8 Tdo 200/2007
Datum rozhodnutí: 21.02.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 200/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2007 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 11 To 356/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 81/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 3 T 81/2006, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že nejméně od srpna 2005 do zadržení dne 10. 2. 2006 vyráběl z prekursorů a z chemikálií, zejména jódu, fosforu, kyseliny fosforečné, hydroxidu sodného a uhličitanu sodného, které si opatřil nebo mu byly dodány dalšími osobami, nejméně jedenkrát týdně na různých místech, a to v rodinném domě, psychotropní látku pervitin, uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., v množství kolem 40 50 g měsíčně, přičemž vyrobenou látku užíval z části pro sebe, z části prodával odděleně stíhanému J. K. v přesně nezjištěném množství z jednoho varu, čímž si zajišťoval finanční hotovost, a dne 9. 2. 2006 požádal samostatně stíhaného P. B. o zakoupení léků Modafen a Nurofen, když u něj bylo při domovní prohlídce nalezeno 480 tablet Modafenu a 720 tablet Nurofenu Stopgrip, z čehož lze vyrobit 36 g efedrinu a následně až 33,1 g metamfetaminu, který je uveden v příloze č. 5 seznamu II Úmluvy o psychtropních látkách a v zákoně č. 167/1998 Sb., když byl dne 10. 2. 2006 i s prostředky, které používal k výrobě a s prekurzory zadržen.

Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. ř. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku výslovně uvedených. Podle § 55 odst. 3 tr. zák. se vlastníkem těchto věcí stává stát. Bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných J. S., a K. N.



Odvolání podané obviněným M. K. proti tomuto rozsudku bylo Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím usnesením ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 11 To 356/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně a proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. K. prostřednictvím obhájkyně Mgr. V. H. dovolání směřující proti výroku o vině a trestu proto, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Toto dovolání odůvodnil tím, že nikdo ze svědků ani ze spoluobviněných v rámci důkazního řízení nevypověděl, že by někomu z nich drogu dal, prodal nebo pro někoho vyrobil a závěr soudu o tom, že vyrobil velké množství pervitinu, vychází z toho, že soud sečetl jednotlivé dávky (vary), které měl pouze pro svoji potřebu. Policie u něj žádné drogy nezajistila a soud neprokázal, že by u sebe někdy měl více jak 10 15 g zjištěné drogy. Její množství, které mělo být vyrobeno, bylo zjištěno pouze z výpovědi obviněného, aniž by tato okolnost byla prokázána jinými ve věci povedenými důkazy. Nebylo přihlédnuto k návrhům obviněného na doplnění dokazování, a v důsledku toho nebyl vypracován znalecký posudek, který by prokázal, zda z látek, které u něj byly zajištěny, lze vyrobit pervitin (metamfetamin), což obviněný zpochybnil.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) přezkoumal zákonnost napadených rozhodnutí, jakož i řízení předcházející, aby tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která poukázala na to, že dovolání podané z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřuje výhradně do oblasti skutkového zjištění a uplatněné námitky tudíž nejsou právně relevantní. Zdůraznila, že obviněný zpochybnil především důkazní hodnotu výpovědí, které byly pořízeny v přípravném řízení. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný vycházel z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba soudy. Údajné pochybení v právním posouzení skutku je obviněným vyvozováno pouze z nesprávnosti či neúplnosti zjištění skutkového stavu věci. Je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny skutkového stavu věci. S ohledem na uvedené proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a aby tak, v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Ve vztahu k takto uplatněným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Dovolání obviněného M. K. však tato obecná kritéria nesplňuje, jelikož v rámci svého dovolání brojil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil, a považoval je za nesprávná, když tvrdil, že se skutku kladeného mu za vinu způsobem, tak jak jej popsal soud prvního stupně, s nímž se z totožnil i odvolací soud, nedopustil. Ve svém dovolání obviněný sice formálně poukázal na dovolací důvod, který je způsobilý naplnit jen takové vady rozhodnutí soudu, jež spočívá v nesprávné aplikaci ustanovení hmotného práva, avšak jeho argumentace nespecifikuje ani jedinou vadu tohoto druhu. Obviněný se soustředil pouze na tvrzení, kterým zpochybnil způsob, na jehož základě soudy hodnotily jednotlivé důkazy. Formálně zmíněné pochybení v právním posouzení skutku nebylo obviněným jakkoliv specifikováno a obviněný veškeré své argumenty opíral pouze o nesprávnosti či neúplnosti zjištěného skutkového stavu věci.

Vady vytýkané obviněným M. K. mají povahu pouze vad skutkových, jimiž se snažil primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. Obviněným uváděné výhrady nejsou způsobilé naplnit nejen dovolatelem uplatněný, ale ani žádný další ze zákonem stanovených důvodů, pro než lze dovolání podat.

Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b tr.ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová