8 Tdo 1520/2016
Datum rozhodnutí: 23.11.2016
Dotčené předpisy: § 253 odst. 3 tr. ř.



8 Tdo 1520/2016-26

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2016 dovolání obviněného L. M. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 13 To 243/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 7/2016, a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 13 To 243/2016, zrušuje .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 4. 2016, sp. zn. 14 T 7/2016, byl obviněný L. M. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle § 146 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené VZP ČR, IČO 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 2020/4, způsobenou škodu ve výši 57 127,49 Kč a poškozenému L. K., bytem L., N. P., způsobenou škodu ve výši 29 155,59 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený L. K. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená CALL Servis, s. r. o., IČO 654 15 124, se sídlem Praha 3, Laubova 3/1626, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 4. 4. 2015 v době od 18.00 do 18.21 hodin v obci L., okres M., v prostoru vstupních dvířek a parkoviště v ulici Š., před budovou TJ Sokol L., před více než dvěma osobami, fyzicky napadl L. K., a to tak, že jej uchopil za klopy bundy, začal s ním cloumat, toto jednání se L. K. nelíbilo, proto L. M. od sebe rukama odstrčil, následně L. M. se slovy: Tys mě praštil první chytil L. K. za ruku a dal mu ránu pěstí na levé oko, strhl ho na zem, kde se nacházel nad L. K., a tohoto začal bít pěstmi do oblasti hlavy do doby, než byl několika dosud neustanovenými osobami z L. K. strhnut, v důsledku tohoto jednání byl L. K. od 4. 4. 2015 do 8. 4. 2015 hospitalizován v ÚVN v P. pro svalovou slabost, resp. přechodné ochrnutí svalů pravostranných končetin a neschopnost mluvení, při přijetí do nemocnice byla dále konstatována tato poranění: pohmoždění čela provázené krevními výrony do podkoží, tržná rána v levém obočí, vymknutí horního mezičlánkového kloubu prsteníku levé ruky, poranění L. K. podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, bylo vyhodnoceno jako středně těžké, a v důsledku těchto poranění byl L. K. v pracovní neschopnosti od 4. 4. 2015 do 14. 8. 2015 (celkem 133 dní), přičemž po tuto dobu byl omezen v obvyklém způsobu života.

3. Proti označenému rozsudku podali odvolání obviněný a poškození L. K. a CALL Servis, s. r. o. Obviněný svůj řádný opravný prostředek zaměřil na výroky o vině a trestu, poškození brojili proti výrokům o náhradě škody, jimiž byli se svými nároky na náhradu škody, resp. zbytkem tohoto nároku, odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 13 To 243/2016, bylo ve výroku pod bodem I) odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Ve výroku pod bodem II) byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným L. K. a společnosti CALL Servis, s. r. o., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozenému L. K., bytem L., N. P., způsobenou škodu ve výši 109 614,59 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému taktéž uložena povinnost nahradit poškozené CALL Servis, s. r. o., IČO 654 15 124, se sídlem Praha 3, Laubova 3/1626, škodu ve výši 4 745 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

5. Brojil proti postupu krajského soudu, který podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Nesouhlasil s jeho závěrem, že obhájce nevyhověl výzvě k odstranění vad podaného odvolání. Rozvedl, že odvolání podal dne 11. 4. 2016, a to do protokolu ihned po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu. Dne 31. 5. 2016 byla jeho obhájci doručena výzva k odstranění vad podaného odvolání, podle níž měly být vytknuté vady (absence specifikace napadeného rozsudku a konkrétní vymezení výroku rozsudku, který byl odvoláním napadán, a v jeho rámci popis vad, které jsou rozsudku soudu prvního stupně vytýkány) odstraněny ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy. Na tuto výzvu jeho obhájce reagoval a dne 10. 6. 2016 doručil soudu prvního stupně doplnění odvolání. Dne 23. 6. 2016 mu bylo doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání, jež bylo nařízeno na den 19. 7. 2016. V tomto veřejném zasedání bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že odvolací soud měl doplnění odvolání k dispozici ještě před nařízeným veřejným zasedáním, a dokonce ještě předtím, než zaslal stranám vyrozumění o jeho nařízení. Obviněný v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, podle něhož lhůta k odstranění vad odvolání není lhůtou propadnou a je-li odůvodnění odvolání v době rozhodování odvolacího soudu součástí spisu, neexistuje jediný rozumný důvod pro odmítnutí odvolání.

6. Dále namítl, že se odvolací soud v důsledku svého odmítavého rozhodnutí nezabýval argumenty obsaženými v řádném opravném prostředku. Podle přesvědčení obviněného nelze pochybovat, že byl spáchán přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, lze však pochybovat, že byl spáchán zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V řízení nebyla spolehlivě prokázána subjektivní stránka uvedeného zločinu. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví ani z výslechu znalkyně u hlavního líčení dne 29. 2. 2016 nevyplynulo, že by zranění popsaná v obžalobě byla způsobena jednáním obviněného. Nalézací soud správně dovodil, že v případě poranění ramene neexistuje mezi jednáním obviněného a zraněním poškozeného L. K. prokazatelná spojitost. Obdobně lze ale pochybovat i o spojitosti mezi jednáním obviněného a zraněním prstu poškozeného. Znalkyně uvedla, že k takovému poranění dochází zpravidla při vzájemné potyčce, kdy se obě strany přetahují, resp. kdy se chytají za ruce či oděv. Tato varianta skutkového děje je přitom v souladu s výpověďmi obviněného a svědka V. V. Svědek V. V., jenž viděl průběh konfliktu, jej vylíčil jako potyčku, jíž se obviněný s poškozeným aktivně účastnili. Soud této výpovědi neuvěřil a přihlédl k výpovědi svědka J. S., jež byla nevyvážená a v některých bodech i zmatená. Za zmínku jistě stojí skutečnost, že svědek J. S. uvedl, že se mu po incidentu ozval syn poškozeného s tím, že ho chce poškozený pozvat na panáka, a to za situace, kdy se poškozený se svědkem J. S. nepřátelili ani jinak nestýkali. Obviněný má za to, že se ze strany poškozeného jedná o akt pomsty. Poškozený vyvíjel enormní snahu, aby byl obviněný potrestán a byla mu uložena povinnost k náhradě škody v poměrně značném rozsahu. Požadavek poškozeného na náhradu škody byl silně nadhodnocen, což svědčí o jeho snaze obohatit se na úkor obviněného.

7. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Soudu prvního stupně navrhl, aby dal Nejvyššímu soudu podnět k odložení vykonatelnosti rozhodnutí, poněvadž neprodlený výkon rozhodnutí, jež podstatnou měrou zasahuje do jeho majetkové sféry, mu způsobí závažnou újmu.

8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství argumentaci obviněného, pokud jde o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., přisvědčila. Ve vyjádření k dovolání uvedla, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky postupu odvolacího soudu podle § 253 odst. 3 tr. ř., a napadené rozhodnutí tak trpí vadou spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí [§ 265b odst. 1 písm. l ) alinea první tr. ř.]. Podle ní obviněným označený nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, koresponduje i s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1261/2007, a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1063/2010, na něž v podrobnostech odkázala. Dodala, že v důsledku vady napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo dojít k věcnému projednání uplatněných odvolacích námitek proti přisouzenému výroku o vině jak zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, tak i přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, tj. i těch námitek, které dovolatel zkonstatoval v závěru odůvodnění svého dovolání, a které se tak za podmínek § 265a odst. 1 tr. ř. nemohly stát předmětem napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

9. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 věta první před středníkem tr. ř. z podnětu dovolání obviněného zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 13 To 243/2016, v části I., jíž bylo podle § 253 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že se odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 4. 2016, sp. zn. 14 T 7/2016, odmítá, a aby podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné v té části, v níž obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
11. Podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř.

12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174-3175):

1) řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání podala oprávněná osoba nikoli opožděně, ale včas; odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení viz § 253 odst. 2 tr. ř., nebo v důsledku nedůvodného nevyhovění oprávněné žádosti o navrácení lhůty),

2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.),

3) řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše pod bodem 1), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

13. Existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatněného v alternativě spadající pod shora uvedené body 1) a 2) spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání nebo stížnost).

14. Podstatou alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedené pod bodem 3) je pak skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

15. S ohledem na shora popsané je zjevné, že v posuzované věci by mohla přicházet v úvahu alternativa uvedená pod bodem 1), neboť Krajský soud v Praze odvolání obviněného odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., tedy z formálních důvodů.

16. Důvodem pro odmítnutí zmíněného odvolání měla být skutečnost, že nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Krajský soud v Praze naznal, že mu nezbylo než odvolání odmítnout, poněvadž obhájce obviněného, přestože byl jako osoba oprávněná podle § 251 odst. 1 tr. ř. vyzván k odstranění vad podaného odvolání a ačkoliv byl poučen o náležitostech podaného odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., této výzvě v zákonem stanovené lhůtě nevyhověl.

17. Dovolací soud se s touto argumentací Krajského soudu v Praze neztotožňuje a jeho postup, pokud jde o odmítnutí odvolání obviněného pro nesplnění náležitosti obsahu dovolání, považuje za vadný.

18. V této souvislosti v obecné rovině připomíná, že podle § 249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny. Podle § 251 odst. 1 věty první tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř.

19. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný v závěru hlavního líčení konaného dne 11. 4. 2016, poté, co byl vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, poučen o právu podat odvolání sdělil, že si podává odvolání do výroku o vině i trestu (č. listu 209). Z obsahu trestního spisu se dále podává, že dne 31. 5. 2016 byla obhájci obviněného JUDr. Radoslavu Bolfovi doručena do jeho datové schránky výzva k odstranění vad odvolání, v níž soud prvního stupně podle § 251 odst. 1 tr. ř. odvolatele vyzval, aby své odvolání učiněné do protokolu o hlavním líčení dne 11. 4. 2016 doplnil o náležitosti uvedené v § 249 odst. 1 tr. ř. Odvolatel byl vyzván, aby v odvolání uvedl, proti kterému výroku rozsudku je směřuje, v jakém rozsahu výroky napadá, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se domáhá. Současně byl poučen o tom, že neodstraní-li vytknuté vady ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy, soud prvního stupně předloží spis soudu odvolacímu, který podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolání odmítne (srov. č. listu 232). JUDr. Radoslav Bolf na tuto výzvu reagoval a dne 10. 6. 2016 odeslal do datové schránky soudu prvního stupně odůvodnění odvolání (srov. č. listu 233-236), jež obsahovalo specifikaci napadeného rozsudku (rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 4. 2016, sp. zn. 14 T 7/2016), jeho výroky, proti nimž bylo odvolání zaměřeno (výroky o vině a trestu), argumentaci, o niž obviněný opíral své přesvědčení, že nespáchal zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, a rovněž návrh na rozhodnutí odvolacího soudu (aby napadený rozsudek ve výroku o vině změnil a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby v části týkající se trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a dále aby odpovídajícím způsobem upravil navazující výroky o trestu a náhradě škody). Spis soudu prvního stupně byl odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaných odvoláních předložen dne 16. 6. 2016 (včetně řádně odůvodněného odvolání obviněného). Dne 23. 6. 2016 bylo JUDr. Radoslavu Bolfovi doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání, jež bylo nařízeno na den 19. 7. 2016 (č. listu 237). Předvolání k tomuto veřejnému zasedání bylo obviněnému doručeno dne 27. 6. 2016 (č. listu 237). Dne 19. 7. 2016 se uvedené veřejné zasedání konalo, přičemž po závěrečných řečech byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto [ad výrok I)] a kterým bylo taktéž rozhodnuto tak (stručně shrnuto), že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek částečně ruší, a to ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným L. K. a společnosti CALL Servis, s. r. o., a že podle § 259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že obviněnému je podle § 228 odst. 1 tr. ř. ukládána povinnost nahradit poškozenému L. K. škodu ve výši 109 614,59 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. se jmenovaný poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních, a že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněnému rovněž ukládána povinnost nahradit poškozené CALL Servis, s. r. o., škodu ve výši 4 745 Kč [ad výrok II)].

20. Z výše naznačeného je zřejmé, že tvrzení obviněného, že odvolací soud měl odůvodněné odvolání k dispozici ještě před nařízeným veřejným zasedáním, a dokonce ještě předtím, než zaslal stranám vyrozumění o jeho nařízení, resp. předvolání k němu, je obsahem trestního spisu podporováno. Za této situace nutno konstatovat, že Krajský soud v Praze pochybil, pokud uvedené odvolání nereflektoval a napadený rozsudek z jeho podnětu věcně nepřezkoumal (také) ve výrocích o vině a trestu, proti nimž obviněný brojil. Dovolací soud nerozporuje, že obhájce obviněného JUDr. Radoslav Bolf nedodržel stanovenou pětidenní lhůtu k odstranění vad řádného opravného prostředku, která v konkrétním případě uplynula dne 6. 6. 2016 (srov. § 60 odst. 1, 3 tr. ř.), a odůvodnění odvolání odeslal do datové schránky soudu prvního stupně až dne 10. 6. 2016, nedomnívá se však, a to i s ohledem na ustálenou judikaturu (na niž přiléhavě odkázali jak obviněný, tak státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství), že uvedená skutečnost může legitimovat postup odvolacího soudu podle § 253 odst. 3 tr. ř.

21. V souladu s již zmiňovanou ustálenou judikaturou k této otázce dovolací soud zdůrazňuje, že při výkladu povahy lhůty stanovené v § 251 odst. 1 tr. ř. a důsledků spojených s jejím marným uplynutím nelze odhlédnout nejen od cílů sledovaných novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., ale ani od smyslu odvolání v jeho obecné rovině. Cílem novely trestního řádu bylo posílit princip vázanosti soudu podaným odvoláním v tom smyslu, že odvolacímu soudu bylo umožněno soustředit svoji pozornost (s výjimkami v zákoně uvedenými) na vytýkané vady. V souladu s tím je i stanovení lhůty k odstranění vad podaného odvolání předsedou senátu soudu prvního stupně; podstata tohoto úkonu spočívá v tom, že odvolacímu soudu má být předloženo odvolání vyhovující požadavkům § 249 odst. 1 tr. ř. bez toho, že by bylo až na něm, aby si vytvářel efektivní předpoklady pro rozhodnutí o něm. Současně ale platí, že smysl odvolání spočívá v jeho věcném projednání, v přezkoumání napadeného rozhodnutí a správnosti postupu řízení, které mu předcházelo, podle zásad uvedených v § 254 odst. 1, 2, 3 tr. ř., a nikoli naopak. Proto překážky věcného projednání odvolání je namístě pojímat restriktivně.

22. Lhůta pěti dnů stanovená předsedou senátu soudu prvního stupně k odstranění vad obsahových náležitostí odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. není propadná, proto uvedené vady lze odstranit i po jejím uplynutí. Má-li odvolací soud v době rozhodování o podaném odvolání již k dispozici podání, jímž odvolatel k výzvě předsedy senátu soudu prvního stupně odstranil vady obsahových náležitostí odvolání, i když se tak stalo po uplynutí stanovené lhůty pěti dnů, nemůže takové odvolání odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sešit 38, pod č. 149, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1277/2005, ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1261/2007, ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1063/2010, nebo také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 469/2009, 7 Tdo 158/2012, 4 Tz 109/20127 aj.).

23. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolání obviněného je důvodné v té části, v níž obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Krajský soud v Praze, který podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl odvolání obviněného přesto, že je měl plně odůvodněné v době konání veřejného zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o podaných řádných opravných prostředcích, k dispozici, odmítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

24. Dovolání obviněného směřovalo proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, ve vztahu k výroku pod bodem II. (jímž byl rozsudek nalézacího soudu částečně zrušen ve výroku o náhradě škody a znovu bylo o náhradě škody jmenovaným poškozeným rozhodnuto) obviněný uplatnil námitky, které směřovaly především proti výroku o vině a následně vyvozoval i nepřiměřenost uplatněných nároků poškozeného L. K. a s tím souvisejícího požadavku poškozené CALL Servis, s. r. o., na náhradu škody. Se zřetelem k ustavenému výsledku dovolacího řízení (včetně jeho důvodů) a z toho vzniklé povinnosti odvolacího soudu zabývat se znovu odvoláním obviněného, není možné zabývat se opodstatněností dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přesto však není od věci poznamenat, že svými námitkami obviněný částečně brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, proti úplnosti provedeného dokazování a proti správnosti hodnocení důkazů. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. S ohledem na skutečnosti a námitky obsažené v dovolání obviněného však bude na odvolacím soudu, aby se znovu důsledně vypořádal se všemi námitkami uvedenými v odvolání, jakož i dovolání obviněného a stejně tak aby znovu reagoval i na odvolací výtky označených poškozených. Takový postup odpovídá požadavku, aby bylo o všech podaných odvoláních proti témuž rozsudku rozhodnuto odvolacím soudem najednou.

25. Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného L. M. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 13 To 243/2016, a to v celém rozsahu. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

26. Pro úplnost dovolací soud k návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí dodává, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu s ohledem na délku řízení před dovolacím soudem důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 11. 2016

JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu