8 Tdo 1497/2006
Datum rozhodnutí: 14.02.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1497/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. února 2007 o dovolání obviněného J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2006, sp. zn. 4 To 125/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 202/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 2 T 202/2004, byl obviněný J. P. uznán vinným skutky popsanými pod body 1) až 21) uvedeného rozsudku, jež soud právně posoudil jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Za to jej odsoudil podle § 187 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou a trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 3 T 25/2004, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2004, jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 2 T 31/2004, který nabyl právní moci dne 19. 3. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, jež projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2006, a usnesením sp. zn. 4 To 125/2006 je jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce JUDr. I. H. dovoláním, jež v obecné rovině opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zaměřil je do výroku o uloženém trestu.

V podrobnostech obviněný zrekapituloval závěry, k nimž dospěl v odůvodnění svého usnesení soud druhého stupně, a vytkl, že soudy dostatečně nehodnotily předpoklady stanovené v § 35 tr. zák. pro ukládání souhrnného trestu. Poukázal na to, že trestní stíhání pro předmětné skutky bylo vůči němu zahájeno před tím, než byl dne 31. 8. 2004 vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 1 Tm 17/2004 pro tentýž trestný čin (nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.). Měl za to, že se v případě projednávané trestné činnosti jednalo o souběh a pokračování v trestném činu téhož charakteru a se stejnou trestní sazbou, proto měl soud prvního stupně při vynesení rozsudku dne 28. 3. 2006 přihlédnout k ustanovením o neúčelnosti trestu, jenž mu byl uložen předchozím výše citovaným rozsudkem (trest uložený tímto rozsudkem ve výměře dvou let a šesti měsíců obviněný právě vykonává). Nyní uložený souhrnný trest ve výměře pěti let a šesti měsíců ve spojení s trestem dříve uloženým který je nižší nemůže podle jeho názoru splnit svůj účel, neboť za stejnou a souběžnou trestnou činnost nyní vykonává trest vyšší, což jej poškozuje (v té souvislosti zdůraznil, že součtem obou trestů byl odsouzen na celkem osm let odnětí svobody).

Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále je státní zástupce ) ve svém vyjádření ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. zhodnotil argumentaci, již obviněný ve svém dovolání uplatnil, jako zjevně neopodstatněnou, neboť shledal, že soudy se v projednávané trestní věci vytýkaného pochybení při ukládání trestu nedopustily. Uvedl dále, že z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 1 Tm 17/2004, vyplývá, že jím byl obviněnému uložen souhrnný trest za sbíhající se trestnou činnost, za kterou byl předtím odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Opavě sp. zn. 4 T 192/2003, který mu byl doručen dne 5. 11. 2003. To znamená, že pokud se obviněný pokračující trestné činnosti, která byla předmětem projednávání v trestní věci Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 202/2004, dopustil až po datu 5. 11. 2003, kdy mu byl doručen uvedený trestní příkaz, potom mu nemohl být rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 2 T 202/2004, ukládán souhrnný trest i k rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 1 Tm 17/2004, protože se nejednalo o souběh trestných činů, nýbrž o recidivu.

Vzhledem k uvedeným důvodům státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl Nejvyššímu soudu podané dovolání v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dále musel Nejvyšší posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v ustanovení § 265b tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Současně je třeba uvést, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Obviněný ve svém dovolání uplatnil výhrady, jež by citovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohly zakládat vytkl totiž vadné posouzení podmínek pro uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. Konkrétně se domníval, že Okresní soud v Opavě mu měl v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 2 T 202/2004 uložit souhrnný trest nejen k rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 3 T 25/2004, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2004 a jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 2 T 31/2004, který nabyl právní moci dne 19. 3. 2004, ale i k rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 1 Tm 17/2004, který ve vztahu k němu nabyl právní moci dne 12. 11. 2004 a jímž byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.

Nejvyšší soud poznamenává, že nedostatek v právním posouzení, zda byly trestné činy spáchány za okolností vyžadujících uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., lze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. úspěšně namítat, neboť se může jednat o nesprávné hmotně právní posouzení. Otázka, zda jsou trestné činy spáchány ve vícečinném souběhu a zda za ně má být za podmínek § 35 odst. 2 tr. zák. ukládán souhrnný trest, je totiž otázkou hmotného práva, byť jde o jiné hmotně právní posouzení než právní posouzení skutku. Dále se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda námitky obviněného jsou v tomto ohledu opodstatněné.

V obecné rovině je v prvé řadě zapotřebí uvést, že v souladu s § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Nejvyšší soud doplňuje, že podle citovaného ustanovení přichází souhrnný trest v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno zároveň o několika sbíhajících se trestných činech. Jestliže obviněný spáchal další trestný čin po právní moci prvého odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, třebas tento rozsudek byl v pozdějším řízení zrušen a v téže věci byl vyhlášen nový rozsudek, kterému spáchání dalšího trestného činu tedy předcházelo, nejde o souběh trestných činů, ale o recidivu a uložení souhrnného trestu je tu vyloučeno.

Pro posouzení, zda má být ukládán souhrnný trest, je stěžejní otázkou vzájemný vztah dvou nebo více trestných činů, o nichž se rozhoduje v samostatných řízeních, tzn. zda a které z nich jsou trestnými činy sbíhajícími se a které nikoli. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek: musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů (stejnorodých nebo různorodých), přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich, pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán, skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele. O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku, kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem zrušen a kterým byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku uložit samostatný trest (srov. rozhodnutí č. 50/1978 Sb. rozh. tr.).

Z výše uvedeného proto vyplývá, že více trestných činů je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující byť nepravomocný rozsudek za nějaký trestný čin. Činy spáchané po vyhlášení odsuzujícího rozsudku do doby jeho právní moci je nutno posoudit obdobně jako recidivu. Při ukládání souhrnného trestu musí být dřívější odsuzující rozsudek o jiném trestném činu pachatele pravomocný. Není podstatné, zda odsuzující rozsudek nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně nebo až rozhodnutím odvolacího soudu.

Po tomto obecném úvodu je třeba uvést, že námitky obviněného, spočívající v nesprávné aplikaci ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. soudy prvního a druhého stupně, nemohly obstát. Důvody, které Nejvyšší soud k tomuto závěru vedly, je však třeba rozvést poněkud obšírněji, neboť obviněný má v rejstříku trestů více než 20 záznamů, z nichž je zřejmé, že zejména v posledních cca čtyřech letech mu byly ukládány převážně souhrnné tresty.

V projednávané věci má význam především trestní příkaz Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 4 T 192/2003, doručený obviněnému dne 5. 11. 2003, jímž byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět měsíců se zkušební dobou do 14. 6. 2005 a trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky a osm měsíců; stalo se tak při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 4 T 174/2003. (Shora zvýrazněné datum má ve věci zásadní význam proto, že podle § 314e odst. 5 věty druhé tr. ř. účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.)

Ovšem ještě předtím, než byl obviněnému tento trestní příkaz doručen, obviněný spáchal v období od července 2003 do listopadu 2003 skutky, které Okresní soud v Opavě v rozsudku ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 1 Tm 17/2004, posoudil jako trestný čin podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a uložil mu za něj a za sbíhající se trestný čin z citovaného trestního příkazu souhrnný trest odnětí svobody na dva roky a šest měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky a osm měsíců (současně zrušil výrok o souhrnném trestu ze zmíněného trestního příkazu).

V uvedeném období však obviněný spáchal další skutky, za něž byl pravomocně odsouzen. Především šlo o další neoprávněnou jízdu motorovým vozidlem ze dne 4. 2. 2004, kterou Okresní soud v Opavě v rozsudku ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 2 T 31/2004, posoudil jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a obviněnému za něj uložil trest odnětí svobody na čtyři měsíce a dva týdny se zařazením do věznice s dozorem a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky (rozsudek nabyl právní moci dne 19. 3. 2004).

Dále šlo o 5 neoprávněných jízd s motorovými vozidly ve dnech 5. 12. 2003, 19. 1. 2004, 20. 2. 2004, 21. 2. 2004 a 27. 2. 2004, o nichž rozhodl Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 3 T 25/2004, jímž obviněnému uložil dva tresty. Za první dvě jízdy kvalifikované jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a za sbíhající se další tento trestný čin mu uložil souhrnný trest odnětí svobody na čtyři měsíce nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem, peněžitý trest 12.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody na šest týdnů a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky a šest měsíců (současně zrušil výrok o trestu obecně prospěšných prací a trestu zákazu činnosti z rozsudku téhož soudu ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 4 T 232/2003). Za další tři jízdy rovněž kvalifikované jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a za sbíhající se další tento trestný čin mu uložil souhrnný trest odnětí svobody na šest měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky (současně zrušil výrok o trestu z výše citovaného rozsudku téhož soudu ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 2 T 31/2004).

Po tomto výčtu trestné činnosti páchané obviněným v letech 2003 a 2004 je třeba uvést i skutky, jichž se dopustil v období od ledna 2003 do 26. 2. 2004 a které již jsou obsahem této trestní věci dovoláním obviněného napadené. Podle zjištění Okresního soudu v Opavě (rozsudek ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 2 T 202/2004) šlo o celkem 21 dílčích útoků, při nichž obviněný (stručně vyjádřeno) na různých místech prodával, případně bezúplatně předával dalším osobám pervitin metamfetamin (po 2.000,- Kč za jeden tzv. prodejní gram).

Jak je z uvedených údajů zřejmé, obviněný se dopustil posledního z dílčích útoků pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. dne 26. 2. 2004. To je významné datum nejen pro závěr, kdy uvedený trestný čin dokonal, ale i z hlediska úvah o ukládání souhrnného trestu podle zásad uvedených v již citovaném ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. Je-li patrné, že obviněný naposledy uvedený trestný čin spáchal nejpozději dne 26. 2. 2004, pak přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 2 T 31/2004. Ten však byl zrušen rozsudkem téhož soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 3 T 25/2004, jímž obviněnému byly uloženy dva (souhrnné) tresty (srov. shora).

Proto v dané věci přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu právě a jen k tomuto rozsudku konkrétně k té části rozsudku, jímž byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody na šest měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky ve vztahu k rozsudku ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 2 T 31/2004 (ve své podstatě jde o uložení tzv. souhrnného trestu k jinému souhrnnému trestu). To nemůže být k újmě obviněného, neboť postupem podle § 38 odst. 2 věta druhá tr. zák. se do naposledy uloženého souhrnného trestu předchozí trest započte.

Zbývá proto uzavřít, že v daném případě šlo o sbíhající se trestnou činnost jen u shora uvedených skutků, resp. trestných činů, a proto jen ve vztahu k nim přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu. Ve vztahu k ostatním skutkům, resp. trestným činům šlo o recidivu a v takovém případě bylo uložení souhrnného trestu vyloučeno.

Okresní soud v Opavě proto nepochybil, pokud obviněnému uložil podle zásad uvedených v § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest [odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců nepodmíněně se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky] a pokud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 3 T 25/2004, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2004, jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. 2 T 31/2004, který nabyl právní moci dne 19. 3. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Stejně tak nepochybil Krajský soud v Ostravě, pokud ve veřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2006 usnesením pod sp. zn. 4 To 125/2006 odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Nejvyšší soud z těchto důvodů zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a