8 Tdo 186/2009
Datum rozhodnutí: 11.03.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 186/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2009 o dovolání obviněného T. Q. T., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 9 To 428/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 43/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. Q. T. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 7 T 43/2008, byl obviněný T. Q. T. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným, že:

od přesně nezjištěné doby, nejméně od 22. 10. 2007 do 3. 12. 2007 v L. u Ch., okr. Ch., který v té době užíval, spolu s neustanovenými spolupachateli, bez povolení, přechovával a hydroponním způsobem pěstoval rostliny konopí, kdy při domovní prohlídce dne 3. 12. 2007 bylo v jednotlivých místnostech uvedeného objektu nalezeno a zajištěno:

- 140 ks rostlin konopí, z nichž následně bylo získáno celkem 431,66g využitelné sušiny s průměrným 1,5% obsahem Delta 9 THC, což představuje celkem 6,475g čitého THC,

- 84 ks rostlin konopí, z nichž bylo získáno celkem 100,8g využitelné sušiny s průměrným 2% obsahem Delta 9 THC, což představuje celkem 2,016g čitého THC,

- 92 ks rostlin konopí, z nichž následně bylo získáno celkem 1.202,56g využitelné sušiny s průměrným 1,95% obsahem Delta 9 THC, což představuje celkem 23,45g čitého THC, a dále

- 10 ks rostlin konopí, z nichž následně bylo získáno celkem 18,3g využitelné sušiny s průměrným 2,2% obsahem Delta 9 THC, což představuje celkem 0,403g čitého THC,

tj. celkem 362 ks rostlin konopí, z nichž následně bylo získáno celkem 1.753,32g využitelné sušiny, obsahující celkem 32,344g čistého THC, přičemž konopí je jako omamná látka zařazená do seznamu IV. Úmluvy o omamných látkách a vedeno jako omamná látka v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a jeho účinná látka Delta 9 THC je jako psychotropní látka zařazena do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách a uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů .

Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a podle § 187 odst. 2 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu dále uložil trest vyhoštění z území České republiky v trvání deseti let.

Proti takovému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 9 To 428/2008, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Dovolatel se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. L. J. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nejspíš písařskou chybou citoval ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ačkoliv z obsahu dovolání tento dovolací důvod nevyplývá].

Obviněný ve svém podání namítl, že obecné soudy porušily zásadu presumpce neviny, když na základě nepřímých důkazů dospěly k závěru, že je vinen z trestné činnosti uvedené v obžalobě. Zdůraznil, že svoji vinu po celou dobu popíral, a opakoval svoji obhajobu, že v předmětném domě pouze bydlel a do prostor, kde měla být pěstována rostlina konopí, neměl vůbec přístup. Uvedl rovněž, že jediným důkazem svědčícím částečně v jeho neprospěch byla svědecká výpověď policisty T. D. a jím dodatečně vyhotovené protokoly o sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř. Na základě obsáhlé argumentace pak dovozoval, že šlo o důkazy procesně nepoužitelné.

Dále dovolatel namítl, že v průběhu řízení se nepodařilo prokázat, že by pěstoval konopí, a už vůbec ne, že by z něho vyráběl omamnou látku marihuanu. S odkazem na judikaturu Ústavního i Nejvyššího soudu poukázal na to, že pěstování rostliny konopí není samo o sobě výrobou omamné látky. Veškeré rostliny byly zajištěny ve stadiu jejich pěstování, nikoli jejich sklizně a už vůbec ne ve stadiu jejich zpracování. Nebylo prokázáno, že by konopí bylo nějak zpracováváno a že by se na tom měl podílet. Obecné soudy rozhodovaly na základě domněnky, že z konopí byla nadále zpracována omamná látka a že se na výrobě této omamné látky podílel i on. Rozhodnutím soudů proto došlo k porušení zásady in dubio pro reo a rovněž k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, resp. usnesení ve smyslu § 265k tr. ř. zrušil .

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Nejprve sice upozornil na to, že návrh obviněného není úplný, neboť neobsahuje konkrétní návrh na postup Nejvyššího soudu podle § 265l a násl. tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí, současně však konstatoval, že nejde o úplnou absenci některé z náležitostí dovolání, a proto nejde ani o takovou vadu, která by opravňovala k odmítnutí dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dále uvedl, že značná část dovolacích námitek směřuje do skutkové a procesní oblasti a dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému obsahově neodpovídá. Jsou to především ty námitky, kterými dovolatel brojil proti procesní použitelnosti usvědčujících důkazů a prosazoval vlastní skutkovou verzi, podle které v předmětné nemovitosti pouze bydlel a s pěstováním konopí neměl nic společného.

S jistou mírou tolerance státní zástupce považoval za relevantní námitku, že pěstování konopí není výrobou omamné látky, byť poukázal na to, že dovolatel i v tomto směru zabíhá do skutkové argumentace. Zároveň však poznamenal, že obviněný zřejmě přehlédl, že výroba omamné látky je pouze jednou z forem jednání v § 187 odst. 1 tr. zák. alternativně uvedených a že byl uznán vinným trestným činem podle § 187 tr. zák. spáchaným tak, že jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou látku . Výroba omamné látky mu tedy napadenými rozhodnutími nebyla přičítána. Rostlina konopí (rod Cannabis) je přitom již sama o sobě omamnou látkou (SEZNAM IV, příloha č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a její neoprávněné vypěstování pro jiného je pak opatřením omamné látky jinému ve smyslu tohoto zákonného znaku uvedeného v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. (viz rozhodnutí č. 18/2007 Sb. rozh. trest.).

Státní zástupce nad rámec podaného dovolání poznamenal, že vylíčení skutku v tzv. skutkové větě neobsahuje skutkové okolnosti, ze kterých by vyplývala existence opatření a přechovávání omamné látky pro jiného. Tyto okolnosti jsou pouze naznačeny v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, kde je zmíněno, že obviněný se podílel

na pěstování konopí v rozsahu a množství, které rozhodně nemohlo být určeno

ke spotřebě jedné nebo několika málo osob. Dovolatel se však ve svém podání mimo skutkových a procesních námitek zaměřil pouze na otázku existence znaku výroby omamné látky a na výše uvedenou vadu skutkové věty nepoukázal. S ohledem

na značně formalizovaný charakter dovolání se proto touto problematikou nelze

v dovolacím řízení zabývat.

Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest

§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a v zásadě splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Jak na to upozornil ve svém vyjádření již státní zástupce, návrh obviněného na způsob rozhodnutí dovolacího soudu sice není úplný (neobsahuje konkrétní návrh na jeho postup po zrušení napadeného rozhodnutí), ale jelikož se nejedná o totální absenci zákonem požadovaných náležitostí obsahu dovolání (srov. § 265f odst. 1 tr. ř.) a neúplný návrh nemohl nikterak ovlivnit způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu o samé podstatě dovolání, nejedná se o natolik zásadní vadu, která by odůvodňovala případný postup podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud se z těchto hledisek nejprve věnoval opodstatněnosti dovolacích námitek obviněného a shledal, že jejich převážná část směřuje do skutkových zjištění, tak jak je učinily soudy nižších stupňů. Dovolatel zejména brojil proti procesní použitelnosti usvědčujících důkazů a prosazoval vlastní skutkovou verzi, že v předmětné nemovitosti pouze bydlel a s pěstováním konopí neměl nic společného. Takové námitky však nelze považovat za naplňující zvolený ani žádný jiný dovolací důvod, neboť představovaly pouhý pokus obviněného o vlastní konstrukci alternativního skutkového děje, nikoliv výhrady k nesprávnému podřazení výsledků provedeného dokazování pod příslušná ustanovení trestního zákona. Pokud by dovolatel uplatnil pouze tyto výhrady, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Stejně tak nelze za relevantně uplatněnou považovat výhradu, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo . Tato námitka směřuje výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí v pochybnostech ve prospěch obviněného . Je tudíž zjevné, že toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotně právního posouzení.

Za jedinou relevantní námitku (a to ještě s jistou mírou tolerance, neboť obviněný i zde poněkud zabíhal do skutkové argumentace) Nejvyšší soud považoval tvrzení, že pěstování konopí není výrobou omamné látky a že soudy nebyla zjišťována skutečnost, zda jím opravdu byla omamná látka vyrobena či nikoliv. Také tuto námitku však dovolací soud shledal jako zjevně neopodstatněnou.

Pro spolehlivé posouzení otázky, zda obviněný svým jednáním naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu či nikoliv, je rozhodující nejen skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně, ale i na něj navazující tzv. právní věta. Právě z ní vyplývá, že obviněný neoprávněně jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou látku a čin spáchal ve větším rozsahu .

K tomu je zapotřebí alespoň stručně a v obecné rovině uvést, že pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří se rozumí neoprávněné obstarávání jedu, omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo prekursoru jinému jiným způsobem, než je uveden v § 187 odst. 1 tr. zák., například darováním, výměnou za jinou věc apod.

Přechováváním je jakýkoli způsob držení jedu, omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo prekursoru. Pachatel nemusí mít takovou látku přímo u sebe, postačí, že ji má ve své moci. Trestné je přechovávání omamné a psychotropní látky nebo jedu bez povolení v množství větším než malém.

Rostlina konopí je zařazena v příloze č. 3 Seznamu omamných látek IV k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 167/1998 Sb. ). Účinná látka Delta 9 THC je jako psychotropní látka zařazena do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách a uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb.

Samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis), kterou zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu § 195 odst. 1 tr. zák., nelze zároveň ztotožňovat s pojmem výroba omamné nebo psychotropní látky podle § 187 tr. zák. Poněvadž rostlina konopí (rod Cannabis) je již sama o sobě omamnou látkou (SEZNAM IV, příloha č. 3 zák. č. 167/1998 Sb.), lze jejím neoprávněným vypěstováním [§ 24 písm. a) citovaného zákona] pro vlastní potřebu v množství větším než malém naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák. Její neoprávněné vypěstování pro jiného je pak opatřením omamné látky jinému ve smyslu tohoto zákonného znaku uvedeného v § 187 odst. 1 tr. zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. trest.).

Kvalifikační znak prodej a přechovávání omamných a psychotropních látek ve větším rozsahu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje kvantitativní

i kvalitativní stránku prodeje a přechovávání takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejích uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto zásadní množství a druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potenciálně uspokojit. Musí jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potenciálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Vedle toho může mít význam též finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo přechovávané látky, způsob provedení činu, kvalita takové látky, délka jejího přechovávání a prodeje a počet osob, jimž byla skutečně prodána nebo pro jejichž použití byla určena.

Vzhledem k uvedeným relevantním dovolacím námitkám obviněného je třeba v prvé řadě uvést, že podle skutkových zjištění i právní věty obviněný naplnil znaky skutkové podstaty takovým svým jednáním, které spočívalo v opatřování a přechovávání omamné látky pro jiného. Proto nelze soudům nižších stupňů vytýkat, že nevedly dokazování v tom směru, aby prokazovaly skutečnost, zda obviněný z konopí vyráběl omamné nebo psychotropní látky; tato okolnost ostatně ani nebyla zjištěna.

Zejména soud prvého stupně však podrobně popsal, v čem spočívala trestná činnost obviněného, že se podílel na pěstování rostliny konopí, zabezpečoval chod zařízení sloužícího k pěstování rostlin a zajišťujícího efektivní pěstování rostlin tak, aby jich bylo co nejvíce v co nejkratším časovém intervalu. Přitom však k pěstování této rostliny, která je zařazena v seznamu omamných látek, neměl žádné povolení. Navíc tuto rostlinu pěstoval v množství, které zjevně překračovalo potřebu jednoho člověka či několika málo osob, ale bylo určeno pro jiné. V této souvislosti je vhodné uvést, že pro naplnění znaku pro jiného není podmínkou, aby pachatel zároveň prováděl činnost překupníka drog (srov. rozhodnutí č. 24/2000 I. Sb. rozh. trest.).

Skutečnost, že obviněný opatřoval a přechovával omamnou látku pro jiného vyplynula také z dalších důkazů. Předně bylo zjištěno od osoby, která monitorovala předmětný objekt, že budovu navštěvovala řada dalších osob a vozidel. V objektu bylo zajištěno 362 ks rostlin konopí s různým obsahem účinné látky THC. Vzhledem k tomu, že obviněný v objektu pobýval od 22. 10. 2007, soudy nižších stupňů logicky usoudily, že to musel být právě on, kdo o takto velké množství rostlin pečoval, obsluhoval čerpadla a jiná zařízení a zabezpečoval chod pěstírny.

Nejvyšší soud se s právním posouzením zjištěného skutku ztotožnil a z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že výhrady obviněného nemají opodstatnění, neboť rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení odvolacího soudu vytýkanými vadami netrpí. Oba soudy v souladu se zákonem vyložily a řádně odůvodnily všechny rozhodné závěry z hlediska jimi použité právní kvalifikace a v jednání obviněného zcela správně shledaly naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265h odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a