8 Tdo 1661/2016
Datum rozhodnutí: 15.03.2017
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, § 131 tr. ř., § 120 odst. 3 tr. ř., § 15 tr. zákoníku, § 9a tr. ř.



8 Tdo 1661/2016-41

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2017 o dovolání obviněného R. J. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 3 To 544/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 41/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá .
Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 8 T 41/2014, byl obviněný R. J. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným tak, že
sám a vlastním jménem nebo jménem své manželky OSVČ L. J., rozené P., dříve K. - Autoservis Měnín, IČ: 88034551, se sídlem Měnín č. p. 396, okres Brno-venkov (dále Autoservis Měnín ) na základě plné moci ze dne 1. 9. 2011 a generální plné moci ze dne 3. 9. 2011, vědom si neschopnosti v budoucnu plnit všechny své finanční závazky vzniklé z předchozích obchodních případů,
1) dne 14. 8. 2011 v M., objednal a dne 14. 9. 2011 odebral zboží od společnosti Weldtech, v. o. s., předmětné zboží, konkrétně elektrickou svářečku, použil pro svoji podnikatelskou činnost, vystavenou fakturu neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 20.880 Kč,
2) v období 1. 9. 2011 až 5. 1. 2012 v B., objednal a odebral zboží od společnosti Auto Kelly, a. s., se sídlem U Tvrze č. p. 65, Praha 10, předmětné zboží, konkrétně autodíly a dílenské vybavení, použil pro svoji podnikatelskou činnost a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 337.153 Kč,
3) dne 7. 9. 2011 v M., vylákal pod legendou dovozu motorového vozidla Citröen Berlingo ze zahraničí na J. K. v B., trvale bytem N., N., finanční zálohu, objednané vozidlo v dohodnutém termínu nedodal ani neučinil žádné kroky k jeho dodání a peníze použil pro vlastní potřebu, čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši 45.000 Kč,
4) v období 5. 9. 2011 až 23. 9. 2011 v M. a v K., okres B.-v., objednal a odebral zboží od společnosti KOVOARTIKL CZ, s. r. o., se sídlem Nová, č. p. 1064, Kuřim, předmětné zboží, konkrétně vybavení autodílny, použil pro svoji podnikatelskou činnost a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 48.142 Kč,
5) dne 10. 9. 2011 v M., vylákal v souvislosti s nikdy neuskutečněným dovozem motorového vozidla Ford Kuga ze zahraničí od M. T., finanční půjčku ve výši 35.000 a 15.000 Kč, které nikdy nevrátil a ani vozidlo nedodal, peníze použil pro vlastní potřebu, čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši 50.000 Kč,
6) dne 13. 9. 2011 v M., objednal a odebral zboží od společnosti LUXART, s. r. o., se sídlem Měnín č. p. 263, předmětné zboží, konkrétně výpočetní techniku, použil pro svoji podnikatelskou i soukromou činnost a vystavenou fakturu neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 20.364 Kč,
7) v období 13. 9. 2011 až 12. 10. 2011 v M., objednal a odebral zboží od společnosti Longway Czech, s. r. o., se sídlem Příkop 838/6, Brno, předmětné zboží, konkrétně autodíly, použil pro svoji podnikatelskou činnost a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 64.310 Kč,
8) v období 26. 9. 2011 až 9. 12. 2011 v M., objednal a odebral zboží od společnosti RECA, s. r. o., se sídlem Olomoucká č. p. 36, Brno, předmětné zboží, konkrétně autodíly a dílenské vybavení, použil pro svoji podnikatelskou činnost a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 179.446 Kč,
9) v období 26. 10. 2011 až 10. 11. 2011 v M., vylákal pod legendou dovozu motorového vozidla Škoda Octavia ze zahraničí od Mgr. R. P. (roz. M.), finanční zálohu, objednané vozidlo v dohodnutém termínu nedodal a peníze použil pro vlastní potřebu, čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši 155.000 Kč,
10) dne 6. 12. 2011 v M., vylákal od J. U., trvale bytem T., S., finanční zálohu ve výši 32.000 Kč na opravu motorového vozidla KIA K2500, tuto opravu neprovedl a finanční zálohu použil pro vlastní potřebu, čímž jmenovanému způsobil celkovou škodu ve výši 32.000 Kč,
11) v období 30. 12. 2011 až 31. 8. 2012 v M., objednal a odebral zboží od společnosti Mewa Textil-Service, s. r. o., se sídlem Družicová 992/23, Praha 6, v hodnotě 7.500 Kč, předmětné zboží, konkrétně dílenské vybavení, použil pro svoji podnikatelskou činnost a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 7.500 Kč,
12) v období 19. 1. 2012 až 26. 3. 2012 v B., vylákal pod smyšlenou legendou již schválené půjčky u bankovního domu a navýšení dostatečného zůstatku na účtu od J. F. v B., trvale bytem H., B.-s.-S. B., finanční hotovost, kterou v dohodnutém termínu čtrnácti dní nevrátil a použil pro vlastní potřebu, čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši 252.000 Kč,
13) v období 1. 2. 2012 až 7. 2. 2012 v O., vylákal pod legendou dovozu motorového vozidla Škoda Octavia ze zahraničí od Doc. PhDr. P. K., Ph.D., v O., trvale bytem M., O.-S. B., finanční zálohu ve výši 130.000 Kč, kdy objednané vozidlo v dohodnutém termínu nedodal a peníze použil pro vlastní potřebu, čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši 130.000 Kč,
14) v období 1. 3. 2012 až 31. 8. 2012 si v M. K. pronajal prostory k podnikání v areálu společnosti M. Ř., kdy za předmětný pronájem složil při podpisu smlouvy pouze kauci ve výši 10.000 Kč, další předepsané nájmy a spotřebovanou energii nehradil, přičemž dne 2. 5. 2012 písemně vypověděl nájemní smlouvu, ale místo využíval do konce měsíce května, a tím způsobil shora uvedené společnosti škodu 63.000 Kč představující neuhrazené nájemné a zálohy za služby za měsíce březen, duben a květen roku 2015,
15) v období 8. 3. 2012 až 24. 3. 2012 v M., objednal a odebral zboží od společnosti Autocora, obchodní spol. s r. o., se sídlem Přátelství 845/550, Praha-Uhříněves, předmětné zboží, konkrétně autodíly, použil pro svoji podnikatelskou činnost a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 59.263 Kč,
16) v období 26. 3. 2012 až 5. 4. 2012 v M. K., objednal u společnosti NEDO, spol. s r. o., se sídlem Nad Klínkem č. p. 83, Ivančice, zemní práce spočívající ve snížení terénu a zaštěrkování parkovací plochy u pronajaté autodílny v M. K. a přestože tyto práce byly z větší části provedeny, tak neuhradil vystavenou zálohovou fakturu ze dne 26. 3. 2012 na částku 50.000 Kč ani žádné jiné finanční prostředky, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 50.000 Kč,
17) v období 1. 5. 2012 až 18. 5. 2012 v Č., okres B., objednal a odebral práce od společnosti P. O. - zahradnictví Garso, kdy předmětné stavební práce byly provedené na rekonstrukci rodinného domu na adrese Č., okres B. a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 22.176 Kč,
18) v období 20. 5. 2012 až 22. 5. 2012 v Č., okres B., objednal a odebral zboží od společnosti Tišnovská dřevovýroba, s. r. o., se sídlem Brněnská č. p. 276, Tišnov, v hodnotě 98.700 Kč, předmětný stavební materiál použil na rekonstrukci rodinného domu na adrese Č., okres B. a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 98.700 Kč,
19) v období 23. 5. 2012 až 25. 5. 2012 v M., objednal a odebral materiál od společnosti Rosa, s. r. o., se sídlem Drásov č. p. 125, který použil při rekonstrukci pronajatého rodinného domu na adrese Č., okres B. a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 7.863 Kč,
20) v období 10. 6. 2012 až 25. 7. 2012 v Č., okres B., objednal a odebral materiál a práci od společnosti Anatis, s. r. o, se sídlem Komenského č. p. 50, Boskovice, kdy předmětný stavební materiál použil a práce spotřeboval při rekonstrukci rodinného domu na adrese Č., a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 48.420 Kč,
21) v období 11. 6. 2012 až 25. 6. 2012 v Č., okres B., objednal a odebral zboží od společnosti M., s. r. o., K., se sídlem B., K., předmětný stavební materiál použil na rekonstrukci rodinného domu na adrese Č., a vystavené faktury s výjimkou částky ve výši 2.750 Kč neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 132.687 Kč,
22) v období 14. 6. 2012 až 27. 6. 2012 v M., vylákal pod legendou dovozu motorového vozidla Škoda Octavia a smykového nakladače Bobcat ze zahraničí od J. Š., finanční zálohu ve výši 105.500 Kč, objednaná vozidla v dohodnutém termínu nedodal a peníze použil pro vlastní potřebu, čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši 105.500 Kč,
23) v období 27. 6. 2012 až 6. 7. 2012 v Č., okres B., objednal a odebral materiál a práci od společnosti Aspirant, s. r. o., se sídlem Potoční č. p. 127, Blansko-Klepačev, v hodnotě 35.403 Kč, kdy předmětný stavební materiál, použil na rekonstrukci rodinného domu na adrese Č., a vystavené faktury neuhradil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu ve výši 35.403 Kč,
24) dne 3. 8. 2011 L. K., uzavřela v B. smlouvu o zřízení Expert konta u Volksbank CZ, a. s., (nyní Sberbank, a. s.), pro potřeby autoservisu v obci M., včetně internetbankingu a vydání platební karty, přičemž součástí tohoto konta, po splnění podmínek banky, bylo možné využít i kontokorentní úvěr a následně veškeré údaje předala obžalovanému, který dne 22. 2. 2012, vybral finanční hotovost 40.000 Kč z bankomatu GE Money bank na ulici L. v B., kdy následně dlužnou částku neuhradil, čímž nástupnické společnosti Šestý uzavřený investiční fond, a. s., se sídlem Moravská 187/34, Praha 2, způsobil škodu ve výši 40.000,- Kč,
čímž způsobil škodu v celkové výši 2.050.911 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 61 T 17/2010, ze dne 9. 2. 2011, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2011, odsouzen pro zločin podvodu podle § 209 odstavec 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let.

2. Za shora popsaný zločin byl obviněný podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Soud prvního stupně rozhodl též o další části trestného jednání, které obviněnému obžaloba kladla v bodech 1) a 25) za vinu, zprošťujícím výrokem podle § 226 písm. b) a c) tr. ř. Dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 3 To 544/2015, rozhodl o odvoláních, která proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný R. J., manželka obviněného L. J. a poškozený J. U. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného a jeho manželky L. J. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o náhradě škody ve vztahu k poškozeným J. U. a společnosti Auto Kelly, a. s., a v rozsahu tohoto zrušení podle § 259 odst. 3 tr. ř. uvedené poškozené podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozeného J. U. podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

5. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu obviněný R. J. podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti dílčím útoků pod body 10) a 24) rozsudku soudu prvního stupně, vytkl nesprávnost výše způsobené škody, a vznesl výhrady i proti nesrovnalostem v popisu dílčího útoku v bodě 14), a brojil proti výroku o náhradě škody.

6. Námitkami směřujícími proti dílčímu útoku pod bodem 10) obviněný vytýkal, že z jeho popisu nevyplývají skutkové okolnosti týkající se vědomostní a volní složky jeho jednání, z nichž by bylo možno učinit právní závěr o jeho zavinění ve formě úmyslu, neboť z něho neplyne, že by neměl již na počátku svého jednání vůli opravu provést, resp. že počítal, že ji neprovede. Existence úmyslu tak podle něj nebyla prokázána a nebylo vyvráceno, že nemohl provedením opravy splnit svůj závazek o opravě automobilu poškozeného J. U., který uvedl, že viděl, jak na opravě auta pracuje nějaký chlap . 7. Podle obviněného není správný popis dílčího útoku v bodě 14) výroku o vině rozsudku prvního stupně, protože nájemní smlouvu obviněný neuzavřel se společností M. Ř., ale podle odůvodnění rozsudku se jednalo o podnikající fyzickou osobu. Rovněž namítal, že smlouvu v tomto případě nepodepisoval on, ale jeho manželka. Za chybné považoval i uvedení doby březen až květen 2015, během níž měl prostory sloužící k podnikání užívat a způsobit tak škodu. 8. K bodu 24) obviněný namítal, že nenaplňuje znaky trestného činu podvodu, neboť z něj vyplývá pouze to, že poté, co mu manželka předala soudem blíže nespecifikované údaje o účtu zřízeném u Volksbank CZ, obviněný vybral z něj prostřednictvím bankomatu částku 40.000 Kč, kterou bance nevrátil. Z tohoto popisu však není zřejmé, jakým způsobem měl uvést banku v omyl a zda je dána příčinná souvislost mezi případným omylem banky a způsobenou škodou, a ve skutkovém zjištění podle obviněného chybí okolnost svědčící o vzniku škody. Pouhá skutečnost, že obviněný vybral z bankovního účtu uvedenou finanční částku, není důvodem vzniku škody, neboť možnost výběru prostředků z účtu je základním právem v rámci smlouvy o účtu ve smyslu § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Za nesprávné skutkové zjištění obviněný považoval soudem zvažovaný kontokorent, když v něm chybí jednak konkretizace, zda byl obviněným kontokorent využit či ne, jednak i popis okolností, z nichž by bylo možno učinit právní závěr o existenci úmyslu obviněného ve smyslu § 15 tr. zákoníku a o jeho formě. 9. Vůči výroku o náhradě škody obviněný vytýkal neexistenci společnosti Autocora s. r. o., a proto mu neměla být uložena povinnost této společnost zaplatit částku 59.263 Kč. Podle obviněného je chybný i součet celkové škody u všech dílčích útoků, který nečiní částku 2.050.911 Kč, ale jen 2.004.807 Kč. 10. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 3 To 544/2015, v části, v níž odvolací soud zamítl jeho odvolání, a jakož i navazující rozhodnutí, a aby přikázal Krajskému soudu v Brně podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc znovu projednat a rozhodnout, eventuálně, aby Nejvyšší soud po zrušení postupem podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl. 11. V doplňku dovolání obviněný navíc navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 9a tr. ř. předložil Soudnímu dvoru Evropské unie jako předběžnou otázku platnost a výklad aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Evropské unie, a to konkrétně ve vztahu k Rámcovému rozhodnutí Rady ze dne 28. 5. 2001 o potírání podvodů a padělání bezhotovostních platebních prostředků, ve vztahu k útoku popsanému pod bodem 24) výroku o vině. 12. K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který sice přisvědčil dovolateli, že skutky pod body 10) a 24) měly být lépe popsané, avšak i přes to připustil, že pro závěr o dovození podvodného úmyslu uvedené okolnosti postačují, a to zejména s ohledem na rozsáhlejší pokračující charakter trestné činnosti páchané větším množstvím útoků a upřesnění konkrétních údajů v odůvodnění rozsudku. Vzhledem k povaze spáchaných dílčích útoků poukázal ve skutkovém zjištění na obecně formulovanou návětu vědom si neschopnosti plnit všechny své finanční závazky , což dokresluje i okolnosti, za nichž byl spáchán dílčí útok pod bodem 24), a s tímto vědomím se tedy dovolatel dopustil i jednání v bodě 10) rozsudku nalézacího soudu. V jeho popisu je však úmysl obviněného zřejmý z formulace vylákal finanční částku 32.000 Kč od poškozeného J. U., neboť kdyby opravu provést chtěl, nejednalo by se o vylákání zálohy. Ohledně bodu 24) rozsudku nalézacího soudu pak citované návětí přiléhavě popisuje myšlenkový stav dovolatele v okamžiku výběru peněz, a to jeho vědomí, že peníze čerpá, aniž by byl schopen je bance vrátit. Státní zástupce poukázal na rozhodnutí č. 45/1996 Sb. rozh. tr., ze kterého usuzoval, že podvodné jednání může spočívat právě ve výběru peněz z nekrytého účtu. Na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2004, ve věci sp. zn. 8 Tdo 332/2004, měl za to, že se tak může stát i platební kartou z běžného účtu, s čímž vyslovil souhlas i Ústavní soud svým usnesením ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 111/04. 13. Státní zástupce proto shrnul, že zmíněná neobratnost popisu skutku není takového rázu, aby neumožnila dovodit všechny nezbytné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl dovolatel uznán vinným, a to včetně úmyslného zavinění. Právní posouzení skutku proto považoval za správné a navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. 14. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno právnímu zástupci obviněného, který k němu do doby konání neveřejného zasedání žádné připomínky nevznesl. III. K přípustnosti a dalším formálním náležitostem dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací poté, co shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), zkoumal, zda bylo uplatněno v souladu se zákonným vymezením dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z dovolacích důvodů zakotvených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. může být napadené rozhodnutí podrobeno věcnému přezkumu. 16. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obsahu podaného dovolání a též i vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten lze použít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, tedy že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912).

17. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání podle tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. IV. K výhradám proti popisu skutku 18. Nejvyšší soud nejprve ve vztahu k výhradám obviněného, které zaměřil proti dílčím útokům výroku o vině v bodech 10), 14) a 24) považuje za nutné zmínit, že jimi brojil zčásti proti tomu, že uvedené skutky nejsou dostatečně popsány tak, aby v bodech 10) a § 24) bylo možné učinit závěry o naplnění subjektivní stránky, a v bodě 14), poukázal na nepřesnosti v označení poškozeného, které nekoresponduje s tím, co bylo uvedeno v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. 19. Náležitosti výroku rozsudku vydaného v řízení před soudy, jímž byl obviněný uznán vinným, upravuje ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., podle kterého popis skutku ve skutkové větě výroku o vině musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Soud prvního stupně při popisu skutku nepostupuje zcela podle ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., jestliže neuvede, v čem spočívá objektivní a subjektivní stránka trestného činu (skutková věta tedy neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu), jímž byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 5 Tdo 426/2006). 20. Za situace, kdy dovolatel namítá, že v dané věci nedošlo z jeho strany k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestnému činu podvodu, jejíž existenci je třeba dovozovat právním posouzením ze skutkových zjištění, nejedná se o pouhé procesní pochybení a o námitku směřující vůči skutkovým zjištěním, nýbrž o výhrady vůči právnímu posouzení skutku popsaného ve výroku o vině.

21. Z těchto důvodů Nejvyšší soud k tvrzením obviněného dotýkajících se toho, že jen správné skutkové zjištění může být dostatečným podkladem pro správnost právních závěrů, považuje za nutné uvést, že ve skutkové větě rozhodnutí musí být výslovně obsaženy znaky skutkové podstaty tak, aby samotný skutek mohl se zřetelem k ní, tedy k jejímu zákonnému vymezení, co do své účinnosti obstát (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. IV ÚS 386/2000, ze dne 29. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/2002, nebo 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/2004). Proto pro spolehlivé zhodnocení adekvátnosti právního posouzení je rozhodující skutek v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně vyjádřený v odůvodnění jeho rozhodnutí a odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Podle judikatury Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 182/2004), by však ani zhojení vady skutkové věty cestou odůvodnění nebylo na místě, pokud by se nejednalo o bližší rozvedení výroku v odůvodnění, nýbrž o konstatování něčeho (znaku skutkové podstaty), co v samotném výroku uvedeno není. Odůvodnění rozhodnutí je nutno pojímat jako vyložení (demonstraci) myšlenkových úvah, jež vedly k výroku rozhodnutí, přičemž právě v něm (ve skutkové větě) musí být znaky skutkové podstaty výslovně obsaženy tak, aby samotný výrok mohl se zřetelem k ní, tedy k jejímu zákonnému vymezení, co své určitosti obstát.

22. Jestliže se z těchto hledisek posoudí popis dílčích útoků v bodech 10), 14) a 24), jak jsou výše uvedeny, je třeba zmínit, že jakkoliv bylo možné přisvědčit argumentaci obviněného v tom smyslu, že tento popis včetně návěty vztahující se ke všem 24 dílčím útokům tohoto jednoho pokračujícího skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně není zcela výstižný a nepochybně by mohly být skutkové okolnosti formulovány pregnantněji, na druhé straně je třeba konstatovat, že skutková věta s jeho poměrně podrobným odůvodněním dále doplněným zejména soudem druhého stupně, podává dostatečný popis trestného jednání obviněného, a to k jednotlivým znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. 23. Nejvyšší soud se zřetelem na obviněným uplatněné námitky považuje za nutné podrobněji zdůraznit, že soud prvního stupně v úvodu skutkové věty uvedl [obviněný] vědom si neschopnosti v budoucnu plnit všechny své finanční závazky vzniklé z předchozích obchodních případů, tak přesto . Toto návětí, jímž se snažil zkrátit skutkovou větu svého výroku o vině obsahující 24 dílčích útoků, rozvedl a vysvětlil v odůvodnění rozsudku, a to konkrétně na straně 23, kde zmiňoval povahu celkového jednání obviněného v rámci jednoho pokračujícího skutku. Mimo jiné poukázal i na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 61 T 17/2010, jímž byl obviněný odsouzen též za podvodné jednání (opětovně si odebíral různé zboží, vybíral zálohy na dovoz vozidel ze zahraničí, případně si půjčoval finanční hotovost), a to proto, aby zdůraznil, že obviněný neměl dostatek finančních prostředků a nebyl proto objektivně schopen slibované splnit a peníze uhradit, čímž vysvětloval subjektivní vztah v němž obviněný jednal, včetně jeho pohnutky resp. motivace k tomu, aby podvodně a se záměrem se obohatit poškozené uváděl v omyl ohledně svých majetkových poměrů (viz strana 22 a 23). Na tyto úvahy navázal odvolací soud, který též k otázce subjektivní stránky dodal, že obviněný začal páchat trestnou činnost pouhé dva měsíce poté, co vykonal předchozí nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 48 T 8/2008, za několikanásobné trestné činy podvodu a krátce poté, co mu byl vyhlášen další, a to již zmiňovaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 61 T 17/2010, kterým byl opět uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jímž způsobil škodu v celkové výši 13.203.363 Kč, což má význam zejména proto, že obviněný byl těmito rozhodnutími zavázán k náhradě škody ve výši téměř devíti milionů Kč vůči deseti poškozeným (viz strany 12 až 13 rozsudku soudu druhého stupně).

24. K jednotlivým obviněným namítaným nedostatkům ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 10) soud prvního stupně na straně 14 rozsudku shrnul, že ze skutkových zjištění plyne, že obviněný vylákal od poškozeného J. U. zálohu za opravu automobilu, kterou nemínil provést a jíž také neprovedl. Naopak došlo k demontáži a následnému znehodnocení vozidla, jež obviněný poškozenému neopravené vrátil až po uplynutí dlouhé doby a po urgencích poškozeného. Těmito skutečnostmi soud doplnil méně výstižné vyjádření popisu skutku tak, že společně s tímto odůvodněním, je zřejmé, že obviněným vytýkaný nedostatek subjektivních okolností není opodstatněný, protože ty jsou v potřebné míře objasněny a prokázány dostatečně provedeným dokazováním. Tím byl toliko doplněn popis skutku, v němž skutkový podklad pro subjektivní stránku neabsentoval zcela, ale byl vyjádřen jen velmi stručně (nenastala v tomto případě situace předpokládaná v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2007, sp. zn. IV. ÚS 434/2007). 25. U dílčího útoku pod bodem 24) soud prvního stupně sice v jeho popisu uvedl, že obviněný měl možnost využít i kontokorentní úvěr, což rozvedl i v odůvodnění na straně 22, odvolací soud však vysvětlil, že se o využití povoleného kontokorentu nejednalo, protože šlo o vybrání finanční hotovosti z účtu, na kterém ve skutečnosti již žádné finanční prostředky nebyly (strana 12 rozsudku soudu druhého stupně). Pro tento svůj závěr vycházel odvolací soud správně z dostupného spisového materiálu, konkrétně z výpisu z účtu (č. l. 609, 610), ze kterého dovodil, že v období od 1. 2. 2012 do 22. 2. 2012 byly finanční prostředky z předmětného účtu opakovaně vybírány i na něj vkládány. Dne 20. 2. 2012 byla provedena platba z účtu ve výši 40.000 Kč a dne 22. 2. 2012 je zaúčtován také výběr z bankomatu ve výši 40.000 Kč. Tím považoval za vyvrácené tvrzení obviněného, že o nulovém stavu účtu nevěděl. Odvolací soud doplnil podle výsledků provedeného dokazování okolnosti, z nichž vyplynulo, že obviněný věděl, že na účtu jím vybírané finanční prostředky nejsou, protože i pokud by banka účtovala výběr z bankomatu až následující den, podle výpisu z účtu by obviněný z bankomatu vybíral 21. 2. 2012 (ve výpisu z účtu je uvedeno jako datum výběru 22. 2. 2012), přičemž platba ve výši 40.000 Kč je datována již 20. 2. 2012, tentýž den je také účtován vklad v hotovosti 5.000 Kč. Úmysl odvolací soud dovodil z celkového jednání obviněného, na které bylo nutno nahlížet jako na celek a jako na systematické a dlouhodobé páchání trestné činnosti spočívající v podvádění poškozených různou formou za účelem vylákání finanční prostředků či zboží, které následně nebylo zaplaceno. Uváží-li se na podkladě těchto blíže rozvedených skutečností vlastní popis dílčího útoku pod bodem 24), není pochyb o tom, že obviněný jednal za podmínky, kdy věděl, že na účtu peníze ve vybírané částce nejsou k dispozici. 26. Pokud obviněný vytýkal nedostatky popisu skutku v bodě 14), šlo jen o nepřesnosti, které soudy obou stupňů v odůvodnění vysvětlily, a protože i obviněný je sám označoval jen za chybně či nepřesně uvedené, svědčí to o správnosti závěru, že se jedná o písařské vady, nikoliv o obsahové nedostatky.

27. V těchto souvislostech Nejvyšší soud nezjistil vady v popisu skutku, proti kterým obviněný brojil, ale jen neúplnosti v popsaných zjištěních, která jsou s potřebným rozvedením v odůvodnění rozsudků obou stupňů mnohem obsažnější, než jak tvrdil obviněný. Zásadně je uvedený popis dostačující pro závěr, že obviněný naplnil znaky pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. V. K výhradám o nesprávnosti právního posouzení 28. Zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a způsobí takovým jednáním značnou škodu. 29. Jestliže obviněný ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 10) namítal nedostatek vědomostí a volní složky k zavinění tohoto činu ve formě následku, je třeba nad rámec již shora uvedeného zmínit, že zmíněné výhrady obviněného nejsou opodstatněné, protože jak již bylo naznačeno, skutková zjištění včetně odůvodnění tohoto dílčího útoku dávají potřebný podklad pro závěr o tom, že obviněný jednal v úmyslu, jak vyžaduje z hlediska subjektivní stránky povaha tohoto trestného činu. 30. Soud prvního stupně s ohledem na to, že obviněný se uvedeného trestného jednání dopustil v rámci jednoho pokračujícího skutku (srov. § 116 tr. zákoníku), ohledně něj učinil závěr, že jej obviněný spáchal v nepřímém úmyslu (viz stranu 23 rozsudku). O ten se podle § 15 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zákoníku jedná, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. 31. S ohledem na námitky obviněného směřující proti zavinění, je třeba též uvést, že tento závěr o jeho zavinění je výsledky provedeného dokazování dostatečně objasněn a z činu obviněného je zřejmý jeho vnitřní vztah k následku jeho jednání, jenž spočíval u poškozeného J. U. [bod 10) ]ve vzniku škody konkrétně tím, že provedení generální opravy vozidla bylo jen předstíraným záměrem k tomu, aby od poškozeného vylákal ve dvou splátkách celkem částku 32.000 Kč, aniž však jakkoli začal v době, kdy měl toto vozidlo k dispozici generální opravu motoru realizovat. O jeho záměru jen peníze vylákat, svědčí i způsob, jakým se na konkrétní dotazy poškozeného, kdy si bude moci vozidlo po opravě odebrat, vymýšlel různé nepravdivé výmluvy, proč tak učinit nelze. Vozidlo opraveno nebylo od 6. 12. 2011 až do 25. 4. 2012, stálo na jiném místě, a navíc bylo zčásti demontované. Subjektivní stránka obviněného jako psychický vztah nebylo sice možno přímo pozorovat, avšak byla správně shledána ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo (srov. č. 19/1971 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek). Byla dovozena nepřímo z okolností objektivní povahy, a soudy podle zásad logického myšlení usuzovaly na vnitřní vztah obviněného k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem [srov. například zprávy Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, a ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76 (uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12]. 32. Nejvyšší soud, jak již plyne ze všech shora uvedených skutkových skutečností i právních úvah, z podnětu dovolání obviněného a jím vyslovených pochybností a s ohledem na to, že jednal i v bodě 10) s vědomím, že není schopen v budoucnu plnit své finanční závazky vzniklé z předchozích případů, uvedl v omyl i poškozeného J. U.. Ze všech uvedených důvodů proto obviněný, který jednal v nepřímém úmyslu uvedený následek způsobit, naplnil po stránce subjektivní podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku u tohoto dílčího útoku znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jak soudy zcela správně rozhodly.

33. Obviněný v dovolání brojil i proti závěrům o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku pod bodem 24), zejména že nebyl naplněn znak omylu, a přitom se dovolával občanskoprávní úpravy smlouvy o účtu podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s tím, že ke vzniku škody nedošlo.

34. K těmto výhradám obviněného Nejvyšší soud mimo okolnosti již výše rozvedené připomíná, že omylem je rozpor mezi představou a skutečností. Jde o něj i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. O uvedení v omyl jde tehdy, když pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Tento znak předpokládá, že pachatel sám jiné osobě předkládá okolnosti, jež jsou v rozporu se skutečností. Uvedení v omyl se může stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci. 35. Nejvyšší soud zmiňuje, že má-li být trestný čin podvodu spáchán s využitím omylu (nebo neznalosti všech podstatných skutečností) právnické osoby, musí jednat v omylu (resp. s uvedenou neznalostí) fyzická osoba, která je nebo by byla v dané věci oprávněna učinit příslušný právní úkon spojený s majetkovou dispozicí jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. 8 Tz 136/2006 (uveřejněné pod č. 5/2002-I. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu)]. S ohledem na konkrétní okolnosti v projednávané věci je vhodné zmínit, že z výpisu z účtu zřízeného smlouvou o zřízení Expert konta u Volksbank CZ, a. s., včetně internetbankingu a vydání platební karty, z něhož obviněný dne 22. 2. 2012 vybral finanční hotovost 40.000 Kč z bankomatu, následně dlužnou částku neuhradil, na č. l. 609 až 610 vyplývá, že v průběhu února roku 2012 bylo na předmětném bankovním účtu prováděno vícero bankovních operací. Dne 20. 2. 2012 je na výpisu z účtu zaznamenána platba ve výši 40.000 Kč ve prospěch účtu č. ..... Dne 22. 2. 2012 je zaúčtován výběr z bankomatu GEMB LIDICKA 227, kterou bylo vybráno taktéž 40.000 Kč. Jak dovodily soudy a upřesnil zejména soud druhého stupně, obviněný provedením těchto finančních operací zneužil automatizovaný systém banky, který mu chybně umožnil vybrat si finanční hotovost, i když už zůstatek na účtu reálně takové výše nedosahoval. Obviněný se tak vůči bance dostal do pozice dlužníka.

36. Nejvyšší soud se v návaznosti na popsanou námitku s ohledem na zmíněný průběh činu v zásadě ztotožňuje s názorem obviněného, že bankomat, jehož prostřednictvím byl proveden výběr peněz, jako neživý předmět není nadán vůlí ani rozumovými schopnostmi, tudíž ani nemohl být uveden v omyl nebo nemohlo být využito jeho omylu. Tento systém ovšem v žádném omylu nejednal ani proto, že zadanou operaci provedl zcela podle stanovených podmínek, tedy ve smyslu své funkce správně. K omylu však došlo na straně zaměstnanců předmětné banky, kteří provedli úkony spojené s možností si peníze z bankomatu vybrat, resp. uvedený systém nastavili. Tím určili postup, případně cestu při manipulaci účetních operací při výběrech peněz z bankomatu, z něhož lze vybírat zásadně jen tehdy, jsou-li na předmětném účtu potřebné částky. Tito anonymní pracovníci banky nastavením sytému realizovali jednotlivé operace tak, že nepředpokládali, že bude tento systém zneužit i v situaci, kdy na účtu již žádné peníze nejsou, o čemž obviněný s ohledem na všechny další okolnosti věděl, zejména o tom, že z účtu nemá co vybírat. V posuzované věci proto pochopitelně nejednala v omylu poškozená banka jako celek, ale příslušní zaměstnanci banky, kteří v souvislosti se zakládáním bankovního účtu vložili určité údaje do automatizovaného počítačového systému banky, na jejichž podkladě pak byly prováděny majetkové dispozice prostřednictvím bankomatu (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1382/2003), který obviněnému vyslal peníze, ač ty se na účtu nenacházely.

37. Na podkladě všech shora popsaných a rozvedených skutečností soudy nepochybily, pokud dospěly k závěru, že obviněný naplnil rovněž i dílčími útoky pod body 1) a 24) všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. 38. Ve vztahu k výroku o vině Nejvyšší soud neshledal vady, jež obviněný v dovolání vytýkal, a proto tento výrok považuje za správný jak po stránce skutkové, tak i právní. VI. K dalším námitkám obviněného 39. Obviněným namítaný nedostatek výroku o náhradě škody, kde soudy uvedly jako poškozenou společnost Autocora s. r. o. , i když podle obviněného tato společnost neexistuje a nikdy neexistovala, je vhodné ze spisového materiálu poukázat na zjištění, že na č. l. 363 se jako poškozený připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v částce 59.623 Kč Autocora obchodní spol. s r. o., IČ 44846967. V dalším obsahu spisového materiálu vystupuje tatáž společnost pod názvem Autocora obchodní spol. s r. o. Přátelství 845/550, Praha 10 Uhříněvěs (č. l. 365, 367 nebo na č. l. 368 či č. l. 370 a následující v zápatí stran). Na č. l. 368 až 423 tato společnost doložila k uvedenému požadavku předmětné listinné podklady, na nichž je logo této společnosti včetně razítek uvedeno. Z výpisu z obchodního rejstříku Nejvyšší soud zjistil vyhledáním identifikačního čísla 44846967, že předmětná společnost byla v rejstříku zapsána od 14. 1. 1994 až do vymazání tohoto záznamu dne 20. 1. 2014 pod názvem AUTOCORA OBCHODNÍ SPOL. s.r.o. (od 20. 1. 2014 v obchodním rejstříku zapsána jako STAHLGRUBER CZ s.r.o.). 40. Z uvedeného je zřejmé, že pokud je ve výroku o vině v bodě 15) AUTOCORA OBCHODNÍ spol. s r. o., IČ: 44846967 , odpovídá to označení tomu, o jakou společnost skutečně jde. Jestliže je ve výroku o náhradě škody v rozsudku soudu druhého stupně tato společnost označena jako Autocora s. r. o. IČ 44846967 se sídlem Přátelství 845/550 Praha Uhříněvěs , je tento název nepřesný, avšak shoduje se IČ i sídlo. Jedná se však pouze o písařské chyby vzniklé nepozorností soudů, které bylo třeba opravit ve smyslu § 131 tr. ř. Uvedené vady však nemají vliv na právní posouzení věci a ani správnost výroku o náhradě škody, byť je zřejmé, že v době, kdy soud prvního stupně rozhodoval, tato společnost pod uvedeným názvem v obchodním rejstříku nefigurovala, ale měla nástupce, a to společnost STAHLGRUBER CZ, s. r. o. Tyto formální nedostatky Nejvyšší soud pro jejich bagatelní povahu nenapravoval.

41. O pochybení, které nemělo vliv na právní posouzení věci, se jednalo i v případě namítaných nepřesností ohledně nájemní smlouvy s poškozeným M. Ř. (č. l. 354 až 357). Soud prvního stupně uvěřil poškozenému, podle kterého dostal smlouvy do ruky obviněný s tím, že ji nechá podepsat manželkou. Tato skutečnost koresponduje s celkovým hodnocením jednání obviněného, jak jej soud prvního stupně provedl na straně 22 a 23 svého rozsudku, podle kterého byl obviněný tím, kdo firmu manželky řídil na základě plných mocí, které mu jeho manželka udělila, a to buď přímo jejím jménem, nebo na svoji vlastní osobu. Skutečnost, že citovanou smlouvu podepsala manželka obviněného tak postrádá významu, jelikož obviněný byl tím, který smlouvu pro své podnikání sjednal a nechal manželkou podepsat.

42. Je skutečností, že soud prvního stupně sečetl škody uvedené u jednotlivých dílčích útoků matematicky nesprávně, když celkový početní součet částek vyčíslených v bodech 1) až 24) škod se nerovná částce 2.050.911 Kč, ale 2.004.807 Kč, jak podotkl v dovolání obviněný. Protože jde o matematický úkon, součet škody uvedených v dílčích útocích 1) až 24), a tedy o početní chybu, je uvedený rozdíl jen nesprávností v tomto součtu. Navíc rozdíl není podstatný pro právní posouzení, protože částka 46.104 Kč, se nikterak nepodílí na závěru o výši škody ve smyslu § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku jako škody značné, za níž se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku považuje škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč, kdežto nejbližší nižší hranicí škody je větší škoda dosahující částky nejméně 50.000 Kč. Obdobně nelze dojít k závěru, že by rozdílná částka 46.104 Kč byla významná z hlediska trestu, jenž byl obviněnému uložen, a to ve smyslu obecných zákonných ustanovení upravujících ukládání trestů (§ 38 a 39 tr. zákoníku). Jelikož nemělo uvedené pochybení vliv na hmotněprávní posouzení věci, Nejvyšší soud mimo jiné i v rámci stability trestního řízení v pravomocných rozhodnutích nespatřoval důvod pro to, aby jinak správné rozhodnutí rušil. 43. Pokud obviněný v dovolání též vznesl (zcela nekonkrétní a ne docela jasný) požadavek k předložení věci jako předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie, neshledal Nejvyšší soud pro takový postup žádné důvody. Předložení předběžné otázky k Soudnímu dvoru upravuje § 9a tr. ř. a podle § 9a odst. 3 tr. ř. se při podávání žádosti k Soudnímu dvoru o rozhodnutí o předběžné otázce řídí příslušnými předpisy upravujícími řízení před Soudním dvorem. Podle článku 267 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie může soud členského státu, jehož rozhodnutí lze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru a požádat ho o rozhodnutí o ní, jestliže potřebuje výklad Smlouvy nebo jiného unijního práva k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout. Vzhledem k tomu, že však soud členského státu nemůže posuzovat platnost právního aktu unijního orgánu nebo právní normy unijního práva, musí vždy požádat o rozhodnutí o předběžné otázce, má-li za to, že právní akt unijního práva je neplatný, neboť jen Soudní dvůr může výlučně rozhodnout o neplatnosti právní normy evropského práva. V nyní projednávané věci však nevyvstává ani jeden z nastíněných problémů, neboť soud při posuzování v této věci nehodnotí žádný právní akt unijního práva a rovněž pro rozhodnutí ve věci nevyvstává potřeba výkladu jakéhokoliv unijního práva. Předložení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie na základě ustanovení § 9a tr. ř. nelze založit na nespokojenosti dovolatele s národní úpravou, případně jeho zájmu dozvědět se názor Soudního dvora na ni.
VII. Závěr
44. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovolání posouzené jako celek bylo nedůvodně, protože napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami. Jelikož tento závěr mohl učinit toliko na podkladě napadeného rozhodnutí a obsahu spisu, dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 3. 2017

JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu