8 Tdo 1516/2005
Datum rozhodnutí: 14.12.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1516/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2005 o dovolání obviněného J. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 5 To 567/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 65/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 2 T 65/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 11. 6. 2003 v odpoledních hodinách po předchozí telefonické dohodě přijel do obce Z., okres L., do objektu pily provozovatele J. M., kde nabídl J. M. dodání přesně neurčeného množství smrkového dřeva, tzv. kulatiny, s tím, že dřevo dodá následující den, J. M. s takto navrženým obchodem souhlasil a na žádost obviněného tomuto vyplatil v hotovosti zálohu 40.000,- Kč, následující den, tj. 12. 6. 2003, kolem 06.00 hodin přijel obviněný znovu na pilu v Z., J. M. řekl, že nákladní automobily se slíbenou dodávkou dřeva kulatiny přijedou ještě tentýž den a navrhl J. M., že by naopak od něho odkoupil nějaká prkna, J. M. s tím souhlasil, dohodli se na tom, že J. M. obviněnému prkna prodá, tato prkna byla následně naložena na kamion, který si obviněný zajistil, v celkovém množství 22,7 m3 s dohodnutou cenou 83.082,- Kč, poté dal obviněný pokyn řidiči kamionu, aby s naloženými prkny z objektu pily odjel, nato v kanceláři připravoval s J. M. fakturu na odebraná prkna, z kanceláře však pod záminkou, že si jde do auta pro nějaké věci odešel, z objektu pily odjel, aniž by odebraná prkna zaplatil, J. M. nedodal smrkové dřevo kulatinu, na kterou převzal zálohu 40.000,- Kč, vylákáním zálohy a odvozem prken bez zaplacení způsobil J. M. celkovou škodu ve výši 123.082,- Kč, část odvezených prken v hodnotě 56.364,- Kč byla zajištěna Policií ČR a vrácena J. M. .

Za tento trestný čin byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a bylo rovněž podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 5 To 567/2004, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. F. N. dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d) a l) tr. ř., neboť považoval za nesprávný postup odvolacího soudu, který jeho odvolání zamítl ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti. Odvolacímu soudu především vytkl, že i když se opakovaně marně pokoušel o doručení předvolání obviněného k veřejnému zasedání dne 22. 3. 2004 (správně 2005), konstatoval, že došlo k doručení náhradním způsobem podle § 64 odst. 2, poslední věta tr. ř., což je však v rozporu s ustanovením § 64 odst. 4 tr. ř., podle něhož je vyloučeno uložit zásilku podle § 64 odst. 2 tr. ř., týká-li se předvolání k veřejnému zasedání. Obviněný též namítl, že i když se z pracovních důvodů přestal zdržovat na adrese, kterou uvedl jako adresu pro doručování, nebyl odvolací soud oprávněn veřejné zasedání konat v jeho nepřítomnosti a měl-li za to, že se vyhýbá trestnímu stíhání, mohl vydat zatykač, případně vést řízení proti uprchlému. Obviněný poukázal na to, že se až od rodinných příslušníků dověděl, že jej hledá policie, a proto dne 1. 3. 2005 podal vysvětlení na Obvodním oddělení Policie ČR L., kde také uvedl adresu pro doručování, na níž se skutečně v té době zdržoval. Pokud by tedy soud využil všechny dostupné možnosti doručování, mohla mu být předvolánka k veřejnému zasedání řádně doručena.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil podle § 265k tr. ř. napadené rozhodnutí a dále aby podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl o tom, že se obviněný propouští na svobodu, neboť vazební důvody u něj nejsou dány. Pro případ, že bude propuštěn na svobodu, uvedl novou adresu pro doručování. Současně požádal, aby předseda senátu podle § 265o tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí.

K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatovala, že obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozumíván (poprvé na den 18. 1. 2005), a proto uložení zásilky podle § 64 odst. 2 tr. ř. a z něj vyplývající fikce doručení nebyly vyloučeny. Obviněnému postupem soudu nebyla odňata možnost osobní účasti při jednání soudu, neboť byl všemi dostupnými prostředky řádně vyrozumíván o konání veřejného zasedání, když sám navíc jako osoba, která podala odvolání, věděl, že toto bude projednáváno odvolacím soudem, avšak neprojevil dostatečný zájem na osobní účasti a soudu nesdělil novou adresu pro účely doručování, čímž sám zapříčinil svoji neúčast při veřejném zasedání. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Citované ustanovení předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům . V souladu s ním však ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá takovou nepřítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného.

Podle § 64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.

Podle § 64 odst. 4 tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle § 64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 2 T 65/2004 se podává, že poté, co byla věc s odvoláním obviněného předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem, předsedkyně senátu tohoto soudu pokynem na č. l. 135 spisu nařídila veřejné zasedání na den 18. 1. 2005 a nechala o něm obviněného vyrozumět prostřednictvím vzoru č. 7a vyrozumění o veřejném zasedání (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. února 2002, č. j. 514/2001-org. o vydání vzorů tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř. , doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení) na adresu L., kterou obviněný již v počátku přípravného řízení označil jako adresu pro účely doručování, na niž mu byly všechny obsílky zasílány a kterou sám vypsal na obálce s odvoláním (č.l. 134). Vyrozumění o veřejném zasedání bylo obsahem zásilky, která byla určena k doručení do vlastních rukou. Zásilku se obviněnému nepodařilo doručit, a proto byla uložena na poště, o čemž bylo obviněnému na adrese, kam mu bylo doručováno, zanecháno oznámení o uložení zásilky s tím, že si ji může vyzvednout na poště nejpozději dne 13. 1. 2005 (č. l. 138). Obviněný si však zásilku nevyzvedl, a pošta ji proto dne 14. 1. 2005 vrátila zpět Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který však veřejné zasedání nekonal a odročil je na den 17. 2. 2005, o němž obviněného opět vyrozuměl, avšak ani tentokrát se zásilku nepodařilo obviněnému doručit, neboť doručovatelce bylo sděleno, že obviněný se na uvedené adrese nezdržuje (č. l. 140). Krajský soud se následně pokoušel vyrozumění obviněnému opakovaně doručit, a to i na adresu L., (č. l. 142), která vyplynula z vyžádané zprávy z Centrální evidence obyvatel, avšak ani tentokrát nebyl obviněný na žádné z těchto adres zastižen, a to ani prostřednictvím Policie České republiky. Odvolací soud veřejné zasedání nekonal a odročil ho na den 10. 3. 2005, o němž obviněného opět stejným postupem vyrozuměl, a znovu se obviněnému zásilku do vlastních rukou nepodařilo doručit. Veřejné zasedání bylo odročeno na den 22. 3. 2005, přičemž poslední zásilka určená do vlastních rukou s vyrozuměním o tomto veřejném zasedání byla doručována na adresu uvedenou obviněným, kam mu bylo doručeno též oznámení o uložení zásilky s tím, že si ji může vyzvednout na poště. Obviněný si však zásilku nevyzvedl v desetidenní úložní době od 3. 3. 2005 do 14. 3. 2005, a pošta ji proto odeslala zpět Krajskému soudu v Ústí nad Labem a ten když se obviněný nedostavil, rozhodl o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. V odůvodnění napadeného usnesení (č. l. 152) vysvětlil, že dnem 14. 3. 2005 nastala tzv. fikce doručení ve smyslu § 64 odst. 2 tr. ř.

Ve vztahu k projednávaným námitkám je třeba poukázat na to, že obviněný podle obsahu dovolání vycházel z nesprávného předpokladu, že byl k veřejnému zasedání předvolán, ačkoli ve skutečnosti byl o veřejném zasedání toliko vyrozuměn.

Je tudíž vhodné zmínit, že podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání ty osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Podle téhož ustanovení o veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány. Tím, že předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem nechala obviněného vyrozumět o veřejném zasedání, vyjádřila, že osobní účast obviněného při veřejném zasedání nepovažuje za nutnou. Tomu pak odpovídal průběh veřejného zasedání, v němž nebyly prováděny žádné důkazy.

V posuzovaném případě se s ohledem na všechny uvedené okolnosti jednalo o situaci, kdy obviněnému bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručováno zásilkou určenou k doručení do vlastních rukou ve smyslu § 64 odst. 1 písm. c) tr. ř. a kdy obviněný jako adresát nebyl zastižen ve smyslu § 64 odst. 2 tr. ř. Na takový případ dopadá shora citované ustanovení § 64 odst. 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že obviněnému byla zásilka doručována na adresu, kterou označil pro účely doručování, je bezvýznamné, zda se v místě fakticky zdržoval či nikoli. Vznik tzv. fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. v posuzovaném případě nebyl vyloučen žádnou z okolností uvedených v § 64 odst. 4 tr. ř., neboť obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, což by podle § 64 odst. 4 písm. a) tr. ř. vylučovalo vznik tzv. fikce doručení, nýbrž byl o jeho konání vyrozuměn, a proto uložení zásilky nebylo podle § 64 odst. 4 písm. a) tr. ř. vyloučeno. Předsedkyně senátu krajského soudu nenařídila podle § 64 odst. 4 písm. b) tr. ř., že zásilku obsahující vyrozumění o veřejném zasedání nelze uložit (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1205/2005).

S ohledem na tyto skutečnosti dovolací soud shledal, že pokud Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o odvolání obviněného ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti, nebyla porušena žádná ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Jestliže obviněný výslovně uvedl adresu L., jako adresu pro účely doručování a její změnu nikdy později nedal soudu na vědomí (není pro posouzení této věci významné, že tak učinil později v jiné trestní věci před policejním orgánem), bylo již věcí jeho odpovědného přístupu k průběhu řízení, aby sledoval, zda mu na tuto adresu nejsou zasílány písemnosti, i když se případně na této adrese přestal trvale zdržovat, nebo aby sám z vlastní iniciativy určil pro účely doručování jinou adresu, zvláště když sám vyvolal odvolací řízení a musel předpokládat, že bude odvolacím soudem obeslán. V této spojitosti nelze než konstatovat, že nedostatek péče samotného obviněného o ochranu vlastních procesních práv nemůže být dodatečně interpretován jako porušení těchto práv postupem soudu.

Pokud tedy Krajský soud v Ústí nad Labem považoval vyrozumění o veřejném zasedání za doručené obviněnému dnem 14. 3. 2005, je tento postup zcela v intencích ustanovení § 64 odst. 2 tr. ř.

Další dovolací důvod, jenž obviněný ve svém dovolání uplatnil, byl vymezen podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a je dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter. Má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto, protože nebylo shledáno důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu.

Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dána tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z dalších důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. však obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z již shora vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl obsahově naplněn. V předmětné trestní věci není proto dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného J. H. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová