8 Tdo 219/2011
Datum rozhodnutí: 09.03.2011
Dotčené předpisy: § 199 odst. 1 tr. zákoník, § 199 odst. 2 písm. d) tr. zákoník



8 Tdo 219/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2011 o dovolání obviněného M. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 61 To 349/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 27/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 7. 2010, sp. zn. 37 T 27/2010, byl obviněný M. G. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že nejméně od 1. 1. 2009, když byl 17. 12. 2008 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, nejméně do 11. 2. 2010 v P., K D. ve společném bytě po delší dobu psychicky týral svou matku E.G., a to tím, že ji opakovaně urážel vulgárními nadávkami a vyhrožoval zabitím zejména výroky: Jsi zrůda, všechny zabiju, podříznu tě, podříznu psa..., ty krávo, chci žrát , klekni, svině já tě zničím, ty nakonec skočíš pod vlak..., ty krávo, co bude k žrádlu, vypadni z bytu nebo tě zabiju , což doprovázel máváním nože, chcípni, já tě zkopu, ty svině...ty zrůdo..., ty zmrdko, ty se zejtřka nedožiješ, já tě sprovodím ze světa..., podřežu tě, rozvěsím ti játra , zmrdko, kundo špinavá..., sežeru ti psa, zapálím byt , a poškozená E. G. se obávala o svůj život.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Městský soud v Praze jako odvolací soud usnesením ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 61 To 349/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Rostislava Kováře dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., protože považoval za nesprávné, že odvolací soud jeho odvolání zamítl. V obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku zdůraznil, že se jednání, kterým byl uznán vinným, nedopustil, a to i přesto, že připustil, že mezi ním a jeho matkou docházelo ke sporům, avšak ty nikdy nepřerostly ve větší vulgární napadení ani fyzický útok. Důvodem sporů byl nedostatek jídla a přítomnost M. S., jemuž matka hradila dluhy a následně neměla peníze na vedení domácnosti. Poškozená nevypovídala pravdu a jejím cílem bylo dostat obviněného z bytu. Výpověď svědka M. S. považoval za nedůvěryhodnou, neboť vypovídal ve prospěch poškozené. Svědkyně A. H. nebyla nikdy přímým svědkem silného verbálního útoku vůči poškozené, a proto její tvrzení, že jí poškozená něco řekla, nemohou mít důkazní hodnotu, když nejsou zasazena do kritického období a nepotvrzují, že se stal konkrétní skutek. Ohledně zvukového záznamu, který byl před soudem přehrán, dovolatel popřel, že by na něm byl jeho hlas nebo že by někdy řekl věty tam uvedené. Obviněný nesouhlasil s postupem soudu, který jako nadbytečné zamítl důkazy navrhované obhajobou, a to výslech T. B., zpracování revizního znaleckého posudku z oboru psychologie, zpracování nového znaleckého posudku z oboru toxikologie, vyslechnutí matky T. B., paní M., zajištění spisu ohledně trestního oznámení poškozené, které učinila v červnu 2009 a vyslechnutí pracovnice Městské části P. paní N. K. Výslech svědkyně T. B. považoval obviněný za nutný proto, že s ním a poškozenou žila v domácnosti minimálně od října 2009 a musela tak být svědkem možných konfliktů. Znalecký posudek nebyl učiněn objektivně, neboť výpověď obviněného byla psychiatrem požadována v pozdních nočních hodinách, kdy byl již unaven, odmítal spolupracovat, což se projevilo v jeho negativním posouzení. Nepodařilo se také prokázat, že by čin páchal po delší dobu, když soud měl přesně uvést, které jednání v roce 2009 bylo závadné a naplňovalo tak skutkovou podstatu předmětného trestného činu.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 61 To 349/2010, a také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 7. 2010, sp. zn. 37 T 27/2010, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Ačkoli byl opis dovolání doručen také Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to své případné písemné stanovisko ke dni konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu nezaslalo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a při splnění těchto náležitostí zkoumal, zda obviněný dovolání opřel o takové skutečnosti, které dopadají na jím označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a zda je dovolání opodstatněné.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové řízení nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Z argumentace uvedené v obsahu dovolání je však zřejmé, že obviněný uplatňoval vedle tohoto dovolacího důvodu i jiný důvod, který sice přímým paragrafovým zněním nevyjádřil, ale lze na něj usuzovat z části obsahu podaného dovolání (§ 59 odst. 1 tr. ř.), jímž brojil proti použité právní kvalifikaci proto, že nebyla splněna podmínka § 199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, a to páchání činu po delší dobu.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto je možné takto podaným dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že soudy zjištěný skutkový stav byl nesprávně právně kvalifikován.

Vzhledem k tomu, že z tohoto vymezení plyne, že dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění, a to ani pro nedostatečný rozsah provedeného dokazování, či proto, že důkazy nebyly řádně hodnoceny, není možné pod tento dovolací důvod podřadit ty námitky obviněného, jimiž se obviněný domáhal změny skutkových zjištění, anebo pokud dovozoval, že soudy neprovedly všechny důkazy, vytýkal absenci znaleckých posudků, anebo brojil proti tomu, že soud prováděl jen některé důkazy, zejména ty, které svědčily v jeho neprospěch. V těchto pasážích dovolání obviněný uvedenými námitkami dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) ani g) tr. ř. nenaplnil, protože vytýkal porušení postupu při provádění a hodnocení důkazů a nerespektování § 2 odst. 5 tr. ř., tedy brojil proti učiněným skutkovým zjištěním. Protože obviněný v této části nevyhověl podmínkám pro uplatnění dovolacích důvodů, ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud z podnětu těchto výhrad neměl povinnost správnost napadených rozhodnutí přezkoumávat.

Je nutné též poznamenat, že Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud se zabýval jen relevantně uplatněnou námitkou a zkoumal, zda šlo o čin páchaný po delší dobu podle § 199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.

Trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, páchá-li takový čin po delší dobu.

Týrání je zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se větším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (viz rozhodnutí č. 20/2006 Sb. rozh. tr.).

Podle tohoto trestného činu se postihují pachatelé, kteří týrají osoby blízké nebo jiné, jež s ním žijí ve společném obydlí. Je tedy důležité, aby mezi těmito osobami vznikla vzájemná závislost tvořená vazbami jednoho na druhého a je u nich ztížena možnost společné obydlí opustit a tak se z vlivu druhého vymanit. Předmětem útoku je proto nejen osoba blízká, ale i jiná osoba, která takové postavení nemá, ale žije s pachatelem společně. Na důvodu spolužití v takovém společném domě nebo bytě tedy nezáleží, ale jde o faktický stav společného soužití (srov. rozhodnutí 20/1984-I. Sb. rozh. tr.). Formy a způsoby týrání mohou mít různou povahu a mohou se odehrávat nejen na osobě týrané, ale lze za ně považovat i různé způsoby psychického působení, např. poškozování zařízení bytu v úmyslu nikoli pouze věc zničit, nýbrž tím ublížit osobě spolužijící, tropení schválností apod. (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1197/2008).

Trvalost pachatelova jednání ve smyslu § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku je třeba posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné ani se nevyžaduje, aby u svěřené osoby vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho hrubost a bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří. Pro posouzení otázky, zda pachatel pokračoval v páchání uvedeného trestného činu po delší dobu, je určující nejen celková doba týrání, ale přihlédnout je třeba též ke konkrétnímu způsobu provedení činu, intenzitě týrání, jeho četnosti apod. V závislosti na konkrétních okolnostech není vyloučeno, aby i doba několika měsíců naplnila tento zákonný znak (srov. rozhodnutí č. 11/1984 s. 83 až 85 a č. 58/2008 Sb. rozh. tr.).

Vzhledem k tomu, že již vlastní týrání je zlé nakládání, které se vyznačuje určitým trváním (též rozhodnutí č. 20/1984 Sb. rozh. tr.), musí se při páchání takového činu po delší dobu jednat o dobu trvání řádově v měsících. V souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání trvat, aby se mohlo jednat o naplnění této okolnosti podmiňující vyšší trestní sazby, a naopak.

Podle skutkových okolností popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a z jeho odůvodnění plyne, že obviněný čin páchal v době od ledna 2009 do února 2010 v bytě, který užíval společně se svou matkou. Objektem jeho týrání byla jeho vlastní matka, vůči níž tento čin páchal verbálně, přičemž některé útoky doprovázel tím, že v ruce držel nůž a máchal jím a nebo rozbíjel věci. K těmto útokům docházelo téměř každodenně, a to zejména v situacích, kdy poškozená nečinila to, co podle obviněného měla udělat. Z velmi častých a trvalých agresivních a sprostých slovních výpadů měla poškozená strach, který přerostl v obavu, že jí může ublížit, což vedlo k tomu, že když ani opakované přivolání policie k nápravě nevedlo, poškozená často z bytu utíkala a pak přespávala u přítelkyně nebo v autě.

Jak tedy soudy zjistily, obviněný na poškozenou trýznivě působil různými způsoby verbálního násilí, přičemž se tyto formy střídaly a byly velmi intenzivní. Chování obviněného bylo nejen velmi sprosté, ale i pro poškozenou urážlivé. Je nutné zmínit, že trvalost tohoto jednání vůči ní vedlo až k obavám o zdraví, k čemuž docházelo zejména tehdy, když obviněný na poškozenou křičel nadávky a výhrůžky a přitom v ruce držel nůž či jiný předmět. Obviněný při těchto výhrůžkách také často ničil vybavení domu a vyjadřoval přání, aby poškozená zemřela. Takto prokázané formy chování obviněného svědčí o tom, že poškozená prožívala velmi trýznivé chvíle, ve své domácnosti se nemohla chovat podle své vůle, kamarádky jí pro chování obviněného, jehož se též bály, odmítaly navštěvovat. Ze všech těchto prokázaných okolností je patrné, že obviněný se vůči poškozené dopouštěl zlého nakládání. Proto není pochyb že obviněný naplnil znaky základní skutkové podstaty trestného činu podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku.

Pochybnosti nevznikají ani o tom, že obviněný uvedený trestný čin naplnil i v jeho kvalifikované podobě, protože bylo rovněž dostatečně prokázáno, že uvedený čin páchal po dobu více jak jednoho roku (13-ti měsíců), což je doba, která se zřetelem na všechny ve věci zjištěné a objasněné souvislosti plně postačuje k tomu, aby byl dán znak vyjádřený v odst. 2 písm. d) citovaného trestného činu, že obviněný v tomto činu pokračoval po delší dobu .

Při posouzení uvedeného kvalifikačního znaku, jak bylo výše uvedeno, se vychází z předpokladu, že zlé nakládání s osobou žijící ve společně obývaném bytě nebo domě se vyznačuje jednak vyšším stupněm hrubosti, necitelnosti a bezohlednosti, ale i jeho páchání po delší časový úsek. Tento znak není vymezen konkrétně stanovenou lhůtou, která by jej naplňovala, ale podle soudní praxe se ustálilo, že takovou délku, jíž nelze objektivně stanovit, je nutné posuzovat v každé jednotlivé věci podle konkrétně zjišťovaných okolností. Přitom je pro její určení kladen důraz na to, o jak intenzivní neblahé nebo hrubé nakládání s poškozenou osobou se jednalo, jaké prostředky byly voleny, a jaký dopad pro týranou osobu toto zlé jednání mělo, apod.

S ohledem na takto vyjádřená kritéria je nutné i v případě projednávaného činu skutek obviněného posuzovat. V této věci je proto nutné konkrétně zdůraznit, že poškozená byla matkou obviněného, poté, co se po podmíněném propuštění vrátil do jejich společné domácnosti, poškozená ho v případě, když mu došly finanční prostředky živila, starala se o něj a posléze i o jeho družku. Obviněný se však adekvátně k tomu k poškozené nechoval, naopak ji bezdůvodně nadával, terorizoval, demoloval zařízení bytu, vyhrožoval ji fyzickým násilím apod. Poškozená byla i podle svědectví M.S. a A. H., z hrubého a vulgárního chování obviněného zoufalá a výpady svého syna velmi těžko snášela.

Nejvyšší soud ze všech shora uvedených důvodů shledal, že jednání obviněného vůči poškozené trvající déle než jeden rok a vyznačující se slovním urážením, zastrašováním, ponižováním, vyhrožováním újmou na zdraví, a doprovázené ničením zařízení bytu bylo hrubé a despotické, docházelo k němu výhradně v soukromí, někdy za přítomnosti svědka M. S. a lze v něm vysledovat vzrůstající tendenci, uvedený kvalifikační znak delší doby naplnil. Při všech těchto zjištěních je nutné dobu od ledna 2009 do února 2010, se zřetelem na vysokou intenzitu, výraznou hrubost, v níž přešlo hrubé vulgární chování obviněného vůči poškozené, je dostatečně dlouhým časovým úsekem, který v konkrétním případě splňuje předpoklady vyžadované pro naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Soudy obou stupňů proto nepochybily, pokud trestné jednání obviněného uvedeným způsobem právně posoudily a své úvahy k tomuto právnímu závěru dostatečně a správně ve svých rozhodnutích vysvětlily, soud prvního (viz. rozsudek strana 4) i druhého stupně (strana 2 odůvodnění usnesení).

Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů neshledal námitky obviněného proti použité právní kvalifikaci důvodnými, když rozhodnutí o vině i použitou právní kvalifikaci spatřoval v souladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi i se zákonem. Dovolání obviněného M. G. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. března 2011

Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová