8 Tdo 220/2007
Datum rozhodnutí: 14.03.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 220/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2007 o dovolání, které podal obviněný M. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 55 To 471/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 162/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 2 T 162/2005, byl obviněný M. R. uznán vinným, že

M. R. dne 11. 11. 2003 a T. B. dne 26. 11. 2003 na Policii ČR, Okresním ředitelství SKPV OOK Přerov, v rámci přípravného řízení, a následně oba dne 27. 4. 2004 u Okresního soudu v Přerově v průběhu hlavního líčení, poté, co byli předvoláni za účelem podání svědecké výpovědi v trestní věci obviněného K. R., stíhaného pro skutek kvalifikovaný jako pokus trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, 3 tr. zák., jehož se měl dopustit uvedením nepravdivých údajů při uplatnění nároku na pojistné plnění v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 29. 4. 2003 v katastru obce P., po zákonném poučení ve smyslu příslušných ustanovení trestního zákona a trestního řádu vědomě uváděli nepravdu o skutkových okolnostech týkajících se předmětné pojistné události, když popisovali průběh pokusu o vytažení havarovaného vozidla obviněného K. R., přičemž mělo dojít k jeho dalšímu poškození, které jmenovaný zahrnul do hlášení o pojistné události za účelem získání neoprávněného pojistného plnění, ačkoli s vozidlem takto vůbec nemanipulovali a jednalo se pouze o účelové výpovědi, jejichž motivem bylo vysvětlit poškození, ke kterému při nehodě nemohlo dojít, přičemž tato jejich tvrzení měla zásadní význam pro zjištění skutkového stavu věci a pro rozhodování ze strany orgánů činných v trestním řízení .

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a podle § 175 odst. 2 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.

Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve veřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2006 usnesením sp. zn. 55 To 471/2006, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. I. D. dovolání. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl chybné hmotně právní posouzení svého jednání, jímž byl uznán vinným.

Existenci takto uplatněného dovolacího důvodu obviněný shledal v tom, že soudy zjištěný skutkový stav jednoznačně nekoresponduje se zákonnými znaky skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. po stránce subjektivní ani objektivní. Vadnou hmotně právní kvalifikaci svého skutku dovozoval z pochybení soudů při aplikaci procesně právních norem; konkrétně vytkl, že jej soudy zkrátily na jeho právu na obhajobu a na řádném objasnění věci, neboť nerespektovaly zásadu volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. a nezabývaly se jeho poukazy na rozpory mezi znaleckým posudkem a jeho doplňkem, vypracovaným znalcem Ing. L. M. v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 6 T 32/2003. Uvedl, že při zpracování doplňku uvedeného znaleckého posudku jmenovaný znalec porušil ustanovení § 107 tr. ř., neboť vycházel z vlastního šetření na místě dopravní nehody, ačkoliv takovéto úkony přísluší činit pouze soudu. Tvrdil, že v důsledku neodstranění těchto rozporů soudy nemohly mít pro svá rozhodnutí opatřený zcela spolehlivý skutkový podklad.

V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 55 To 471/2006, a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 2 T 162/2005, v celém rozsahu a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Přerově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Případné vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání Nejvyšší soud neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na nějž obviněný ve svém podání odkázal, lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Z tohoto pohledu nemají hmotně právní charakter ty námitky obviněného, v jejichž rámci soudům vytkl zkrácení svého práva na obhajobu a na řádné objasnění věci a vyjádřil nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování a se způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů prvního a druhého stupně (zejména pokud jde o znalecký posudek soudního znalce Ing. L. M. a jeho doplněk). Nejvyšší soud uzavřel, že takové námitky se rozhodně netýkají otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným), ale naopak jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť obsahově stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Protože obviněným vytýkané vady měly v této části výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. za relevantní, a současně se zřetelem k tomu, že námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Pokud by obviněný uplatnil pouze tyto námitky, Nejvyšší soud by musel jeho mimořádný opravný prostředek odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaný z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání obviněného je však s jistou mírou tolerance významná otázka, zda soudy správně přistoupily k právní kvalifikaci posuzovaného skutku jako trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Dovolatel totiž vytkl, že soudy chybně hodnotily existenci zákonných znaků subjektivní a objektivní stránky tohoto trestného činu.

Poněvadž se jedná o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu právně relevantní, Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného je v tomto ohledu opodstatněné.

V obecné rovině je zapotřebí nejprve uvést, že trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo jako svědek nebo znalec před soudem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny.

Pro trestní odpovědnost tímto trestným činem je třeba úmyslného zavinění. Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (tzv. úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (tzv. úmysl nepřímý).

Pro spolehlivé posouzení otázky, zda obviněný svým jednáním naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty výše uvedeného trestného činu či nikoliv, je rozhodující skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (v tzv. skutkové větě), případně rozvedený v jeho odůvodnění. Nepopiratelný význam však má i navazující tzv. právní věta výrokové části rozsudku. Právě z této právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné ty znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný jako svědek před soudem a policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, uvedl nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která veškeré zákonné znaky uvedeného trestného činu spolehlivě naplňují.

Podle skutkových zjištění soudů, na nichž je dovoláním napadené rozhodnutí založeno, se obviněný trestného jednání, jímž byl uznán vinným, dopustil v podstatě tím, že v rámci přípravného řízení i následně v průběhu hlavního líčení vědomě a účelově uvedl v rámci své svědecké výpovědi v trestní věci obviněného K. R., stíhaného pro pokus trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, 3 tr. zák., nepravdu o podstatných skutkových okolnostech týkajících se předmětné pojistné události, konkrétně popisu manipulace s údajně havarovaným vozidlem; takto jednal přesto, že k manipulaci s uvedeným vozidlem vůbec nedošlo a o následcích křivé výpovědi policejním orgánem i soudem byl náležitě poučen podle příslušných ustanovení trestního řádu; tato jeho tvrzení byla přitom klíčová pro zjištění skutkového stavu věci a pro rozhodování ze strany orgánů činných v trestním řízení.

Se zřetelem na takto popsanou trestnou činnost obviněného Nejvyšší soud nemohl jeho dovolací námitky přijmout, jelikož veškeré předpoklady pro posouzení předmětného skutku jakožto trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. byly v projednávané věci evidentně splněny. Soudy pečlivě zhodnotily všechny skutečnosti, jež byly z hlediska úvah o právní kvalifikaci jednání obviněného a to i pokud jde o obviněným zpochybňovanou subjektivní a objektivní stránku relevantní; Nejvyšší soud jejich právní úvahy sdílí a má je za přiléhavé.

Obviněný se uvedeného trestného činu dopustil evidentně v úmyslu přímém podle ustanovení § 4 písm. a) tr. zák., neboť nelze mít pochyb o tom, že svým cíleným jednáním chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem. Je vhodné poznamenat, že závěr o subjektivních znacích trestného činu, zejména zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§ 4, § 5 tr. zák.), je sice otázkou hmotně právního posouzení, které však musí vycházet ze skutkového zjištění soudu učiněného na podkladě provedeného dokazování postupem podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 60/1972 Sb. rozh. tr.).

V posuzovaném případě je závěr o úmyslném zavinění obviněného podložen těmi skutkovými zjištěními soudů, podle nichž jako svědek v trestní věci obviněného K. R. záměrně a vědomě uváděl v rámci svých výslechů v přípravném řízení a v hlavním líčení po řádném zákonném poučení o trestněprávních následcích křivé výpovědi nepravdivé skutečnosti, které měly významný vliv na rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení a jejichž účelem bylo dosažení příznivějšího postavení pro K. R. v uvedené trestní věci, případně zamezení jeho odsouzení.

Žádné pochybnosti nevznikají ani pokud jde o naplnění zákonných znaků vztahujících se k objektivní stránce trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Objektivní stránka trestného činu je charakterizována způsobem spáchání trestného činu a jeho následky; zahrnuje především tzv. obligatorní znaky, kterými jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Tyto předpoklady byly v projednávané věci splněny.

Ve vztahu k jednání obviněného je z hlediska objektivní stránky podstatné to, že v rámci svých svědeckých výpovědí jak před policejním orgánem, tak i následně před soudem opakovaně uváděl lživé skutečnosti týkající se pojistné události, která se nikdy nestala, s cílem vysvětlit poškození havarovaného vozidla, k němuž při této pojistné události nemohlo dojít (jednání), přičemž jeho tvrzení jakožto osoby v postavení svědka měla zásadní vliv na zjištění skutkového stavu věci a na konečné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o případné vině obviněného K. R. pokusem trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, 3 tr. zák. (příčinná souvislost a následek).

Protože obviněný žádná další (konkrétní) pochybení soudů obou stupňů stran právní kvalifikace svého skutku nenamítl, nebylo lze než dovodit, že se jeho dovolání v této části opíralo o argumenty, které bylo třeba považovat za nedůvodné. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. března 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a