8 Tdo 1509/2008
Datum rozhodnutí: 10.12.2008
Dotčené předpisy: § 4 tr. zák.




8 Tdo 1509/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2008 o dovolání obviněného PaeDr. R. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 61 To 132/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 44 T 39/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného PaeDr. R. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 44 T 39/2006, byl obviněný PaeDr. R. P. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři roky. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu pojistného podvodu dopustil tím, že dne 24. 9. 2003 v P., v poškozené Č. P. oznámil jako poškozený pojištěný na základě hromadného pojištění smlouvou pojistnou událost vedenou pod č., způsobenou při dopravní nehodě, ke které došlo dne 20. 7. 2003 kolem 19.35 hod v P., nárazem vozidla zn. Ssang Yong Musso, do svodidel s tím, že uvedl v rozsahu poškození pravý bok a levý blatník vozidla, přičemž pravý bok vozidla byl poškozen již před nehodou a levý blatník vozidla při nehodě nebyl poškozen vůbec, kdy v důsledku nárazu vozidla do svodidel mohlo dojít pouze k poškození rohu pravého předního nárazníku, ochranného krytu vně pravého předního kola a lapače nečistot, za což by poškozená hradila pojistné plnění jen ve výši 17.552,- Kč, přičemž na základě uvedení nepravdivého rozsahu poškození vozidla se poškozená rozhodla po stanovení nákladů ze jeho opravu likvidovat škodnou událost formou tzv. totální škody a obviněnému vyplatila částku 213.390,- Kč, čímž obviněný způsobil poškozené Č. P., a. s. se sídlem v P., škodu za neoprávněně vyplacené pojistné plnění ve výši 195.838,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný PaeDr. R. P. odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 61 To 132/2008, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině a náhradě škody byl obviněný odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok.

Pro úplnost je třeba dodat, že se jedná o v pořadí druhé rozhodnutí soudů obou stupňů v téže věci, neboť usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 61 To 309/2007, byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. 44 T 39/2006, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 61 To 132/2008, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Soudům vytkl, že se nezabývaly veškerými skutečnostmi, které jsou důležité z hlediska posouzení jeho jednání jako trestného činu pojistného podvodu, přičemž ze zjištěných skutečností vyvodily nesprávné právní závěry. Ve shodě s dosavadní obhajobou tvrdil, že by mu pojistné plnění bylo vyplaceno bez ohledu na to, jak ke škodné události došlo, neboť vozidlo bylo havarijně pojištěno. Neměl proto motiv uvádět nepravdivé informace, jak uzavřel soud prvního stupně. Takový motiv by byl dán, kdyby vozidlo nebylo havarijně pojištěno, takže takovým jednáním by mohl být motivován pouze tehdy, kdyby k předchozí havárii došlo za předpokladu výluky z pojištění; nic takového se ale neprokázalo.

Nebylo podle něho prokázáno, že věděl nebo musel vědět o předchozím poškození vozidla, a tvrzení soudů, že to věděl, označil za ničím nepotvrzenou hypotézu. K vozidlu přistupoval z levé strany a žádné deformace na pravé straně vidět nemohl.

Dále uvedl, že události, které následovaly po nehodě, si přesně nepamatuje, byl otřesen fyzicky a zejména psychicky, což potvrzuje i svědek N. H., když uváděl, že byl zmatený. Nebyl proto způsobilý věnovat pozornost detailům postupu policejní hlídky a zdůraznil, že záznam o dopravní nehodě ohledně rozsahu poškození vozidla s policisty nekonzultoval, nebyl schopen popsat ani průběh nehody. Záznam jen automaticky podepsal, nerozvažoval, zda a že je v něm uvedeno něco nesprávně. Nesouhlasil s úvahami soudů, že již laickým okem je zřejmé, že k nehodě nemohlo dojít způsobem, který popisoval obviněný, když ani zkušeným policistům a likvidátorovi pojistné události tyto skutečnosti patrné nebyly. Zpochybnil rovněž svědectví policisty L. J., jehož výpověď hodnotil jako aproximativní. Měl za to, že si nemohl s odstupem času pamatovat na okolnosti případu, zvláště pokud nedokázal ani uvést, kdo s ním tvořil hlídku. Soudům dále vytkl, že neprovedly grafologické zkoumání vpisku PP kolo a nezjistily pisatele tohoto vpisku. Nebyla tak do všech důsledků prověřena jeho obhajoba a namísto toho se soudy uchýlily k deformaci kusých důkazů, z nichž vyvodily nesprávný závěr o jeho vině. Dodal, že pokud soud měl pochybnost o věrohodnosti svědka N. H. proto, že jej uvedl až v pozdější fázi řízení, měl se touto otázkou blíže zabývat a zjistil by, že měl se svědkem vážný spor a nepředpokládal, že jeho svědectví bude třeba. Rozhodování soudů označil za zaujaté a důkazní situace podle jeho přesvědčení neumožňuje na základě objektivně zjištěných důkazů učinit závěr o jeho vině, který je podle jeho přesvědčení vybudován pouze na řadě hypotéz a nepodložených předpokladech.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušil a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného shledala jeho námitky převážně irelevantními, neboť v převažující míře věcně nenaplňují uplatněný dovolací důvod, protože buďto vybočují z rámce popisu přisouzeného skutku a tím i z předmětu dotčeného trestního řízení, nebo jimi namítaný nedostatek subjektivní stránky přisouzeného trestného činu obviněný opřel o výtky směřující proti způsobu hodnocení provedeného dokazování tak, aby na tomto podkladě opatřená skutková zjištění již nepodporovala přisouzený výrok o dovolatelově vině. Co se týká prve uvedené skupiny výtek, které se vztahují k otázce autorství, resp. vyloučení možnosti dovolatelova autorství u vpisku PP kolo v záznamu o malé dopravní nehodě, pak se zpochybnění míry jeho důkazní podloženosti zcela míjí s předmětem řízení za situace, že oprava takto uváděného defektu nakonec ani nebyla jako poškození v rámci nahlášené pojistné události uznána a tím ani zahrnuta do její likvidace a tedy se způsobeným škodlivým následkem na neoprávněně vyplaceném pojistném plnění nikterak nesouvisela. Shodně hodnotila i část uplatněné argumentace, která se dotýká občansko právního exkurzu soudu prvního stupně do problematiky pojistné smlouvy a která v této souvislosti opírá dovolatelovu chybějící motivaci podvodného jednání o neexistující výluky z jím uzavřeného havarijního pojištění a tedy o neexistenci takových důvodů uvedených v pojistné smlouvě, resp. v jejích pojistných podmínkách, které by vyplacení pojistného plnění vylučovaly. Přitom dovolateli nikdy nebylo vytýkáno, že by uplatňoval nárok na pojistné plnění při naplnění takových okolností, pro které by jeho přiznání bylo vyloučeno. Byl totiž uznán vinným za to, že takový právní důvod požadovaného pojistného plnění, který se pohyboval ještě v rámci smluvně pokrytých a tím i chráněných pojistných nebezpečí, založil na nepravdivém tvrzení o rozsahu uplatněné pojistné události. Za jiné než nekvalifikované námitky nelze podle ní považovat ani ty, které se dotýkají otázky věrohodnosti svědka N. H. Je tedy zřejmé, že námitky takové povahy nejsou způsobilé k věcnému projednání, a to ani z výjimečného důvodu, podmíněného extrémním rozporem mezi učiněnými skutkovými zjištěními a způsobem jejich právního posouzení, který však neshledala. Z opatřených skutkových zjištění jednoznačně vyplynulo, že v posuzovaném případě zcela vědomě a nejen bezprostředně po utrpěné autonehodě, ale i později v souvislosti s šetřením likvidátora poškozené pojišťovny, uvedl takový popis jejích škodlivých následků, který průběhu nehodového děje převážně neodpovídal, když uváděný nehodový děj mohl podle znaleckého dokazování příslušné odbornosti způsobit pouze podstatně menší rozsah poškození vozidla a založit tak nesrovnatelně nižší nárok na poskytnutí pojistného plnění. Pokud dovolatel již bez zjevné návaznosti na uplatněné skutkové výhrady poukázal na svůj psychický stav po autonehodě, který mu zabránil v objektivním vnímání a popisu jejích škodlivých následků, a dále že si poškození vozidla z pravoboku ze své pozice řidiče, používajícího vozidlo výhradně ze strany levé, nepovšimnul, pak tato část dovolací argumentace by podle názoru státní zástupkyně mohla uplatněný dovolací důvod věcně naplňovat. Nelze však přehlédnout, že jde o dovolatelovu setrvalou obhajobu, promítnutou již do jeho odvolací argumentace, se soudy přesvědčivým způsobem v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Protože jejich hodnotící úvahy a na jejich podkladě přijaté skutkové a právní závěry skutečně pokrývají veškeré dovoláním uplatněné námitky, není důvodu je jakkoliv doplňovat za stavu, že jsou z hlediska formální logiky plně akceptovatelné. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl (s jistou benevolencí) relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestného činu pojistného podvodu.

Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv malou. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že v posuzovaném případě byly znaky trestného činu pojistného podvodu považovány za naplněné ve variantě spočívající v tom, že obviněný při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje, a způsobil tak škodu nikoliv malou.

Pro trestní odpovědnost podle § 250a odst. 1 tr. zák. se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 3 odst. 3 tr. zák.). Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel

a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo

b) jestliže věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku rozvedl, že obviněný naplnil všechny znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák., neboť při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje spočívající v tom, že vědomě uplatnil nárok na plnění z pojistné smlouvy i za poškození s nehodou nesouvisející, a poškozené pojišťovně tak způsobil škodu ve výši nejméně 195.838,- Kč, tj. škodu nikoliv malou ve smyslu kritérií § 89 odst. 11 tr. zák. Podrobněji pak uvedl, že přestože obviněný věděl, že pravý bok vozidla byl poškozen již před nehodou, při uplatnění nároku na pojistné plnění z havarijního pojištění nahlásil jako viditelná poškození pravý bok a levý přední blatník , přestože v souvislosti s nehodou k tomuto poškození nedošlo. Taková zjištění soudů právní závěr o naplnění znaků zavinění ve formě úmyslu přímého bez pochybností naplňují.

Námitky obviněného zpochybňující subjektivní stránku trestného činu obstát nemohou, neboť soudy obou stupňů závěr o úmyslném zavinění náležitým způsobem odůvodnily.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v daných souvislostech uplatnil především námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 10 a z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Městský soud v Praze. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy rozhodly na základě pochybných důkazů, neprovedly jím navrhované důkazy grafologický posudek, provedené důkazy, zejména výpověď svědka L. J., nesprávně hodnotily a dostatečně nezkoumaly jeho motiv. Oproti skutkovým zjištěním soudů, že poškozené Č. P. oznámil pojistnou událost způsobenou při dopravní nehodě nárazem vozidla zn. Ssang Yong Musso do svodidel s tím, že uvedl v rozsahu poškození pravý bok a levý blatník vozidla, přičemž věděl, že pravý bok vozidla byl poškozen již před nehodou a levý blatník vozidla při nehodě nebyl poškozen vůbec, postavil vlastní skutkovou verzi, podle níž o žádném poškození pravého boku před nehodou nevěděl, s ohledem na skutečnost, že byl otřesen, záznam o malé dopravní nehodě podepsal, aniž předpokládal, že by v něm mohlo být něco chybně. Neměl ani motiv uvádět nepravdivé informace, neboť by mu s ohledem na havarijní pojištění bylo vyplaceno pojistné, i kdyby škodu způsobil někdo jiný a jinak. Primárně se tedy domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu pojistného podvodu nedopustil.

Námitky skutkové, jež ve svém dovolání obviněný uplatnil, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, zejména pak soudu prvního stupně, vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (viz zejména strany 3 - 8 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3 a 4 rozsudku odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů soudy, zejména pak soud prvního stupně, postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. zevrubně vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného i jakými úvahami byl veden, opřel-li své rozhodnutí o vině obviněného o výpovědi svědků J. V., pracovníků poškozené pojišťovny J. P. a I. H., policisty L. J., znalecký posudek a výpověď znalce z oboru strojírenství a doprava Ing. T. S., listinné důkazy - záznam o malé dopravní nehodě (č. l. 234) a dokumenty sepisované při hlášení pojistné události (č. l. 254), fotodokumentaci i originál spisu poškozené pojišťovny. Vysvětlil, proč tvrzením obviněného, že neměl povědomost o poškození pravého boku vozidla před nehodou, neuvěřil a proč považoval za nevěrohodnou i výpověď svědka N. H. Provedenými důkazy bylo podle shodných závěrů soudů obou stupňů zjištěno, že rozsah poškození v žádném případě nemohl být způsoben tak, jak uváděl obviněný, a že k poškození pravého boku vozidla došlo již před nárazem přední části vozidla do svodidel při předmětné nehodě, v důsledku čehož byly informace, které o průběhu nehody a zejména o jejich následcích poskytl pojišťovně, nepravdivé. Za nelogický nelze označit závěr soudů obou stupňů, odmítly-li akceptovat obhajobu obviněného, že o poškození pravého boku vozidla nevěděl, poněvadž do vozidla nastupoval z levé strany a neprohlížel je.

Velmi podrobně se soudy věnovaly argumentaci obviněného, pokud tvrdil, že neměl k jednání, jímž byl uznán vinným, motiv, neboť by mu bylo s ohledem na existenci havarijního pojištění pojistné vyplaceno, i kdyby všechna poškození nesouvisela s předmětnou nehodou. Za přiléhavou lze v této souvislosti považovat argumentaci státní zástupkyně, že dovolateli nikdy nebylo vytýkáno, že by uplatňoval nárok na pojistné plnění při naplnění takových okolností, pro které by jeho přiznání bylo vyloučeno. Byl totiž uznán vinným za to, že takový právní důvod požadovaného pojistného plnění, který se pohyboval ještě v rámci smluvně pokrytých a tím i chráněných pojistných nebezpečí, založil na nepravdivém tvrzení o rozsahu uplatněné pojistné události. Odvolací soud reagoval i na námitku obviněného, že bezprostředně po dopravní nehodě byl rozrušen fyzicky i psychicky, v důsledku čehož nevěnoval patřičnou pozornost obsahu záznamu o malé dopravní nehodě. Případně poznamenal, že při vyplnění hlášení pro pojišťovnu a v průběhu jednání o pojistné události, k němuž došlo podstatně později, toto poškození vozidla znovu deklaroval a nikterak ho nezpochybnil. Není od věci připomenout, že pro naplnění zákonného znaku objektivní stránky trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy je relevantní právě toto období, jak ostatně správně vystihl v odůvodnění rozsudku i soud prvního stupně (viz strana 4). Pro úplnost nutno dodat, že z hlediska trestní odpovědnosti obviněného není významné, kdo je autorem vpisku PP kolo na záznamu o malé dopravní nehodě, poněvadž významné je až počínání obviněného při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy ve spojitostech výše vyložených.

V posuzované věci nešlo tedy o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Skutek zjištěný soudy byl správně právně posouzen jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák.

Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2008



Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková