8 Tdo 178/2013
Datum rozhodnutí: 20.03.2013
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1, 2a tr. zákoník




8 Tdo 178/2013-17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2013 o dovolání obviněného V. K., nar., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 10 To 472/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 156/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 2 T 156/2011, byl obviněný V. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 4. 11. 2011 v 19.25 hodin v K. v ulici R. řídil ve směru od ulice G.. K. osobní automobil zn. Škoda Octavia, RZ:, s označením T. T., ačkoliv před jízdou požil alkoholické nápoje v takové míře, že v době řízení obsahovala jeho krev nejméně 1,88 g/kg alkoholu, v důsledku podnapilosti přejel s vozidlem do protisměru, kde přední částí svého vozidla narazil do zadní levé části zaparkovaného osobního automobilu zn. Opel Astra, RZ:, majitelky S. H.

Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená S. H. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 10 To 472/2012, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. K. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, neboť má za to, že jeho jednáním nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byl uznán vinným, jelikož v dosavadním řízení nebylo prokázáno, že v době spáchání skutku dne 4. 11. 2011 měl v krvi více než jedno promile alkoholu. Obviněný poukázal zejména na to, že znalecký posudek z oboru toxikologie zpracovaný znalkyní je v rozporu s jeho obhajobou. V této souvislosti zdůraznil odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, který na rozdíl od soudu prvního stupně znalecký posudek nepovažoval za přesvědčivý proto, že znalkyně neměla dostatek podkladů pro závěr, že obviněný měl v krvi 1.88 g/kg alkoholu, ale opíral se o výpověď svědkyně E. K., která popsala způsob jízdy obviněného a rovněž průběh dopravní nehody. Obviněný také opakovaně poukázal na výpověď svědka L. T., s nímž inkriminovaného dne popíjel na ubytovně alkohol, a který uvedl, že spolu s obviněným vypili šest až sedm panáků rumu . Protože obviněný je přesvědčen, že mu nelze prokázat množství alkoholu v jeho krvi v době činu, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Kladně a rozhodl o jeho zproštění obžaloby. Současně požádal předsedu senátu okresního soudu, aby podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu rozhodnutí.

Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 26. 11. 2012, zaslalo prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sdělení, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací poté, co shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.

Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).

S odkazem na tato kritéria významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Průlomem do právě uvedených zásad by mohl být toliko extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. zjištění, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). O extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci se jedná tehdy, jsou-li prokázána zcela zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. O takový případ jde jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný vznesenými výhradami brojil proti způsobu, jakým soudy postupovaly při zjišťování skutkového stavu věci. Vytýkal zásadně to, že soudy své závěry o jeho vině opřely jednak o výpověď svědkyně E. K. a jednak o závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, zpracovaného Ing. Evou Herkommerovou, Ph.D. Svými argumenty především vytýkal způsob, jakým soudy tyto důkazy hodnotily, a své námitky soustředil proti postupu při dokazování, v jehož výsledku soudy výpověď jmenované svědkyně považovaly za věrohodnou a znalecký posudek za vzešlý z relevantních podkladů, a tudíž za objektivní a správný. Naproti tomu dovolatel na základě vlastních konstrukcí děje a dovozování situací, které z dokazování nevyplynuly (především pokud jde o množství vypitého alkoholu a dobu jeho konzumace), vyvozoval nepravděpodobnost či dokonce nesprávnost soudy zjištěných skutkových okolností. Je nepochybné, že obviněný takto formulovanými výhradami ve skutečnosti popíral, že spáchal čin tak, jak je ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku popsán, čímž vyjadřoval svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními. Těmito výhradami se domáhal, aby soudy uvěřily jeho verzi obhajoby (uplatňované již dříve v řízení před soudy nižších stupňů), ze které mělo vyplývat, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil, neboť alkohol požil teprve po nehodě. Takto uplatněné výhrady však nejsou námitkami právní povahy a pod označený dovolací důvod je nelze podřadit, což vede k závěru, že nebyla naplněna obecná kritéria vymezující dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného jiného z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud za těchto okolností není povinen přezkoumávat napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející, avšak i přesto je vhodné pouze pro úplnost zmínit, že postup obou soudů nižších stupňů nevzbuzuje pochybnosti a ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. byla právně při procesu dokazování aplikována. Ucelené a pro objasnění věci nezbytné dokazování provedl především soud prvního stupně, s nímž se ve vztahu k právním závěrům ztotožnil i odvolací soud, který odvolání obviněného, směřované proti skutkovým otázkám, nepovažoval za důvodné, a proto je podle § 256 tr. ř. zamítl. Polemika odvolacího soudu ve vztahu k tomu, zda bylo či nebylo zcela přesvědčivě prokázáno znalkyní konstatované množství alkoholu v krvi obviněného v době jízdy, nebyla v dané věci namístě, a to především vzhledem ke všem dalším skutkovým okolnostem, které ve věci byly zjištěny a s nimiž se odvolací soud ztotožnil a konkrétně k nim v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že se závěrem soudu prvního stupně, že obviněný byl v době jízdy výrazně ve schopnosti řídit motorové vozidlo značně limitován. Právě tuto skutečnost, tedy že obviněný před jízdou alkoholické nápoje požil, odvolací soud nezpochybnil, ale na základě výsledků provedeného dokazování učiněného soudem prvního stupně sám konstatoval, že obviněný byl v době jízdy alkoholem ovlivněn. Vyšel z výpovědi svědkyně E. K., která popsala, že obviněný řídil tak, že nebyl schopen udržet směr jízdy a náraz do zaparkovaného vozidla svědčil právě o jeho nezpůsobilosti vozidlo řádně ovládat.

S ohledem na tyto skutečnosti je potřebné ve stručnosti odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který na stranách 3 až 5 rozvedl, na podkladě jakých důkazů zjistil průběh incidentu, který odvolací soud vůbec nezpochybnil. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i správnost aplikovaných procesních postupů následně (byť toliko stručně) potvrdil také odvolací soud, jenž své úvahy shrnul na stranách 2 až 3 svého usnesení. Způsob, jakým soudy nižšího stupně zhodnotily provedené důkazy a na jejich podkladě vyslovily své skutkové a potažmo i právní závěry, nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 1800/2010), a proto ani Nejvyšší soud neměl důvod o jejich správnosti pochybovat.

Nejvyšší soud na základě shora rozvedených skutečností dovolání obviněného V. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

S ohledem na tento způsob rozhodnutí nebyly dány podmínky pro to, aby Nejvyšší soud ve smyslu požadavku obviněného podle § 265 o tr. ř. odložil výkon rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. března 2013


Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová