8 Tdo 216/2009
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 216/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 o dovolání obviněného Ing. L. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 7 To 467/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 98/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. L. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 11. 8. 2008, sp. zn. 91 T 98/2008, o vině obviněného Ing. L. P. (a současně o vině dalších obviněných M. P. a T. K.) tak, že:

1a) obviněný L. P. od přesně nezjištěné doby v lednu 2007 až do 14. 11. 2007 v B. na ulici B. v bytě opakovaně vyráběl metamfetamin, pravidelně pak od července 2007, zejména ve dnech 1. 9., 6. 9., 18. 9., 24. 9., 3. 10., 10. 10., 14. 10., 23. 10., 7. 11. a 14. 11. 2007, kdy výroby ve dnech 18. 9., 24. 9. a 14. 11. 2007 prováděl společně s obviněných T. K.,

1b) přičemž takto vyrobený metamfetamin obviněný L. P. zasílal k další distribuci do P. nebo do T., a to tím způsobem, že jej do těchto měst odvezl buď přímo sám (dne 7. 11. 2007) nebo k tomuto účelu využil svého kurýra obviněného T. K. (dne 2. 9., 11. 9., 19. 9., 28. 9., 5. 10., 13. 10., 24. 10. 2007); následně byl takto dovezený metamfetamin z B. do P. či T. v těchto městech předáván obviněným L. P.(dovezl-li jej sám) nebo obviněným T. K. (dovezl-li jej tento obviněný jako kurýr) obviněnému M. P., který dovezený metamfetamin vždy přebíral, a to minimálně ve dnech 2. 9., 11. 9., 19. 9., 28. 9., 5. 10., 13. 10., 24. 10. 2007 a 7. 11. 2007 a jako protihodnotu za převzatý metamfetamin současně prodával obviněnému L. P. či T. K. heroin, či jim zprostředkovával jeho prodej od dalších dealerů, v celkovém množství minimálně 43 gramů heroinu,

3) obvinění L. P. a T. K. vyrobený metamfetamin nezasílali jen k další distribuci do P. a T. obviněnému M. P., ale také jej minimálně od měsíce ledna 2007 až do dne 14. 11. 2007 distribuovali na území měst B. a P. dalším osobám z řad toxikomanů, a to např. M. T. (K.), J. F. (J.), A. U., M. B. či osobám pod přezdívkou D., H. (J.), K.,

5) obviněný L. P. od přesně nezjištěné doby počátkem roku 2006 až do dne 14. 11. 2007 v B. na ulici B., v bytě v 8. patře 9ti podlažního panelového domu (37 obývaných bytů) s celkovým počtem nejméně 80 evidovaných osob zcela vědomě přechovával chemické látky, a to dusičnan uranylu hexahydrát v množství 0,316g, kapalný brom v množství 0,2l a dále látky (v rozsudku přesně vyjmenované), z nichž (v rozsudku rovněž vyjmenované) kapaliny náleží do (v rozsudku uvedených) tříd hořlavosti,

kdy tyto chemické látky uskladňoval v rozporu s bezpečnostními normami naprosto nevyhovujícím způsobem bez dostatečného uzavření v obalech, některé látky nebyly v originálních obalech, u některých absentovalo označení jednotlivých balení, společně uskladňoval organická rozpouštědla a silná oxidovadla, kyseliny, louhy a anorganické soli, též uskladňoval kapaliny s bodem vzplanutí i menším než 21 ˚C, a to vše za současného provádění tepelných chemických reakcí v bezprostředním okolí těchto látek v důsledku nelegální výroby metamfetaminu, čímž docházelo k úniku par organických rozpouštědel a vlivem smíchání par s okolním vzduchem se vytvářela výbušná směs, přičemž pokud jde konkrétně o přechovávané látky dimethylsulfát v množství 1 litru, dusičnan uranylu hexahydrát a brom, tak tyto jsou v příloze č. 1 vládního nařízení č. 114/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a doplnění, pro účely trestního řízení považovány za jedy,

přičemž jednání pod bodem 1) se všichni tři obvinění dopouštěli jako členové uskupení tří osob se vzájemnou osobní znalostí a vzájemným povědomím o tom, kdo má jaký konkrétní a přesně vymezený úkol směřující k co nejefektivnějšímu páchání drogové trestné činnosti spočívající ve výrobě a následné distribuci psychotropní látky, kdy tato jejich činnost oplývala plánovitostí, koordinovaností a konspirativností, a dále se všichni tři obvinění jednání pod body 1) až 5) dopustili bez příslušného povolení a přesto, že látky heroin, metamfetamin a delta-9-THC náleží mezi omamné a psychotropní látky zařazené v přílohách zák. č. 167/1998 Sb. a s vědomím, že se o takové látky jedná .



Takto popsané jednání obviněného Ing. L. P. soud právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. [v bodech 1 a 3)] a jako trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1, 2 tr. zák. a obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. [v bodě 5)]. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 91 T 97/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 8 To 49/2008, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2008, mu podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání pět a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 91 T 97/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 8 To 49/2008, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. uložil obviněnému trest propadnutí věcí ve výroku přesně vyjmenovaných. Konečně podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. mu uložil ochranné léčení protitoxikomanické ve formě ambulantní.

Citovaným rozsudkem soud prvního stupně současně rozhodl o vině a trestech spoluobviněných M. P. a T. K.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. L. P. a M. P. odvolání, o nichž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 7 To 467/2008, tak, že v bodě I. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve vztahu k obviněnému Ing. L. P. ve výroku o vině trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1, 2 tr. zák. a obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. pod bodem 5) a ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvého stupně. Dalším výrokem pod bodem II. podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného M. P. zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal dovolání již jen obviněný Ing. L. P. (dále převážně jen obviněný , příp. dovolatel ). Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. M. S., směroval je výhradně proti skutkům pod body 1) a 3) odsuzujícího rozsudku, které zůstaly rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeny, a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v přesvědčení, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatel především zpochybnil závěr soudů obou stupňů, že skutky kvalifikované jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byly spáchány organizovanou skupinou. Takový závěr prý jednak nemá žádnou oporu v provedeném dokazování, neboť jej vylučují telefonní odposlechy, jednak po právní stránce je nepřípustně extenzivní.

V závěru svého podání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v rozsahu, jehož se dovolává, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl bez jeho osobní přítomnosti.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen stání zástupkyně )

a zabývala se především otázkou jeho přípustnosti. V této souvislosti upozornila na to, že předpokladem přípustnosti dovolání je, že proběhlo nalézací řízení před soudem prvního stupně a následně ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí taxativně vymezených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Zdůraznila, že zákon předpokládá procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního tak druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaným v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout pouze rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek podaný proti některému z těchto rozhodnutí vydaném soudem prvního stupně. V dovolání je tak možné napadnout jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V posuzované trestní věci však podle názoru státní zástupkyně nedošlo k procesní situaci, která by umožňovala podat dovolání právě proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně, byť tímto rozhodnutím byla zrušena pouze část rozsudku soudu prvního stupně a pravomocným zůstal výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin obviněnému nebyl uložen trest (ten mu byl uložen až následným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 91 T 98/2008). Krajský soud v Brně jako soud odvolací o vině a trestu nerozhodl a nezamítl ani neodmítl odvolání obviněného podané proti rozsudku soudu prvního stupně.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné a takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti ve smyslu § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení totiž platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni

a zákon to připouští.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoliv důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky musí jít o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci musí nabýt rozhodnutí v celém obsahu v řízení před soudem druhého stupně, a současně zákon dovolání připouští. Zároveň se musí jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. Rozhodnutím ve věci samé podle tohoto ustanovení se rozumí výhradně:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest,

b) popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

c) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

d) usnesení o zastavení trestního stíhání,

e) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

f) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

g) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

h) usnesení o schválení narovnání nebo

i) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).

Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání. Dovoláním lze totiž napadat pouze rozhodnutí, jimiž se trestní stíhání meritorně končí a po nabytí právní moci zpravidla představují překážku věci rozhodnuté [§ 11 odst. 1 písm. f), g), h) tr. ř., nejde-li o výjimky podle § 11 odst. 2, odst. 3 tr. ř.].

Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání obviněného z uvedených hledisek vycházel v prvé řadě z toho, že dovolání představuje vedle stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) a obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) další mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a proto zpravidla narušuje stabilitu konečného a vykonatelného (v některých případech dokonce již vykonaného) rozhodnutí soudu. Předpokladem samotné přípustnosti dovolání je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.

Z pohledu přípustnosti dovolání tak zákonná dikce vytváří procesní situaci, kdy ve věci samé rozhodl soud prvního i druhého stupně. Proto pokud odvolací soud v takové věci sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím, vydaným soudem prvního stupně [§ 265a odst. 1 písm. h) tr. ř.].

Lze tak učinit závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu, jímž částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, není pravomocným rozhodnutím soudu druhého stupně ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., přestože část výroku o vině zůstává tímto rozhodnutím nedotčena a nabývá tak právní moci. Dovolání proti takovému rozhodnutí není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003, publikované pod č. T 654 ve Svazku 2/2004 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 3 Tdo 766/2006, publikované pod č. T 919 ve Svazku 28/2006 tamtéž). Z naposledy citovaného usnesení lze navíc zmínit i druhou právní větu, podle níž tento pravomocný výrok o vině lze napadnout dovoláním, ale až poté, co nabude právní moci nové rozhodnutí odvolacího soudu, pokud bude z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnutím ve věci samé, přičemž pro určení počátku běhu dovolací lhůty je i v takovém případě rozhodující doručení tohoto nového rozhodnutí odvolacího soudu, a to i ve vztahu k té části výroku o vině, která zůstala nedotčena jeho dřívějším rozhodnutím .

Při aplikaci uvedených východisek a závěrů na daný případ je zřejmé, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 7 To 467/2008, jímž byl ohledně obviněného Ing. L. P. ve výroku pod bodem I. zrušen napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2008, sp. zn. 91 T 98/2008, ve výroku o vině pod bodem 5) a ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí (a jímž bylo současně ve výroku II. zamítnuto podle § 256 tr. ř. jen odvolání obviněného M. P.), nelze podřadit pod žádné rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon připouští podání dovolání. Citovaným rozhodnutím odvolacího soudu tak došlo pouze k částečnému nabytí právní moci rozsudku okresního soudu, a to ve vztahu k dovolateli ve výroku o jeho vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1, 2 tr. zák. pod bodem 5). S ohledem na shora uvedenou zásadu stability rozhodnutí soudu je však pro účely dovolacího řízení nezbytné, aby napadené rozhodnutí ve věci samé, učiněné soudem druhého stupně, bylo pravomocné (ve vztahu k dovolateli) v celém jeho rozsahu.

Nejvyšší soud navíc připomíná, že odvolání obviněného nelze zamítnout podle § 256 tr. ř. za situace, kdy mu bylo částečně vyhověno. Odvolání jako řádný opravný prostředek oprávněné osoby proti rozsudku soudu prvního stupně tvoří jeden celek a v případě, že soud shledá, byť částečně, odvolání důvodným, není již nadále možno postupovat podle § 256 tr. ř. a odvolání ve zbytku jako nedůvodné zamítnout.

Konečně je nutno zmínit, že v průběhu doby, jež uplynula od podání dovolání, byl obviněný Ing. L. P. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 91 T 98/2008, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2008, sp. zn. 91 T 98/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 7 To 467/2008, a taktéž za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2007,sp. zn. 91 T 97/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 8 To 49/2008, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2008, mu byl uložen podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 91 T 97/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 8 To 49/2008, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2008, jakož i všechny další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Dále soud obviněnému uložil podle § 55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. trest propadnutí věci (v rozsudku konkrétně vyjmenovaných) a podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. mu uložil ochranné léčení protitoxikomanické ve formě ambulantní. Podle § 226 písm. b) tr. ř. jej zároveň zprostil obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. soud uložil ochranné opatření zabrání věci (v rozsudku blíže specifikovaných).

Vzhledem k tomu, že obviněný se vzdal práva odvolání, a to i za ostatní oprávněné osoby, nabyl tento rozsudek právní moci již dne 18. 12. 2008. Nejvyšší soud však zároveň připomíná, že tímto postupem se obviněný vzdal možnosti podat ve věci dovolání, a to také pokud jde o skutky pod body 1) a 3) rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2008, sp. zn. 91 T 98/2008.

Nejvyšší soud České republiky za tohoto stavu věci musel postupovat podle

§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného odmítnout jako nepřípustné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a