8 Tdo 1540/2010
Datum rozhodnutí: 02.02.2011
Dotčené předpisy: § 54 tr. zák., § 250 tr. zák.



8 Tdo 1540/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2011 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. 67 To 207/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 125/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. S. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. 67 To 207/2010, jímž bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 4 T 125/2009. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem podvodu podle 250 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. (nadále tr. zák.) a odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři roky. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradit škodu trestným činem způsobenou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla rovněž uložena povinnosti uhradit poškozené Mgr. L.T. R., P., M., škodu ve výši 400.000,- Kč.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil tím, že dne 23. 5. 2007 na blíže neurčeném místě v P. uzavřel s poškozenou L. T. R. smlouvu o půjčce ve výši 400.000,- Kč, které se zavázal vrátit za tři kalendářní měsíce od podepsaní smlouvy, přičemž od počátku neměl v úmyslu peníze vrátit, neboť za účelem zajištění závazku předal poškozené 10 ks akcií společnosti PLATERO, a. s., se sídlem P., S., v nominální hodnotě 100.000,- Kč za kus, o nichž věděl, že jsou neplatné, půjčené peníze nevrátil, poškozená se tak stala majitelem těchto akcií, ale vzhledem k jejich neplatnosti nemohla vykonávat práva s nimi spojená, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 400.000,- Kč.

Dovolání bylo podáno s odkazem na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Obviněný odvolacímu soudu vytkl, že se nevypořádal s jeho námitkami uvedenými v odvolání a v podstatě toliko odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Přitom v odvolání poukazoval na tak zásadní věci, jako že soud prvního stupně dovozuje jeho podvodný úmysl pouze ze skutečnosti, že měl zajistit poskytnutou půjčku údajně neplatnými akciemi společnosti PLATERO, a. s., aniž by se vypořádal s otázkou skutečné platnosti vydaných akcií či vědomosti obviněného o jejich údajné neplatnosti při předávání poškozené. Stejně tak tento soud nezkoumal jeho úmysl předat poškozené akcie, které údajně nebyly platné, ač o to právě šlo. Odvolací soud podle něj zcela pominul, že v odvolání soudu prvního stupně vytýkal nedostatečná skutková zjištění (platnost akcií, vědomost obviněného o údajné neplatnosti akcií) a svým postupem, jímž odkázal na rozhodnutí soudu prvního stupně, mu upřel právo na přezkoumání prvoinstančního rozhodnutí odvolacím soudem.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel spatřoval především v tom, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť neměl vědomost o tom, že akcie společnosti PLATERO, a. s., které předal poškozené, jsou neplatné. Soud prvního stupně neřešil otázku, z jakého důvodu by akcie jím předané poškozené měly být neplatné; prostá existence dříve emitovaných akcií společnosti PLATERO, a. s., takovou neplatnost nezakládá. Předané akcie poškozené splňovaly všechny náležitosti předepsané § 155 odst. 3 obchodního zákoníku a za takové situace musel být nejméně v dobré víře, že se jedná o akcie platné. I za situace, kdyby věděl o existenci dvojích akcií společnosti PLATERO, a. s., v okamžiku uzavření smlouvy s poškozenou, což nebylo nijak prokázáno, musel nutně za platné akcie považovat akcie později emitované. Následně znovu zopakoval, že soud prvního stupně ani soud odvolací nevyjasnily důvody, proč by se mělo jednat o neplatné akcie.

V souvislosti se soudem prvního stupně tvrzenou neplatností akcií poukazoval na výpovědi členů představenstva a. s. PLATERO, kteří platnost akcií shodně popírali. Při hodnocení těchto údajů si je ale třeba uvědomit, že by to byli právě oni, kdo by odpovídal za škodu způsobenou emisí nových akcií, aniž by zároveň zničili staré. Všechny akcie byly podepsány předsedou představenstva L. B., což je základní předpoklad pro emisi platných akcií. Za nelogické obviněný považoval, aby předseda představenstva podepsal všechny grafické návrhy. Soud prvního stupně podle dovolatele přehlédl, že to bylo právě 25. 4. 2005, kdy jediný akcionář společnosti B+1 REAL, a. s., rozhodl o změně obchodní firmy na PLATERO, a. s., formou notářského zápisu a že tedy den emise koresponduje se dnem emise nových akcií společnosti s novým názvem firmy. Právě vypsaný den 25. 4. 2005 nemůže být důkazem o neplatnosti akcií, ale dokládá úmysl společnosti emitovat nové akcie poté, co došlo ke změně jména společnosti. Změna obchodní firmy je přitom účinná přijetím rozhodnutí o její změně a nikoliv dnem zápisu do obchodního rejstříku.

Dovolatel dále zpochybnil svědectví R. M., kterému soudy zcela nekriticky uvěřily a tvrzení o nabytí akcií tímto svědkem za částku 600.000,- Kč považovaly za pravdivé, ačkoliv se jednalo o osobu nemajetnou, přihlášenou k trvalému pobytu na adrese Obecního úřadu Ú. n. L. Soudy rovněž pominuly existenci dřívějších půjček mezi obviněným a poškozenou, které byly v podstatně vyšších částkách a bez zajištění. Z pouhé neexistence zajištění nelze dovozovat úmysl obviněného půjčenou částku nevrátit. Tvrdil, že z důkazů založených ve spise bylo možno dovodit jeho úmysl půjčenou částku vrátit. Tato skutečnost podle jeho mínění vyplývá především ze záznamu hovoru mezi ním a J. D., z něhož plyne, že se obviněný domáhal vrácení půjčky, aby ji následně mohl sám vrátit poškozené. Své závazky vůči poškozené navíc zajistil směnkou v hodnotě 12.000.000,- Kč indosovanou na žádost poškozené na jejího manžela. K prokázaní těchto skutečností navrhoval výslech M. O., který však odvolací soud neprovedl. Důkazem aktivity obviněného směřující k objasnění celé záležitosti je jeho opakovaná snaha o svolání valné hromady společnosti, která měla otázku existence dvojí emise akcií objasnit. Za nevěrohodnou obviněný označil též výpověď poškozené, která jako osoba práva znalá sama považovala akcie za platné a jejich platnost si údajně také ověřila. Následně však zcela nelogicky uváděla, že si existenci akcií a jejich majitele ověřovala u svědka J. D., který však nikdy nepůsobil jako osoba jednající za společnost, a vzhledem k tomu, že se jednalo o akcie na majitele, nemohl znát aktuálního majitele akcií. Poškozená sama jako osoba s právním vzděláním po ověřování platnosti akcií neměla pochybnosti o platnosti akcií a považovala je za správné. Tím méně tedy mohl mít tyto pochybnosti obviněný. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že v průběhu hlavního líčení nebylo prokázáno, že se dopustil trestného činu podvodu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 a aby sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jeho námitky jsou shodné s dosavadní obhajobou, s níž se soudy obou stupňů přesvědčivě vypořádaly, a proto ve shodě s odvolacím soudem odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na straně 7 8, které považoval za správné. Soudy obou stupňů zjistily, že společnost PLATERO, a. s., (dříve B+1 REAL, a. s.) emitovala pouze 20 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě v jmenovité hodnotě 100.000,- Kč. Obviněný se nejdříve stal držitelem poloviny těchto akcií od J. D. na základě smlouvy o půjčce ze dne 1. 2. 2007, a to v den uzavření této smlouvy, a přesto později dne 23. 5. 2007 předal za účelem zajištění svého závazku vůči Mgr. L. T. R. této poškozené 10 ks akcií uvedené společnosti, přičemž se ale jednalo o akcie jiného vzhledu a provedení (např. bez uvedení údaje o pořadových číslech na nich), než byly ty, které společnost emitovala s datem 9. 2. 2005 a jejichž část již měl v držení. Podle státního zástupce nejen z výpovědi svědků a listinných důkazů, nýbrž i z chování obviněného a z jeho kroků před datem 23. 5. 2007 a po tomto datu nelze učinit jiný závěr, než že obviněný jednal v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. a ke škodě cizího majetku tak obohatil sebe tím, že uvedl jiného v omyl a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Ze skutečnosti, že odvolací soud shledal učiněná skutková zjištění správnými a že těmto zjištěním podle názoru soudu druhého stupně odpovídaly i závěry právní, nelze dovozovat, že by odvolací soud napadené rozhodnutí nepřezkoumal. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný J. S. uplatnil také námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 10 a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. Takovou povahu mají výhrady, jimiž zpochybnil věrohodnost svědectví R. M., který mu měl údajně půjčit částku 600.000,- Kč, což byla částka nad jeho finanční možnosti, neboť se jedná o bezdomovce, což soudy dostatečně neprověřily. Jako rozporuplnou pak sám hodnotil výpověď poškozené, která jako osoba práva znalá si akcie prověřila a jistě by od něho nepřevzala neplatné akcie. Obviněný nesouhlasil se způsobem, jakým soudy hodnotily výpovědí členů představenstva ohledně emise akcií, kterou tito svědci označili za grafické návrhy opatřené datem 25. 4. 2005, údajně z toho důvodu, aby nedošlo k jejich zneužití. Odvolacímu soudu vytýkal, že ignoroval jeho návrh na výslech svědka M. O. Prostřednictvím takto vymezených výhrad ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Obviněný se totiž domáhal jiného hodnocení důkazů a na tomto pokladě vyvozoval jiná skutková zjištění, než jaká učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel i odvolací soud. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a dovolatel takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 6 - 8 rozsudku soudu prvního stupně, strany 2, 3 napadeného usnesení odvolacího soudu). Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné v odvolacím řízení a odvolací soud jeho výtky neignoroval a vypořádal se s nimi tím, že je shledal neopodstatněnými a v podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil. Je sice pravda, že poněkud nevhodně zmiňuje svá omezení spočívající v možnosti jakéhokoliv zásahu do způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně, ale jde spíše jen o určitou argumentační neobratnost, nikoliv o pochybení, jež by samo o sobě činilo úvahy odvolacího soudu nepřezkoumatelnými. Dovolací soud je také přesvědčen, že ztotožnil-li se odvolací soud s již učiněnými hodnotícími úvahami soudu prvního stupně, nezkrátil obviněného na jeho právech na přezkoumání rozhodnutí odvolacím soudem a na obhajobu, pakliže na již učiněné závěry obsažené v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu odkázal. Je zjevné, že při hodnocení důkazů tento soud postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinily skutková zjištění, která lze akceptovat; evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu. Závěr o vině obviněného byl opřen především o listinné důkazy tři smlouvy o půjčce, zápis z valné hromady ze dne 20. 2. 2008 a o výpovědi svědků - poškozené Mgr. L. T. R., R. M., tehdejších členů představenstva P. T., L. B. a též J. D. a M. J. Z těchto důkazů jasně vyplynulo, že obviněný od J. D. postupně nabyl 20 ks akcií společnosti PLATERO, a. s., s názvem firmy B+1 REAL, a. s., emitované 9. 2. 2005 a že poškozené jako zajištění závazku ze smlouvy o půjčce předal jiné akcie společnosti PLATERO, a. s., s názvem firmy PLATERO, a. s., které však nebyly nikdy emitovány a nebyly tedy akciemi platnými. Zápis mimořádné valné hromady ze dne 20. 2. 2008 pak spolu s výpovědí svědka R. M., který byl jednání valné hromady svolané na 20. 2. 2008 přítomen a předložil 10 ks číslovaných akcií společnosti PLATERO, a. s., s názvem B+1 REAL, a. s., které tak spolu s 10 ks stejného druhu akcií předložených obviněným tvořily 100 % akcií uvedené společnosti dokladují, že obviněný nemohl poškozené předat platné akcie. Předložením těchto akcií na valné hromadě vyšla najevo jeho vědomost o tom, které akcie jsou pravé. Soudy rovněž neměly důvod nevěřit výpovědi poškozené Mgr. L. T. R., z níž bylo podstatné zejména to, že jí obviněný předal k zajištění závazku vyplývajícího ze smlouvy o půjčce akcie, které společnost PLATERO, a. s., dne 25. 4. 2005 neemitovala. Skutečnost, že akciová společnost pod obchodní firmou PLATERO, a. s., žádné akcie neemitovala, byla podložena i výpověďmi svědků, členů představenstva, kteří shodně uváděli, že na grafických návrzích akcií bylo záměrně uvedeno datum 25. 4. 2005, které předcházelo změně názvu firmy, a to z důvodu, aby nedošlo k jejich záměně a zneužití. Že závěry soudů nevyzněly pro obviněného příznivě, ještě neznamená, že důkazy byly hodnoceny vadně, jak vyvozuje dovolatel. Odvolací soud se sice nezabýval návrhem obviněného na výslech svědka M. O., který se měl vyjádřit k existenci směnky na 12 milionů Kč indosované na žádost poškozené na jejího manžela k zajištění několika závazků včetně závazku na vrácení předmětných 400.000,- Kč, s ohledem na výsledky provedeného dokazování a především výpověď poškozené nelze rozumně dovodit, že jde o důkaz relevantní k posouzení trestní odpovědnosti obviněného. Z výpovědi poškozené jasně vyplývá, za jakých okolností byla smlouva o půjčce uzavřena, jakým způsobem byla zajištěna pro případ nesplnění závazku v dohodnuté době a zřetelně se z ní též podává, že ji obviněný koncem srpna 2007, když požadovala vrátit půjčku, odkázal na PLATERO, a. s., což učinila, ale byla informována o neplatnosti jí předložených akcií. S obviněným se i poté marně pokoušela kontaktovat, písemně jej upomínala v lednu 2008, ale peníze jí nevrátil a ani s ní jinak nevstoupil do kontaktu. Existence či neexistence směnky indosované na jméno manžela poškozené nebyla pro závěr o okolnostech uzavření nyní posuzované smlouvy o půjčce a podmínkách jejího zajištění významná. Nebyl-li jako svědek vyslechnut M. O., nejde o případ opomenutého důkazu, který by vyžadoval zásah dovolacího soudu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn relevantně těmi námitkami, jimiž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. pro absenci subjektivní stránky tvrzením, že neměl vědomost o neplatnosti akcií, které poškozené předal.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí-li tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.

Objektem trestného činu podvodu je cizí majetek a po subjektivní stránce se vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl eventuální podle § 4 písm. b) tr. zák.].

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný se ke škodě cizího majetku obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky tohoto trestného činu. Skutková zjištění vyjadřují vedle následku - škody ve výši 400.000,- Kč (tj. škody nikoli malé), také podvodné jednání obviněného. Jeho podstata spočívala v tom, že uzavřel s poškozenou L. T. R. smlouvu o půjčce ve výši 400.000,- Kč, které se zavázal vrátit za tři kalendářní měsíce od podepsaní smlouvy, přičemž od počátku neměl v úmyslu peníze vrátit, neboť za účelem zajištění závazku předal poškozené 10 ks akcií společnosti PLATERO, a. s., se sídlem P., S., v jmenovité hodnotě 100.000,- Kč za kus, o nichž věděl, že jsou neplatné, půjčené peníze nevrátil, poškozená se tak stala majitelem těchto akcií, avšak vzhledem k jejich neplatnosti nemohla vykonávat práva s nimi spojená.

Prokazování subjektivní stránky trestného činu, zejména pak prokazování zavinění, o což jde v posuzované věci, není jednoduchou záležitostí. Zavinění je psychický vztah pachatele k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin a spočívá na složce vědění a složce vůle. Tento vnitřní vztah, odehrávající se v psychice pachatele, je navenek seznatelný pouze tím, že buď slovní informaci o něm poskytne sám pachatel, nejčastěji ve své výpovědi, nebo tím, že se projeví v chování pachatele. V odborné trestněprávní literatuře a v judikatorní praxi byl opakovaně vysloven názor, že úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o úmyslu, jestliže o této otázce chybí doznání pachatele, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo z jiných okolností objektivní povahy. Úsudek o zavinění lze vyvodit i ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu. (viz např. rozhodnutí č. 41/1967 Sb. rozh. tr.). Výhrada obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť nevěděl o neplatnosti akcií, ale neobstojí.

Již soud prvního stupně považoval obhajobu obviněného, že nevěděl o neplatnosti akcií předaných poškozené, čímž zpochybnil existenci úmyslného zavinění, za vyvrácenou, a to jak listinnými důkazy, tak svědeckými výpověďmi. Přiléhavě upozornil, že obviněný v době od 1. 2. do 23. 5. 2007 uzavřel celkem tři smlouvy o půjčce, popsal jejich obsah i rozsah a způsob zajištění, svoji pozornost neopomněl soustředit zejména na ty pasáže smluv o půjčce uzavřených mezi obviněným (coby věřitelem) a J. D. ve dnech 1. 2. 2007 a 23. 5. 2007, v nichž se velmi podrobně a přesně upravuje zajištění závazku předáním vždy po 10 kusech akcií společnosti PLATERO, a. s., nesoucí původní název společnosti B+1 REAL, a. s., s vyznačením sériového čísla akcie, je zde obsažena informace o základním kapitálu společnosti i jeho rozvržení na 20 kusů akcií téže podoby, jakož i odkaz na jmenovitou hodnotu jedné akcie 100.000,- Kč (č. l. 56 59). Naproti tomu smlouva o půjčce uzavřená mezi poškozenou a obviněným (jako dlužníkem) dne 23. 5. 2007 takovou podrobnou informaci neobsahuje, zejména ale neobsahuje sériová čísla akcií (č. l. 60, 61). Nalézací soud upozornil, že obviněný dne 1. 2. 2007 uzavřel s J. D. první smlouvu o půjčce se zajištěním půjčky 10 ks akcií s názvem společnosti B+1 REAL, a. s., které obviněný převzal, z čehož soud dovodil, že obviněný znal podobu pravých akcií společnosti PLATERO, a. s., s původním názvem B+1 REAL, a. s. Akcie převzal jako zajištění závazku a nepochyboval tudíž o jejich pravosti. Stejný počet akcií stejného druhu převzal i dne 23. 5. 2007. Téhož dne ale uzavřel smlouvu o půjčce s L. T. R. a poškozené předal 10 ks akcií s názvem firmy PLATERO, a. s., zjevně odlišných od těch, které převzal od svědka J. D. Soud prvního stupně dále připomněl, že 10 ks akcií společnosti PLATERO, a. s., s názvem firmy B+1 REAL, a. s., prodal obviněný v květnu nebo začátkem června 2007 svědkovi R. M., který je posléze předložil na valné hromadě. Ze zápisu na č. l. 68 navíc vyplynulo, že obviněný předložil rovněž 10 ks akcií PLATERO, a. s., s názvem firmy B+1 REAL, a. s., z čehož plyne, že na valné hromadě byly předloženy všechny akcie s tímto názvem tvořící 100 % základního kapitálu společnosti. Nalézací soud dospěl k závěru, že obviněný J. S. v době, kdy si půjčoval peníze ve výši 400.000,- Kč od poškozené, které zajišťoval 10 ks akcií firmy PLATERO, a. s., věděl, že peníze k vrácení mít nebude a závazek zajišťuje falešnými akciemi, neboť v té době již sám vlastnil minimálně 10 ks pravých akcií s názvem B + 1 REAL, a. s.; dalších 10 ks akcií někdy v květnu nebo začátkem června 2007 prodal R. M. za částku 600.000,- Kč, přičemž věděl, že akciová společnost emitovala pouze 20 kusů akcií jmenovité hodnoty 100.000,- Kč.

Učiněná skutková zjištění opodstatňují závěr o vědomosti obviněného o tom, že poškozené Mgr. L. T. R. předal neplatné akcie. Zjištění soudů spolehlivě dokládají, že základní kapitál společnosti B+1 REAL, a. s., jejíž název byl k datu 8. 6. 2005 změněn na PLATERO, a. s., zůstal po celou dobu její existence nezměněn a byl představován 20 ks kmenových akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 100.000,- Kč. Všechny akcie se do držení obviněného, byť postupně, dostaly v průběhu února až května roku 2007 na základě dvou smluv o půjčce uzavřených mezi obviněným a J. D. V každé z obou smluv byly specifikovány sériovým číslem akcie, které byly obviněnému předány. Žádné další akcie, které by nahrazovaly akcie původní, vydány nebyly a ani se tak nemohlo stát, jelikož nebylo rozhodnuto o navýšení základního kapitálu společnosti činícího 2.000.000,- Kč, které by muselo předcházet emitování dalších akcií. Z toho je zřejmé, že obviněný znal počet a také podobu pravých akcií a musel proto vědět, že akcie, které předal poškozené, se svou podobou s pravými akciemi společnosti neshodují. Obviněný od J. D. získal 100 % akcií společnosti označených sériovými čísly, o jejichž pravosti sám nepochyboval. Poškozené však předal akcie zcela jiné, které získal neznámým způsobem, nikoliv ale od tohoto svědka. Ostatně o způsobu nabytí akcií, které předal poškozené, obviněný mlčí, případně uvádí, že mu původně byly dány akcie PLATERO, a. s., které mu následně J. D. vyměnil za akcie s názvem B+1 REAL, a. s., což svědek vyvrátil a odpovídá tomu i obsah smlouvy o půjčce s uvedením sériových čísel pravých akcií (č. l. 195). Konečně tak i z této výpovědi obviněného je zřejmé, že věděl, které akcie jsou pravé. Vědomost o neplatnosti akcií předaných poškozené je patrná i z dalších listinných důkazů, z nichž se podává, že obviněný vůči představenstvu společnosti PLATERO, a. s., i nadále vystupuje jako majoritní vlastník akcií (viz listiny na č. l. 64 - 66) a domáhá se svolání mimořádné valné hromady společnosti PLATERO, a. s.

Vhodné je také připomenout a zdůraznit, že z notářského zápisu NZ 557/2005 ze dne 25. 4. 2005 se podává, že bylo rozhodnuto o změně stanov v tom smyslu, že došlo ke změně názvu společnosti z B+1 REAL, a. s., na PLATERO, a. s. Nebyly však učiněny žádné kroky ani rozhodnutí vedoucí k výměně akcií a ani ke zvýšení základního kapitálu signalizující emitování akcií, jak naznačoval dovolatel. Společnost PLATERO, a. s., žádné nové akcie k datu 25. 4. 2005 neemitovala a ani nemohla. K tomuto datu totiž v obchodním rejstříku nebyla zapsána ani změna názvu obchodní firmy ani zvýšení základního kapitálu či jiná skutečnost rozhodná pro emisi nových akcií. Jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že emise akcií společnosti pod firmou PLATERO, a. s., nemohla být učiněna dříve, než došlo k zápisu změny názvu společnosti v obchodním rejstříku, tedy ne dříve než 8. 6. 2005, jelikož u právnických osob evidovaných ve veřejnoprávních rejstřících se změna názvu zapisuje do těchto registratur pravidelně s konstitutivními účinky [viz Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. (2009): Občanský zákoník I., Komentář, 2. vydání. C. H. BECK, Praha, s. 249, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 745/99]. Opíraje se o ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, z již řečeného také plyne, že zápis změny názvu, pod kterým je akciová společnost zapsána do obchodního seznamu, má konstitutivní účinky.

Ze všech těchto skutečností je pak zřejmé, že listiny předané poškozené byly skutečně jen grafickými návrhy nové podoby akcií, nikoliv však akciemi platnými. Že se nemohlo jednat o pravé akcie společnosti PLATERO, a. s., obviněný musel vědět jak s ohledem na dříve uzavíranou smlouvu o půjčce, tak s ohledem na zjištění, jakým množstvím akcií společnosti v rozhodné době disponoval a jakým způsobem s akciemi na majitele společnosti pod názvem B+1 REAL, a. s. (pravými) a údajnými akciemi na majitele společnosti pod názvem PLATERO, a. s., nakládal (10 kusů pravých akcií si ponechal k výkonu práv akcionáře, 10 kusů takových akcií prodal, přičemž právě tyto dispozice vedly k zachování či zvýšení majetku obviněného, a 10 kusy neplatných akcií, či přesněji grafickými návrhy takových akcií, ručil za svůj závazek plynoucí ze smlouvy o půjčce).

Skutek obviněného vykazuje znaky trestného činu podvodu ve smyslu § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jak dovodily soudy obou stupňů. Zákonné znaky tohoto trestného činu byly naplněny i po stránce subjektivní, jelikož z popisu skutku zřetelně plyne, že obviněný jednal v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2011
Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková