8 Tdo 237/2017
Datum rozhodnutí: 12.04.2017
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, § 205 odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku, § 138 odst. 1 tr. zákoníku, § 17 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku



8 Tdo 237/2017-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2017 o dovolání obviněného D. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 9 To 72/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 10/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá .
Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 1 T 10/2016, byl obviněný D. M. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzen byl podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku, § 58 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku, jednak za uvedené trestné činy a jednak za sbíhající se přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 4 T 24/2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 309/2015, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 4 T 24/2015, výrok o trestu pod bodem B a výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2015, sp. zn. 5 To 309/2015 (správně ze dne 21. 10. 2015 pozn. Nejvyššího soudu), o uloženém trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 9 To 72/2016, rozhodl z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného D. M. uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, které obviněný spáchal skutkem popsaným tak, že
v přesně nezjištěnou dobu od 21.30 hodin dne 23. 5. 2015 do 22.30 hodin dne 24. 5. 2015 v P., v ulici M. vedle hotelu NH Hotel za pomocí nalezeného šroubováku vypáčil zámek levých předních dveří u zde zaparkovaného a řádně zajištěného osobního motorového vozidla tovární značky Fiat Multipla, oranžové barvy, do vozidla neoprávněně vnikl a ze zavazadlového prostoru vozidla odcizil mobilní telefon staršího typu značky Nokia v časové hodnotě 30 EUR (ekvivalent 822 Kč) s vloženou SIM kartou rakouského operátora BOB telefonního čísla ..., přepravní karbonové pouzdro mramorové barvy zn. Ing. B. v časové hodnotě 54.600 Kč se smyčcem zn. J. Z. v časové hodnotě 41.000 Kč a balíčkem střevových strun v celkové hodnotě 23.715 Kč a s hudebním historickým smyčcovým nástrojem G-violon vyrobeným v 16. století v časové hodnotě 10.000.000 Kč, a přestože nemohl ani předpokládat skutečnou hodnotu tohoto výjimečného hudebního nástroje přesahující 5.000.000 Kč, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že může mít hodnotu vyšší než 500.000 Kč, a tímto jednáním způsobil poškozenému J. K., škodu na odcizených věcech v celkové výši 10.120.137 Kč a poškozením motorového vozidla škodu v celkové výši 18.300 Kč,
tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 1 T 193/2014, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin.

3. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 4 T 24/2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 309/2015, odvolací soud obviněného odsoudil podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 4 T 24/2015, příslušnou pasáž výroku o trestu, jakož i výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 309 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž rozhodl o náhradě škody.
II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný D. M. prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž namítal nesprávnost odvolacím soudem použité právní kvalifikace, pokud jemu za vinu kladený čin posoudil jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. 5. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že se pro závěr o jeho zavinění k následku v podobě hodnoty odcizeného hudebního nástroje nezabýval dostatečně výsledky provedeného dokazování, a neztotožnil se s tím, že by jeho zavinění směřovalo ke způsobení značné škody. Obviněný namítal, že z hlediska svých schopností a vědomostí i obecných představ o ceně odcizovaného hudebního nástroje bylo třeba vycházet z toho, že poškozený tento nástroj zakoupil za částku 20.000 Kč od M. B., jenž se prodejem hudebních nástrojů profesionálně zabývá. Právě tato hodnota odpovídá i jeho obecným představám o ceně běžného hudebního nástroje. Zdůraznil i okolnosti, za nichž k odcizení nástroje došlo, neboť poškozený jej nechal volně položený ve svém automobilu zaparkovaném bez jakéhokoliv dozoru, na nepříliš rušném místě, z čehož obviněný nemohl předpokládat unikátnost věcí ve vozidle umístěných, a tedy ani to, že uvedený hudební nástroj bude mít tak vysokou cenu. Nemohl tušit ani to, že by se jeho cena mohla pohybovat na hranici, kterou dovodil odvolací soud. 6. Obviněný namítal, že soudy pochybily v tom, že své závěry o jeho zavinění k uvedenému následku nepodložily potřebnými důkazy, neboť k jeho schopnostem, vědomostem a obecným představám o ceně hudebního nástroje nebylo vedeno žádné dokazování. Nezvažovaly proto, že nemá ani hudební vzdělání, a i když je recidivistou, nekradl hudební nástroje, ani s nimi neobchodoval. Poukázal na to, že když ani odborník na hudební nástroje nerozeznal cenový potenciál předmětného G-violonu, není zřejmé, na základě jakých svých schopností si v době krádeže mohl být alespoň vědom tak neočekávaně vysoké ceny nástroje, byť ve zmírněné podobě posouzené odvolacím soudem, který však uvedenou okolnost podmiňující použití přísnější právní kvalifikace nedoložil potřebnými důkazy, ale zvolil hranici značné škody výlučně na základě úvahy bez opory v provedeném dokazování. Takový závěr o použité právní kvalifikaci obviněný označil za nesprávný. 7. Vzhledem k tomu, že obviněný považoval za objektivní závěr, že jeho zavinění směřovalo jen ke škodě podstatně nižší, dožadoval se, aby byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 9 To 72/2016, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 1 T 10/2016, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

8. K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který obviněným vytýkanou nesprávnost právní kvalifikace nepovažoval za opodstatněnou, protože se ztotožnil se závěry odvolacího soudu, na něž odkázal, a to i ve vztahu k posouzení formy zavinění. K námitkám uplatněným v dovolání poukázal na to, že obviněný v odvolacím řízení připouštěl obecnou představu o tom, že cena hudebního nástroje mohla přesáhnout hranici škody značné. V obecné rovině zmínil, že k zavinění k této okolnosti postačí ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku i nevědomá nedbalost, která vychází jak z možnosti znalostí pachatele opírající se o objektivní okolnosti spojené se skutkem, tak i jeho subjektivních dispozic. Jestliže obviněný z automobilu odcizil mu neznámý hudební nástroj, bylo z jeho vzhledu patrné, že jde o drahou a neobvyklou věc. Odvolací soud k zavinění obviněného k hodnotě tohoto nástroje správné shledal, že obviněný nemohl mít ani rámcové povědomí o tom, že by výrazně přesáhla hranici škody velkého rozsahu, byl ovšem schopen uvážit, že s ohledem na jeho charakter jde o vzácný exemplář podobný těm, jaké se nacházející v muzeích nebo zámcích. Státní zástupce se neztotožnil s tím, že podle jeho vzhledu mohl předpokládat cenu cca 20.000 Kč, což není cena ani běžného nástroje, mohl ale tušit, že se bude pohybovat v řádech stovek tisíců Kč, a to i v částce blížící se či přesahující hranici 500.000 Kč. To, že skutečnou cenu nástroje v době odcizení neznal, na věci samé nic nemění, neboť obdobně ve srovnatelných situacích pachatel odcizující poškozenému např. tašku s věcmi také nemůže znát, co přesně taška obsahuje. Právní kvalifikaci určenou odvolacím soudem považoval za správnou, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného D. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako neopodstatněné. 9. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci, jenž na ně nereagoval.
III. K přípustnosti dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací poté, co shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a že splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., posuzoval, zda bylo uplatněno v souladu s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. IV. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 11. Dovolání obviněného se opírá o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Obviněný těmto požadavkům dostál, protože v dovolání vytýkal, že odvolací soud jej nesprávně uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, na podkladě vadné úvahy o nevědomé nedbalosti k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve značně škodě. Uvedené argumenty se shodují s obsahovým vymezením důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože obviněný při respektu ke skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě soudy tyto závěry vystavěly, se domáhal jiného posouzení formy zavinění. Tím respektoval, že označený dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají z nesprávného právního posouzení skutku, a byl proto skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které obviněný spatřoval v právním posouzení skutku, jenž byl vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

12. Obviněný takto formulovanými výhradami vycházel ze skutku, jak byl soudy popsán, a proto mohl Nejvyšší soud pro posouzení této hmotněprávní námitky vycházet ze skutkových zjištění, jak byla ve výroku rozsudku soudu prvního stupně uvedena, a též i ze závěrů o subjektivní stránce rozvedených v odůvodněních přezkoumávaných rozhodnutí [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. V. Zavinění k okolnosti podmiňující vyšší trestní sazbu 13. Odvolací soud, jenž zrušil rozsudek soudu prvního stupně, o vině obviněného sám rozhodl a uznal jej vinným zločinem krádeže § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutku, jak je shora popsán. Důvodem byly nesprávné úvahy soudu prvního stupně o subjektivní stránce k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, neboť shledal, že zavinění obviněného ke způsobení škody velkého rozsahu (tzn. přesahující 5.000.000 Kč) nesměřovalo, ale dovodil, že mohlo vést ke škodě značné (nad 500.000 Kč). Pro tyto své závěry vycházel z okolností, za nichž byl čin spáchán. V odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí poukázal na ustanovení § 17 písm. a) tr. zákoníku s tím, že ke způsobené škodě se na obviněného vztahuje nedbalost, a to ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve formě nevědomé nedbalosti, a zdůraznil zejména subjektivní dispozice obviněného, které jej vedly k závěru, že obviněný nemohl z žádných okolností ani jiných důvodů tušit, že ve skutečnosti jde o nástroj v hodnotě znalci stanovené na 10.000.000 Kč. Vycházel mimo jiné z toho, že uvedená hodnota byla výsledkem trestního řízení, protože poškozený nástroj zakoupil za částku 20.000 Kč, a teprve až jeho podrobným zkoumáním bylo zjištěno, že jde o daleko vzácnější exemplář, než jak se původně předpokládalo. Podle odvolacího soudu proto obviněný nemohl předpokládat, že majitel zanechal ve vozidle historicky unikátní hudební nástroj. Protože výslednou vysokou hodnotu hudebního nástroje nemohl předpokládat ani při nevědomé nedbalosti, ale mohl mít obecnou představu, že nejde o zcela běžný hudební nástroj a že se jeho cena může pohybovat i v řádech stotisíců, a tedy nad hranicí 500.000 Kč, která je hranicí tzv. značné škody, zmírnil okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby na odstavec 4 § 205 tr. zákoníku (viz strany 5 až 7 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku). 14. Nejvyšší soud se s těmito závěry odvolacího soudu ztotožnil, považuje je za správné a logické, a to i se zřetelem na skutkové okolnosti, z nichž odvolací soud při tomto právním závěru vycházel [srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1970, sp. zn. Tpj 2/70-III (uveřejněné pod č. 19/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], a dovodil je nepřímo z okolností objektivní povahy [srov. například zprávy Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, a ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76 (uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12]. Odvolací soud respektoval, že zavinění se musí vztahovat v podstatě na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu, a tedy i k následku vyjádřenému ve výši způsobené škody jako v okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (srov. NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 221 až 225). 15. Podle § 17 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. Těžší následek, o nějž se v projednávané věci jedná, představuje závažnější poruchu nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, než jaký stanoví základní skutková podstata trestného činu, za splnění podmínky, že zákon tuto okolnost posuzuje jako přitěžující. Tak tomu je právě u zločinu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. c) nebo odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Zatímco o základních skutkových podstatách platí zásada, že pravidlem je úmyslné zavinění a v zákoně musí být vždy výslovně vyznačeno, pokud k trestnosti stačí zavinění z nedbalosti, platí o zvlášť přitěžujících okolnostech (neboli o okolnostech podmiňujících použití vyšší trestní sazby) zásada opačná, ze které vyplývá, že nestanoví-li trestní zákon něco jiného, postačí zde zavinění z nedbalosti. Ve vztahu k těžšímu následku postačí zásadně nedbalost, a to ve formě nevědomé nedbalosti, ledaže by i zde zákon vyžadoval zavinění úmyslné (srov. § 15 tr. zákoníku) [nedbalost postačí např. v § 205 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ke způsobení škody velkého rozsahu] (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 246).

16. Odvolací soud dospěl k závěru, že obviněný ve vztahu k těžšímu následku v přezkoumávané věci jednal v nevědomé nedbalosti ke způsobení škody značné, tzn. ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku pohybující se nad 500.000 Kč přesto, že skutečná hodnota nástroje činila dvojnásobek škody velkého rozsah, tedy 10.000.000 Kč. Zmíněný závěr vyplynul ze všech zjištěných skutečností, jež ve svém rozhodnutí odvolací soud rozvedl, a při správnosti těchto úvah je vhodné připomenout, že podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

17. Při nevědomé nedbalosti se vychází z možnosti znalosti, která se zkoumá na základě objektivních okolností spojených se skutkem a subjektivních dispozic konkrétního pachatele, neboť trestní zákoník zakládá odpovědnost za trestné činy spáchané z nevědomé nedbalosti na povinnosti, ale současně i možnosti předvídat způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem. Kritériem nedbalosti je zachovávání potřebné míry opatrnosti pachatelem. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, neboť jedině spojení obou těchto hledisek při posuzování trestní odpovědnosti za trestný čin z nedbalosti odpovídá zásadě odpovědnosti za zavinění v trestním právu. 18. V přezkoumávané věci má podstatný význam subjektivní vymezení míry opatrnosti obviněného, která vyžaduje, aby mimo míry povinné opatrnosti (objektivní kritérium) bylo vzato v úvahu i subjektivní vymezení, které spočívá v míře opatrnosti, kterou je schopen vynaložit pachatel v konkrétním případě. Proto o zavinění z nevědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem jsou dány současně [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 17. 3. 1986, sp. zn. 4 Tz 9/86 (uveřejněné pod č. 6/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Při posuzování subjektivní míry opatrnosti je třeba zvažovat jednak vlastnosti, zkušenosti, znalosti a okamžitý stav pachatele (vzdělání, kvalifikace, obecné i speciální zkušenosti, inteligence, postavení v zaměstnání apod.), a jednak okolnosti konkrétního případu, ať už existují nezávisle na pachateli, nebo jsou jím vyvolané (prostředí a okolnosti spáchaného činu zejména místo a čas činu) [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 237]. 19. Ohledně zavinění obviněného k hodnotě odcizených věcí z automobilu mělo význam zejména to, za jakých okolností se do vozidla dostal, jaké měl zkušenosti s krádežemi věcí, jaké věci odcizoval, apod. Rovněž bylo třeba brát do úvahy, že jeho základním zájmem bylo odcizení věci v co nevětší hodnotě, neboť je hodlal zpeněžit a mít z nich co největší zisk. Odvolací soud proto správně ve smyslu těchto hledisek zvažoval to, že obviněný do auta poškozeného vnikl za použití násilí, což svědčilo o jeho bezohledném přístupu k cizím věcem jiných osob, jeho úmysl odcizit tam uložené věci byl z tohoto způsobu provedení zřejmý. Jeho jednání tedy bylo cílené, a vedené záměrem si věci ponechat nebo je dále prodat, aniž by věděl, co se v kufru auta nachází. Šlo tak o věci s anonymním obsahem, a proto v okamžiku páchání uvedeného trestného činu nemohl vědět, jaký je obsah kufru vozidla a jakou škodu může krádeží způsobit. Pokud však již uvedený nástroj vyndal z prostoru automobilu, věděl, že se jedná o objemnou věc. Jeho tušení, že jde o neobvyklý předmět, je patrné i z toho, že ho s ostatními neodnesl, ale uložil jej ve křoví, kde zůstal až do doby, než ho vydal orgánům činným v trestním řízení. Z těchto skutečností je patrné, že se mu předmětný nástroj jevil jako hodnotný, a proto s ním též uvedeným neobvyklým způsobem naložil. Pro obviněného na základě vymezených souvislostí vyplývalo, že není vyloučeno, že jde o věc vysoké hodnoty, neboť i cenné věci se přepravují v bezcenně působících zavazadlech právě z důvodu minimalizace rizika možné krádeže. Jedná se o skutečnost nijak neobvyklou a v podstatě obecně známou, o které může vědět i průměrný pachatel majetkových trestných činů (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 3 Tdo 541/2011). 20. Nejvyšší soud v rámci rozvedených subjektivních skutečností založených na zjištěných skutkových okolnostech shledal, že odvolací soud správně dovodil rovněž i to, že obviněný byl osobou zběhlou v majetkových trestných činech a měl již zkušenosti z předchozích trestných jednání, která se promítla i do schopnosti odhadnout alespoň rámcově hodnotu odcizovaných věcí a jejich prodejnosti, a to i přesto, že se jednalo o věc ne zcela obvyklou. Právě tato povědomost obviněného i přesto, že v minulosti se dopouštěl krádeže spíše více rozšířených všedních předmětů, jako jsou mobilní telefony, jej nepochybně vedla k tomu, že objemný nástroj v pouzdře z vozidla odcizil, tj. odnesl a ukryl. Důvodem toho byla právě vidina velkého zisku, i v řadách přesahujících hranici 500.000 Kč. Pokud by tomu tak totiž nebylo, nic by obviněnému nebránilo v tom, aby z vozidla vzal jen ty předměty, které běžně odcizoval a nástroj tam ponechal, což však neučinil. Závěru o povědomosti obviněného o hodnotě nástroje v statisících korun nebrání okolnost, že obviněný nemá hudební vzdělání a není odborníkem na hudební nástroje, neboť skutečnost, že existují velmi cenné a vzácné nástroje, je obecně známa, jakož i to, že není vyloučeno, aby se takové velmi cenné nástroje nacházely v méně luxusních vozidlech.
VI. Závěr 21. Nejvyšší soud, který nezjistil žádné vady ani nedostatky v úvahách, na jejichž základě odvolací soud o zavinění obviněného ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby rozhodl, se s jeho závěry ztotožnil. Správně na podkladě zjištěných skutkových okolností řádně posoudil všechny právní skutečnosti významné pro posouzení subjektivní stránky obviněného. Výhrady obviněného uplatněné v dovolání proti použité právní kvalifikaci neshledal důvodnými, a proto považuje za správné, že obviněný byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4. písm. c) tr. zákoníku. 22. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud mohl dovolání a jeho důvodnost posoudit na základě odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. 4. 2017

JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu