8 Tdo 1478/2016
Datum rozhodnutí: 23.11.2016
Dotčené předpisy: § 211 odst. 1 tr. zákoníku, § 15 tr. zákoníku



8 Tdo 1478/2016-20

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2016 o dovolání obviněné A. V. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 2 To 121/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 107/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. V. odmítá .
Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 1 T 107/2015, byla obviněná A. V. uznána vinnou přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

2. Proti označenému rozsudku podala obviněná v celém rozsahu odvolání. Usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 2 To 121/2016, bylo toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněná přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku dopustila tím, že dne 25. 9. 2012 v Š., jako obchodní zástupce společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., IČ: 61860069, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, při uzavírání smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru na částku 15 000 Kč, splatného v 36 měsíčních splátkách po 993 Kč, mezi věřitelem, společností PROFI CREDIT Czech, a. s., IČ: 61860069, a klientem M. H. uvedla na žádost věřitele do oddílu spoludlužník L. H., a to bez jejího vědomí, když následně ve stejný den uvedenou úvěrovou smlouvu společně s dalšími příslušejícími listinami předložila k podpisu již odsouzené T. P., která vědomě a bez souhlasu L. H. na smlouvě a příslušejících listinách napodobila její podpisy, přičemž na základě takto nepravdivě uvedených údajů došlo ke schválení úvěrové smlouvy a vyplacení finanční částky ve výši 15 000 Kč M. H., který následně až do své smrti dne 30. 4. 2014 podmínky smlouvy plnil, v celkem 17 splátkách uhradil částku 16 881 Kč, kdy ke vzniku hmotné škody poškozené společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., IČ: 61860069, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, nedošlo.

II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 2 To 121/2016, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázala v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Vyjádřila přesvědčení, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Měla za to, že ve věci je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Brojila proti závěru, že údaje o spoludlužníkovi uvedla bez jeho vědomí a na žádost věřitele, společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s. Svědkyně T. P. vypověděla, že svědkyně L. H. o svém závazku věděla. Nebylo prokázáno, že úvěrovou smlouvu předložila svědkyni T. P. k podpisu. Nic takového nevyplývá ani z výpovědi jmenované svědkyně, ani z výpovědi svědkyně I. A. Stejně tak z výpovědi svědkyně T. P. nevyplývá, že jí úvěrovou smlouvu předložila ve stejný den. Svědkyně uvedla, že to mohlo být až za 14 dnů. Způsob, jakým soudy hodnotily výpověď této svědkyně, je v rozporu se zásadami zakotvenými v trestním řádu. Účelově totiž využily pouze tu část výpovědi, která podporovala obžalobu, a opomenuly část svědčící obhajobě.

6. Rovněž podotkla, že z provedeného dokazování nelze dovodit úmyslné zavinění. Nebylo zjištěno, že věděla a chtěla, aby smlouvu podepsala jiná osoba než uvedená v příslušném oddílu smlouvy jako spoludlužník. Legitimní by bylo posoudit předmětné jednání jako nedbalostní. Pakliže podpis na úvěrové smlouvě skutečně nepatří L. H. (znalecký posudek se neprováděl, poněvadž k podpisu se přihlásila svědkyně T. P.), bylo by obviněné možné klást za vinu, že při uzavírání úvěrové smlouvy nedohlédla na to, kdo ji skutečně podepisuje.

7. Závěrem poznamenala, že část dovolacích námitek byla uplatněna již v řádném opravném prostředku, přičemž krajský soud se jimi nezabýval.

8. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací argumentaci nelze ani pod uplatněný, ani pod žádný jiný dovolací důvod podřadit, poněvadž přezkum a hodnocení správnosti a úplnosti skutkových zjištění nebo provedeného dokazování spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. V obecné rovině ji však stejně nepovažuje za důvodnou, jelikož soudy provedly dokazování, kterým byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, přičemž provedené důkazy hodnotily po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.). Podle jeho názoru ve věci není dán tzv. extrémní rozpor a co do hodnocení důkazů a skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o vině obviněné, odkázal zejména na str. 5, 6 rozsudku okresního soudu a str. 4 až 6 usnesení krajského soudu. Výtka stran nedostatku úmyslného zavinění vychází rovněž z námitek skutkových, a pod uplatněný dovolací důvod ji proto taktéž nelze podřadit. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

13. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

14. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. K žádnému, natožpak extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy v posuzovaném případě nedošlo. Obviněná je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu usvědčována výpověďmi svědkyň T. P. (č. listu 239, 240) a L. H. (č. listu 248, 249), ve spojení s výpověďmi svědků P. H. (č. listu 240, 241) a J. H. (č. listu 241) a s listinnými důkazy, konkrétně se smlouvou o revolvingovém úvěru (č. listu 81 až 83), s dokumenty, jež s touto smlouvou souvisí (smluvní ujednání ke smlouvě na č. listu 77 až 80, předsmluvní formulář na č. listu 102 až 105, prohlášení o splnění informační povinnosti na č. listu 106, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. listu 107, 108), a s listinou obsahující pravý podpis svědkyně L. H. (č. listu 245). Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu obviněné uplatněnou před soudem prvního stupně, zopakovanou před odvolacím soudem a taktéž v mimořádném opravném prostředku, spolehlivě vyvracejí.

15. K dílčím námitkám obviněné, jimiž rozporuje správnost skutkových zjištění, lze poznamenat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (viz zejména str. 5, 6 rozsudku nalézacího soudu, str. 4 až 6 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelky, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

16. Dovolací soud nicméně pro úplnost dodává, že pokud jde o autora podpisu v kolonce spoludlužník na smlouvě o revolvingovém úvěru a na souvisejících dokumentech, nelze o správnosti skutkových závěrů soudů pochybovat. Z výpovědi svědkyně T. P. vyplynulo, že smlouvu a související dokumenty podepsala ona sama namísto svědkyně L. H., a to na pobočce společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., v přítomnosti obviněné A. V., která úvěr pro klienta M. H. vyřizovala, a svědkyně I. A., vedoucí obviněné. Z výpovědi svědkyně L. H., podporované výpověďmi svědků P. H. a J. H., vyplynulo, že svědkyně L. H. předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru a související dokumenty nepodepsala. Skutečnost, že podpis na smlouvě o revolvingovém úvěru a na souvisejících dokumentech není podpisem náležícím svědkyni L. H., ostatně dokládá i na první pohled patrný rozdíl mezi skutečným podpisem svědkyně učiněným před soudem a podpisem uvedeným na smlouvě o revolvingovém úvěru a na souvisejících dokumentech. Co se týče obviněnou tvrzené vědomosti svědkyně L. H. o tom, že za ni svědkyně T. P. podepisuje příslušnou smluvní dokumentaci, nutno poukázat nejen na výpověď svědkyně L. H., která uvedla, že k uzavření smlouvy nedala souhlas, ale rovněž na výpovědi svědků P. H. a J. H., kteří potvrdili, že svědkyně L. H. na návrh M. H., aby ve věci revolvingového úvěru figurovala jako jeho spoludlužník, nepřistoupila. Byť tento návrh vzhledem k úzkým rodinným vazbám nějakou chvíli zvažovala, nakonec jej s ohledem na panující nejistotu stran budoucího splácení úvěru odmítla. Že soudy nevycházely z té části výpovědi svědkyně T. P., podle níž svědkyně L. H. o svém spoludlužnickém závazku věděla, resp. k němu dala souhlas, nezakládá nesprávnost hodnocení důkazů a postup v rozporu s trestním řádem. Jednak nutno zdůraznit, že svědkyně T. P. vypověděla, že smluvní dokumentaci podepsala v afektu, tedy evidentně bez jakéhokoliv předchozího zplnomocnění ze strany svědkyně L. H., jednak nelze přehlédnout, že s největší pravděpodobností byla obeznámena s tím, že svědkyně L. H. návrh M. H. zvažovala, a tudíž se mohla mylně domnívat, že s ním nakonec vyslovila souhlas. K výtce, že obviněná údaje o spoludlužníkovi neuvedla na žádost věřitele, společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., je zapotřebí poznamenat, že zmíněná společnost podmínila poskytnutí úvěru existencí dalšího dlužníka. V důsledku tedy došlo k uvedení údajů o spoludlužníkovi na žádost věřitele, který dalšího spoludlužníka vyžadoval. Námitka rozporující skutková zjištění, podle nichž obviněná úvěrovou smlouvu a související dokumentaci předložila svědkyni T. P. k podpisu, a to ve stejný den, kdy do oddílu spoludlužník uvedla bez vědomí svědkyně L. H. její jméno, taktéž neobstojí. Obviněná jako obchodní zástupce společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., úvěr pro klienta M. H. vyřizovala. V rámci uvedeného vyřizování mimo jiné vyhotovovala smluvní dokumentaci a zajišťovala nezbytné podpisy. Je tedy logické, že pokud svědkyni T. P. umožnila příslušnou smluvní dokumentaci podepsat, musela jí ji nejprve předložit. Co se týče časového vymezení skutku, není důvod zpochybňovat závěr, že smluvní dokumentace byla podepsána v týž den, kdy byla vyhotovena. K uvedení svědkyně L. H. do oddílu spoludlužník stejně jako k napodobení jejího podpisu tak došlo dne 25. 9. 2012.

17. V posuzované trestní věci je s ohledem na napadené usnesení odvolacího soudu, obsah dovolání a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významnou otázkou, zda obviněná svým jednáním popsaným ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu naplnila subjektivní stránku přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se podává, že obviněná při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje.

19. Za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy, včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro čerpání úvěru. Z hlediska subjektivní stránky je vyžadován úmysl.

20. Jednání, jehož se obviněná A. V. dopustila, bylo jednáním úmyslným. Jestliže jako obchodní zástupkyně společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., při sjednávání úvěrové smlouvy pro klienta M. H. uvedla do oddílu spoludlužník údaje o L. H., a to bez jejího vědomí a prokazatelného souhlasu, a poté umožnila třetí osobě, aby tuto úvěrovou smlouvu včetně související dokumentace namísto L. H. parafovala, to vše za účelem, aby byl klientovi požadovaný úvěr poskytnut, je i s přihlédnutím k její vědomosti o tom, že M. H. je osobou pokročilého věku a L. H., na níž by závazek ze smlouvy v případě jeho smrti přešel, je osobou pobírající invalidní důchod, zjevné, že věděla, že zájem na ochraně cizího majetku může ohrozit, a pro případ, že jej ohrozí, s tím byla srozuměna [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Plně se lze proto ztotožnit se soudem prvního stupně, který dovodil, že jednala přinejmenším v úmyslu nepřímém. Názor dovolatelky, že legitimní by bylo posoudit její jednání jako jednání nedbalostní, tudíž nemůže obstát.

21. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněné bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnou námitkou dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Napadené usnesení odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku, tudíž Nejvyšší soud dovolání obviněné jako celek podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 11. 2016 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu