8 Tdo 1593/2015
Datum rozhodnutí: 13.01.2016
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



8 Tdo 1593/2015-16

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 1. 2016 o dovolání obviněné R. T. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 31 To 102/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 111/2013, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné R. T. odmítá .
Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 32 T 111/2013, byla obviněná R. T. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustila tím, že
v době od 21.00 hod. dne 11. 3. 2013 do 7.00 hod. dne 12. 3. 2013 v Č. L., ulici O., v bytě, kde byla na návštěvě u J. B., využila toho, že jmenovaný vlivem únavy a alkoholu usnul, a k jeho škodě odcizila ze stolku v obývacím pokoji volně položený mobilní telefon zn. Nokia Asha 306 v hodnotě 1.900 Kč se SIM kartou s kreditem ve výši 99 Kč, a z peněženky uložené v kalhotách, které byly pověšeny na věšáku v předsíni, odcizila finanční hotovost ve výši 9.000 Kč, tiket Šťastných deset v hodnotě 40 Kč, čímž způsobila jmenovanému škodu v celkové výši 11.039 Kč.

Za tento přečin byla obviněná podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. B. částku ve výši 10.500 Kč.

Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 31 To 102/2014, odvolání obviněné podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle§ 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K těmto důvodům uvedla, že setrvává na svém tvrzení, že skutek, který je jí kladen za vinu, nespáchala, a necítí se jím být vinnou. Na upřesnění dodala, že v hospodě byla s B. M. a Ž. T., kteří za ní přišli, a všichni společně poté odešli do bytu její dcery R. T. Oba jmenovaní svědci, jejichž adresu současně uvedla, mohou tuto skutečnost potvrdit. Pochybení obou soudů obviněná spatřovala v tom, že nesprávně posoudily skutkový stav věci, pokud vzaly za prokázané, že skutek popsaný v obžalobě se stal a že jej spáchala, neboť se tohoto činu nedopustila.

V závěru dovolání obviněná navrhla, aby z výše označených důvodů dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 31 To 102/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 32 T 111/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a aby věc dle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zastupitelství, kterému byl opis dovolání doručen, Nejvyššímu soudu sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovilo souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněné podané obhájcem je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, dovolací soud zkoumal, zda obviněná dovolání opřela o takové skutečnosti, které dopadají na jí označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Dovolání lze podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř.

Ze zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu je zřejmé, že spočívá ve třech různých okolnostech, z nichž první zahrnuje situaci, kdy byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání oprávněná osoba nepodala opožděně, ale včas, odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení), nebo jestliže odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§ 253 odst. 4 tr. ř.), a dále jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou tyto zmíněné důvody, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Na základě obsahu spisu, obviněnou v dovolání vymezených argumentů a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud odvolání obviněné podané proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 254 odst. 1 tr. ř. věcně přezkoumal a na základě tohoto přezkumu dospěl k závěru o nedůvodnosti tohoto řádně podaného opravného prostředku, proto jej podle § 256 tr. ř. zamítl. V důsledku tohoto postupu odvolacího soudu, který neodmítl odvolání obviněné z formálních důvodů, jak předpokládají první ze dvou uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm. l ) tr. ř., mohla obviněná v přezkoumávané trestní věci na jeho základě dovolání podat jen tehdy, pokud by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí shledala konkrétní vady naplňující některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z obsahu podaného dovolání je však zjevné, že obviněná v něm žádný jiný dovolací důvod výslovně neuvedla, ač je tak ve smyslu ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. povinna, neboť podle něho v dovolání musí být vedle obecných a jiných náležitostí rovněž uvedeno, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde nestačí, dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).

Z těchto důvodů, pokud obviněná v dovolání žádný jiný dovolací důvod než podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neuvedla a nejsou splněny ani další podmínky pro uplatnění uvedeného důvodu, nesplnila povinnost vyplývající z ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., a v důsledku toho Nejvyšší soud nemohl posuzovat správnost napadeného rozhodnutí ve smyslu vad, na něž by mohl dopadat některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.

I přes tento závěr však Nejvyšší soud posuzoval obsah dovolání se zřetelem na možnost posoudit dovolání z hledisek obecné povinnosti soudu vyjádřené v ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř., podle kterého se podání vždy posuzuje podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. V rámci této povinnosti by Nejvyšší soud, pokud by v dovolání chyběl konkrétní odkaz na ustanovení zákona, tzn. paragrafu, jenž označuje některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., avšak dovolatel by slovně takový konkrétní dovolací důvod vymezil způsobem, který zákon stanoví, mohl obsahovou správnost takto uvedeného dovolání posoudit. V přezkoumávané věci však Nejvyšší soud, ač takto postupoval, shledal, že obviněná ani tuto povinnost v dovolání nesplnila, neboť ani slovně konkrétní důvod, z něhož by byly patrny vady rozhodnutí, které by naplňovaly některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., neuvedla.

Podstata obviněnou uplatněných námitek spočívala v tom, že oba soudy nesprávně posoudily skutkový stav věci a odsoudily ji za skutek, který nespáchala s odkazem na konkrétní výhrady v dovolání shora konstatované, z nichž však není zřejmé, v čem spatřovala konkrétní pochybení podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů. Lze jen podle tohoto obsahu dovolání zmínit, že vytýkané vady směřují proti soudy učiněným skutkovým zjištěním, což jsou námitky, které nelze podřadit pod žádný ze zákonem v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. vymezených dovolacích důvodů [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 11 Tdo 435/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (uveřejněné pod č. 17/2002 T420 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].

Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že obviněná dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř . uvedenými výhradami nenaplnila, protože ani jednu ze tří alternativ, pro něž lze na podkladě uvedeného dovolacího důvodu dovolání podat, v přezkoumávané věci nedodržela.

Vzhledem ke všem takto popsaným skutečnostem lze shrnout, že námitky obviněné právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a Nejvyšší soud proto dovolání obviněné R. T. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonem stanoveny.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostřed přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 1. 2016

JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu