8 Tdo 195/2009
Datum rozhodnutí: 26.03.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 195/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2009 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch obviněného mladistvého M. N., jednak proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, soudu pro mládež ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Tmo 18/2008, a jednak proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, soudu pro mládež ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Tmo 18/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci, soudu pro mládež pod sp. zn. 7 Tm 29/2008, t a k t o :



Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í :

rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, soudu pro mládež ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Tmo 18/2008,

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, soudu pro mládež ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Tmo 18/2008,

rozsudek Okresního soudu v Liberci, soudu pro mládež ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 7 Tm 29/2008.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný mladistvý M. N. (dále jen mladistvý ) byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 7 Tm 29/2008,

uznán vinným proviněním porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. Podle skutkových zjištění se tohoto provinění dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od počátku října 2007 do 3. 10. 2007 vnikl bez použití násilí do neuzamčeného rodinného domu v obci K., okres L., odkud odcizil radiomagnetofon s CD přehrávačem zn. Roadstar v hodnotě 800,- Kč, pouzdro na CD za 170,- Kč, 22 ks DVD nosičů za 1.100,- Kč, 2 ks DVD za 300,- Kč a 5 ks DVD za 100,- Kč, to vše ke škodě M. G. Podle § 14 odst. 1 za použití § 11 odst. 1 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb., bylo podmíněně upuštěno od uložení trestního opatření. Podle § 14 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. byla mladistvému stanovena zkušební doba podmíněného upuštění od uložení trestního opatření ve výměře jednoho roku.

Současně byl mladistvý podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby ohledně skutku, že poté, co v přesně nezjištěné době od počátku října 2007 do 3. 10. 2007 vnikl bez použití násilí do neuzamčeného rodinného domu v obci K., okres L., zde odcizil radiomagnetofon s CD přehrávačem zn. Roadstar v hodnotě 800,- Kč, pouzdro na CD za 170,- Kč, 22 ks DVD nosičů za 1.100,- Kč, 2 ks DVD za 300,- Kč a 5 ks DVD za 100,- Kč, to vše ke škodě M. G., čímž měl spáchat provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť označený skutek není trestným činem.

Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci tak, že

jednak rozsudkem ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Tmo 18/2008, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mladistvého uznal vinným proviněním porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., jehož se mladistvý dopustil tím, že v přesně nezjištěné době počátkem měsíce října nejpozději do dne 3. 10. 2007 vnikl bez použití násilí do neuzamčeného rodinného domu v obci K., okres L., ke škodě M. G., Za toto provinění mladistvému neuložil trestní opatření, ale podle § 14 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., za použití § 11 odst. 1 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb., podmíněně upustil od uložení trestního opatření a podle § 14 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. stanovil zkušební dobu na jeden rok,

jednak usnesením ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Tmo 18/2008, podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. s odkazem na § 222 odst. 2 tr. ř. skutek, kterým bylo mladistvému kladeno za vinu, že v přesně nezjištěné době počátkem října nejpozději do dne 3. 10. 2007 z neuzamčeného rodinného domu v obci K., okres L., odcizil radiomagnetofon zn. Roadstar v hodnotě 800,- Kč, pouzdro na CD za 170,- Kč, 22 ks DVD nosičů za 1.100,- Kč, 2 ks DVD za 300,- Kč a 5 ks DVD za 100,- Kč, to vše v celkové hodnotě 2.470,- Kč ke škodě M. G., kterým měl spáchat provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., postoupil k projednání M. ú. ve F., neboť žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek.

Nejvyšší státní zástupkyně podala proti oběma rozhodnutím z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř. jediné dovolání. Správnost posouzení právní kvalifikace podmínila vyřešením otázky, zda mladistvý spáchal jeden skutek v jednočinném nestejnorodém souběhu, anebo dva skutky ve vícečinném souběhu. Poukázala na to, že jednání, které bylo popsáno v podané obžalobě, bylo kvalifikováno jako jeden skutek, jímž se mladistvý dopustil v jednočinném nestejnorodém souběhu provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a provinění porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. O takto popsaném skutku soud prvního stupně rozhodl jak výrokem odsuzujícím, tak i výrokem zprošťujícím, což odporuje zásadě ne bis in idem , a bylo důvodem k podání odvolání státní zástupkyně v neprospěch mladistvého. Krajský soud, uvedenou vadu nenapravil a jednání rozdělil na dva skutky, o nichž rozhodl shora uvedenými napadenými rozhodnutími s odůvodněním, že tak činí na základě výpovědi mladistvého, že nevstoupil do domu v úmyslu tam něco odcizit, ale setkat se s kamarádem, a že odcizit věci ho napadlo až uvnitř domu, kdy zjistil, že v domě nikdo není, a proto předměty, které ležely na stole, sebral. Nejvyšší státní zástupkyně se s těmito úvahami neztotožnila, protože i za situace, že mladistvý do domu nevnikl s již předchozím úmyslem, zde něco odcizit, nýbrž jen navštívit kamaráda, jsou provinění podle § 238 odst. 1 tr. zák. a podle § 247 odst. 1 tr. zák. spáchána v jednočinném souběhu, neboť mladistvý jedním skutkem naplnil dvě různé skutkové podstaty. Jde tak o případ, kdy jednání, které je prostředkem druhého trestného činu je současně součástí jednání, které znamená uskutečnění jednání popsaného ve skutkové podstatě trestného činu druhého. Bez jednání, jímž mladistvý vnikl do domu jiného, a v tom pak neoprávněně setrval, by totiž nemohlo dojít k jednání, kterým byly mladistvým odcizeny věci. Za této situace nedošlo k přerušení příčinné souvislosti mezi tím, že mladistvý neoprávněně vnikl do domu jiného a tím, že odtud odcizil cizí věci. Vzhledem k tomu, že dovolatelka shledala, že v daném případě se jedná toliko o jeden skutek, za nesprávné označila to, že o něm bylo rozhodnuto oběma uvedenými rozhodnutími, tedy dvakrát. Vedle těchto nedostatků dovolatelka považovala za nedostatečné i posouzení okolností významných pro závěr o materiální stránce předmětného provinění. S odkazem na ustanovení § 6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., vytkla, že v obsahu napadeného rozhodnutí nejsou uvedeny žádné úvahy ani poznatky, na základě kterých odvolací soud dospěl k závěru, že u skutku popsaném ve výroku o vině napadeného rozsudku je dán stupeň nebezpečnosti pro společnost vyšší než malý. Zdůraznila, že podle skutkových zjištění trestné jednání mladistvého není společensky příliš závažné, neboť způsob provedení činu se nejeví rafinovaný ani plánovaný, naopak jde o situaci, kdy mladistvý byl v podstatě zvyklý navštěvovat svého kamaráda v domě, kam přicházel bez výslovného a určitého pozvání nahodile, když se s ním chtěl vidět. Podle dovolatelky se neoprávněnost pobytu mladistvého v domě stává trestně právně relevantní až v momentě, kdy začal odcizovat v rozsudečném výroku zmíněné volně dostupné věci. Vyšší společenskou nebezpečnost vykazovalo jednání spočívající v odcizení věcí a nikoli neoprávněný vstup do domu. Zdůraznila též dosavadní netrestnost mladistvého a že nemá zásadní kázeňské poklesky.

Ze všech těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší sud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. věta druhá zrušil jak rozsudek, tak i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci vydané dne 12. 11. 2008 sp. zn. 31 Tmo 18/2008, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. per analogiam sám ve věci rozhodl usnesením podle § 222 odst. 2 tr. ř. o postoupení věci M. ú. ve F. pro skutek spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době od počátku října 2007 do 3. 10. 2007 vnikl bez použití násilí do neuzamčeného rodinného domu v obci K., okres L., odkud odcizil radiomagnetofon s CD přehrávačem zn. Roadstar v hodnotě 800,- Kč, pouzdro na CD za 170,- Kč, 22 ks DVD nosičů za 1.100,- Kč, 2 ks DVD za 300,- Kč a 5 ks DVD za 100,- Kč, to vše ke škodě M. G.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), d) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

S ohledem na zásadu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, Nejvyšší soud posuzoval obsah podaného dovolání a shledal, že v něm rozvedená argumentace s uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř. koresponduje.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkla-li dovolatelka, že odvolací soud nesprávně určil, že jde v daném případě o dva skutky spáchané ve vícečinném souběhu, ač sama má zato, že se jedná o jeden skutek, má tato námitka právní povahu a lze ji pod označený dovolací důvod podřadit. Jestliže podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je možné dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, pak dovolatelka v souladu s těmito podmínkami brojila proti usnesení, jímž odvolací soud věc mladistvého postoupil k projednání M. ú. ve F. jako přestupek.

Když Nejvyšší soud shledal, že dovolatelka podala dovolání v souladu s oběma označenými dovolacími důvody, a nejsou dány podmínky pro to, aby bylo dovolání jako podle § 265i odst. 1 tr. ř. odmítnuto, podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno.

S ohledem na to, že dovolání směřuje proti postupu, jakým odvolací soud rozhodl o skutku, který je předmětem tohoto řízení, je vhodné nejprve zmínit, že obžaloba byla podána pro skutek spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době od počátku října 2007 do 3. 10. 2007 vnikl bez použití násilí do neuzamčeného rodinného domu v obci K., okres L., odkud odcizil digitální fotoaparát zn. Fuji v hodnotě 6.500,- Kč, radiomagnetofon s CD přehrávačem zn. Roadstar v hodnotě 800,- Kč, pouzdro na CD za 170,- Kč, 22 ks DVD nosičů za 1.100,- Kč, 2 ks DVD za 300,- Kč a 5 ks DVD za 100,- Kč, to vše ke škodě M. G., v němž byla shledána dvě provinění, jednak krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a jednak porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že v průběhu prováděného dokazování před soudem nebylo prokázáno, že by mladistvý odcizil i fotoaparát v hodnotě 6.500,- Kč, nebylo možné uvedený čin posoudit též jako provinění krádeže, protože součet hodnot odcizených věcí již nedosahoval částky 5.000,- Kč a nebyl naplněn znak škody nikoli malé.

V důsledku této změny jak soud prvního stupně tak i odvolací soud rozdělily v obžalobě popsaný skutek na skutky dva. Za jeden samotný skutek odvolací soud označil jednání spočívající v tom, že mladistvý v přesně nezjištěné době počátkem měsíce října nejpozději do dne 3. 10. 2007 vnikl bez použití násilí do neuzamčeného rodinného domu v obci K., okres L., ke škodě M. G., o němž napadeným rozsudkem rozhodl tak, že mladistvého uznal vinným proviněním porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. Za další samostatný skutek, označil to, že mladistvý v přesně nezjištěné době počátkem října 2007 nejpozději do dne 3. 10. 2007 z neuzamčeného rodinného domu v obci K., okres L.c, odcizil radiomagnetofon zn. Roadstar v hodnotě 800,- Kč, pouzdro na CD za 170,- Kč, 22 ks DVD nosičů za 1.100,- Kč, 2 ks DVD za 300,- Kč a 5 ks DVD za 100,- Kč, to vše v celkové hodnotě 2.470,- Kč ke škodě M. G., které však nemůže být proviněním krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., a proto ho napadeným usnesením postoupil k projednání M. ú. ve F., jako přestupek.

Pro tyto závěry odvolací soud vycházel z úvahy, (strana 4 rozsudku a strana 3 usnesení), že se v daném případě jedná o dva samotné skutky, protože důvodem neoprávněného vstupu mladistvého do domu poškozených nebylo odcizení věcí, ale návštěva kamaráda. Rozhodnutí věci odcizit, mladistvý pojal až ve chvíli, kdy zjistil, že v domě nikdo není. Odvolací soud proto považoval za nutné toto jednání rozdělit na dva skutky, protože jde o samotná jednání, která nemají společný jednotící záměr krytý zaviněním a každé jednání od počátku samostatně směřovalo ke vzniku různých trestně relevantních následků .

Nejvyšší soud se s těmito úvahami odvolacího soudu neztotožnil a považuje je za nesprávné. I když skutek není zákonem nikde definován, pro úvahy týkající se projednávané věci je rozhodné chápání skutku jako pojmu hmotněprávního, v jehož smyslu je skutek souhrnem skutečností, které vyčerpávají znaky skutkové podstaty některého trestného činu a podmiňují trestní odpovědnost (srov. i rozhodnutí č. 33/1974 Sb. rozh. tr.), a je významným zejména pro posouzení otázek souvisejících se souběhem trestných činů, neboť je nutné rozlišit souběh jednočinný, kdy jde o jediný skutek, kterým je spácháno více trestných činů a o vícečinný souběh, jenž předpokládá více skutků a každý z těchto skutků se posuzuje jako samostatný trestný čin. Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním (srov. rozhodnutí č. 8/1985 Sb. rozhodnutí tr.). Podstatu skutku tvoří jednání, které jako projev vůle ve vnějším světě je konání i opomenutí, může být spácháno úmyslně i z nedbalosti. Meze útoků (aktů) zahrnutých do jednání jsou však určeny trestněprávně relevantním následkem, jehož příčinou je jednání. Přitom se jedná o následek, který je znakem některého konkrétního trestného činu. Takový konkrétní následek spojuje dílčí útoky (akty) do jednoho skutku a zároveň umožňuje dělit chování člověka na různé skutky (např. aby šlo o jediný skutek, musí být výstřel příčinou usmrcení). K jednání pak musí přistoupit zavinění, přičemž je nutné, aby pachatel jednal v té formě zavinění, která je relevantní pro příslušnou skutkovou podstatu trestného činu. Proto nelze pokládat za samostatné skutky takové akty, které všechny směřují k témuž následku relevantnímu pro trestní právo (např. více bodných ran, které vedly k usmrcení). Týž následek spojuje tyto akty, neboť je tu k němu příčinný vztah i zavinění. Jednotu skutku lze také vyjádřit tím způsobem, že dva nebo více trestných činů má alespoň zčásti společné jednání (viz Šámal., P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 2, 28).

Nejvyšší soud narozdíl od závěrů odvolacího soudu shledal, že uvedené jednání mladistvého nelze rozdělit na dva samostatné skutky, protože v daném případě byly sice způsobeny dva různé následky, a to porušení domovní svobody a odcizení věcí, což vyjadřují také ony rozdílné skutkové podstaty, jimiž byly tyto jednotlivé činy posouzeny. Jsou však spáchány při jediném jednání, kdy mladistvý neoprávněně vešel a poté setrval v domě jiného. Tento závěr platí i za situace, že mladistvý do domu, kde bydlel jeho kamarád, vstoupil bez oprávnění, bez toho, aniž by v tento moment měl záměr, zde cokoli odcizit, avšak pojal takový úmysl až ve chvíli, kdy shledal, že se v domě nikdo nenachází. V daných souvislostech totiž není rozhodné, s jakým cílem mladistvý do domu neoprávněně vstoupil, ale to, že v rámci tohoto jednání, tj. neoprávněného vstupu a setrvání v domě spáchal další čin. Je proto patrné, že se jednalo stále o totéž jednání, při němž mladistvý spáchal dvě různá provinění, z nichž jedno však nemůže být pro nedostatek formálních znaků posouzeno jako provinění. Je tomu tak zejména proto, že neoprávněné vniknutí do domu a setrvání v něm se tak stalo prostředkem k tomu, aby mladistvý mohl odcizit věci, které se v domě nacházely (viz rozhodnutí č. 5/1988 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud ze shora rozvedených důvodů považuje obě dovoláním napadená rozhodnutí za nesprávná, a proto rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, soudu pro mládež ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Tmo 18/2008, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, soudu pro mládež ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Tmo 18/2008, též i rozsudek Okresního soudu v Liberci, soudu pro mládež ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 7 Tm 29/2008, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na základě tohoto postupu se uvedená věc mladistvého vrací zpět soudu prvního stupně, aby na podkladě shora vyjádřených právních názorů, jimiž je vázán, o ní znovu v souladu se zákonem rozhodl.

Na soudu prvního stupně proto bude, aby uvedený skutek, který byl na základě provedeného dokazování vymezen tak, že v přesně nezjištěné době od počátku října 2007 do 3. 10. 2007 vnikl bez použití násilí do neuzamčeného rodinného domu v obci K., okres L., odkud odcizil radiomagnetofon s CD přehrávačem zn. Roadstar v hodnotě 800,- Kč, pouzdro na CD za 170,- Kč, 22 ks DVD nosičů za 1.100,- Kč, 2 ks DVD za 300,- Kč a 5 ks DVD za 100,- Kč, to vše ke škodě M. G., znovu právně posoudil.

Vzhledem k tomu, že nejsou naplněny znaky provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., bude nutné tuto právní kvalifikaci toliko vypustit, resp. podle této skutkové podstaty již uvedený skutek neposuzovat.

Pokud jde o provinění porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., Nejvyšší soud považuje za nutný výslech rodičů M. a M. G., aby uvedli, kdo je majitelem uvedeného domu, aby tak bylo patrné, čí domovní svoboda byla v daném případě neoprávněným vstupem mladistvého do domu v obci K. porušena, protože tato otázka nebyla doposud nejen v popisu skutku, ale ani v jiných částech rozhodnutí vyjádřena.

Dále Nejvyšší soud soud upozorňuje na opodstatněné výhrady dovolatelky, a proto bude nutné se pečlivě v souladu s výhradami uvedenými v dovolání zabývat tím, zda čin mladistvého ve smyslu § 6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., dosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti.

S ohledem na to, že se materiální stránkou uvedeného činu soudy prozatím vůbec nezabývaly, nezaměřily ani na objasnění okolností jí určujících potřebné dokazování. Soud prvního stupně bude proto muset znovu vyslechnout mladistvého, aby popsal souvislosti týkající se toho, jak obvykle do domu svého kamaráda chodil. Vyslechnut bude muset být i kamarád mladistvého M. G., aby vysvětlil, jakým způsobem jej mladistvý v domě jeho rodičů navštěvoval, a o jakou situaci se jednalo v konkrétním projednávaném případě, tedy zejména to, zda byl s mladistvým na jeho návštěvě domluven či nikoliv. Též by měl sdělit, zda se v minulosti stávalo, že by s jeho svolením vstupoval mladistvý do domu i tehdy, když on doma nebyl, a o jaké případy šlo.

Za stavu, až budou soudem prvního stupně objasněny všechny tyto okolnosti, eventuelně další, bude-li jich potřeba, bude na soudu, aby pečlivě ze všech hledisek určených § 6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. a § 3 odst. 4 tr. zák. zkoumal, zda jde o tak závažný čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je větší než malý. Podle výsledku tohoto závěru nechť stanoví, zda se jedná o provinění podle § 238 odst. 1 tr. zák., event. zda uvedené jednání mladistvého pro nedostatek uvedeného materiálního znaku toto provinění nenaplňuje, v takovém případě by celý tento skutek postoupil s možností projednání jako přestupku, příslušnému orgánu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. března 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová