8 Tdo 1525/2015
Datum rozhodnutí: 27.01.2016
Dotčené předpisy: § 196 odst. 1 tr. zákoník, § 15,16 tr. zákoník



8 Tdo 1525/2015-48

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2016 dovolání nejvyššího státního zástupce , které podal v neprospěch obviněného R. Š. , roz. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 3 To 241/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 212/2014, a za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 3 To 241/2015, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 2. 2015, sp. zn. 66 T 212/2014, zrušují .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 2. 2015, sp. zn. 66 T 212/2014, byl obviněný R. Š. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

2. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný označeného přečinu dopustil tím, že v období od 13. 4. 2013 do konce listopadu 2014 v K. ani nikde jinde ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí KOPRETINY *) a SEDMIKRÁSKY , ač mu tato povinnost vyplývala jednak ze zákona o rodině a občanského zákoníku, jednak byl takto povinen činit na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 25 P 133/2010, částkami 2.000 Kč na nezletilou KOPRETINU a 1.500 Kč na nezletilou SEDMIKRÁSKU vždy do 25. dne v měsíci na další měsíc k rukám matky M. Š., které tak na výživném dlužil celkem částku 66.500 Kč, o děti ani nijak nepečoval a nejevil o ně zájem, přičemž byť byl nezaměstnaný a pobíral toliko dávku pomoci v hmotné nouzi, peníze používal k soustavné konzumaci alkoholu a cigaret místo toho, aby platil výživné alespoň v nižší částce, když jeho životní potřeby byly zajišťovány finančními prostředky ze strany jeho matky E. S., navíc do této situace, kdy je bez zaměstnání, se dostal svým nezřízeným způsobem života a dále tím, že v dubnu 2010 sám ukončil bezdůvodně pracovní poměr i přesto, že neměl zajištěno jiné zaměstnání a v následujícím období řádně nespolupracoval s úřadem práce, z jehož evidence byl opakovaně sankčně vyřazen a je zde soustavně veden až od 29. 4. 2013.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 3 To 241/2015, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. 2 Zk 283/2014, pro skutek, že v období od 13. 4. 2013 do současnosti v K., okr. B., ani nikde jinde ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí KOPRETINY a SEDMIKRÁSKY , ač mu tato povinnost vyplývala jednak ze zákona o rodině a občanského zákoníku, jednak byl takto povinen činit na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 25 P 133/2010, částkami 2.000 Kč na nezletilou KOPRETINU a 1.500 Kč na nezletilou SEDMIKRÁSKU vždy do 25. dne v měsíci na další měsíc k rukám matky M. Š., které tak na výživném dlužil celkem částku 63.000 Kč, o děti ani nijak nepečoval a nejevil o ně zájem, byť byl nezaměstnaný a pobíral toliko dávku pomoci v hmotné nouzi, peníze používal ke konzumaci alkoholu a cigaret místo toho, aby platil výživné alespoň v nižší částce.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší stání zástupce v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

5. Dovolatel zrekapituloval dosavadní průběh řízení, především důvody zprošťujícího rozsudku odvolacího soudu a s právními závěry Krajského soudu v Ostravě se neztotožnil, neboť schopnosti, možnosti a majetkové poměry obviněnému umožňovaly výživné alespoň v určitém rozsahu hradit, a jeho jednání tak naplňuje znaky přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku.

6. Připomněl, že obviněný R. Š. byl naposledy zaměstnán u společnosti LK Automont, s. r. o., kde dosahoval příjmu kolem 22.000 Kč čistého měsíčně. Uvedeného zaměstnání se v dubnu 2010 dobrovolně vzdal, přičemž od té doby nikde řádně nepracuje a v zásadě od toho okamžiku trvá stav, kdy obviněný vyživovací povinnost ke svým dcerám řádně neplní, důsledkem čehož byla i dvě předchozí odsouzení pro přečin zanedbání povinné výživy, o nichž rozhodl Okresní soud v Bruntále rozsudky ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 3 T 49/2012, a ze dne 14. 6. 2013, sp. zn. 66 T 99/2013. Mimo jiné z rozsudku Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 25 P 133/2010, jímž byla schválena dohoda rodičů o úpravě výchovy a výživy na dobu před i po rozvodu, vyplývá, že pracovní poměr u společnosti LK Automont, s. r. o., obviněný ukončil pouze proto, že v práci nebyl spokojený. Takto prezentovaný důvod ukončení posledního pracovního poměru v žádném případě nelze označit za důležitý či závažný.

7. Odvolací soud k tomu konstatoval, že okolnost zbavení se zaměstnání nastala před více jak třemi lety, byla vyhodnocena v rámci předchozího trestního stíhání pro obdobný přečin, které bylo vedeno u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 99/2013, a nelze ji obviněnému opakovaně, znovu a snad i do budoucna dávat k tíži. S tímto závěrem se však nelze ztotožnit. Jak bylo uvedeno výše, okolnost vzdání se bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání je jedním ze zákonných kritérií vymezených v § 913 odst. 2 občanského zákoníku, jež jsou určující pro hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů pachatele. Tuto okolnost, jako jednu z mnoha, proto je nezbytné hodnotit. V daném případě o to více, že obviněným byl v podstatě tímto okamžikem nastolen a je udržován protiprávní stav, jehož důsledkem je soustavné několikaleté neplacení výživného na dcery a nezájem o ně.

8. Ze skutkových zjištění lze dále dovodit, že obviněný je fakticky bezdomovcem a oddává se nadměrnému pití alkoholických nápojů. To nezpochybnil ani odvolací soud, který však doplnil, že alkohol obviněnému kupují převážně jeho známí. On sám jim koupí na oplátku zhruba 2 až 3 piva za měsíc a kupuje tabák na kouření za cca 300 Kč na měsíc. Především skutečnost, že alkoholické nápoje pravděpodobně z větší míry kupují kamarádi obviněného, nemění ničeho na skutkových zjištěních v tom smyslu, že se obviněný nadměrnému pití alkoholických nápojů oddává, a prakticky se tím zbavuje možnosti najít si zaměstnání a získat tak dostatečný příjem pro sebe i na výživné pro své dvě dcery. Pohybuje-li se v komunitě osob bez domova, s nimiž velmi často od ranních hodin požívá alkohol, je v podstatě vyloučeno, aby vykonával výdělečnou činnost, jejímž prostřednictvím by si finanční prostředky na živobytí zajistil. Obviněný není omezen žádnými zdravotními problémy a je v produktivním věku, v důsledku čehož by pro něj uplatnění na trhu práce mělo být snadnější. Koneckonců sám obviněný dne 4. 8. 2015 při veřejném zasedání, v němž bylo rozhodováno o jeho odvolání, v rámci posledního slova doplnil, že má hodně nabídek na zaměstnání, ale nepracuje, protože je to daleko na dojíždění a on nemá ani na ubytovnu.

9. Bez povšimnutí pak nemůže zůstat ani skutečnost, kterou potvrdil sám obviněný. Ačkoli pobírá pouze částku 2.200 Kč jakožto životní minimum, je kuřákem, za tabák vydá měsíčně 300 Kč a zakoupí i několik piv. Z toho lze dovodit, že fakticky by byl schopen zaslat na výživném na dcery alespoň minimální částku 300 Kč, což však nečiní a finanční prostředky raději užívá pro svou (nikoli zásadní) potřebu. To vše za situace, kdy naopak odůvodněné potřeby oprávněných, školou povinných dcer obviněného, jsou bezpochyby poměrně vysoké, přičemž však majetkové poměry jejich, resp. jejich matky, která o ně řádně pečuje, jsou nedobré a jsou odkázány na pomoc rodičů M. Š. a pomoc státu v podobě dávek hmotné nouze a příspěvku na bydlení. Dovolatel se proto nemohl ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že obviněný objektivně nemohl platit výživné v žádné výši a tento stav existoval nezávisle na jeho jednání a bez jakéhokoliv zavinění.

10. Podle přesvědčení dovolatele je napadený rozsudek odvolacího soudu stižen vadou v podobě nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotně právního posouzení, neboť soud náležitě nezohlednil kritéria vymezená v § 913 občanského zákoníku, jež jsou rozhodující pro určení rozsahu výživného a posouzení faktických schopností a možností obviněného výživné hradit. V důsledku toho pak tento soud nesprávně dovodil, že jednání obviněného nelze posoudit jako trestný čin, čímž došlo k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

11. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 3 To 241/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. Obviněný ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce znovu opakoval, že pobírá měsíčně toliko sociální dávky v částce 2.200 Kč, z čehož 1.100 Kč ve stravenkách. Matce dává 600 Kč, protože mu vypere a o víkendech mu vaří oběd. Plnění svých závazků se nevyhýbá, ale objektivně výživné platit nemůže. Poznamenal, že není pravda, že nemá o děti zájem, ale matka dětí odmítá kontakt s ním i s jeho rodiči. Pokládal proto dovolání za nedůvodné.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že napadený rozsudek nemůže obstát, poněvadž odvolací soud nevzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a jeho závěry jsou předčasné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Námitky obsažené v dovolání nejvyššího státního zástupce, resp. jejich podstatná část, jsou proto uplatněny relevantně.

15. Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání jsou relevantní otázky, v jaké výši a zda vůbec byl obviněný v rozhodném období schopen plnit vyživovací povinnost k nezletilým dětem a zda jednal zaviněně, pokud na výživu svých nezletilých dětí nepřispíval k rukám jejich matky žádnou částkou.

16. Přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce. Po subjektivní stránce tedy může být tento trestný čin spáchán úmyslně i z nedbalosti.

17. Podstata jednání obviněného, které mu bylo v návrhu na potrestání kladeno za vinu a jímž byl také soudem prvního stupně uznán vinným, spočívala v tom, že v období od 13. 4. 2013 do konce listopadu 2014 v K. ani nikde jinde ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí KOPRETINY a SEDMIKRÁSKY , ač mu tato povinnost vyplývala jednak ze zákona o rodině a občanského zákoníku, jednak byl takto povinen činit na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 25 P 133/2010, částkami 2.000 Kč na nezletilou KOPRETINU a 1.500 Kč na nezletilou SEDMIKRÁSKU , vždy do 25. dne v měsíci na další měsíc k rukám matky M. Š. Byť byl nezaměstnaný a pobíral toliko dávku pomoci v hmotné nouzi, peníze používal k soustavné konzumaci alkoholu a cigaret místo toho, aby platil výživné alespoň v nižší částce, když jeho životní potřeby byly zajišťovány finančními prostředky ze strany jeho matky E. S., navíc do této situace, kdy je bez zaměstnání, se dostal svým nezřízeným způsobem života a dále tím, že v dubnu 2010 sám ukončil bezdůvodně pracovní poměr i přesto, že neměl zajištěno jiné zaměstnání a v následujícím období řádně nespolupracoval s úřadem práce, z jehož evidence byl opakovaně sankčně vyřazen a je zde soustavně veden až od 29. 4. 2013.

18. Soud prvního stupně v takto popsaném jednání obviněného, doplněném o dílčí skutková zjištění vyšlá najevo v hlavním líčení, spatřoval přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, protože neplnil úmyslně svou zákonnou povinnost vyživovat jiného, přičemž konkrétní formou úmyslného zavinění se v odůvodnění rozsudku nezabýval. Tento soud odmítl tvrzení obviněného, který neplacení výživného na nezletilé dcery odůvodňoval nepříznivou finanční situací. Zrekapituloval předchozí způsob života obviněného, připomněl, že sám bezdůvodně ukončil předchozí zaměstnání, dříve ani řádně nespolupracoval s úřadem práce a vlastním zaviněním si nebyl způsobilý zajistit zaměstnání s dostatečným příjmem. V této souvislosti upozornil na způsob života obviněného, který se vyznačuje zneužíváním alkoholických nápojů, pácháním přestupků, zdržováním se ve společnosti osob bez domova, což samo o sobě vytváří překážku vykonávat výdělečnou činnost a zbavuje obviněného možnosti mít dostatečný příjem k placení výživného. Poukázal rovněž na okolnost, že obviněný má zázemí u své matky, která jej prakticky živí a přispívá na jeho živobytí (viz zejména strana 5 rozsudku).

19. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku nalézacímu soudu vytkl, že se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, dokazování nebylo dostačující pro řádné objasnění věci a neztotožnit se ani s tím, jak provedené důkazy hodnotil. Upozornil na podstatnou vadu řízení před soudem prvního stupně spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, a upozornil, že nebyl ani důvod pro rozšíření doby spáchání jednání až do konce listopadu 2014 , neboť obviněný byl naposledy vyslechnut krátce po sdělení podezření dne 16. 10. 2014, a nemohl se tedy vyjádřit k neplacení výživného po tomto termínu. Ve veřejném zasedání odvolacího soudu byl obviněný k věci vyslechnut. Odvolací soud konstatoval, že je nepochybné, že obviněný byl povinen výživné hradit a toto nečinil. Z dalších skutečností však vyplývá, že jeho jediným příjmem v inkriminovaném období byla částka 2.200 Kč, z níž 1.100 Kč bylo vypláceno ve formě stravenek. Pokud ho pak podporovala matka, dávala mu především jídlo a drobné finanční částky za provedené práce. Podle odvolacího soudu se nelze ztotožnit s argumentací soudu prvního stupně, zejména s tím, že se obviněný sám a dobrovolně zbavil zaměstnání u společnosti LK Automont, s. r. o., kde vydělával kolem 22.000 Kč měsíčně čistého. Tato okolnost totiž nastala před více než třemi lety, byla vyhodnocena již v rámci jeho předchozího trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 99/2013 a tuto skutečnost nelze opakovaně a snad i v budoucnu dávat obviněnému opětovně k tíži. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s hodnocením nalézacího soudu stran nezřízeného života a případné možnosti platit výživné z finančních prostředků, jimiž obviněný hradí alkohol a cigarety. Uvedl v této souvislosti, že lze připustit, že obviněný je často vídán ve společnosti bezdomovců, a to v podnapilém stavu. Nicméně alkoholické nápoje mu kupují převážně jeho známí, on jim to vrací tak, že za měsíc koupí na oplátku dvě nebo tři piva, a za měsíc nakoupí tabák za 300 Kč. Podle odvolacího soudu obviněný ve stíhaném období objektivně nemohl platit výživné na své nezletilé děti ve výši stanové soudem a ani nižší, přičemž tento stav existoval nezávisle na jeho jednání a bez jakéhokoliv zavinění, byť tedy i ve formě nedbalostní. Jelikož nebyla prokázána subjektivní stránka žalovaného přečinu, odvolací soud po zrušení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně obviněného zprostil obžaloby z důvodu uvedeného v ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (strana 5 napadeného rozsudku).

20. Dovolatel odvolacímu soudu v podstatě vytýkal, že se důsledně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro stanovení rozsahu vyživovací povinnosti obviněného. Na rozdíl od odvolacího soudu měl z důvodů zevrubně uvedených v dovolání za to, že schopnosti, možnosti a majetkové poměry obviněnému umožňovaly výživné alespoň v určitém rozsahu hradit a že jeho jednání tak naplňuje znaky přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku.

21. Objektem přečinu zanedbání povinné výživy je nárok na výživu, pokud je založen do 31. 12. 2013 ustanoveními zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon o rodině ), s účinností od 1. 1. 2014 pak ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen občanský zákoník ). Neplněním povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného ve smyslu § 196 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí zaviněné (v úmyslné nebo nedbalostní formě) neplacení výživného nebo neposkytování odpovídajícího plnění v naturální formě. O neplnění vyživovací povinnosti jde i tehdy, pokud není plněno v rozsahu stanoveném zákonem. Rozsah vyživovací povinnosti soud posuzuje při rozhodování o vině samostatně jako předběžnou otázku (§ 9 odst. 1 tr. ř.) a může vycházet i z jiného rozsahu vyživovací povinnosti pachatele, než jaký byl určen pravomocným občanskoprávním rozhodnutím (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4.2004, sp. zn. 3 To 88/2004, uveřejněný pod č. 17/2005 Sb. rozh. tr.).

22. Jen pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že z hlediska trestní odpovědnosti pachatele se nevyžaduje a není ani nezbytné, aby vyživovací povinnost a její rozsah byly určeny samostatným rozhodnutím soudu. Pokud již o otázce rozsahu a výše vyživovací povinnosti bylo v občanském (opatrovnickém) soudním řízení pravomocně rozhodnuto, pak soud rozhodující v trestním řízení k takovému rozhodnutí přihlédne a hodnotí je jako důkaz podle § 2 odst. 6 tr. ř., ale není jím vázán. Naopak by měl vždy postupem podle § 9 odst. 1 tr. ř. samostatně posoudit předběžnou otázku, v jaké výši a zda vůbec byl obviněný v rozhodném období schopen plnit vyživovací povinnost. V mezidobí totiž mohou nastat zcela odlišné, resp. nové aktuální skutečnosti, ke kterým jiný dříve činný orgán (typicky opatrovnický soud) při stanovení výše výživného nepřihlížel a ani přihlížet nemohl, neboť v době jeho rozhodování neexistovaly nebo o nich nevěděl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 Tdo 624/2011, uveřejněné pod č. 42/2012 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 7 Tdo 859/2010).

23. Povinnost rodičů vyživovat své děti byla do 31. 12. 2013 upravena zákonem o rodině. Z relevantních ustanovení tohoto zákona nutno odkázat především na ustanovení § 85 odst. 2 zákona o rodině, podle něhož oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů. Podle ustanovení § 85 odst. 3 zákona o rodině při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost. Podle § 96 odst. 1 tohoto zákona při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Konečně podle § 99 odst. 1, věty první, citovaného zákona platí, že změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti.

24. Obdobně je vyživovací povinnost rodičů k dětem s účinností od 1. 1. 2014 upravena i v občanském zákoníku. Podle ustanovení § 913 odst. 1 tohoto zákona pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle jeho ustanovení § 913 odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. I podle ustanovení § 923 odst. 1 občanského zákoníku platí, že změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

25. Při posuzování rozsahu vyživovací povinnosti coby předběžné otázky jsou tedy za každých okolností rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry na straně jedné, a současně schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného na straně druhé. Jak přiléhavě připomněl dovolatel, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je namístě podle potřeby zkoumat také to, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Konkrétně je nutno zohlednit věk, zdravotní stav, vzdělání, manuální zručnost, pracovní návyky a pracovní zkušenosti, flexibilitu, adaptabilnost, sociální zralost nebo nezralost povinného, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu apod. (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí č. 5/1969 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 Tdo 624/2011, uveřejněné pod č. 42/2012 Sb. rozh. tr.). Nestačí pouhé zjištění, že obviněný je bez zaměstnání a pobírá příslušný příspěvek od státu. Ani tíživé osobní, sociální a ekonomické poměry pachatele v určitém období jej tedy automaticky nezbavují odpovědnosti za výživu svých dětí (k tomu přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 4 Tdo 250/2012).
.
26. S ohledem na rozvedené skutečnosti je potřeba přistupovat k posuzování trestní odpovědnosti obviněného ve smyslu § 196 tr. zákoníku, která dosud nebyla řádně objasněna.

27. Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 66 T 212/2014 se podává, že výsledky dokazování provedeného v hlavním líčení a doplněného ve veřejném zasedání bylo spolehlivě zjištěno, že obviněný od 13. 4. 2013 neplatil výživné na své nezletilé dcery KOPRETINU a SEDMIKRÁSKU , ač pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 25 P 133/2010, byla schválena dohoda rodičů, podle níž měl obviněný přispívat na výživu nezletilé KOPRETINY částkou 2.000 Kč a na výživu nezletilé SEDMIKRÁSKY částkou 1.500 Kč měsíčně, vždy do 25. dne v měsíci na další měsíc k rukám matky M. Š. (č. listu 35). Jen pro úplnost dovolací soud zaznamenává, že rozsudkem téhož okresního soudu ze dne 19. 11. 2015. sp. zn. 25 P 133/2010, který nabyl právní moci dne 29. 12. 2015, byl návrh obviněného, kterým se domáhal snížení výživného na nezletilé dcery zamítnut.

28. Obviněný, který má středoškolské vzdělání s maturitou a je podle vlastních sdělení absolventem Střední školy zemědělské v M. A., nepopřel, že výživné na nezletilé děti neplatil, tvrdil ale, že je platit nemůže, poněvadž je odkázán na dávky pomoci v hmotné nouzi v celkové výši 2.200 Kč, z nichž fakticky polovinu dostává ve stravenkách, a nezbývá mu již dost peněžních prostředků na placení výživného. Obviněný se rovněž vyjádřil ke způsobu svého života, uvedl, že on sám je bezdomovec, ale ve společnosti bezdomovců se nepohybuje, alkohol příležitostně konzumuje, kupují mu ho však známí, a on sám koupí pro své potřeby tabák za 300 Kč měsíčně a dvě piva. I ve vyjádření k dovolání zmínil, že mu občas vypomáhá matka (uvaří jídlo, vypere), za což jí poskytuje drobné peněžní částky, které mu zůstanou z vyplacené hotovosti (cca 600 Kč). Obviněný taktéž zmínil, že má hodně nabídek na zaměstnání, ale nepracuje, protože je to daleko a nemá ani na ubytovnu (č. listu 145). V této souvislosti neupozornil na žádné zdravotní problémy, které by mu případně bránily či ho omezovaly v pracovní činnosti.

29. Podle sdělení Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště K., obviněný je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 29. 4. 2013 (č. listu 70) a od tohoto dne mu byly nejméně do října 2014 (č. listu 15, 60, 71) vypláceny dávky pomoci v hmotné nouzi, přičemž od října 2014 jsou vypláceny kombinovanou formou, tj. 1.100 Kč poštovní poukázkou a 1.100 Kč prostřednictvím poukázek (stravenky). Zjišťuje se také, že naposledy byl zaměstnán do 27. 4. 2010 u společnosti LK Automont, s. r. o. V době od 16. 3. 2009 do 6. 11. 2013 byl veden v živnostenském rejstříku s předmětem podnikání klempířství a oprava karoserií, provozování této ohlašovací řemeslné činnosti měl ale po většinu doby přerušeno, protože tomu tak bylo od 15. 6. 2009 do 31. 12. 2009 a od 8. 3. 2010 do 6. 11. 2013 (č. listu 74).

30. Dovolací soud ve shodě s odvolacím soudem nepřeceňuje význam důvodu ukončení pracovního poměru u posledního zaměstnavatele obviněného a má rovněž za to, že mu to z hlediska zavinění ve vztahu k přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku neustále nelze bez přesvědčivého odůvodnění klást k tíži. Ačkoliv i z rozsudku Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 25 P 133/2010, se podává, že pro rozhodnutí o rozsahu vyživovací povinnosti je tato okolnost určující, nelze pominout nutnost případné reakce na změnu poměrů, čemuž soudy pozornost nevěnovaly.

31. Jak již bylo dříve uvedeno, při posuzování rozsahu vyživovací povinnosti nestačí pouhé zjištění, že obviněný je bez zaměstnání a pobírá příslušný příspěvek od státu (dávky pomoci v hmotné nouzi). Ani tíživé osobní, sociální a ekonomické poměry v určitém období jej bez dalšího nezbavují odpovědnosti za výživu svých dětí. Obviněný, ač nemá zaměstnání a je bez příjmů, má však zákonnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem, je také povinen vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby jejich výživu zajistil. Jestliže obviněný, který je v produktivním věku a bez vážných zdravotních potíží, konzumuje nadměrně alkoholické nápoje v takovém rozsahu, že se tím prakticky zbavuje možnosti najít si zaměstnání a získat tak dostatečný příjem pro sebe i na výživné pro své nezletilé děti, jedná z hlediska naplnění zákonného znaku neplnění své zákonné povinnosti vyživovat jiného přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku zaviněně.

32. Soudy si ale dosud neopatřily všechny dostupné důkazy k prověření poměrů obviněného a ve svých rozhodnutích se důsledně nevypořádaly se všemi okolnostmi relevantními z pohledu zavinění a jeho konkrétní formy.

33. Další dokazování je třeba zaměřit na podrobný výslech obviněného k jeho způsobu života, zda a kde se objektivně zajímal o práci, jakož i k důvodům, proč nebyl přijat. S ohledem na zjištěný způsob života obviněného je třeba také soustředit pozornost na celkové hodnocení osoby obviněného a důsledně se vypořádat s otázkou, co je hlavním důvodem toho, že nepracuje. Zda je to odmítavý postoj obviněného k serioznímu, smysluplnému zařazení do občanského života, či objektivní překážky, související kupř. se stavem zaměstnanosti v dotčeném regionu.

34. Potřebným se jeví opatřit také podrobnější informace z Úřadu práce ČR, kontaktního pracoviště v K., o stavu vhodných nabídek zaměstnání, jakož i o přístupu obviněného k zajištění vhodného zaměstnání a překážkách jeho pracovního zařazení.

35. K charakteristice způsobu života obviněného byl jako svědek vyslechnut por. Bc. R. S., který ve shodě se svědkyní M. Š. vypověděl, že obviněný je vídán ve společnosti bezdomovců, nadměrně konzumuje alkohol, což ale obviněný relativizuje. Proto je k objasnění způsobu života obviněného nezbytné doplnit dokazování (či se o to alespoň pokusit) o výslech matky obviněného E. S.

36. Konečně je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, pokud soudu nalézacímu vytkl nepodložené rozšíření období páchání trestné činnosti za situace, kdy obviněný nebyl v hlavním líčení vyslechnut, což je třeba v dalším řízení rovněž odstranit.

37. Teprve po doplnění dokazování v naznačeném rozsahu, přičemž nelze vyloučit, že k řádnému objasnění věci vyvstane potřeba provedení důkazů dalších, bude na soudu prvního stupně, aby provedené důkazy komplexně vyhodnotil v souladu se zásadami vymezenými v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., vypořádal se pečlivě s obhajobou obviněného, zaujal odůvodněné stanovisko ke stanovení rozsahu jeho vyživovací povinnosti a aby se také zabýval a odůvodnil formu zavinění, dospěje-li k závěru o vině obviněného.

38. Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce za použití § 265p odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 3 To 241/2015, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 2. 2015, sp. zn. 66 T 212/2014. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. 1. 2016 JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.