8 Tdo 149/2007
Datum rozhodnutí: 21.02.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 149/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2007 o dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 4 To 300/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 123/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 10 T 123/2002, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se se podle popsaných skutkových zjištění dopustil společně s obviněnými R. P. a R. R. tak, že po vzájemných dohodách provedli v měsíci listopadu roku 1999 po předchozích objednávkách a specifikaci zboží nákup hutního materiálu, a to jménem společnosti S., s.r.o., se sídlem B., kde je jednatelem obviněný J. V., od společnosti F. M., s.r.o., se sídlem S. M. v hodnotě celkem 653.359,- Kč a od společnosti V. V. Z., se sídlem P. v hodnotě celkem 374.006,30 Kč, který následně odprodali za částku 1.206.443,- Kč společnosti H., s.r.o., se sídlem O., na účelově vystavené doklady, a to jménem společnosti H. TZ T. G., s.r.o., když za odebrané zboží uvedeným společnostem nezaplatili, a toto neměli od počátku ani v úmyslu, kdy částku 1.206.443,- Kč vyzvednul dne 2. 12. 1999 obviněný R. P. na základě plné moci a dlužního úpisu účelově vystavených Ing. L. Š., jednatelem společnosti H. TZ T. G., s.r.o., přičemž nákup hutního materiálu provedl obviněný J. V. na svoji společnost S., s.r.o., tak, že:

- dne 22. 11. 1999, na fakturu č. odebrala společnost S., s.r.o., různé plechy v tonáži 24.853 kg, v hodnotě 292.212,- Kč u společnosti F., s.r.o.,

- dne 25. 11. 1999 na fakturu č. odebrala společnosti S., s.r.o., taktéž u společnosti F., s.r.o., pozinkované plechy a různé kovové jekly v tonáži 21.382 kg, v hodnotě 394.821,- Kč, po odečtení předešlého přeplatku pak tedy v hodnotě 361.147,-Kč, čímž u společnosti F., s.r.o., vznikla škoda v celkové výši 653.359,- Kč, která nebyla doposud uhrazena,

- dne 25. 11. 1999 na fakturu č. odebrala společnost S., s.r.o. kovové jekly v tonáži 24.475 kg, v hodnotě 374.006,30 Kč, a to u společnosti V. V. Z., přičemž toto nebylo taktéž doposud uhrazeno.

Obviněný J. V. byl za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 2 T 332/2002, a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 3 T 118/2001, odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen ve výroku o trestu ohledně obviněného J. V. rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 2 T 332/2002, kterým byl již zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 3 T 118/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných a o náhradě škody.

Tento rozsudek napadl obviněný J. V. odvoláním, o němž Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 4 To 300/2006, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně tohoto obviněného ve výroku o náhradě škody vůči poškozenému Z. V. Jinak zůstal napadený rozsudek ohledně obviněného J. V. nezměněn.

Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný J. V. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. I. P. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když v průběhu trestního řízení, a to ani v řízení před soudem nebyl zjištěn takový stav věci, aby z něj soud mohl učinit dostatečné závěry o zavinění obviněného. Dovolatel v dovolání převážně zopakoval argumenty vyjádřené již v podaném odvolání zaměřeném proti rozsudku soudu prvního stupně, a opakovaně i v dovolání shodně poukázal na nesrovnalosti, které shledával mezi tvrzením soudu a provedeným dokazováním ohledně dluhu ve výši 2.200.000,- Kč vůči J. Z., jímž došlo k zadlužení S., s.r.o., o tuto částku. Výhrady vznesl i proti závěru nalézacího soudu, že mu v rámci řešení předmětného dluhu byla obviněným R. R. učiněna nabídka obchodovat s hutním materiálem. Ve svém dovolání obviněný zejména k subjektivní stránce zdůraznil, že pokud soud prvního stupně uvedl ve svém rozhodnutí, že obviněný J. V. byl pouhou loutkou dalších spoluobviněných nebo bílým koněm , je z této formulace zřejmé, že nevěděl a ani vědět nemohl, že se dopouští trestné činnosti a sám se tak stal obětí, a tedy nemohl ani jednat v úmyslu někoho poškodit a tedy ani nevěděl, že svým jednáním může způsobit trestný čin. I když připustil, že mu lze vytknout, že si počínal přinejmenším lehkomyslně, spoléhal na spoluobviněné R. H. a B. Č., že se řádně o vše postarají. Není mu však možné prokázat, že chtěl někoho poškodit a sebe či jiného obohatit. Za vinu mu proto, lze klást jen vědomou nedbalost, nikoliv však úmysl, jehož je zapotřebí k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák.

Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) napadené usnesení zrušil a přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání obviněného bylo dne 6. 2. 2007 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však ke dni rozhodnutí o dovolání neměl Nejvyšší soud k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože obviněný v podaném dovolání vyjádřil výhrady, jimiž vytýkal nedostatky v subjektivní stránce trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným, což jsou námitky hmotně právní povahy, dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno v souladu s označeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto dále zkoumal, zda je toto dovolání opodstatněné.

Vzhledem k tomu, že obviněný vytýkal nedostatky v právní kvalifikaci, kterou zpochybnil zejména ve vztahu k subjektivní stránce, je vhodné zmínit, že trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle § 4 písm. b) tr. zák.], přičemž k naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu postačuje, je-li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém.

Zavinění ve formě nedbalosti nebo úmyslu vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle.

Na naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu je nutné usuzovat však především podle toho, jak byl skutek zjištěn a popsán ve výrokové části rozsudku. V daném případě je takovým podkladem výrok rozsudku soudu prvního stupně, neboť odvolací soud, proti němuž dovolání obviněného směřuje, v této části shledal rozsudek soudu prvního stupně správným. Podle skutkového děje, jak byl soudy obou stupňů zjištěn, to byl obviněný J. V., kdo jako jednatel společnosti S., s.r.o., po vzájemných dohodách s dalšími spolupachateli zakoupil jménem společnosti S., s.r.o., od společnosti F. M., s.r.o., hutní materiál za částku 361.147,- Kč, a od společnosti V. V. Z., hutní materiál v částce 374.006,30 Kč. Tento materiál následně obvinění odprodali a získali částku 1.206.443,- Kč, přesto jej poškozeným společnostem nezaplatili, neboť to od počátku ani neměli v úmyslu.

Kromě těchto skutkových zjištění, z nichž plyne záměr obviněného předmětný materiál od poškozených podvodně vylákat, je vhodné poukázat i na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který k subjektivní stránce činu uvedl (str. 15), že obviněný J. V. jednal ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu ustanovení § 4 písm. b) tr. zák., který dovodil z toho, že dovolatel nebyl sám tím, kdo čin po všech stránkách zajišťoval, ale jednal se znalostí významných okolností, za nichž k němu došlo. Tento soud též shledal (str. 13 odůvodnění jeho rozsudku), že obviněný J. V. celou trestnou činnost vzhledem ke svým předchozím dluhům ostatním spolupachatelům umožnil a byl s jejím průběhem obeznámen. Sám se na ní kromě toho, že na základě předchozí dohody věděl, že cena za hutní materiál, který jménem své společnosti nakoupil, nebude uhrazena, podílel tím, že byl přítomen jednáním při dalším zajišťování materiálu. Soud prvního stupně z toho usoudil, že obviněný J. V. věděl o průběhu celé této akce, proto se vzniklým následkem musel být rozuměn.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí k obdobným námitkám, které obviněný uvedl v odvolání, ve vztahu k subjektivní stránce činu, jímž byl dovolatel uznán vinným, vyšel ze závěrů učiněných soudem prvního stupně a navázal na úvahy jím rozvedené. Na straně 3 a 4 svého usnesení vysvětlil, že obviněný jako jednatel S., s.r.o., za situace, kdy tato společnost neměla žádné prostředky, uzavřel na základě popudu cizích lidí, které neznal a neznal jejich finanční možnosti, smlouvy o odběru hutního materiálu, musel být srozuměn s tím, a to již v okamžiku uzavírání smluv, že nebudou smlouvy plněny a že závazky nebudou uhrazeny. Z tohoto jednání a z těchto okolností dovodil, že úmysl obviněného smlouvy nesplnit, byl dán již v době jejich uzavírání, a potvrdil, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák.

Nejvyšší soud takto stručně konstatované závěry, které ve svých rozhodnutích učinily soudy obou stupňů, posoudil jako správné.

Pro úplnost a na doplnění již shora vysloveného závěru, považuje Nejvyšší soud za vhodné jen upřesnit, že na nepřímý úmysl dovolatele lze podle dalšího obsahu spisu usuzovat i z toho, že poté, co jako jednatel S., s.r.o., tuto svou společnost zadlužil částkou přes dva miliony Kč a nebyl schopen věřiteli J. Z. uhradit, umožnil, aby na místo tohoto věřitele nastoupili v důsledku postoupení pohledávky, která však již byla navýšena na částku 4.775.000 Kč, nejprve J. Š. a poté R. R. Přijal řešení nabídnuté mu tímto posledním věřitelem. A souhlasil s tím, aby byl dluh uhrazen prodejem S., s.r.o., jíž bude nutné oddlužit. Prostředkem k tomu měl být předmětný obchod s hutním materiálem. Jestliže tedy obviněný J. V. hutní materiál objednal a na faktury převzal, věděl, na základě předchozí dohody, že výtěžek z jeho prodeje nebude uhrazen poškozeným, ale bude využit na pokrytí dluhu S., s.r.o.

Na základě těchto úvah Nejvyšší soud shledal, že byly dostatečně objasněny všechny rozhodné skutečnosti významné pro závěr, že obviněný J. V. byl s uvedeným následkem srozuměn. O naplnění subjektivní stránky proto nevznikají žádné pochybnosti. Bylo správně rozhodnuto o tom, že dovolatel naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.

Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že výhrady obviněného nemají opodstatnění, neboť rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 10 T 123/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 4 To 300/2006, vytýkanými vadami netrpí. Oba soudy nižšího stupně tedy v souladu se zákonem vyložily všechny pojmy relevantní z hlediska jimi použité právní kvalifikace a v jednání obviněného J. V. zcela správně shledaly naplněné všechny obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.

Dovolací soud pro úplnost dodává, že výhrady, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou v podstatě opakováním jeho obhajoby z řízení před oběma soudy nižšího stupně, na jejichž rozhodnutí v podrobnostech odkazuje. Ze všech rozvedených důvodů považoval námitky obviněného uvedené v dovolání za zcela neopodstatněné, a proto jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2007



Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová