8 Tdo 1546/2006
Datum rozhodnutí: 20.12.2006
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1546/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy v právní věci nezletilého D. L., vedené u Okresního soudu v Hodoníně - soudu pro mládež pod sp. zn. 3 Rod 26/2005, o dovolání Okresního státního zastupitelství v Hodoníně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - soudu pro mládež ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 4 Rodo 5/2006, t a k t o :

I. Dovolání Okresního státního zastupitelství v Hodoníně se o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní státní zastupitelství v Hodoníně podalo v právní věci nezletilého D. L. návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), a to dohledu probačního úředníka. Návrh odůvodnilo tím, že policejní orgán Policie ČR OŘ SKPV H., pracoviště V. n. M., usnesením ze dne 4. 10. 2005 pod ČTS: ORHO-1432/KPV-TČ-2005 odložil podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. trestní stíhání nezletilého D. L. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., neboť je nepřípustné z důvodu nedostatku věku. Tohoto činu jinak trestného se měl nezletilý dopustit tím, že společně s nezletilým P. J. po předchozí ústní domluvě dne 5. 8. 2005 v odpoledních hodinách poté, co nezletilý D. L. rozbil skleněnou výplň okna na prodejně d. B. T. ve V. n. V., vzniklým otvorem prostrčil ruku a okno takto otevřel, oba jmenovaní pak do prodejny vnikli a následně zde odcizili drogistické zboží, kalkulačky, elektronickou pokladu a finanční hotovost 300,- Kč, čímž způsobili odcizením věcí škodu v částce nejméně 16.859,60 Kč a poškozením zařízení prodejny škodu ve výši nejméně 1.540,- Kč.

Posléze podalo stejné okresní státní zastupitelství v právní věci téhož nezletilého návrh na uložení dohledu probačního úředníka s odůvodněním, že policejní orgán Policie ČR OŘ SKPV H., pracoviště V. n. M., usnesením ze dne 11. 10. 2005 pod ČTS: ORHO-1512/KPV-TČ-2005 odložil podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. trestní stíhání nezletilého D. L. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., neboť je nepřípustné z důvodu nedostatku věku. Činu jinak trestného se měl nezletilý dopustit společně s nezletilými D. L., L. S. a mladistvým P. K. tím, že po předchozí ústní domluvě dne 7. 8. 2005 v odpoledních hodinách nezletilý D. L., D. L. a mladistvý P. K. poté, co odstrčili dřevěnou překližku, nahrazující skleněnou výplň v okně d. B. T. ve V. n. V., oknem vnikli do prodejny, ze které následně odcizili drogistické a další zboží a finanční hotovost, čímž způsobili škodu ve výši 12.672,- Kč, a dne 16. 8. 2005 kolem 19.00 hodin nezletilý D. L., D. L., L. S. a mladistvý P. K. přineseným kovovým páčidlem vypáčili mříž na okně vedoucí do prodejny d. B. T. ve V. n. V., poté rozbili skleněnou výplň okna a vnikli do prodejny, odkud odcizili drogistické a další zboží, přičemž odcizením věcí způsobili škodu ve výši 4.611,20 Kč a poškozením zařízení škodu ve výši 910,- Kč.

V obou případech státní zastupitelství odůvodnilo svůj návrh mimo jiné tím, že chování nezletilého před spácháním činu vykazovalo jisté nedostatky, spočívající v jeho neukázněnosti a konfliktnosti, že rodina, v níž vyrůstá, spolupracuje se školou jen velmi málo, a je proto nutno podstatným způsobem posílit výchovný vliv na nezletilého, vysvětlit mu základní morální hodnoty a vést ho k životu v souladu se zákonem. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně soudu pro mládež ze dne 20. 2. 2006 byly podle § 112 odst. 1 o. s. ř. právní věci spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí a vedeny pod sp. zn. 3 Rod 26/2005.

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně - soudu pro mládež ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 3 Rod 26/2005, bylo u nezletilého D. L. podle § 93 odst. 7 zákona č. 218/2003 Sb. upuštěno od uložení opatření. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že po provedeném dokazování bylo zjištěno, že nezletilý D. L. jakož i nezletilí D. L. a P. J. se dopustili činů jinak trestných, což ostatně nezletilí doznali. Uzavřel však, že již samotné projednání věci před okresním soudem může mít na nezletilé takový vliv, že nebude dalšího opatření ve smyslu § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. třeba. Proto od uložení opatření ve vztahu ke všem nezletilým upustil.

Rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se nezletilých D. L. a D. L. napadlo Okresní státní zastupitelství v Hodoníně odvoláním. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - soudu pro mládež ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 4 Rodo 5/2006, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud, který doplnil dokazování o další zprávy a hodnocení týkající se osoby nezletilého a spolupráce jeho rodičů se školou, po vyložení smyslu dohledu probačního úředníka jako jednoho z opatření uvedených v § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. rozvedl, že převýchova a pozitivní ovlivňování chování nezletilého D. L. jsou zajištěny spoluprací rodiny se školou a dohodnutou speciální pedagogicko-psychologickou péčí v P.-p. p. v H., která je nezbytná a kterou pokládá odvolací soud za účinnější a odbornější, než by bylo možno zajistit dohledem probačního úředníka. Proto rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo upuštěno od uložení opatření nezletilému, potvrdil.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podalo Okresní státní zastupitelství v Hodoníně dovolání. Dovolání je podle státního zastupitelství přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Dovolatel vytkl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Po zevrubném zrekapitulování dosavadních výsledků řízení poukázal především na zúžený rozsah dokazování ve vztahu k osobě nezletilého D. L., a to s ohledem na různé zprávy ohledně jeho chování. Podle jeho názoru by v zájmu úplného zjištění skutkového stavu věci bylo třeba vyslechnout alespoň jednoho z rodičů nezletilého ke zjištění rodinného a výchovného prostředí a dále mělo být rozhodně provedeno aktuální pedagogicko-psychologické vyšetření nezletilého se zaměřením na určení vhodnosti výchovných opatření, která jsou uvedena v ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. V dalších námitkách, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 185/2006, upozornil, že je třeba rozlišovat uložení opatření podle § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a jiné výchovné řešení vůči nezletilému, uložené na základě jiné právní normy. Působení pedagogicko-psychologické poradny, o němž hovoří odvolací soud, se podle něj zaměřuje na chování nezletilého v celém kontextu a širších souvislostech, než činí dohled probačního úředníka, a proto tyto dva instituty nelze zaměňovat. Závěrem upozornil též na nesprávné poučení o dovolání obsažené v rozsudku odvolacího soudu.

Okresní státní zastupitelství v Hodoníně navrhlo, aby dovolací soud podle § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval tím, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné; okolnost, že napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje poučení o tom, že dovolání přípustné není, je zde nerozhodná.

Není od věci připomenout, že ve věcech dětí mladších patnácti let v řízení o dovolání postupuje soud pro mládež podle předpisů upravujících občanské soudní řízení (§ 96 zákona č. 218/2003 Sb.). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, která dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], a jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

V daných souvislostech bylo třeba zabývat se především otázkou, zda rozhodnutí o návrhu státního zastupitelství na uložení opatření podle § 93 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2003 Sb. bylo rozhodnutím ve věci samé.

Pojem věc sama je právní teorií i soudní praxí vykládána jako věc, která je tím předmětem, pro který se řízení vede. Rozhodnutím ve věci samé se pak rozumí rozhodnutí o předmětu řízení, a to ať už se o něm rozhodne pozitivně, či negativně.

V řízení ve věcech dětí mladších patnácti let podle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb. jde o to, aby dítěti mladšímu patnácti let (nadále též nezletilý či dítě), dopustí-li se činu jinak trestného, bylo za splnění zákonných podmínek uloženo některé z taxativně vyjmenovaných opatření; tím je vymezena věc sama. Rozhodnutím ve věci samé pak logicky je rozhodnutí o uložení opatření, upuštění od uložení opatření, jakož i zamítnutí návrhu na uložení opatření. Ve všech těchto případech se postihuje sám předmět řízení, tj. soud se vyjadřuje k otázce, která mu byla k posouzení předložena.

Dovolatel napadl dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno. Protože nepřichází v úvahu ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost dovolání založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má (není založena např. již jen tím, že dovolatel tvrdí splnění této podmínky).

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu možno tedy považovat zejména ta, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných věcech. Otázku posouzení zásadního významu právní stránky je třeba řešit jako otázku předběžnou. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Právě o takovou situaci se v daném případě jedná.

Dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání lze v tomto případě podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř. (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.

Dovolatel mimo jiné poukazoval na rozporné zprávy o chování nezletilého D. L. a vyjádřil přesvědčení, že v zájmu úplného zjištění skutkového stavu věci bylo třeba vyslechnout alespoň jednoho z rodičů nezletilého ke zjištění rodinného a výchovného prostředí a představ rodičů o spolupráci se školou a jejich výchovném působení na syna, a dále že mělo být provedeno aktuální pedagogicko-psychologické vyšetření nezletilého k zaměření na určení vhodnosti výchovných opatření uvedených v § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. (zpráva pedagogicko-psychologické poradny je z měsíce března 2006).

V tomto směru námitky zjevně skutkové povahy představují - jak vyplývá z jejich povahy - označení vad, které mohly mít - kdyby jimi byl rozsudek odvolacího soudu opravdu postižen - za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem nemůže být - jak uvedeno výše - přihlédnuto, nemůže mít rozsudek odvolacího soudu z pohledu těchto námitek po právní stránce zásadní význam.

Na zásadní význam rozsudku odvolacího soudu po právní stránce nelze usuzovat ani z toho, že poté, co sám doplnil dokazování, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým upustil od uložení opatření. Dovolatel vytkl, že soud přiléhavě nepřihlédl k významu a smyslu opatření podle § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2003 Sb. a neřídil se právním názorem obsaženým v judikatuře Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 8 Tdo 185/2006), rozlišujícím uložení opatření podle § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a jiné výchovné řešení vůči nezletilému, uložené na základě jiné právní normy, případně na základě rozhodnutí jiného orgánu či zařízení. Působení pedagogicko-psychologické poradny se zaměří na chování nezletilého v daleko širších souvislostech, než činí dohled probačného úředníka; tyto dva instituty nelze zaměňovat a nelze se domnívat, že působení pedagogicko-psychologické poradny je schopno suplovat práci probačního úředníka.

Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu však vyplývá, že - přihlížeje ke konkrétním osobnostním vlastnostem a charakteristikám nezletilého D. L. - si byl soud jasně vědom rozdílu mezi opatřením, jaké představuje dohled probačního úředníka podle § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2003 Sb. (viz strana 5), a převýchovou a pozitivním ovlivňování chování nezletilého, jak jsou či mohou být zajišťovány spoluprací rodiny se školou a dohodnutou speciální pedagogicko-psychologickou péčí. Zvážil konkrétní zprávy z místa bydliště, hodnocení nezletilého, poznatky o spolupráci rodičů se školou, zprávu P.-p. p. H., d. p. V. n. M., a uzavřel, že účelu zákona, jak je vyjádřen v ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., lze dosáhnout již samotným projednáním věci před soudem. Nejde tedy o to, zda speciální pedagogicko-psychologická péče je, či není způsobilá nahradit dohled probačního úředníka, ale o to, že projednání činu dítěte před soudem je z hlediska sledovaného zájmu postačující.

Právní závěry odvolacího soudu jsou soustředěny ke zcela konkrétnímu skutkovému základu, který prostor pro potřebné zevšeobecnění neotevírá. O existenci dovoláním dotčené právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na rozhodovací činnost soudů vůbec, evidentně nejde (na rozdíl od otázky řešené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 185/2006 či 8 Tdo 1262/2006).

Dovolací soud proto uzavřel, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a dovolání Okresního státního zastupitelství v Hodoníně podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Správné je proto i poučení, které je v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu obsaženo.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 151 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení [§ 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. O náhradě nákladů řízení státu ve smyslu § 95 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. nebylo rozhodováno; pro takové rozhodnutí chybí zákonný podklad, poněvadž nebylo uloženo žádné z opatření uvedených v § 93 odst. 1 tohoto zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková