8 Tdo 186/2013
Datum rozhodnutí: 13.03.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



8 Tdo 186/2013-43 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. března 2013 o dovolání obviněného J. T. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 11 To 54/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 1/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 56 T 1/2011, uznal obviněného J. T. (dále jen obviněný nebo dovolatel ) a další spoluobviněné M. Š., M. S., T. V., J. C., S. M., S. J., J. U. a P. P. vinným skutky blíže popsanými ve výroku o vině citovaného rozsudku, které v případě obviněného J. T. (pod body 101 a 102 právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku, jehož se zčásti dopustil jako pomocník k tomuto zločinu podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Za to mu podle § 283 odst. 3 trestního zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 71 odst. 1 písm. a), c) trestního zákoníku trest propadnutí věcí (vydaných obviněným při prohlídce nebytových prostor a blíže specifikovaných v rozsudku).

Proti citovanému rozsudku podali odvolání krajský státní zástupce (ten tak učinil jednak v neprospěch obviněných J. C., J. T. a částečně M. S., jednak ve prospěch obviněných T. V., J. U. a částečně M. S.) a obvinění M. Š., M. S., J. C., S. M., J. T., S. J., J. U., P. P. a rovněž S. a M. M. ve prospěch svého syna S. M. Vrchní soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 11 To 54/2012, tak, že z podnětu odvolání krajského státního zástupce podaného ve prospěch obviněných M. S., T. V., J. U. a obviněných M. S., J. U., M. Š., J. C., S. M., S. a M. M. a J. T. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek u obviněných M. S., J. U., T. V., M. Š., J. C., S. M. a J. T. v celém rozsahu. Z podnětu odvolání obviněných S. J. a P. P. podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o trestu uloženém těmto obviněným. Podle § 256 tr. ř. odvolání krajského státního zástupce podaná v neprospěch obviněných J. C. a J. T. zamítl.

Odvolací soud za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově uznal obviněného J. T. a další spoluobviněné M. Š., M. S., T. V., J. C., S. M. a J. U. vinným skutky blíže popsanými ve výroku svého rozsudku, které v případě dovolatele (jednání popsané pod body 100 a 101 posoudil jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jehož se zčásti dopustil jako pomocník k trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Za to mu podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání šest a půl roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud dále podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného T. V. obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 14. 2. 2011, sp. zn. 4 KZV 16/2010, a že při nezměněném výroku o vině uložil obviněným S. J. a P. P. nový trest.

Obviněný J. T. ani s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Ladislava Šika podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel ve svém podání namítl, že soudy obou stupňů vycházely při svém rozhodování z dedukce, premisy či fikce. Poukazoval na to, že je mu kladeno za vinu zprostředkování prodeje marihuany a držení této omamné látky v množství 720 g, což by mělo odpovídat koncentraci nejméně 15,56 % účinné látky. Zároveň však zdůrazňoval, že u něj byly zajištěny pouze zbytky marihuany, které ovšem nebyly vyhodnoceny.

Obviněný dále uvedl, že nad rámec jednání, pro něž byl uznán vinným, si další spoluobvinění opatřovali marihuanu u jiných obviněných, přitom však nebylo najisto určeno, z jakých konkrétních dodávek byly odebrány vzorky pro stanovení obsahu účinné látky. Orgány činné v trestním řízení totiž zkoumaly zabavené vzorky získané u spoluobviněných M. S. a J. U. Proto se domníval, že obsah účinné látky by mohl být i nižší, zejména vzhledem k několikeré reklamaci kvality dodávaného zboží . Rozhodnutí soudů označil za nepřezkoumatelná, protože výsledky získané ze vzorků odebraných u jmenovaných obviněných vztáhly také k jeho osobě.

V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, a učinil alternativní návrh, aby poté buď podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu rozhodl sám.

Obhájce obviněného k dovolání připojil i fotokopii písemnosti obviněného, v níž jsou obsaženy některé skutkové argumenty. K obsahu této písemnosti však Nejvyšší soud z důvodů vyplývajících z ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. nepřihlížel.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) a uvedl, že i v případě, pokud by námitky obviněného byly ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu shledány s jistou mírou benevolence relevantními, jde o dovolání zjevně neopodstatněné. I když nebylo prokázáno, že by zajištěná marihuana pocházela právě z dodávek zajišťovaných obviněným, tato skutečnost sama o sobě nemusí být nutně relevantní. Odvolací soud totiž při stanovení orientačního množství účinné látky vycházel z nejnižší zjištěné koncentrace účinné látky THC a postupoval tak výrazně ve prospěch obviněného (zjištěné koncentrace byly i mnohem vyšší). Na druhou stranu státní zástupce uvedl, že i tehdy, pokud by konkrétní objem účinné látky stanoven vůbec nebyl (což je v případě drogy distribuované v minulosti zcela typické), by to posouzení jednání obviněného jako jednání ve značném rozsahu nebránilo. V takovém případě by vystoupily do popředí judikaturou požadovaná další kritéria, a to i samotný objem substance, která účinnou látku obsahuje (k tomu odkázal na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1138/2012). Pojem rozsah tedy nelze redukovat na množství účinné látky, a to tím spíše, pokud by množství účinné látky vůbec nebylo možno zjistit.

Státní zástupce v té souvislosti připomněl skutková zjištění soudů, z nichž vyplývá, že obviněný se v několika případech podílel na distribuci celkem 4,5 kg marihuany, že šlo o aktivitu trvající po několik měsíců počátku roku 2010 a že za distribuovanou drogu utržil celkovou částku nejméně 276.000,- Kč. Především to jsou kriteria, která právní kvalifikaci použitou odvolacím soudem plně odůvodňují.

S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v 265b tr. ř. Alternativně, pokud by Nejvyšší soud dovodil, že námitky obviněného mají hmotně právní relevanci ve vazbě na uplatněný dovolací důvod, navrhl podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, což rovněž může učinit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.

K vyjádření státního zástupce podal obviněný prostřednictvím svého obhájce námitku, ve které uvedl, že ve skutečnosti částku ve výši 276.000,- Kč neobdržel, takovou částku mohli snad utržit obvinění M. S. a J. U., protože každý z nich dostával za každý převoz omamné látky částku 1.000,-- Kč, tedy celkem 9.000,-- Kč.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil
a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohly obstát. Formulovanými výhradami totiž napadal pouze rozsah dokazování provedeného před soudy obou stupňů způsob hodnocení důkazů z jejich strany (brojil proti způsobu, jakým byly získány a následně vyhodnocovány vzorky marihuany a konkrétní hodnoty účinné látky v nich obsažené, tvrdil, že nebylo dostatečně prokázáno, že vyhodnocované vzorky drogy pocházely z jím dodané marihuany, že se nedopustil trestné činnosti v rozsahu zjištěném oběma soudy nižších stupňů a nedosáhl ani tak vysokého zisku). Tím primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že obviněný neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní (a to ani s jistou mírou benevolce zmíněnou státním zástupcem). Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé (v podrobnostech stačí odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších instancí).

Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti
a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného J. T. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. března 2013

Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a