8 Tdo 1765/2016
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 241 odst. 1 tr. zák., § 6 odst. 1 z. s. m.



8 Tdo 1765/2016-I-73

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2017 o dovolání obviněného mladistvého TULIPÁNA *) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 55 Tmo 9/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 23/2009, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 55 Tmo 9/2014, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, soudu pro mládež, ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 2 Tm 23/2009.

Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst.1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou, soud pro mládež (dále převážně jen Okresní soud v Jablonci nad Nisou ), rozsudkem ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 2 Tm 23/2009, uznal obviněného mladistvého TULIPÁNA (dále jen obviněný mladistvý , příp. dovolatel ) vinným, že

v době od 23.00 hodin dne 13. 1. 2008 do 11.00 hodin dne 14. 1. 2008 v L., v ul. Č. M. společně s dvěma dalšími muži, odděleně stíhanými, jeli vozidlem tov. zn. Nissan Almera, kdy zastavili kolemjdoucí H. V. s nabídkou, že ji svezou do J. n. N., následně ji odvezli do N. V. n. N., okres J. n. N., kdy cestou ji mladistvý vzal za vlasy a krk, dal si její hlavu do klína, do úst jí dal svůj ztopořený pohlavní úd a vulgárními výrazy ji vyzval, aby na něm vykonala orální pohlavní styk, následně po vzájemné domluvě zastavili s vozem v N. V. n. N. na odlehlém místě u lesa, dva další muži chytli poškozenou za ruce, přitáhli ji dopředu mezi sedačky, svlékli jí tričko a podprsenku, mladistvý jí stáhnul ke kolenům kalhoty a kalhotky a zasouval jí pohlavní úd do pochvy, až u něj došlo k ejakulaci, současně oba muži střídavě zasouvali své pohlavní údy do úst poškozené, vulgárními výrazy povzbuzovali mladistvého k vykonání soulože a jeden z mužů poškozenou osahával na prsou, poté dva další muži sklopili přední sedadla a posunuli na ně poškozenou, dali ji na bok, jeden z mužů jí zvedl pravou nohu a střídavě jí zasouval do pochvy prsty a pohlavní úd, až do poškozené ejakuloval, kdy zároveň druhý muž držel horní polovinu těla poškozené a zasouval pohlavní úd do jejích úst, potom si jeden z mužů poškozenou posadil na sebe a souložil s ní až do vyvrcholení, přičemž ji mladistvý držel za zápěstí a strkal jí jazyk do úst, následně odjeli do R. u J. n. N., kde zastavili na kraji silnice, opět ji dali mezi přední sedadla, mladistvý jí strkal prsty do pochvy a konečníku a vykonal na ní soulož až do vyvrcholení a oba další muži ji osahávali na prsou a strkali jí do pusy prsty a svá přirození, poté na ní vykonal soulož jeden z mužů a druhý muž jí zasouval pohlavní úd do úst a vyvrcholil na její prsa, poté odjeli do J. n. N. do ulice S., kde jeden z mužů vystoupil a druhý muž s mladistvým poškozenou odvezli do areálu S. d., kde ji mladistvý s mužem opětovně přinutili vykonat na nich orální styk a zasouvali jí prsty do pochvy a poté na ní mladistvý vykonal soulož až do vyvrcholení, přičemž se oba navzájem povzbuzovali vulgárními výrazy ve vztahu k poškozené, poté s ní odjeli do P. n. N. za areál bývalé skládky, kde ji druhý muž vzal za hlavu a vlasy a zasouval jí pohlavní úd do úst až do ejakulace, přičemž ji mladistvý držel za pas a strkal jí prsty do pochvy .

2. Takto popsané jednání obviněného mladistvého soud prvního stupně právně kvalifikoval jako provinění znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona za použití § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, v platném znění (zákon o soudnictví ve věcech mládeže, dále jen zákon č. 218/2003 Sb. ), a uložil mu podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání čtyři roky, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 7. 2013, č. j. 2 T 5/2011-1431, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 20. 3. 2014, č. j. 55 To 61/2014-1560, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. 2. 2011, č. j. 1 T 74/2010-86, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Citovaný rozsudek byl v pořadí již čtvrtým rozhodnutím ve věci Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, neboť první tři rozsudky jmenovaného soudu byly Krajským soudem v Ústí nad Labem pobočkou v Liberci, soudem pro mládež (dále převážně jen Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ), zrušeny, a trestní věc obviněného mladistvého byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí [bylo tomu tak především proto, že soud prvního stupně opakovaně neprovedl zákonným způsobem důkaz výpovědí svědkyně a poškozené H. V. (dále převážně jen poškozená ), a následně z důvodu potřeby doplnit dokazování výslechem dalších svědků J. R. a M. P.]. 4. Proti tomuto (tedy v pořadí čvrtému) rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný mladistvý odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 55 Tmo 9/2014, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o souhrnném trestním opatření. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněnému mladistvému podle § 241 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. uložil trestní opatření odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařadil do věznice s dozorem (z rozsudku nelze zjistit, proč tak učinil, neboť odůvodnění nového výroku o uloženém trestním opatření zcela absentuje). Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. 5. Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 26. 7. 2016, č. j. 0 Nt 1371/2016-19, podle § 320 odst. 3 tr. ř. ujednotil způsob výkonu trestů odnětí svobody obviněnému mladistvému postupně uložených tak, že budou vykonány společně ve věznici s ostrahou. 6. Obviněný mladistvý se ani s tímto rozhodnutím odvolacího soudu (v pořadí rovněž již čtvrtým) neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Štěpána Maška proti němu podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a), d), e), g), h) a l) tr. ř. 7. V dalším textu svého podání dovolatel podrobně rozvedl argumentaci k jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům. Především namítl, že v posuzované věci nebyly orgány činnými v trestním řízení šetřeny (kromě trestního řádu) veškeré směrnice podávané i ze zákona č. 218/2003 Sb. Zdůraznil, že dané trestní řízení proti němu jako mladistvému je vedeno více než osm let, přičemž jeho trestní stíhání bylo odděleno od trestního stíhání dalších dvou obviněných R. Š. a L. R., což považoval za nešťastné a v konečném důsledku jej poškozující; těmto dospělým pachatelům byly naposledy uloženy toliko podmíněné tresty, jemu byl rozsudkem soudu druhého stupně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku nově bez benefitu souhrnnosti, přestože pouze on podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Vyslovil názor, že s ohledem na uvedené skutečnosti jsou dány spíše důvody pro zastavení trestního stíhání s tím, že nepřípustnost trestního stíhání, a tedy naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., dovozoval z ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. a potažmo z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tj. práva každého na spravedlivé projednání jeho záležitosti v přiměřené lhůtě, za niž lze považovat dobu šesti let. Existenci citovaného důvodu dovolání odvozoval rovněž z nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 1. 2008, neboť toto neřešilo subjektivní stránku daného provinění. 8. Prostřednictvím důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný mladistvý namítl, že v průběhu hlavního líčení u soudu prvního stupně došlo ke změně senátu, aniž by se soudce, který se nakonec na rozhodování podílel, řízení účastnil jako náhradní soudce ve smyslu § 197 tr. ř. Konkrétně poukázal na to, že příslušný senát od počátku rozhodoval ve složení Mgr. Jaroslava Opatrná, Věra Vaňurová a JUDr. Jaroslav Müller, a posléze došlo k odstoupení JUDr. Jaroslava Müllera a jeho nahrazení (bez dalšího) Janou Velovou. 9. Z důvodu právní jistoty dovolatel podal svůj mimořádný opravný prostředek rovněž z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V tomto směru v návaznosti na posledně citovaný dovolací důvod uvedl, že odvolací soud, který změnil jen výrok o trestu, resp. trestním opatření, fakticky zamítl jeho odvolání do výroku o vině, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, resp. přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. ve věci rozhodoval soud prvního stupně, který nebyl náležitě obsazen. 10. K dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný mladistvý vyjádřil přesvědčení, že byl soudem prvního stupně bezdůvodně vykázán z jednací síně po dobu výpovědi poškozené H. V. u hlavního líčení, ačkoliv před dvěma dalšími spoluobviněnými v oddělené trestní věci vypovídala a žádný následek jí z toho nevznikl, a takovým postupem soudu (když navíc nebyl přítomen u výslechu poškozené ani v přípravném řízení) bylo zkráceno jeho právo na obhajobu. V této souvislosti vyjádřil svůj nesouhlas rovněž s postupem odvolacího soudu, jestliže tento upustil od svého dřívějšího požadavku nutnosti výpovědi poškozené u hlavního líčení, přičemž tuto změnu svého postoje ani patřičně neodůvodnil; pokud pak její výpověď z přípravného řízení byla nakonec čtena, nebyly pro tento postup splněny zákonné podmínky, resp. není možné jej pouze na jejím základě uznat vinným. 11. Dovolatel vyslovil též názor, že napadeným rozsudkem soudu druhého stupně mu byl uložen druh trestu, resp. trestního opatření, který zákon nepřipouští, a tudíž je dán dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., eventuelně ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrzenou vadu spatřoval v tom, že odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) mu k jeho tíži odebral benefit souhrnného trestu, resp. trestního opatření, a uložil mu trest, resp. trestní opatření samostatné, čímž došlo ke zhoršení jeho postavení a porušení zásady zákazu reformace in peius, přestože odvolání podal pouze on, nikoliv státní zástupce. Nadto vytkl nepřiměřenost uloženého trestního opatření s tím, že v pořadí prvním rozsudkem soudu prvního stupně mu bylo uloženo souhrnné trestní opatření odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, po více jak osmi letech samostatné trestní opatření ve výměře dvanácti měsíců, obě nepodmíněné, ačkoliv dalším dvěma dospělým obviněným byly uloženy toliko podmíněné tresty. 12. Nejrozsáhlejší argumentaci obviněný mladistvý rozvedl ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jejímž rámci uplatnil výhradu nesprávného právního posouzení skutku jako provinění znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. za použití § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Připustil sice, že k intimním aktivitám mezi ním a poškozenou docházelo (jak ostatně uváděl od počátku trestního řízení), avšak v daném případě nejde o trestný čin, tím spíše o uvedené provinění, neboť nebyly naplněny znaky jeho skutkové podstaty. Konkrétně namítl, že na jeho straně absentuje trestněprávně relevantní jednání, kterým by násilím donutil jiného k souloži a jinému obdobnému pohlavnímu styku, včetně příslušného stupně nebezpečnosti pro společnost platného pro mladistvé podle rozhodné tehdejší právní úpravy; stejně tak jako na jeho straně není dáno zavinění v podobě úmyslu, z logiky věci pak pochopitelně chybí příslušná příčinná souvislost. S poukazem na ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 2 odst. 6 tr. ř. vytkl soudům obou stupňů, že se jeho námitkami a obhajobou v tomto směru nezabývaly, a při vědomí toho, že část jeho námitek směřuje proti nesprávným skutkovým zjištěním soudů obou nižších instancí, jež dovolací soud obvykle nepřezkoumává, vyslovil názor, že skutkové závěry soudů jsou v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním a v konečném důsledku i s možnými právními závěry vyplývajícími z provedeného dokazování, takže je namístě (již s ohledem na garanci práva na spravedlivý proces), aby se jimi zabýval dovolací soud. V následujícím textu se vyjádřil podrobněji k některým z provedených důkazů, zejména k výpovědi poškozené H. V., jejíž věrohodnost zpochybnil, přičemž současně tvrdil, že neprojevila jakkoli nesouhlas či alespoň nelibost s prováděnými intimními aktivitami (k čemuž měla během dlouhé inkriminované doby množství příležitostí, mohla např. odejít, či přímo utéct), aktivně se nebránila, naopak jednala dobrovolně, a dále, že nepadly ani žádné výhrůžky svědčící o donucení k pohlavnímu styku, resp. že nebylo prokázáno, že ji násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutil k pohlavnímu styku. Výpověď poškozené dával do souvislosti s výpověďmi svědků J. R., M. P. a své matky J. M., a vyjádřil přesvědčení, že proti ní stojí všechny výpovědi a důkazy ostatní (zde odkázal i na výpovědi svědka R. Š., svědkyně V. B., svědka J. H. policisty a jeho úřední záznam, lékařské zprávy a jiné). 13. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a nezastaví-li sám trestní stíhání za použití § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, aby věc znovu projednal a rozhodl. Současně s odkazem na ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. 14. Dne 15. 9. 2016 podal obviněný mladistvý prostřednictvím svého obhájce datovou schránkou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou podnět k podání návrhu na odklad výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř. Návrh na odklad výkonu trestu odnětí svobody obviněný mladistvý podal prostřednictvím svého obhájce dne 21. 12. 2016 rovněž u Nejvyššího soudu, soudu pro mládež (dále jen Nejvyšší soud ). Dne 9. 3. 2017 učinil obviněný mladistvý prostřednictvím svého obhájce u Nejvyššího soudu další podání, v němž znovu požádal o přerušení výkonu trestu odnětí svobody. 15. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 Tdo 1765/2016-52, podle § 265o odst. 1 tr. ř. obviněnému mladistvému přerušil do rozhodnutí o dovolání výkon trestního opatření odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 2 Tm 23/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 55 Tmo 9/2014, a také ve spojení s usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 7. 2016, č. j. 0 Nt 1371/2016-19.

16. Dovolání obviněného mladistvého bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) ve svém vyjádření k němu předně zdůraznil, že jednu z námitek, jejímž prostřednictvím obviněný mladistvý vytýká procesní vady, považuje za opodstatněnou, a proto zaměřil svou pozornost pouze na výhrady podřaditelné pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), d) a e) tr. ř., jimiž vytýkal právě existenci procesních právních vad. 17. K námitce obviněného mladistvého, že poškozená H. V. vypovídala v jeho nepřítomnosti poté, co byl bezdůvodně vykázán z jednací síně, kterou podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., státní zástupce uvedl, že ačkoli je z hlediska citovaného důvodu dovolání relevantní, není opodstatněná. Poukázal na opatření vymezené v § 209 odst. 1 větě druhé tr. ř., které je prostředkem zajištění ochrany svědka, s tím, že otázku, zda je nutno poskytnout svědkovi takovou ochranu i u hlavního líčení, řeší soud samostatně podle okolností případu. V posuzované trestní věci je zřejmé, že soud prvního stupně se danou otázkou zabýval (mimo jiné zohlednil i aktuální zprávy odborníků týkající se zdravotního stavu poškozené), a dospěl-li k závěru, že poškozená jako oběť znásilnění, kterého se na ní dopustil mimo jiné i dovolatel, je v natolik špatném psychickém stavu, že v jeho přítomnosti vypovídat nebude, příp. že se její psychický stav ještě zhorší, jde o závěr opodstatněný, proti němuž nelze mít výhrad. Rozhodné bylo, že obviněný mladistvý byl posléze s její výpovědí seznámen a mohl se k ní vyjádřit. Za zcela od věci pak považoval jeho výhradu, že v jiné trestní věci, v níž bylo rozhodováno ohledně spolupachatelů znásilnění, poškozená vypovídala v jejich přítomnosti; jednak tato jiná věc není předmětem přezkumu v rámci daného trestního řízení, a dále je významné, že poškozená ze svého subjektivního pohledu vnímala nejúkorněji právě jednání obviněného mladistvého. 18. Za opodstatněnou nepovažoval státní zástupce ani výhradu obviněného mladistvého učiněnou s poukazem na čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., že s ohledem na nepřiměřenou délku trestního řízení mělo být jeho trestní stíhání zastaveno, kterou uplatnil ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Zdůraznil, že důvody pro nepřípustnost trestního stíhání uvedené v § 11 odst. 1 tr. ř. jsou vymezeny taxativně, pozitivně a výslovně, a pokud jde o důvod podle písm. j) citovaného zákonného ustanovení, není jej možné vykládat tak, že nepřiměřená délka řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zakládá použití tohoto ustanovení; odkaz zde uvedený znamená, že v textu vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, musí být nepřípustnost trestního stíhání zakotvena výslovně a nelze ji dovozovat jako možný prostředek nápravy vzniklého pochybení. Porušení pravidla plynoucího z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (tj. průtahy v řízení a nedodržení přiměřené lhůty k posouzení záležitosti stěžovatele) je navíc sankcionováno vyvozením odpovědnosti státu vůči obviněnému, kdy Evropský soud pro lidská práva konstatuje porušení tohoto článku a přizná stěžovateli spravedlivé zadostiučinění ve formě peněžní náhrady; nápravu ve formě zastavení řízení jmenovaný soud v žádném ze svých rozhodnutí nevyvodil. Rovněž tak z konstantní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu lze dovodit, že právo na projednání věci soudem v přiměřené lhůtě v sobě nepojímá také právo na zastavení trestního stíhání v případě, že trestní řízení v přiměřené lhůtě skončit nelze. 19. Státní zástupce však vyslovil názor, že vzhledem ke skutečnostem zjištěným ze spisového materiálu je třeba naopak přiznat opodstatněnost dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., jehož prostřednictvím obviněný mladistvý namítl, že ve věci v prvním stupni rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. K tomu poznamenal, že obsazením soudu se rozumí nejen to, zda soud rozhodl v senátě nebo samosoudcem, ale i to, zda senát byl správně složen z hlediska poměru počtu soudců a přísedících, a také to, zda v senátě zasedali ti soudci a přísedící, kteří k tomu byli povoláni podle předem stanovených pravidel uvedených v rozvrhu práce soudu. V posuzované věci nebyl při rozhodování náležitě obsazen Okresní soud v Jablonci nad Nisou, soud pro mládež, a to s ohledem na osobu jednoho z přísedících. Ve věci proběhla řada hlavních líčení, přičemž jednání a rozhodování se od počátku účastnil senát skládající se z předsedkyně Mgr. Jaroslavy Opatrné a přísedících Věry Vaňurové a JUDr. Jaroslava Müllera. Nicméně po zrušení v pořadí třetího odsuzujícího rozsudku napočtvrté rozhodoval a obviněného mladistvého uznal vinným senát ve složení předsedkyně senátu Mgr. Jaroslava Opatrná a přísedící Věra Vaňurová a Jana Velová. Ze spisu přitom není jednoznačně zřejmé, zda byl či nebyl zajištěn náhradní soudce (či přísedící) ve smyslu § 197 tr. ř.; pouze na č. l. 225 dole, na pokynu kanceláři před prvním hlavním líčení, je někým dopsána rukou nepříliš čitelná poznámka v podobě snad (náhradní J. Velová) . Stejně tak na č. l. 333 je na obdobném pokynu (šlo o pokyn následující poté, co byl zrušen první odsuzující rozsudek) rukou napsána málo čitelná poznámka, snad ve smyslu soudce náhradní J. Velová . Nicméně i pokud by bylo považováno za prokázané, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně provedla zajištění náhradního soudce, z protokolů o hlavních líčeních nevyplývá, že by se těchto jednání (před uskutečněnou změnou složení senátu) účastnil tento náhradní soudce (přísedící). V tom je proto třeba spatřovat porušení § 197 odst. 2 tr. ř. Došlo-li posléze od 15. 7. 2014 ke změně ve složení senátu, důvod této změny ze spisu není patrný, nicméně v tomto případě nebyla respektována pravidla vyplývající z § 219 odst. 3 r. ř. Z protokolu o hlavním líčení totiž vyplývá, že soud bez dalšího pokračoval v jednání, aniž by např. na strany činil dotaz v tom smyslu, zda s ohledem na změnu ve složení senátu souhlasí s přečtením podstatného obsahu protokolů o předchozích hlavních líčeních, včetně důkazů v nich provedených. Vzhledem k tomu, že nová přísedící nemohla bezprostředně sledovat většinu dříve provedených důkazů a tyto následně odpovědně ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotit, jde o podstatnou vadu řízení, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. v jeho druhé variantě. 20. Na základě uvedených skutečností státní zástupce usoudil, že dovolání obviněného mladistvého je opodstatněné. Současně doplnil, že vzhledem k tomu, že naznačeného pochybení se dopustil již soud prvního stupně, jemuž by měla být věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, bylo by předčasné vyjadřovat se ke zbylé dovolací argumentaci, jíž jsou vytýkány hmotněprávní vady. V závěru svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o podaném dovolání za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. 21. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného mladistvého (bylo mu doručeno dne 21. 12. 2016). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici (disponoval pouze jeho přípisy zmíněnými shora v odstavci 14.). 22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [ § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. 23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným mladistvým uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. 24. Jak již bylo uvedeno, obviněný mladistvý své dovolání výslovně opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), d), e), g), h) a l) tr. ř. 25. Z uvedených šesti dovolacích důvodů se Nejvyšší soud z logiky věci nejprve zabýval důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , podle něhož platí, že dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. 26. Z této zákonné citace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Podle druhé alternativy je uvedený dovolací důvod naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. 27. Pokud obviněný ve svém podání jednak uvedl, že odvolací soud, který změnil jen výrok o trestu, resp. trestním opatření, fakticky zamítl jeho odvolání do výroku o vině, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, resp. přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. ve věci rozhodoval soud prvního stupně, který nebyl náležitě obsazen, jednak namítl existenci řady dalších dovolacích důvodů (srov. výše), je zřejmé, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v jeho druhé alternativě. 28. Nejvyšší soud dále shledal (v podstatě ve shodě s výstižným vyjádřením státního zástupce), že vzhledem k charakteru dovolací argumentace obviněného mladistvého a způsobu rozhodnutí o jeho dovolání je zapotřebí zabývat se v odůvodnění tohoto usnesení jen těmi argumenty, jimiž soudům vytýkal vady procesní povahy, a z těchto vlastně jen výhradou, kterou podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Tou byla námitka naplňující citovaný dovolací důvod v jeho druhé variantě, konkrétně to, že v přezkoumávané věci došlo v průběhu hlavního líčení u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ke změně ve složení senátu, aniž by se přísedící, která se nakonec na rozhodování podílela, řízení účastnila jako náhradní přísedící ve smyslu § 197 tr. ř. (konkrétně poukázal na to, že příslušný senát od počátku rozhodoval ve složení Mgr. Jaroslava Opatrná, Věra Vaňurová a JUDr. Jaroslav Müller, a že posléze došlo k odstoupení JUDr. Jaroslava Müllera a jeho nahrazení bez dalšího Janou Velovou). 29. V rámci své přezkumné činnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takovou námitku obviněného mladistvého je třeba považovat nejen za relevantně uplatněnou, ale současně za zcela opodstatněnou. 30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen , ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

31. Soud nebyl náležitě obsazen , jestliže obsazení soudu neodpovídalo ustanovením § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 6/2002 Sb. ). Tak tomu bude zejména, když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle § 197 tr. ř., nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu apod. Kdyby však místo samosoudce rozhodl senát, výše uvedený dovolací důvod by nebyl dán (srov. Šámal, P. a kol., Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157). 32. Pojem náležitého obsazení soudu je třeba vykládat v souvislosti se způsobem přidělování věci v souladu s rozvrhem práce, jenž byl sestaven ve smyslu § 41 a § 42 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., neboť jen tak je zajištěn požadavek vyplývající z čl. 38 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci . Podstatou náležitého obsazení soudu je především ochrana proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 711/01), a proto základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) nemůže být vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu (srov. například rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/1995, ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/1996, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/1998, a ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/1998). 33. Součástí tohoto základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, patří především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení. Pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 307/2003). 34. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že v dané trestní věci rozhodoval v prvním stupni Okresní soud v Jablonci nad Nisou, a to v souladu se zákonem v senátu složeném ze soudce a dvou přísedících, přičemž konal řadu hlavních líčení a rozhodl celkem čtyřmi rozsudky. Prvního hlavního líčení dne 22. 10. 2009 se účastnil senát tohoto soudu skládající se z předsedkyně Mgr. Jaroslavy Opatrné a přísedících Věry Vaňurové a JUDr. Jaroslava Müllera (srov. protokol o hlavním líčení na č. l. 230 a násl. spisu). Ze spisu není zřejmé, zda předsedkyně senátu postupovala podle § 197 odst. 1 tr. ř. a ve věci byl či nebyl zajištěn náhradní přísedící. Na č. l. 225 spisu je totiž založen pokyn kanceláři před prvním hlavním líčením, v němž je zcela dole dosti nečitelně uvedeno snad (náhradní J. Velová) , a obdobně v pokynu kanceláři na č. l. 333 spisu dole je nepříliš čitelná poznámka soudce náhradní J. Velová . I přes zmíněnou pochybnost o zajištění náhradního přísedícího však ze spisu zcela jistě vyplývá, že do konání hlavního líčení dne 15. 7. 2014 (nařízeného poté, co byl odvolacím soudem potřetí zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrácena k novému projednání a rozhodnutí) se hlavních líčení a rozhodování účastnil senát ve složení uvedeném výše (Jana Velová jako náhradní přísedící se jich neúčastnila). Dne 15. 7. 2014 (jak je zřejmé z protokolu o hlavním líčení založeném na č. l. 429 a násl. spisu) se vedle předsedkyně senátu Mgr. Jaroslavy Opatrné a přísedící Věry Vaňurové tato přísedící (Jana Velová) účastnila hlavního líčení poprvé, a to místo JUDr. Jana Müllera (na pokynu kanceláři před tímto hlavním líčením na č. l. 422 spisu je zcela dole opět nečitelně napsáno asi senát : V. Vaňurová + J. Velová ), a účastnila se následně i hlavního líčení dne 4. 9. 2014, v němž soud prvního stupně rozhodl v pořadí čtvrtým, posledním rozsudkem (protokol o hlavním líčení na č. l. 453 a násl. spisu). Současně je z obsahu protokolů o hlavních líčeních konaných dne 15. 7. 2014 a dne 4. 9. 2014 zřejmé, že soud při hlavním líčení dne 15. 7. 2014 a dne 4. 9. 2014 po změně složení senátu pokračoval v jednání, aniž postupoval podle § 219 odst. 3 tr. ř., podle něhož platí, že změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu . Uvedené pochybení soudu prvního stupně tak založilo vadu naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. v jeho druhé variantě, tj. že tento soud při rozhodování nebyl náležitě obsazen. 35. K výše uvedenému je zapotřebí dále doplnit skutečnosti, jež zjistil Nejvyšší soud vlastním šetřením. Za účelem objasnění důvodu změny složení senátu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a zjištění, zda tato změna byla učiněna v souladu s platným rozvrhem práce tohoto soudu, učinil dotaz na předsedkyni jmenovaného soudu. Tato v přípise ze dne 16. 1. 2017 sdělila, že daná trestní věc byla na základě platného Rozvrhu práce pro rok 2009 přidělena k projednání a rozhodnutí do senátu soudkyně Mgr. Jaroslavy Opatrné a jako přísedící byli určeni podle rozvrhu práce pro konkrétní rok Věra Vaňurová a JUDr. Jaroslav Müller; přísedící byli v době nápadu věci vedeni v seznamu soudců a přísedících, který byl nedílnou součástí rozvrhu práce pro tamější soud. V mezidobí došlo ke změně v senátu proto, že přísedící JUDr. Jaroslav Müller skončil na vlastní žádost s výkonem funkce přísedícího ke dni 21. 3. 2012. K dalšímu projednání věci byla následně na základě dalšího platného rozvrhu práce přidělena do senátu přísedící Jana Velová; ve složení senátu z předsedkyně Mgr. Jaroslavy Opatrné a přísedících Věry Vaňurové a Jany Velové pak senát nadále věc projednával a rozhodl. 36. I přes právě uvedené skutečnosti Nejvyšší soud (v plné shodě s vyjádřením státního zástupce) setrval na již výše uvedeném závěru, že v posuzovaném případě ve věci rozhodl Okresní soud v Jablonci nad Nisou jako soud prvního stupně, který nebyl náležitě obsazen, že dovolání obviněného mladistvého je důvodné a argumentace v tomto směru v něm relevantně uplatněná je v podstatě správná a výstižná. Z obsahu spisu je zjevné, že v průběhu trestního řízení došlo ke změně ve složení senátu, když namísto přísedícího JUDr. Jaroslava Müllera byla do senátu přidělena přísedící Jana Velová. Ačkoliv se tak stalo v souladu s platným rozvrhem práce tohoto soudu, nalézací soud pokračoval bez dalšího v řízení, tj. aniž předsedkyně senátu přečetla se souhlasem státního zástupce a obviněného mladistvého podstatný obsah protokolů o předchozích hlavních líčeních, včetně důkazů v nich provedených, případně aniž bylo celé hlavní líčení provedeno znovu. Takovým procesním postupem ovšem soud závažným způsobem porušil pravidla stanovená v § 219 odst. 3 tr. ř. Nová přísedící, přestože nebyla přítomna podstatné (několik let trvající) části řízení před soudem prvního stupně (do 15. 7. 2014), nebyla seznámena s podstatným obsahem protokolů o hlavních líčeních včetně v nich (do uvedené doby) provedených důkazů alespoň ve formě jejich přečtení, a tudíž se nemohla náležitě podílet na dalším projednání a především na meritorním rozhodnutí věci. 37. Nejvyšší soud proto již na základě shora rozvedených skutečností a z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 55 Tmo 9/2014, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, soudu pro mládež, ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 2 Tm 23/2009, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 265 l odst.1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, soudu pro mládež, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť již jeho postupem bylo založeno chybné rozhodnutí ve věci. 38. Vzhledem k tomu, že po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů se daná trestní věc vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, na němž bude, aby se zabýval nejen všemi otázkami uvedenými v předchozí části odůvodnění tohoto usnesení, ale i argumentací obviněného mladistvého obsaženou již v jeho odvolání, bylo by za této situace bezpředmětné a zároveň i předčasné, aby se Nejvyšší soud dalšími shora uvedenými dovolacími výhradami obviněného mladistvého, jež podřadil pod další čtyři důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d), e), g) a h) tr. ř., v řízení o dovolání jakkoli dále zabýval. Již na nalézacím soudu ovšem bude, aby se se všemi těmito výhradami obviněného mladistvého zevrubně vypořádal (určitou inspirací v tomto směru mu může být podrobné vyjádření státního zástupce zmíněné shora v odstavcích 17. a 18.) a v případě, že jej opět shledá vinným ve smyslu podané obžaloby a bude zvažovat uložení přiměřeného trestního opatření pečlivě se zabýval (mimo jiné) i otázkou, zda je namístě ukládat mu souhrnné trestní opatření, jak učinil svým posledním rozsudkem, či nikoliv. Jak již bylo shora uvedeno, odvolací soud totiž svým rozsudkem právě výrok o uloženém souhrnném trestním opatření zrušil, aniž by ovšem v jeho odůvodnění vůbec vysvětlil, z jakého důvodu tak učinil. 39. Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soud, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (srov. § 265s odst. 1 tr. ř.). A jelikož napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného obviněným mladistvým, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (srov. § 265s odst. 2 tr. ř.). 40. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním obviněného a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání. 41. Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle § 265 l odst. 4 tr. ř. platí, že Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. . V dané věci však předseda senátu dovolacího soudu před meritorním rozhodnutím o podaném dovolání vyhověl (opakovanému) podnětu obhájce obviněného mladistvého a jak již bylo uvedeno výše v odstavci 15. samostatným usnesením ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 Tdo 1765/2016-52, podle § 265o odst. 1 tr. ř. výkon trestního opatření odnětí svobody obviněnému mladistvému přerušil a následně vydal příkaz, aby byl z jeho výkonu propuštěn na svobodu. Důvod pro rozhodnutí podle § 265 l odst. 4 tr. ř. proto odpadl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 4. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.