8 Tdo 154/2007
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 154/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2007 o dovolání podaném obviněným K. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 6 To 381/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 16/2006, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2006, sp. zn. 2 T 16/2006, byl obviněný K. B. uznán vinným, že

v době od 1. 4. 2003 do 3. 11. 2005, kdy převzal usnesení o zahájení trestního stíhání, řádně, tedy v plné výši, nepřispíval na výživu své nezletilé dcery S. B., ač mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. 14 Nc 320/2002, s nabytím právní moci dne 5. 8. 2002, mu bylo stanoveno přispívat na dceru S. počínaje dnem 1. 6. 2002 částkou 15.000,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky L. B., přičemž v daném období platil měsíčně pouze částky 2.000,- Kč, takže dlužná částka na výživném za uvedené období činí celkem 403.000,- Kč .

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu zároveň uložil, aby ve zkušební době uhradil dlužné výživné.

Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2006 tak, že je usnesením sp. zn. 6 To 381/2006 jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce JUDr. M. V. dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod obsažený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nesprávnost právního posouzení skutku obviněný spatřoval v tom, že se soud dostatečně nevypořádal s jeho obhajobou a s důkazy, jež navrhoval provést za účelem objektivního zjištění výše jeho příjmů za předmětné období a prověření stávající finanční situace. Tvrdil, že ač si je plně vědom své povinnosti finančně přispívat své nezletilé dceři na náklady spojené s výživou, výše finančního příspěvku, která mu byla soudem stanovena, je s ohledem na jeho momentální finanční poměry neúnosná a neúměrně vysoká. Poukázal na to, že si v mezidobí založil novou rodinu, jejímž příjmem byly po několik měsíců jen dávky jeho nemocenského pojištění a rodičovský příspěvek jeho nynější manželky. Odmítl postup soudu, opřel-li svůj závěr o výši výživného o výpověď poškozené, již svým rozhodnutím neopodstatněně zvýhodnil, neboť (obviněný) jí v rámci majetkového vypořádání pro dobu po rozvodu přenechal osobní automobil a rodinný dům s bazénem (byť částečně nedokončený podkroví).

V závěru svého podání obviněný s ohledem na uvedené argumenty navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V doplňku dovolání ze dne 3. 1. 2007 (podaném stále ještě v dovolací lhůtě) obviněný poznamenal, že smlouva mezi společností Ch. T. (kde byl jediným společníkem) a společností G. P. (pro kterou prováděl ostrahu objektu) byla ukončena ke dni 31. 1. 2004. Do té doby byly hrubým příjmem společnosti Ch. T. soudem uváděné částky 119.700,- Kč až 126.000,- Kč, z čehož ovšem bylo nutné hradit zákonné odvody a mzdy pro zaměstnance či brigádníky. Za vadné pokládal, že soud nevycházel z čistého zisku, ale z obratu uvedené společnosti. V dalších námitkách obviněný poukázal na to, že dne 1. 2. 2004 uzavřel smlouvu o ostraze téhož objektu s jinou firmou, kdy však fakturoval měsíčně 55.000,- Kč a od 1. 5. 2005 došlo ke snížení platby na částku 38.000,- Kč. Činnost řidiče u společnosti G. P., za kterou mu náležela mzda 6.000,- Kč, ukončil v roce 2001. Kromě snížených příjmů společnosti Ch. T. byla jeho nemožnost platit výživné v částce 15.000,- Kč ovlivněna také tím, že se dne 1. 3. 2003 znovu oženil a vznikla mu vyživovací povinnost k manželce a v květnu 2005 k další dceři. Soud podle něj nezohlednil také skutečnost, že si musel půjčit od svých rodičů částku 200.000,- Kč, aby mohl platit částku 15.000,- Kč měsíčně.

Předseda senátu soudu prvního stupně doručil opis dovolání obviněného včetně jeho doplnění ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně s upozorněním na možnost písemného vyjádření k dovolání a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) ve vyjádření ze dne 19. 2. 2007 shrnul, že velká část obviněným uplatněných námitek deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá; obviněný touto argumentací brojil toliko proti kvalitě dokazování ve vztahu k jeho finanční situaci, přičemž navíc v některých případech není ani jasná souvislost těchto námitek s obdobím, ve kterém byla podle tzv. skutkové věty trestná činnost páchána. Částečně relevantní, byť ne zcela precizně formulované námitky obviněný uplatnil podle názoru státního zástupce až v doplňku svého dovolání. Zde mimo jiné poukázal na skutečnost, že měsíční příjmy 119.700,- Kč až 126.000,- Kč nebyly příjmy jeho, ale společnosti Ch. T., a uvedl, že z těchto částek musel provádět platby týkající se zajištění chodu společnosti (platy zaměstnanců apod.). Státní zástupce konstatoval, že námitky, ve kterých obviněný uvedl vlastní skutková tvrzení o postupném snižování příjmů uvedené společnosti, jsou skutkového charakteru a vybočují z rámce citovaného dovolacího důvodu. Nicméně podotkl, že odvolací soud, pokud uváděl některé konkrétní údaje o příjmech společnosti, odkazoval na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. P 156/2003, a údaje o obratu společnosti se týkaly let 2001 až 2003. Za této situace podle jeho názoru vznikají určité pochybnosti o tom, zda údaje, ze kterých soud vycházel, byly aktuální pro celé období, kterým bylo ve výroku o vině časově vymezeno páchání skutku.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 6 To 381/2006, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a aby uvedenému soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje rovněž obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 265f tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.

Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku včetně jeho následného doplňku formuloval a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých argumentů brojil výlučně proti způsobu a rozsahu vedení dokazování, hodnocení důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů a to zejména pokud jde o výši jeho příjmů v rozhodném období. Do této kategorie námitek patří ta jeho tvrzení, označil-li za neúměrně vysokou výši finančního plnění, jež mu soud uložil přispívat na výživu své nezletilé dcery S. a namítl-li, že se soud nevypořádal s jeho obhajobou, v jejímž rámci požadoval objektivní zjištění svých předchozích a stávajících finančních poměrů s tím, že nelze důsledně vycházet toliko z výpovědi poškozené. Stejnou podstatu měla i ta tvrzení obviněného, domáhal-li se zohlednění toho, že část příjmů, jež soudy vzaly za prokázané, nebyly příjmy jeho, ale společnosti Ch. T., jejímž byl jediným společníkem a z nichž musel uhradit další zákonné platby pro zaměstnance, že soud nevycházel z čistého zisku uvedené společnosti, ale z jejího obratu, že počínaje dnem 1. 2. 2004 uzavřel novou smlouvu o ostraze objektu, v jejímž rámci již fakturoval částky o mnoho nižší, a že jeho činnost řidiče pro společnost G. P. byla ukončena již v roce 2001.

Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků dovozoval nesprávné právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Skutkové závěry stran povinnosti obviněného hradit výživné ve výši, jež je uvedena ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, soudy náležitě odůvodnily a jejich úvahy v tomto směru lze akceptovat.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a