8 Tdo 1542/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5,6 tr. ř., § 216 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, § 250b odst. 1,4 písm. b) tr. zák., § 211 odst. 1,5 písm. c) tr. zákoníku, § 116 tr. zákoníku



8 Tdo 1542/2016-51

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 o dovolání obviněného M. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně, ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 6 To 117/2014, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 113/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 10. 2013, sp. zn. 2 T 113/2011, byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [pod body 1) až 4)], pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák. [viz body 5), 6)] a zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku [pod bodem 7)], za což mu byl podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: Kooperativě pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Templová 747, Praha 1, IČ 47116617, částku ve výši 388 273 Kč, L. Š., bytem V. Ž., Z., částku ve výši 552 490 Kč, společnosti ESSOX, s. r. o., se sídlem Senovážné náměstí 231/7, České Budějovice, IČ 26764652, částku ve výši 73 700 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození společnost ESSOX, s. r. o., se sídlem Senovážné náměstí 231/7, České Budějovice, IČ 26764652, a L. Š., bytem V. Ž., Z., odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Z. H., bytem L., V. n. M., D. M., bytem Ž., společnost CASPER Consumer Finance, a. s., se sídlem Šafránkova 1, Praha 5, IČ 25103768, odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalším byl obviněný M. P. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky, jimiž měl spáchat dílčí útoky zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost ESSOX, s. r. o., se sídlem Senovážné náměstí 231/7, České Budějovice, IČ 26764652, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti označenému rozsudku podali odvolání obviněný i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti. Odvolání obviněného směřovalo proti odsuzující části rozsudku a všem jeho výrokům, státní zástupce v odvolání podaném v neprospěch obviněného brojil proti zprošťující části rozsudku. Usnesením Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 6 To 117/2014, bylo odvolání obviněného podle § 256 jako nedůvodné zamítnuto. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku, jímž byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce jednak ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. ZT 446/2010, jednak ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. ZT 265/2012, pro skutky tam uvedené, jimiž měl být spáchán zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, a ve výroku o náhradě škody, který byl učiněn podle § 229 odst. 3 tr. ř. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně.

3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný vytýkaného jednání dopustil tím, že:

1) přestože věděl, že se jedná o odcizené vozidlo, od přesně nezjištěné doby disponoval s osobním motorovým vozidlem zn. BMW 525D 560L, černé barvy, v hodnotě 1 091 464 Kč s pozměněným VIN:, přičemž dne 17. 3. 2008 podal na Městském úřadu v Uherském Hradišti, odboru dopravy, žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla, kdy k žádosti předložil padělaný dánský technický průkaz s označením, čímž umožnil registraci a další následné převody tohoto vozidla, rozhodnutím Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru dopravy, ze dne 18. 3. 2008, č. j. OD/27969/08/8974/2008/D-Šk., bylo jeho žádosti vyhověno a byla schválena technická způsobilost osobního automobilu, následně zajistil registraci vozidla na osobu J. K., kterému vozidlo za účelem zajištění pohledávky J. K. vůči němu fiktivně na základě kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2008 prodal, na základě plné moci udělené ze strany J. K. ze dne 9. 4. 2008, poté vozidlo z osoby J. K. na Městském úřadu v Uherském Hradišti, odboru dopravy, odhlásil a toto bylo převedeno na blíže nezjištěnou osobu V. M., následně zajišťoval další převod téhož vozidla s pozměněným VIN, když s jeho vědomím dne 12. 1. 2009 prostřednictvím dalších osob na Městském úřadu ve Veselí nad Moravou, odboru dopravy, č. j. VS/1232/2009-2, bylo žádosti vyhověno a byla schválena technická způsobilost vozidla, dále vydáno osvědčení o registraci vozidla na osobu T. S., který vozidlo fakticky neprovozoval, k vozidlu byl vydán technický průkaz a přidělena registrační značka, když s vozidlem i nadále disponoval M. P., který vozidlo nabízel k prodeji, přičemž na základě úvěrové smlouvy ze dne 5. 2. 2009, kterou sjednal u společnosti Santander Consumer Finance, a. s., pro Z. H., za účelem financování koupě tohoto vozidla v prodejní ceně 830 000 Kč obdržel dne 11. 2. 2009 od této společnosti na svůj účet částku úvěru ve výši 249 000 Kč, se kterou naložil blíže nezjištěným způsobem, předmětné vozidlo prodal Z. H., přičemž jako prodávající převzal od něj současně zálohu ve výši 581 000 Kč, se kterou naložil také blíže nezjištěným způsobem, vozidlo bylo dne 25. 3. 2009 na Z. H. v registru vozidel převedeno a tento také vozidlo dne 5. 2. 2009 převzal, přičemž dne 21. 4. 2009 policejním orgánem Policie ČR bylo vozidlo zajištěno a bylo zjištěno, že toto vozidlo má původní VIN: a bylo dne 6. 11. 2007 odcizeno ve V. na ulici E. v Rakousku osobě A. P., kterému bylo také následně vráceno;

2) přestože věděl, že se jedná o odcizené vozidlo, poté, co sjednal jako údajného žadatele a osobu, na kterou budou úkony směřující k registraci vozidla fiktivně evidovány, M. M., který k vozu neměl žádný vztah, přičemž tomuto přislíbil za toto úplatu, nejprve dne 25. 11. 2008 pod jménem M. M. zajistil technickou a evidenční kontrolu vozu, následně dne 27. 11. 2008 podal na Městském úřadě v Uherském Hradišti, odboru dopravy, žádost jménem žadatele M. M., za účelem schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla zn. PORSCHE CAYENNE S, zelené barvy, s pozměněným VIN, v hodnotě 1 600 000 Kč, kdy k žádosti předložil padělaný italský technický průkaz s označením, čímž umožnil registraci a následné převody tohoto motorového vozidla, rozhodnutím Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru dopravy, ze dne 1. 12. 2008, č. j. OD/98832/08/22238/2008/D-Šk., byla schválena technická způsobilost osobního automobilu, přičemž toto rozhodnutí převzal na jeho žádost a za úplatu M. M., následně bylo vozidlo dne 3. 12. 2008 ze strany blíže nezjištěné osoby vystupující pod jménem M. M. prodáno za částku 1 250 000 Kč společnosti Rovina, a. s., IČ 645 08 510, sídlem Hulín, Kroměřížská 134, přičemž dne 16. 8. 2010 bylo toto vozidlo policejním orgánem zajištěno a bylo zjištěno, že toto vozidlo má původní VIN: a bylo dne 8. 9. 2008 odcizeno ve V. na ulici N. v Rakousku společnosti STF Immobilienhandels GmbH, Neukräftengasse 40, Vídeň, Rakousko;

3) přestože věděl, že se jedná o odcizené vozidlo, od přesně nezjištěné doby disponoval s osobním motorovým vozidlem zn. TOYOTA LAND CRUISER 120 Diesel 3.0 D-4D, šedé barvy, v hodnotě 550 000 Kč s pozměněným VIN:, přičemž nejprve dne 17. 12. 2008 zajistil technickou a evidenční kontrolu vozu, následně dne 19. 12. 2008 podal na Městském úřadu v Uherském Hradišti, odboru dopravy, žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla, kdy k žádosti předložil padělaný dánský technický průkaz s označením, čímž umožnil registraci a následné převody tohoto motorového vozidla, rozhodnutím Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru dopravy, ze dne 29. 12. 2008, č. j. OD/105085/08/23386/2008/D-Šk., byla schválena technická způsobilost osobního automobilu a vydáno osvědčení o registraci vozidla, přičemž předmětné vozidlo dne 30. 1. 2009 prodal D. M. za částku 700 000 Kč, deklaroval převzetí zálohy z celkové prodejní ceny v částce 210 000 Kč, která z důvodu zápočtu mezi prodávajícím a kupujícím fakticky vyplacena nebyla, a na zbylou část 490 000 Kč sjednal D. M. u společnosti Santander Consumer Finance, a. s., úvěrovou smlouvu, přičemž od této společnosti tuto částku obdržel dne 5. 2. 2009 na svůj účet a s částkou naložil blíže nezjištěným způsobem, D. M. dne 30. 1. 2009 vozidlo převzal a dne 2. 6. 2009 bylo policejním orgánem Policie ČR toto vozidlo u něj zajištěno, když bylo zjištěno, že toto vozidlo má původní registrační značku 4A2 3344, původní VIN: a bylo dne 26. 6. 2007 odcizeno v P. na ulici B. osobě J. P. ke škodě společnosti GE Capital Leasing, a. s., IČ 70370648, sídlem Vyskočilova 1422, Praha 4, nyní GE Money Auto, a. s.;

4) přestože věděl, že se jedná o odcizené vozidlo, od přesně nezjištěné doby disponoval s osobním motorovým vozidlem zn. BMW X3, zelené barvy, s pozměněným VIN: v hodnotě 680 000 Kč, přičemž dne 1. 10. 2009 byla nejméně s jeho vědomím a k jeho žádosti podána na Městském úřadě v Uherském Brodě, odboru dopravy, žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla jménem osoby D. F., aniž by o tomto skutečný D. F. věděl, kdy k žádosti byl předložen padělaný dánský technický průkaz s označením, čímž byla umožněna registrace a další převody tohoto motorového vozidla, rozhodnutím Městského úřadu v Uherském Brodě, odboru dopravy, ze dne 6. 10. 2009, č. j. OD/4220/09, byla schválena technická způsobilost osobního automobilu, dne 21. 10. 2009 vozidlo po dohodě s P. K., zaregistroval u Městského úřadu v Uherském Hradišti, odboru dopravy, na jeho jméno, k vozidlu byla vydána registrační značka, přičemž s vozidlem nadále disponoval M. P., když na základě kupní smlouvy ze dne 23. 3. 2010 vozidlo prodal jménem P. K. L. Š. za částku 600 000 Kč a od L. Š. převzal zálohu ve výši 350 000 Kč, se kterou naložil blíže nezjištěným způsobem, současně na základě úvěrové smlouvy ze dne 23. 3. 2010, kterou sjednal u společnosti ESSOX, s. r. o., pro L. Š. obdržel na svůj účet zbylou část kupní ceny ve výši 250 000 Kč, se kterou naložil blíže nezjištěným způsobem, přičemž dne 16. 8. 2010 bylo policejním orgánem Policie ČR vozidlo zajištěno u osoby L. Š. a bylo zjištěno, že toto vozidlo má původní VIN: a bylo v době od 15. 2. 2009 do 16. 2. 2009 odcizeno ve V. v Rakousku osobě I. J.;

5) dne 17. 9. 2009 ve S. M., okres U. H., na ulici L. č., jako obchodní partner společnosti ESSOX, s. r. o., na základě mandátní smlouvy ze dne 25. 5. 2009 při sjednávání úvěrové smlouvy za účelem získání finančních prostředků v rozporu se skutečností uvedl a úvěrové společnosti sdělil, že žadatel o úvěr F. P. je od 1. 10. 2008 zaměstnán jako kvalifikovaný dělník ve společnosti K. K., s. r. o., s výší čistého měsíčního příjmu, ačkoliv věděl, že F. P. u této společnosti nikdy nepracoval a v té době byl bez zaměstnání, na základě čehož byla mezi F. P. a společností ESSOX, s. r. o., IČ 26764652, sídlem Senovážné nám. 231/7, České Budějovice, uzavřena smlouva o úvěru s výší úvěru 73 700 Kč na nákup osobního motorového vozidla zn. MBW 318i, v pořizovací ceně 110 000 Kč, přičemž předmět koupě nebyl F. P. nikdy předán, ve smlouvě dále deklaroval uhrazení přímé platby v hotovosti ve výši 36 300 Kč, která ve skutečnosti provedena nebyla, dne 5. 10. 2009 byla ze strany společnosti ESSOX, s. r. o., poukázána na jeho bankovní účet celá částka úvěru ve výši 73 700 Kč, kterou si ponechal pro vlastní potřebu, sjednané měsíční splátky ve výši 2 868 Kč již hrazeny rovněž nebyly, a tímto společnosti ESSOX, s. r. o., IČ 26764652, způsobil škodu nejméně ve výši 73 700 Kč;

6) dne 23. 9. 2009 ve S. M., okr. U. H., jako obchodní partner společnosti ESSOX, s. r. o., na základě mandátní smlouvy ze dne 25. 5. 2009, při sjednávání úvěrové smlouvy za účelem získání finančních prostředků vědomě doložil jako podklad k úvěrové smlouvě padělané přiznání k dani z příjmu právnických osob žadatele o úvěr společnosti Dlažby a Obklady, s. r. o., za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, v němž místo skutečného výsledku hospodaření společnosti -8 501 Kč byl uveden výsledek hospodaření 747 286 Kč, čímž se v rozporu se skutečností snažil doložit dobrou finanční situaci společnosti, když skutečné finanční situace společnosti si byl vědom i s ohledem na to, že na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26. 4. 2007 byl faktickým majitelem společnosti, současně neupozornil úvěrovou společnost, že jde o havarované vozidlo, jehož pořizovací cena v době uzavření smlouvy nedosahuje jím ve smlouvě uváděných 691 000 Kč, přičemž na základě těchto skutečností byla mezi společností Dlažby a Obklady, s. r. o., IČ 26945681, sídlem tř. Tomáše Bati 1566, Otrokovice, zastoupenou jednatelem společnosti L. K. a společností ESSOX, s. r. o., IČ 26764652, sídlem Senovážní náměstí 231/7, České Budějovice, uzavřena Smlouva o úvěru s výší úvěru 491 000 Kč na nákup osobního motorového vozidla zn. AUDI A6 Diesel, které žadateli o úvěr prodával právě M. P., přičemž dne 25. 9. 2009 byla ze strany společnosti ESSOX, s. r. o. poukázána na jeho bankovní účet celá částka úvěru ve výši 491 000 Kč, kterou použil pro vlastní potřebu, a současně dál s předmětným vozidlem disponoval, čímž společnosti ESSOX, s. r. o., IČ 26764652, způsobil škodu ve výši nejméně 491 000 Kč;

7) dne 26. 4. 2010 ve S. M., okr. U. H., jako obchodní partner společnosti Santander Consumer Finance, a. s., za účelem získání finančních prostředků při sjednávání úvěrové smlouvy vědomě v rozporu se skutečností v úvěrové smlouvě potvrdil, že žadatel o úvěr M. M. pobírá od měsíce července 2009 od svého zaměstnavatele společnosti KAWM, s. r. o., IČ 28511671, se sídlem Sokolovská 366/84, Praha 8, čistý průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce, ačkoliv věděl, že takový příjem nikdy od společnosti KAWM, s. r. o., neobdržel, když M. M. byl od července 2009 navíc v dlouhodobé pracovní neschopnosti a od společnosti KAWM, s. r. o., obdržel pouze v měsíci červenci 2009 částku 11 077 Kč, současně k doložení tohoto nepravdivého příjmu k žádosti o úvěr předložil padělaný výpis z účtu vedený u Komerční banky, a. s., na jméno M. M., který sám opatřil a který obsahoval smyšlené údaje o pohybu finančních prostředků na účtu, mimo jiné o příjmech M. M. od společnosti KAWM, s. r. o., přičemž M. M. si založil účet u Komerční banky, a. s., pouze za účelem sjednání úvěrové smlouvy, a to až dne 22. 4. 2010, přičemž na účtu neproběhly žádné transakce, na základě těchto skutečností byla mezi M. M. a společností Santander Consumer Finance, a. s., IČ 25103768, se sídlem Šafránkova 1, Praha 5, uzavřena Smlouva o úvěru s výší úvěru 570 000 Kč na nákup osobního motorového vozidla zn. BMW X5 Diesel, v prodejní ceně 950 000 Kč, přičemž předmět koupě dne 3. 5. 2010 M. M. převzal, dále byla ze strany úvěrové společnosti poukázána na bankovní účet M. P. celá částka úvěru ve výši 570 000 Kč, se kterou naložil blíže nezjištěným způsobem, sjednané měsíční splátky ve výši 19 867 Kč již řádně hrazeny nebyly, tímto společnosti Santander Consumer Finance, a. s., IČ 25103768, nyní CASPER Consumer Finance, a. s., způsobil škodu ve výši nejméně 570 000 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti té části usnesení odvolacího soudu, kterou bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto (bod I. výroku usnesení), podal obviněný M. P. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., neboť měl za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či na nesprávném hmotněprávním posouzení a že v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že skutková zjištění, ze kterých soudy obou stupňů vycházely, nejsou správná. V tomto směru dále odkázal na svoji obhajobu uplatněnou v přípravném řízení i v řízení před oběma soudy a poukázal na jím podané odvolání, kde jsou jednotlivé námitky týkající se chybných skutkových zjištění orgánů činných v trestním řízení podrobně rozebrány.

6. Přestože si je vědom, že skutkové výhrady nejsou dovolacím důvodem, upozornil na výjimku a doktrínu extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které odporují zásadám formální logiky a jsou v extrémním nesouladu s těmito důkazy. Zároveň za takový případ obviněný považoval i situaci, kdy není správně aplikována zásada in dubio pro reo. Třebaže se jedná o zásadu procesní, její nerespektování má významné hmotněprávní důsledky. Nelogickým hodnocením provedených důkazů jednostranně v jeho neprospěch se cítil být poškozen.

7. Klíčovou otázkou, na kterou soudy nenašly přesvědčivou odpověď, a přesto obviněného uznaly vinným, je, zda vůbec mohl znát nelegální původ předmětných motorových vozidel. Provedené dokazování ve vztahu ke klíčové osobě svědka J. D. měl dovolatel za rozporné.

8. Ve vztahu ke zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku poukázal na to, že se jedná o úmyslný trestný čin. Aby se pachatel dopustil tohoto zločinu, musí jednat v přímém, nebo alespoň nepřímém úmyslu, tedy musí být alespoň srozuměn s nelegálním původem věcí. Tak, jak je skutek popsán, by mohlo být jednání obviněného právně posouzeno nanejvýš jako přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 tr. zákoníku, neboť soudům se nepodařilo prokázat jeho úmyslné jednání.

9. Stejné námitky ohledně absence naplnění úmyslné formy zavinění obviněný vznesl i ve vztahu k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, kde se vzhledem k absenci zavinění vůbec nejedná o trestný čin.

10. Nesprávné hmotněprávní posouzení spatřuje v tom, že dílčí skutky popsané pod body 5) až 7) skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu tvoří jeden pokračující skutek a z pouhého, navíc nijak dlouhého, časového odstupu nelze usuzovat, že se obviněný dopustil dvou trestných činů.

11. Odvolací soud tato pochybení nalézacího soudu nenapravil, proto obviněný uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

12. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 3. 6. 2014, č. j. 6 To 117/2014-1966, a rovněž rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 10. 2013, č. j. 2 T 113/2011-1862, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k novému projednání a rozhodnutí, případně aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprošťuje, nebo bude uznán vinným pouze ze spáchání trestného činu podle § 217 tr. zákoníku v bodech 1) až 4) a bude mu uložen odpovídající výchovný trest.

13. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se mu povoluje odklad nástupu výkonu trestu odnětí svobody do rozhodnutí dovolacího soudu.

14. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání zdůraznil, že v návaznosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Lze sice připustit, že v určitém rozsahu je možné provést zásah do skutkových zjištění i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Uvedená situace však podle názoru státního zástupce v přezkoumávaném řízení nenastala.

15. Po zhodnocení provedených důkazů soudy konstatovaly, že je vyloučené, aby obviněný opakovaně nakládal s cizími odcizenými vozidly s padělanými doklady a zajišťoval jejich registraci, aniž by si byl vědom rozhodných okolností, tedy zejména původu vozidel v trestné činnosti. Pro závěry soudů bylo rovněž podstatné, že tato vozidla byla následně registrována na osoby, které neexistovaly nebo o registraci nevěděly. Soudy proto vyloučily, že by se na straně obviněného jednalo o jistou shodu okolností a výjimečnou náhodu. Stejný závěr byl soudy učiněn stran vědomí obviněného o rozhodných okolnostech při uzavírání úvěrových smluv. Státní zástupce proto uzavřel, že skutkový děj byl zjištěn řádně a dostatečně, proto k dovolací argumentaci obviněného nelze přihlížet.

16. Obviněný ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu relevantně napadl posouzení svých skutků pod body 5) až 7) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako dvou trestných činů, když měl za to, že se jednalo o jeden pokračující trestný čin. Zde je však třeba uvést, že podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Zatímco jednání popsaného pod body 5) a 6) se obviněný dopustil ve dnech 17. 9. a 23. 9. 2009, jednání popsaného pod bodem 7) až dne 26. 4. 2010. Z uvedeného je zřejmé, že podmínka blízké časové souvislosti (půjde zpravidla o dny či týdny) zde naplněna není, neboť s ohledem na zejména potřebu plánování a rozsah činnosti, s přihlédnutím k získanému obohacení, je odstup 7 měsíců pro aplikaci § 116 tr. zákoníku příliš dlouhý. Proto státní zástupce dovodil, že právní posouzení všech skutků bylo učiněno správně a bez vad a v tomto bodě je dovolání obviněného neopodstatněné.

17. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je (jako celek) zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

19. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.

20. Podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

21. Odvolání obviněného směřující proti odsuzující části rozsudku nalézacího soudu bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho odsuzující části. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

23. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

24. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

25. Obviněný v části svého dovolání rozporoval soudy na základě provedených důkazů učiněná skutková zjištění, přičemž ve své argumentaci nebyl nijak konkrétní a odkázal na obsah svého odvolání podaného ve věci, které bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Dovolací soud však nemůže přihlížet k argumentaci obviněného obsažené v odvolání, kterou se zabýval odvolací soud. Dovolání lze totiž podat jen z taxativně vymezených důvodů a tomu musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, o který se dovolání opírá. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný. Obviněný navíc tuto velice obecnou dovolací námitku ve svém dovolání blíže nerozvedl, proto dovolací soud k této části dovolání nemohl přihlížet (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010). 26. I přes uvedené však dovolací soud poznamenává, že pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady v projednávané věci neshledal. Z podrobného odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (viz str. 9 až 43)), s nímž se soud odvolací plně ztotožnil (viz str. 8 usnesení), vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že nalézací soud postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinil skutková zjištění, která řádně odůvodnil. Důkazy hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, včetně obviněným zpochybňovaného hodnocení úlohy Josefa Dvouletého, zemřelého ještě před zahájeném trestního stíhání dne 13. 3. 2009, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřil. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soud nižšího stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustil žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlil. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě neopodstatňuje zásah Nejvyššího soudu z důvodu nesprávné aplikace zásady in dubio pro reo, jak mínil dovolatel.

27. Z hlediska napadeného usnesení odvolacího soudu a obsahu dovolání obviněného jsou, posuzováno s jistou benevolencí, významnými otázky, zda jednáním obviněného pod body 1) až 4) výroku o vině nalézacího soudu byly naplněny všechny znaky zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, především vyžadované úmyslné zavinění, eventuálně zda toto jednání nemělo být kvalifikováno jako přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 tr. zákoníku. Stejné námitky, tedy absenci úmyslného zavinění, obviněný relevantně uplatnil i ve vztahu ke skutkům pod body 5), 6) a 7) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, které byly právně posouzeny jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel nesouhlasil ani se závěrem soudů, že podmínky pokračování v trestném činu jsou splněny toliko u útoků pod body 5) a 6), měl za to, že jako jeden pokračující trestný čin, nikoliv jako dva trestné činy, mělo být posouzeno jednání pod body 5) až 7).

28. Obviněný zpochybnil závěry soudů, že při údajném páchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, které mu je pod body 1) až 4) výroku o vině kladeno za vinu, jednal úmyslně. Namítl, že o původu vozidel z trestné činnosti, ani o tom, že vozidla měla pozměněný VIN a padělané technické průkazy, ničeho nevěděl, proto se jednání, které mu je kladeno za vinu, nemohl dopustit úmyslně. Podle obviněného tedy byl celý případ ve vztahu k jeho osobě nesprávně posouzený po hmotněprávní stránce, přičemž s ohledem na absenci úmyslu u něj poukázal na eventuální možnost uplatnění přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 tr. zákoníku.

29. K uvedené problematice je zapotřebí (pouze ve stručnosti a jen v obecné rovině) uvést, že trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 (alinea první) písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj, spáchá-li takový čin ve vztahu k věci ve značné hodnotě. Objektem trestného činu je cizí majetek, a to ve vztahu k věcem získaným trestnou činností. Zastření znamená, že informace o původu věci nebo jiného majetkového prospěchu je utajována nebo zkreslována. Prostředkem zastření původu věci je převod vlastnictví k věci, utajení skutečné povahy věci, místa a pohybu věci, utajení dispozic s věcí a informací o vlastnictví, resp. o jiných právech k věci. Původem věci se tu rozumí to, že věc pochází z trestného činu. Není rozhodné, jakým trestným činem byla věc získána. Zpravidla půjde o majetkový trestný čin, ale může to být i trestný čin nemajetkové povahy (např. přijímání úplatku ve smyslu § 331 tr. zákoníku). Nestačí však, pokud byla tato věc získána přestupkem. Může jít o jakoukoli věc, např. peníze, alkoholické nápoje, cigarety apod. Zpravidla jde o věci movité, ale může jít také o věci nemovité. Pachatel jedná s cílem vzbudit zdání, že taková věc (získaná trestnou činností) nebo majetkový prospěch (získaný trestnou činností) byly nabyty v souladu se zákonem. Věcí značné hodnoty je věc, jejíž hodnota ve smyslu kritérií uvedených v § 138 odst. 1 tr. zákoníku činí nejméně 500 000 Kč. Z hlediska subjektivní stránky vyžaduje tato skutková podstata zavinění úmyslné (§ 15 tr. zákoníku). Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. K naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu přitom postačuje, je-li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání, Praha: C. K. Beck, 2012, s. 2153 2161).

30. Závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno dle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr.).

31. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky tohoto trestného činu jak po stránce objektivní, tak i subjektivní. Z příslušných pasáží odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je patrné, že soud prvního stupně, s jehož názorem se ztotožnil i soud odvolací, vzal za prokázané, že obviněný se jednání kladeného mu za vinu dopustil úmyslně, a to minimálně v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, na což lze usuzovat z dikce skutků vymezených v tzv. skutkových větách výroku o vině pod body 1) až 4) [ přestože (obviněný) věděl, že se jedná o odcizené vozidlo . ] i ze samotného odůvodnění ( soud významně pochybuje o tom, že by mohla být pouhá náhoda, že obžalovaný ve všech čtyřech případech náhodně disponuje, převádí, popř. prodává vozy, jemu neznámého původu, které mají všechny pozměněné VIN kódy a je k nim předkládán padělaný cizí technický průkaz, u všech těchto vozů z různých důvodů . provádí registraci vozidel, a tím umožňuje jejich další převádění, prodej a manipulaci, a tím v podstatě jejich zavedení do běžných obchodů a na trh... ).

32. Nejvyšší soud shledal, že provedeným dokazováním bylo spolehlivě zjištěno, že obviněný zajišťoval registraci a technickou způsobilost jednotlivých vozidel, když následně vozidla nabízel k prodeji. Připojí-li se k uvedeným okolnostem ještě skutečnost, že všechna vozidla byla odcizena neznámým pachatelem jejich původním majitelům, byly změněny VIN kódy a padělány technické průkazy a s takto pozměněnými identifikačními údaji byly automobily evidovány v registru vozidel, nelze si jednání obviněného vysvětlit jinak nežli tím, že byl od počátku veden záměrem zastřít skutečný původ vozidla. Z uvedeného pak vyplývá i úmysl obviněného (přinejmenším úmysl eventuální), neboť bezpochyby věděl, že svým jednáním (obstaráním registrace a průkazu technické způsobilosti vozidla, resp. zprostředkováním prodeje vozidla nejasného původu) může porušit zákon, a pro případ, že takové porušení způsobí, byl s tím srozuměn. Závěr o úmyslu obviněného zastřít původ věci získané trestným činem vyplývá z provedeného dokazování a svůj odraz (třeba jen v relativně stručné podobě) nalezl i v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jak bylo popsáno výše. Nejvyšší soud se bezezbytku identifikoval se závěry soudů nižších instancí i se způsobem, jakým tyto závěry odůvodnily. Především soud prvního stupně, náležitě a v souladu se zákonem vysvětlil, jakými úvahami byl při rozhodování o vině obviněného veden. Nejvyšší soud tyto úvahy a právní závěry shledal správnými a korespondujícími s příslušnými pasážemi písemných odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí, na něž z důvodu stručnosti odkazuje. Z řečeného také vyplývá, že požadavek obviněného na právní kvalifikaci skutků jako přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 tr. zákoníku nemá opodstatnění.

33. Stejné námitky vznesl obviněný i ve vztahu k prokázání subjektivní stránky trestného činu, resp. zločinu, úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., resp. podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. 34. Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč (§ 89 odst. 11 tr. zák.). Podle tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu obviněný znaky pokračování v trestném činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. pod body 5) a 6) naplnil tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a podstatné údaje zamlčel a způsobil takovým činem značnou škodu. Objektem ochrany jsou majetková práva a vztahy při sjednávání úvěrových smluv, jakož i jejich účelové určení, takže zjednodušeně řečeno, jde o ochranu cizího majetku v oblasti úvěrování. Za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy, včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí. Sjednávání úvěrové smlouvy nelze totiž chápat zúženě a považovat za ně jen vlastní uzavření úvěrové smlouvy, neboť za její sjednávání je třeba považovat i jednání, které uzavření takové smlouvy předchází (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2104). Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé skutečnosti důležité pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence anebo dotace. Za hrubě zkreslené údaje považujeme takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence nebo dotace, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence či dotace. Úvěrovým podvodem může být i jednání, jímž se dosáhne poskytnutí úvěru bankou v důsledku hrubě zkreslených údajů, které se týkají zejména možné návratnosti úvěru, pokud již při poskytnutí úvěru nebyla jeho návratnost reálná. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní pro její uzavření. Skutková podstata podle § 250b odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 3 odst. 3, § 4 tr. zák.), ve vztahu ke způsobené značné škodě a § 250b odst. 4 písm. b) tr. zák. je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§ 5, § 6 písm. a) tr. zák.].

35. Obdobně zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku se dopustí, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-li takovým činem značnou škodu. Značnou škodou se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč. I zde platí, že skutková podstata podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 13 odst. 2, 15 tr. zákoníku), ve vztahu ke způsobené značné škodě a § 211 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§ 16, § 17 písm. a) tr. zákoníku]. Tento zločin dovolací soud zmiňuje a reaguje na výtky obviněného pro úplnost i přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 8. 2015, č. j. 2 T 113/2011-2462, ve spojení s usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 6 To 14/2016, jímž bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto), byl v rámci ukládání společného trestu podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině za jednání pod bodem 7) a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 10. 2013, č. j. 2 T 113/2011-1862, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně, č. j. 6 To 117/2014-1966, dne 3. 6. 2014, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Z toho vyplývá, že striktně posuzováno dovolání obviněného je v této části nepřípustné. Dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí (tj. zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků) v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i správnost předcházejícího řízení na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc). K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (popřípadě výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí dojde k jeho zrušení, popřípadě dojde ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak dovolací soud už nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 4 Tdo 1093/2010, ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1378/2012, aj.).

36. Z výše uvedených skutkových zjištění soudů vyplývá existence úmyslného zavinění obviněného ve formě přímého úmyslu ke znakům nejen základní, ale i kvalifikované skutkové podstaty. Mimo těchto konstatování vyplývá existence úmyslného zavinění na straně obviněného i ze samotného charakteru jeho jednání, kdy vědomě uváděl v žádostech o úvěr nepravdivé skutečnosti či k žádostem přikládal padělané dokumenty, vždy za účelem fiktivního navýšení příjmů jednotlivých žadatelů, se kterými na základě mandátní smlouvy či jako partner úvěrové společnosti s úvěrovou společností uzavíral jednotlivé smlouvy. Námitky obviněného zpochybňující existenci potřebné formy úmyslného zavinění proto nemohou obstát.

37. Dříve zmiňovaná okolnost o dílčím zrušení výroku o vině pod bodem 7) nyní přezkoumávaného rozsudku nalézacího soudu, jakož i celého výroku o trestu v rámci ukládání souhrnného trestu v souladu se zásadami pro ukládání společného trestu podle § 45 tr. zákoníku má význam i ve světle výhrad obviněného o pochybení v závěru o nesplnění podmínek pokračování v trestném činu úvěrového podvodu. Obviněný měl za to, že skutky popsané pod body 5), 6) a 7) vyhovují podmínkám pokračování a měly být posouzeny jako jeden trestný čin, nikoliv dva trestné činy. Ani tyto výhrady obviněného nejsou opodstatněné a úvahy soudu prvního stupně (str. 53 rozsudku) shledává i dovolací soud akceptovatelnými. 38. Pokračováním v trestném činu se podle § 116 tr. zákoníku (obdobně i § 89 odst. 3 tr. zák.) rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Třebaže skutkové okolnosti popisované pod body 5), 6) a 7), naplňující stejnou skutkovou podstatu trestného činu, se skutečně vyznačovaly stejným nebo podobným způsobem provedení, souvislostí v předmětu útoku, nelze bez pochybností dovodit též blízkou souvislost časovou. Protože se vyžaduje blízká časová souvislost , půjde zpravidla o několik dnů či týdnů. Při posuzování podmínek pokračování v trestném činu je sice nutno brát na zřetel i na čas potřebný k přípravě pachatele na další útok (srov. č. 15/1996-II. Sb. rozh. tr.), ale časová souvislost bude přerušena, jestliže pachatel ustane v páchání trestné činnosti na několik měsíců. Právě o takovou situaci se v posuzovaném případě jednalo, jak přiléhavě shrnul státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Narozdíl od skutků pod body 5) a 6), jejichž spáchání dělilo řádově jen několik dnů (byly spáchány ve dnech 17. 9. a 23. 9. 2009), skutek pod bodem 7) byl spáchán až 26. 4. 2010, tedy s odstupem 7 měsíců. Tak výrazný časový odstup nemůže být ignorován ani s ohledem na konkrétní okolnosti spáchání dvou předchozích skutků, výši jimi způsobené škody (srov. č. 32/2004-I. Sb. rozh. tr.).

39. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem nepřípustné, dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu tohoto důvodu dovolání, platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

40. S ohledem na uvedený způsob rozhodnutí nebyly dány podmínky pro to, aby Nejvyšší soud ve smyslu požadavku obviněného podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon trestu do rozhodnutí dovolacího soudu. V této souvislosti navíc nelze nezmínit, že ač dovolání obviněného bylo podáno již dne 15. 9. 2014, bylo dovolacímu soudu předloženo k rozhodnutí až dne 3. 11. 2016, přičemž v mezidobí byl výrok o trestu pravomocně uložený v posuzované trestní věci zrušen v rámci ukládání společného souhrnného trestu rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 8. 2015, č. j. 2 T 113/2011-2462, ve výměře 46 měsíců, který obviněný nyní vykonává. Jakákoliv účinná reakce dovolacího soudu na žádost obviněného proto již nepřicházela v úvahu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. 11. 2016

JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu