8 Tdo 1478/2006
Datum rozhodnutí: 14.12.2006
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1478/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2006 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 6 To 34/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu Ostravě pod sp. zn. 30 T 2/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 30 T 2/2006, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 1 tr. zák. ve spojení s § 143 tr. zák. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 2 tr. zák., a byl odsouzen podle § 140 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.



Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací odvolání obviněného podané proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně usnesením ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 6 To 34/2006, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný R. S. prostřednictvím obhájce JUDr. R. H. dovolání, které zaměřil toliko proti výroku o trestu a jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podstatou dovolacích námitek byla skutečnost, že soudy obou stupňů při ukládání trestu neaplikovaly ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. a trest mu nevyměřily pod dolní hranici trestní sazby stanovené podle § 140 odst. 2 tr. zák. V důsledku toho trest, který mu byl v základní trestní sazbě vyměřen, neodpovídá kriteriím ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. Obviněný tak trest odnětí svobody v trvání pěti roků označil za nepřiměřeně přísný, nerespektující zájem společnosti na výchovném působení a přiměřenosti trestu ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Pokud nebylo použito ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody nebyl ve výměře trestu doceněn princip individualizace trestu. Obviněný v této souvislosti zdůraznil, že represi, jíž výše jemu uloženého trestu především představuje, je nutno uplatňovat pouze v míře nezbytně nutné. V této souvislosti obviněný soudům obou stupňů vytkl, že nepřihlédly kromě jiných polehčujících okolností k relativně krátkému období, po které se trestné činnosti dopouštěl a nevzaly v úvahu všechny skutečnosti svědčící ve prospěch nápravy obviněného. Soudy obou stupňů nezohlednily, že obviněný spáchal činy, jež mu jsou kladeny za vinu, ve věku blízkém věku mladistvých, protože v době spáchání trestné činnosti dosáhl teprve devatenácti let.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 6 To 34/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 30 T 2/2006, ve výroku o uloženém trestu a podle § 265m tr. ř. sám rozhodl rozsudkem, event. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na to, že dovolání podané z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. směřuje výlučně proti přílišné přísnosti uloženého úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody a proti skutečnosti, že soud při ukládání trestu neaplikoval ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle § 40 odst. 1 tr. zák. Taková námitka uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani jiným dovolacím důvodům uvedeným v ustanovení § 265b tr. ř., neodpovídá. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a aby tak učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Protože obviněný své dovolání opřel o důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je nutné zdůraznit, že z tohoto důvodu lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Z dikce tohoto ustanovení plyne, že uvedený dovolací důvod může spočívat ve dvou alternativách; buď že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák., a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Rozsudkem soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, proti jehož usnesení obviněný svým dovoláním brojil, byl obviněnému podle zákonné sazby podle § 140 odst. 2 tr. zák. (za použití § 35 odst. 1 tr. zák. o ukládání úhrnného trestu) uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků. Jestliže lze pachatele podle § 140 odst. 2 tr. zák. potrestat trestem odnětí svobody na pět až deset let, je zcela zřejmé, že trest odnětí svobody, který byl obviněnému uložen, je druhem trestu, který zákon připouští. Výměra v trvání pěti roků koresponduje rovněž s trestní sazbou, kterou lze za uvedený trestný čin uložit. V daném případě tudíž nebylo splněno ani jedno ze zákonem stanovených hledisek, s nimiž zákon spojuje možnost uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Dovolání obviněného R. S. tudíž nesplňuje zákonem obecně vymezená kritéria, jelikož v rámci svého dovolání s poukazem na ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák., jímž se dovolatel domáhal mimořádného snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby § 140 odst. 2 tr. zák., namítal výhradně přílišnou tvrdost uloženého úhrnného trestu odnětí svobody. Jde o výhrady, které uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nekorespondují ani s jiným dovolací důvodem uvedeným v ustanovení § 265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002 uveřejněné v Souboru Nejvyššího soudu, svazek 17 č. T 416 l.).

Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním žádný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová