8 Tdo 227/2011
Datum rozhodnutí: 23.02.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




8 Tdo 227/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2011 o dovolání obviněného R. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 31 To 421/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 88/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. 3 T 88/2010, podle § 37a zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák. ) zrušil výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 11. 2009, č.j. 3 T 178/2009-896, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 8. 1. 2010, č. j. 31 To 593/2009-988, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Nově uznal obviněného R. V. (dále převážně jen obviněný , příp. dovolatel ) vinným, že

přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 4. 2006, č.j. 6 T 250/2005-261, který nabyl právní moci dne 12. 5. 206, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl dne 7. 12. 2007 podmíněně propuštěn, tak


1) v L., v ulici G., dne 10. 3. 2009 v době kolem 03.50 hod. vnikl s již odsouzeným B. S., po přeštípnutí visacího zámku a vypáčení vstupních dveří do novinového stánku a odcizili cigarety v hodnotě 40.882,- Kč, a poškozením dveří způsobili škodu ve výši 5.347,- Kč, vše ke škodě společnosti TRAFICON INVEST s.r.o., 2) v L., v ulici G., dne 6. 4. 2009 v době kolem 03.30 hod. vnikl s již odsouzeným B. S., po vypáčení visacího zámku a rozbití vstupních dveří do novinového stánku a odcizili cigarety v hodnotě 26.871,- Kč, a poškozením dveří způsobili škodu ve výši 15.333,- Kč, vše ke škodě společnosti TRAFICON INVEST s.r.o.,
3) v R., okres L., v době od 18.00 hod. dne 16. 4. 2009 do 04.15 hod. dne 17.4.2009 se pokusil s již odsouzenými R. M., a B. S., vniknout do BČS EuroOil v úmyslu odcizit zde zboží přičemž poškodili bezpečnostní vložky zámků u vstupních dveří a způsobili škodu ve výši 3.392,- Kč, ke škodě I. D.,

4) v Ch., okres L., dne 21. 4. 2009 v době kolem 01.45 hod. vnikl již odsouzený R. M., s obžalovaným po vypáčení vchodových dveří do BČS EuroOil, kde prorazili dveře do skladu a odcizili cigarety v hodnotě 15.387,- Kč, ke škodě společnosti Kasperl s.r.o., , a poškozením dveří způsobili škodu ve výši 9.531,­ Kč, ke škodě společnosti ČEPRO, a.s., zatímco již odsouzený B. S., po vzájemné dohodě hlídal venku před benzínovou stanicí,

5) v M. u L., okres L., dne 26. 4. 2009 v době kolem 02.20 hod. vnikl s již odsouzenými R. M., a B. S., po vypáčení vchodových dveří do BČS M. a odcizili cigarety v hodnotě 36.470,- Kč, a poškozením dveří způsobili škodu ve výši 4.800,- Kč, vše ke škodě J. M.,

6) v R., okres L., v době od 19.00 hod. dne 28. 4. 2009 do 04.45 hod. dne 29. 4. 2009 vnikl s již odsouzenými R. M., a B. S., po rozbití bočních vstupních dveří do BČS EuroOil a odcizili cigarety v hodnotě 41.573,- Kč, ke škodě I. D., a poškozením dveří způsobili škodu ve výši 4.463,- Kč, ke škodě společnosti ČEPRO, a. s.,

7) v R., okres L., dne 7. 5. 2009 v době kolem 02.15 hod. vnikl s již odsouzenými R. M., a B. S., po vyražení náhradní dřevěné výplně v bočních dveřích do budovy BČS EuroOil a odcizili cigarety v hodnotě 47.683,- Kč, ke škodě I. D., a poškozením dveří způsobili škodu ve výši 12.584,- Kč, ke škodě společnosti ČEPRO, a. s.,

8) v M. u L., okres L., dne 15. 5. 2009 v době kolem 03.10 hod. vnikl s již odsouzeným B. S., po vypáčení vchodových dveří do BČS M a odcizili cigarety v hodnotě 54.833,- Kč, a poškozením dveří způsobili škodu ve výši 2.142,- Kč, vše ke škodě J. M.,

9) ve F., v N. ulici, okres L. v době od 17.00 hod. dne 26. 5. 2009 do 03.45 hod. dne 27. 5. 2009 vnikl s již odsouzeným B. S., po vyříznutí pantů dveří do novinového stánku odkud odcizili cigarety, tabák, doutníky a další zboží v celkové hodnotě 55.560,- Kč, a poškozením dveří způsobili škodu ve výši 7.367,- Kč, vše ke škodě společnosti TRAFICON INVEST s.r.o.,

10) ve F., v N. ulici, okres L., v době od 01.30 do 01.40 hod. dne 25. 6. 2009 se v úmyslu odcizit zde zboží pokusil s již odsouzeným B. S., uříznout petlici vstupních dveří a vniknout do novinového stánku a poškozením dveří způsobili škodu ve výši 1.637,- Kč, ke škodě společnosti TRAFICON INVEST s.r.o.,

Takto zjištěná jednání soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný a dílem v bodech 3. a 10. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jednak jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., a uložil mu za ně podle § 247 odst. 2 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. společný trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost společně a nerozdílně s dalšími dvěma obviněnými (B. S. a R. M.), o jejichž povinnosti k náhradě škody rozhodl Okresní soud v Liberci rozsudky ze dne 6. 11. 2009, č.j. 3 T 178/2009-896, a ze dne 19. 4. 2010, č.j. 3 T 178/2009-1063, nahradit poškozené společnosti Čepro, a.s., se sídlem P., D., škodu ve výši 13.750,42 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nároku na náhradu škody ohledně poškozených Allianz pojišťovny, a. s., Generali pojišťovny, a. s., a společnosti Čepro, a. s.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. V. odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 31 To 421/2010, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 247 odst. 2 za použití § 35 odst. 1 a § 37a tr. zák. uložil úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Obviněný R. V. ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájkyně JUDr. Ivany Hermanové podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V podrobnostech dovolatel poukázal na to, že soud druhého stupně ve svém rozhodnutí ze dne 8. 1. 2010, č.j. 31 To 593/2009-988, uvedl jako rozhodující důkaz o jeho vině vyjádření B. S., který byl jediným, kdo se mohl vyjádřit k okolnosti, zda skutky spáchal sám či s jinou osobou. Odvolacímu soudu vytknul, že závěr o jeho vině učinil pouze na základě výpovědi výše jmenovaného svědka, který navíc nevypovídal jednoznačně, tudíž z jeho výslechu nelze učinit spolehlivý závěr, že se (obviněný) dopustil skutků, za něž byl odsouzen.

V závěru podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř. a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 1. 10. 2010, č. j. 31 To 421/2010-467, zrušil a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265 o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, kterému byl opis dovolání obviněného řádně doručen dne 2. 12. 2010, se k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [ § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z tohoto pohledu námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozvedl, nemohou obstát. Uplatněné výhrady neobsahují žádnou hmotně právní argumentaci, ze které by vyplývalo, že právní posouzení zjištěných skutků jako trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. [dílem dokonaného a dílem nedokonaného podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.] a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. je chybné.

Jak již bylo zmíněno výše, dovolatel ve svém podání napadal jednak správnost a rozsah dokazování, jednak způsob hodnocení provedených důkazů (vytýkal soudu druhého stupně, že své rozhodnutí založil toliko na výpovědi B. S., kterou navíc nesprávně vyhodnotil). Tím zásadně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Jestliže by uvedené výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Pokud obviněný v závěru svého podání rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o přerušení výkonu rozhodnutí, je zapotřebí uvést, že o takovém podnětu dovolací soud nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně v předkládací zprávě návrh na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. neučinil a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle § 265 o odst. 1 tr. ř. neshledal.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. února 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a