8 Tdo 206/2007
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 206/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2007 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 67 To 198/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 38/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. B. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 21 T 38/2006, uznán vinným, že

I.

1. v době od 22:30 hodin dne 23. 1. 2006 do 08:50 hodin dne 24. 1. 2006, nezjištěným způsobem vnikl do domu, kde se po vypáčení zámku FAB vloupal do kočárkárny a po přeštípnutí visacího zámku na bezpečnostním řetězu zde odcizil horské kolo s příslušenstvím, a to taškou s náhradní duší, montážní klíče, diodové světlo, držáky řídítek, hustilkou a plastovou lahví, v hodnotě 4.500,- Kč a dále odcizil horské kolo v hodnotě 2.500,- Kč, čímž způsobil poškozenému K. U., škodu v celkové výši 7.000,- Kč, přičemž byl dne 24. 1. 2006 v 08:50 hodin při odchodu s odcizeným kolem z kočárkárny poškozeným přistižen, avšak po krátké potyčce se mu podařilo uprchnout, kdy vypáčením zámku FAB u dveří kočárkárny a poškozením vstupních dveří způsobil škodu ve výši 1.695,- Kč ke škodě Společenství vlastníků bytové družstvo,

2. dne 31. 1. 2006 kolem 15:00 hodin, nezjištěným způsobem vnikl do domu, kde se po rozlomení zámku FAB vloupal do kolárny a odcizil zde dorostenecké horské kolo v hodnotě 1.900,- Kč, a to ke škodě manželů K. H., a P. H., přičemž poškozením dveří kolárny způsobil škodu ve výši 150,- Kč,

přičemž v bodech 1. a 2. způsobil odcizením kol škodu v celkové výši 8.900,- Kč a poškozením dveří kočárkárny, kolárny a vstupních dveří domu škodu v celkové výši 1.845,- Kč,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že za takový čin byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 3 T 85/2004, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2004, odsouzen, kdy mu byl za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) a e) tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který vykonal dne 29. 6. 2005,

II.

nejméně v době stíhané trestné činnosti uvedené v bodech I./1. a 2. až do svého zadržení dne 31. 1. 2006 orgány Policie ČR se neoprávněně zdržoval v P. a jinde na území České republiky přesto, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 6. 2000, sp. zn. 4 T 34/2000, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 61 To 539/2000, uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou .

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil v bodech I./1. a 2. jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) a e) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě II. jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za to jej odsoudil podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu soud dále uložil trest propadnutí věci (3 ks šroubováků, 1 ks ručního páčidla, 1 ks pákových kleští) a podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o náhradě škody.

O odvolání obviněného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 67 To 198/2006, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. J. O. a vymezil je důvody dovolání uvedenými v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Po úvodní rekapitulaci dosavadního průběhu řízení, obsahu výpovědí vyjmenovaných svědků a zdůraznění zásad spravedlivého procesu a presumpce neviny pro možnost důsledného uplatnění práva na obhajobu obviněný namítl, že jeho trestná činnost nebyla provedeným dokazováním jednoznačně prokázána. Konkrétně se domníval, že nebylo s jistotou zjištěno, že by se uvedené trestné činnosti dopustil v plném rozsahu zejména pokud jde o odcizení jízdního kola. Vyjádření svědků v jednací síni v rámci hlavního líčení, označili-li jej jako pachatele uvedeného trestného činu, podle jeho přesvědčení nelze v žádném případě považovat za rekognici podle trestního řádu. Poukázal na hodnotu jednotlivých odcizených jízdních kol, jež pouze v souhrnu přesahuje částku 5.000,- Kč potřebnou pro právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu, avšak odcizení obou kol nebylo prokázáno. Dovozoval, že soudy jej mohly uznat vinným maximálně jednáním pod bodem II., a to pouze za předpokladu, že by materiální nebezpečnost tohoto skutku dosahovala míry potřebné pro trestný čin.

Ze shora uvedených důvodů dovolatel v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.

Přípisem ze dne 13. 10. 2006 obviněný prostřednictvím jmenovaného obhájce vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že obviněným namítané hmotně právní vady vycházejí nikoli ze soudem zjištěného skutkového stavu věci, jak je definován ve skutkové větě výroku o vině, nýbrž z odlišných skutkových závěrů, k nimž dovolatel dospěl zcela jiným hodnocením jednotlivých důkazů. Protože vznesené námitky nevyhovují tvrzeným důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného než navrhovaného postupu dovolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], ve lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti podání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody obsažené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci je patrné, že k zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí .

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání obsažený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých dovolacích argumentů brojil výlučně proti rozsahu vedení dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů. Do tohoto okruhu námitek náleží ta jeho tvrzení, jestliže namítl, že jeho trestná činnost nebyla v rozsahu, k jakému dospěly soudy obou stupňů, jednoznačně prokázána, že vyjádření svědků v rámci hlavního líčení, označili-li jej za pachatele předmětného jednání, neodpovídá zákonným požadavkům na provedení rekognice podle trestního řádu a že byla chybně zjištěna výše způsobené škody.

Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků dovozoval nesprávné hmotně právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. za relevantní. (Za takovou námitku nelze považovat ani obecně a navíc jen podmíněně formulovanou zmínku obviněného, že by jej soudy mohly uznat vinným jen jednáním pod bodem II., a to pouze za předpokladu, že by materiální nebezpečnost tohoto skutku dosahovala míry potřebné pro trestný čin .)

Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o tom, že se obviněný shora popsaného jednání dopustil, a to v přisouzeném rozsahu a způsobil škodu právě ve zjištěné výši, soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a