatickou imunitu poukázat na diplomatické výsady a imunity diplomatických zástupců, spočívající mimo jiné v jejich osobní nedotknutelnosti, nemožnosti zadržení, nedotknutelnosti písemností a majetku a též ve vynětí z trestní, správní a civilní jurisdikce ČR . Odvolací soud konstatoval, že proti sobě stojí v kopii předložené potvrzení Ministerstva zahraničních věcí Demokratické republiky Kongo vydané na žádost obviněného, podle kterého je obviněný zaměstnancem příslušného úřadu, a velmi kategorické vyjádření Velvyslanectví Konžské demokratické republiky v Praze, podle kterého předmětný diplomatický pas nebyl orgány Konžské demokratické republiky obviněnému nikdy přidělen a jde o falsum získané neoficiální cestou. Třetím listinným důkazem, který nalézací soud hodnotil, je pak zpráva Ministerstva zahraničních věcí České republiky, ze které jednoznačně vyplývá, že obviněný na území České republiky nepožívá diplomatických výsad a imunit. Odvolací soud zdůraznil, že je soudem českým, a musí se proto držet vyjádření pro něj autoritativního orgánu, tj. Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Tento soud také upozornil, že obviněný se měl podle vyjádření Velvyslanectví Konžské demokratické republiky v Praze podobného jednání dopouštět opakovaně. Podle závěrů odvolacího soudu musel tedy vědět, že používá doklad, který nebyl řádně vyhotoven a nemá žádnou platnost (str. 2, 3 usnesení).

26. Rekapitulace těchto zjištění a úvah soudů nižších stupňů vedou dovolací soud ve shodě se státním zástupcem k závěru, že rozhodnutí o vině obviněného, konkrétně že jednal úmyslně, je nepřesvědčivé a dokazování nelze označit za úplné. V popisu skutku není vyjádřeno to, že by obviněný v době předložení dokladu policejní hlídce věděl, že jde o doklad padělaný. Jak správně upozornil státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, zjištění soudů podporují toliko závěr, že předmětný doklad není řádně platně vystaveným platným diplomatickým pasem, třebaže se vyjádření Ministerstva zahraničních věcí České republiky k pravosti a původu pasu nevyjadřuje. Dosud nebylo vyloučeno, že se na vystavení dokladu mohly podílet orgány Demokratické republiky Kongo. Nebylo bez pochybností zjištěno, že potvrzení vystavené Ministerstvem zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce Demokratické republiky Kongo je padělané a že obviněný o této skutečnosti věděl. Soudy se vůbec nezabývaly otázkou vztahu obviněného s Demokratickou republikou Kongo, ani si nijak neověřovaly, zda obviněný pro velvyslanectví tohoto státu skutečně pracoval, zda si vůbec mohl opatřit předmětný doklad u orgánu cizího státu, nevypořádaly se s otázkou existence paralelní ekonomické a obchodní sekce Velvyslanectví Demokratické republiky Kongo . Nalézací soud se rovněž přijatelně nevypořádal s obviněným předloženou listinou tvrzením Ministerstva zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce Demokratické republiky Kongo (Note a qui de droit ze dne 22. 7. 2015) která deklarovala pravost předmětného diplomatického pasu a jeho platnost do 18. 6. 2018. Ve vztahu k této listině pouze na str. 3 rozsudku konstatoval, že byla prokázána neplatnost této listiny, neboť její obsah byl vyvrácen obsahem odpovědní nóty Velvyslanectví Konžské demokratické republiky v Praze, které naopak tvrdí, že přeložený diplomatický pas je falsum.

27. K odstranění vytknutých nedostatků je třeba dokazování doplnit v intencích uvedených v tomto rozhodnutí a následně je bude nezbytné výsledkům dokazování a potřebě vyjádřit vyžadovanou formu úmyslného zavinění odpovídajícím způsobem upravit i popis relevantního jednání obviněného v tzv. skutkové větě výroku o vině. Doplnění dokazování je zapotřebí zaměřit na bližší objasnění vztahu obviněného s Demokratickou republikou Kongo, zda a z jakých podmínek pro Velvyslanectví Konžské demokratické republiky pracoval, zda má uzavřenou pracovní smlouvu (viz protokol o veřejném zasedání č. listu 171) apod. Soudy budou muset rovněž věnovat pozornost existenci dvou obsahově protichůdných listinných důkazů obviněným předloženému potvrzení Ministerstva zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce Demokratické republiky Kongo, ve kterém se uvádí, že diplomatický pas je pravý a platný, a odpovědní nótě Velvyslanectví Konžské demokratické republiky v Praze, ve které je naopak vyřčena nepravost předloženého diplomatického pasu. Bez opory v dalším dokazování však nemohou jednomu z těchto důkazů přiřknout větší důkazní sílu. Státní zástupce též přiléhavě poznamenal, že nebylo učiněno žádné konkrétní zjištění, že by se dovolatel již v minulosti předmětným diplomatickým pasem prokazoval a byl upozorněn na to, že jde o doklad neplatný, jak zmiňuje odvolací soud v napadeném usnesení. Teprve poté nechť jsou po vyhodnocení provedených důkazů učiněny odpovídající závěry jak skutkové, tak právní. Bez doplnění dokazování nejméně v naznačeném rozsahu ovšem nelze dospět k závěru, že se obviněný uvedeného trestného činu s poukazem na jeho subjektivní stránku dopustil. Současně nelze vyloučit, že k řádnému objasnění věci a zjištění skutkového stavu věci bude nezbytné provést i důkazy další, přičemž na soudu prvního stupně bude, aby tak učinil.

28. Ve vztahu k námitce obviněného, že jeho obhajoba nebyla řádně zajištěna, poněvadž si jako svého obhájce zvolil JUDr. Ing. J. J., LL.M., Ph.D., se kterým předmětné trestní řízení konzultoval v domnění, že se jedná o advokáta zapsaného v seznamu České advokátní komory, což se později ukázalo jako mylná domněnka, Nejvyšší soud především poznamenává, že touto výhradou obviněný nenaplnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro úplnost však dodává [se zřetelem k důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., byť jej dovolatel neuplatnil], že v projednávané věci se nejednalo o případ nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř., obviněný tedy v řízení před soudy obhájce vůbec nemusel mít. Současně se ale také z obsahu spisového materiálu zjišťuje, že JUDr. Ing. J. J., LL.M., Ph.D., nebyl řádně zvoleným obhájcem, jako o obhájci zde o něm není jediná zmínka, také se neúčastnil žádného úkonu trestního řízení, není označen jako obhájce v podání označeném jako odpor proti trestnímu příkazu. Obviněný si prokazatelně zvolil jako obhájce až advokáta Mgr. Ing. Jiřího Dostála, se sídlem Praha 1, Pařížská 68/9, jak to osvědčuje plná moc ze dne 11. 4. 2016 (č. listu 111).

29. Nejvyšší soud nevylučuje, že obviněný neformálně vstoupil do kontaktu s JUDr. Ing. J. J., LL.M., Ph.D., očekával od něj poskytnutí právní služby, ale rozhodně nemohlo jít o výkon práv a povinností obhajoby. Podle § 35 odst. 1 tr. ř. obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Advokátem je přitom podle § 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, pouze ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou. Je ovšem věcí obviněného, kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právních služeb formou obhajoby v trestním řízení (§ 37 tr. ř.) svou obhajobou pověří, příp. zda svého práva volby vůbec využije. Za uskutečněnou volbu obviněný nese odpovědnost sám, a již proto není soud oprávněn posuzovat kvalitu" obhajoby či nečinnost" obhájce (k tomu podrobněji viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96, publikovaný pod č. 293/1996 Sb., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1500/2004). I kdyby obviněný s označeným JUDr. Ing. J. J., LL.M., Ph.D., který nebyl zapsán v seznamu České advokátní komory, a nebyl tedy oprávněn obviněného v trestním řízení jako obhájce zastupovat, konzultoval probíhající trestní řízení, nelze z již vyložených důvodů (nejednalo se o případ nutné obhajoby) učinit závěr o tom, že obviněný v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 6 Tdo 1516/2010).

30. Nejvyšší soud veden výše uvedenými závěry z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k dovolání obviněného podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 5 To 262/2016, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 3 T 110/2015. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu Brno-venkov přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 1. 2017

JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu