8 Tdo 1492/2006
Datum rozhodnutí: 14.12.2006
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1492/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2006 o dovolání obviněného Ing. M. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 7 To 187/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 123/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. D. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 2. 2006, sp. zn. 30 T 123/2005 byl obviněný Ing. M. D. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění dopustil tak, že v době od dubna 2000 do 2. května 2002 úmyslně řádně neplnil svou vyživovací povinnost na syna L. D., a dceru L. D. uloženou mu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 1997, sp. zn. 12 Co 409/97, ve výši 1.400,- Kč měsíčně na syna L. a ve výši 1.100,- Kč měsíčně na dceru L., následně zpětně sníženou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 5 P 666/95, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 21 Co 23/04, v období od 10. 8. 2000 do 3. 6. 2001 na částku 700,- Kč měsíčně na syna L. a částku 500,- Kč na dceru L., a v období od 1. 1. 2002 na částku 900,- Kč na syna L. a částku 700,- Kč na dceru L., splatných vždy do každého 10. dne v měsíci předem k rukám matky dětí J. D., čímž za uvedené období po částečném zaplacení běžného výživného formou srážek prováděných z příjmů obviněného na základě výkonu rozhodnutí a čtyřmi dílčími splátkami, které zaplatil sám obviněný, dluží na výživném celkem 22.336,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 213 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena přiměřená povinnost uhradit ve zkušební době dlužné výživné.

Městský soud v Praze odvolání obviněného Ing. M. D. podané proti shora uvedenému rozsudku usnesením ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 7 To 187/2006, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný Ing. M. D. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. B. H. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí Městského soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Tento nedostatek obviněný shledal v tom, že činem, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle ustanovení § 213 odst. 1 tr. zák., a to zejména ve vztahu k materiální stránce, a výhrady vznesl i proti subjektivní stránce, k níž namítl, že svou povinnost vůči dětem plnil v rámci svých finančních možností. V těchto souvislostech poukázal především na své nedobré osobní a majetkové poměry, které zapříčinily jeho nesnáze, v nichž se ocitl především pro závažné zdravotní problémy, s nimiž se v rozhodné době potýkal. Pokud výživné neplnil v plné výši, bylo to proto, že objektivně nebylo v jeho možnostech, aby je zcela uhradil. Jeho jednání tudíž nelze považovat za nebezpečené pro společnost, což soudy dostatečně neuvážily, když opomenuly v jeho prospěch hodnotit takové skutečnosti, jakými jsou hrazení nákladů na nezletilého syna v plné výši v době synových pobytů u obviněného, placení splátek stavebního spoření, částečná úhrada běžného výživného k oběma dětem a především postupné dorovnávání dlužné částky u obou dětí. Takové faktory podle obviněného společenskou nebezpečnost značně snižují. S ohledem na tyto okolnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, kterému byl opis dovolání obviněného doručen, v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. v písemném vyjádření uvedl, že v podaném dovolání obviněný v zásadě opakuje argumentaci, na níž zakládal svou dosavadní obhajobu, a kterou vtělil i do předešlého řádného opravného prostředku. Námitky obviněného týkající se nedostatku formálních či materiálních znaků, které lze pod deklarovaný důvod dovolání zahrnout, nejsou důvodné, neboť formální znaky trestného činu podle § 213 odst. 1 tr. zák. v popisu skutku uvedeny jsou, a byly také naplněny, a výše dlužného výživného není natolik bagatelní, aby jednání obviněného po materiální stránce nemohlo být posouzeno jako trestný čin. Napadené rozhodnutí podle jeho názoru netrpí žádnou vadou, kterou by bylo možno napravit cestou dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a učinil tak za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že podané dovolání je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], že je podala oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Zabýval se dále tím, zda dovolání bylo podáno včas.

Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

Nejvyšší soud z přiloženého trestního spisu zjistil, že opis rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 7 To 187/2006, v němž byl obviněný o zákonných podmínkách podání dvolání řádně poučen, byl doručen obviněnému Ing. M. D. i jeho obhájkyni Mgr. B. H. dne 8. 8. 2006 (viz dodejky u č. l. 255).

Lhůta k podání dovolání tak ve smyslu shora uvedených skutečností běžela shodně pro obviněného i jeho obhájkyni od 8. 8. 2006 a skončila dne 8. 10. 2006. Vzhledem k tomu, že tento den připadl na neděli, je posledním dnem uvedené lhůty až pondělí 9. 10. 2006 (§ 60 odst. 3 tr. ř.).

Dovolání obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně Mgr. B. H. dne 10. 10. 2006. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 bylo zasláno faxovým podáním s vyznačením data dne 10. 10. 2006 v 17.09 hod. (č. l. 257) a téhož dne 10. 10. 2006 bylo dovolání předáno i k poštovní přepravě, jak dosvědčuje razítko pošty na připojené obálce (č. l. 263).

Jestliže dovolání obviněného bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 5 zasláno faxem až dne 10. 10. 2006 v 17.09 hod., stalo se tak zcela evidentně po uplynutí lhůty stanovené zákonem k jeho podání, a jde o dovolání podané opožděně.

Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání obviněného Ing. M. D. bylo podáno až poté, co zákonná lhůta uplynula, podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. ho odmítl jako opožděně podané, aniž by přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3 tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová