8 Tdo 1467/2010
Datum rozhodnutí: 12.01.2011
Dotčené předpisy: § 205a tr. zák., § 205 odst. 2 písm. a) tr. zák., § 205 odst. 2 písm. e) tr. zák., § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák.



8 Tdo 1467/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2011 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 6 To 337/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 26 T 74/2010, takto:

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e č á s t e č n ě z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 6 To 337/2010, a to ve výroku o vině pod bodem 2) rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 26 T 74/2010, a ve výroku o trestu.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně pobočka ve Zlíně p ř i k a z u j e , aby v rozsahu uvedeného zrušení věc znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 26 T 74/2010, byl obviněný M. V. uznán vinným v bodě 1) trestným činem přechovávání dětské pornografie podle § 205a tr. zák. č. 140/1961 Sb. ve znění zák. č. 52/2009 Sb., a v bodě 2) trestným činem šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a), c) tr. zák. č. 140/1961 Sb. ve znění zák. č. 52/2009 Sb., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
v bodě 1) nejméně od 21. 6. 2006 do 10. 3. 2009 ve svém bydlišti v U. H. na ulici S. a následně Š. v místě přípojného bodu k počítačové síti Internet, v emailové schránce, kterou využíval výhradně sám, přechovával elektronické obrazové a video soubory zobrazující pornografická díla s dětmi zjevně mladšími patnácti let uložené v celkem 164 emailových zprávách,
v bodě 2) v době nejméně od 21. 6. 2006 do 23. 11. 2008 ve svém bydlišti v U. H., na ulici S. a následně Š. prostřednictvím přípojného bodu k počítačové síti Internet, rozeslal ze své emailové schránky, kterou využíval výhradně sám, 163 emailových zpráv různým adresátům emailové korespondence obsahujících elektronické obrazové a video soubory zobrazující pornografická díla s dětmi zjevně mladšími patnácti let, a dne 21. 6. 2006 v čase 22:46:21 hodin tamtéž odeslal ze své emailové schránky do emailové schránky s. emailovou zprávu obsahující pornografickou fotografii zobrazující pohlavní styk dítěte zjevně mladšího patnácti let se zvířetem.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb. ve znění zák. č. 52/2009 Sb. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb. ve znění zák. č. 52/2009 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí konkrétně označeného počítače.

Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 6 To 337/2010, z podnětu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného proti výroku o vině a trestu shora uvedeného rozsudku, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu propadnutí věci a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil trest propadnutí věci, konkrétně uvedeného počítače, podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřila proti právní kvalifikaci činu obviněnému kladenému za vinu pod bodem 2). Poté, co nejprve shrnula předchozí rozhodnutí ve věci vydaná a argumenty, na jejichž podkladě soudy považovaly za správné uvedený čin posoudit jen jako trestný čin šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a), c) tr. zák., zdůraznila, že se s rozhodnutím odvolacího soudu nelze ztotožnit, protože není správné, když neshledal podmínky pro přísnější právní kvalifikaci podle § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák. Poukázala na kvalifikační znak spáchání činu tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem ve smyslu ustanovení § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák., s tím, že veřejnou přístupnou počítačovou sítí se rozumí funkční propojení počítačů do síti s cílem vytvořit informační systém pracující s tzv. dálkovým přístupem a zajistit rychlý přenos dat. Patří sem i Internet jako světová počítačová síť. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně k bodu 2) rozsudku shledala, že obviněný rozesílal prostřednictvím Internetu emailovými zprávami dětskou pornografii dalším osobám, z čehož jednoznačně vyplývá, že šlo o spáchání činu veřejně přístupnou počítačovou sítí ve smyslu § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák. Email jako základní komunikační prostředek na internetu je svou podstatou síťový email. Rozdíl mezi tímto komunikačním prostředkem a podobnou komunikací uskutečněnou formou klasického dopisu (balíku) svěřeného k přepravě veřejnému přepravci spočívá v tom, že emailové zprávy musí projít cizími počítači v síti před tím, než dosáhnou cílový počítač, což výrazně zjednodušuje možnost obsah zprávy zachytit a přečíst ji. Naprostá většina providerů kopie všech emailových zpráv ukládá na své servery před doručením, a tyto zálohy ponechává na serverech řadu měsíců po doručení zprávy, a to i v případě, že ve schránkách odesílatele a příjemce jsou vymazány. Samotní uživatelé ovšem často tyto zprávy ponechávají uložené ve svých schránkách, a zde k nim mohou získat přístup i jiné osoby, než ty, kterým byly určeny. Poukázala také na nezanedbatelný problém virů, které nejen, že mohou narušovat instalované programy, ale mohou být naprogramovány tak, že bez vědomí uživatele odesílají z jeho počítače uložená data a dokumenty. Za nepřiléhavý považovala právní názor krajského soudu, že jde o rozšiřování právní odpovědnosti na základě spekulativních vývodů, týkající se možných následků nebo možných dopadů samotného vytýkaného jednání, neboť nejde o rozšiřování právní odpovědnosti, ale o naplnění přímo ve skutkové podstatě uvedené alternativy, jež odůvodňuje použití přísnější právní kvalifikace. Zaslání pornografického díla elektronickou poštou v uvedeném případě označila za uvedení do oběhu prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě, a proto shledala, že jednání obviněného naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zák.

V závěru dovolání státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 6 To 337/2010, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 26 T 74/2010, a všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ačkoli byl opis dovolání doručen obviněnému i jeho obhájci, do dne konání neveřejného zasedání nebylo jejich případné písemné stanovisko Nejvyššímu soudu zasláno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s ustanovením § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě, a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

S ohledem na zásadu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, Nejvyšší soud se zaměřením na tuto otázku posuzoval obsah podaného dovolání z hledisek dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož základě lze dovolání podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jestliže dovolatelka v dovolání vytýkala, že bylo jednání obviněného v bodě 2) nesprávně právně kvalifikováno jen podle základní skutkové podstaty trestného činu šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a domáhala se toho, aby bylo posouzeno též podle kvalifikované skutkové podstaty § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák., pak Nejvyšší soud tyto výhrady považoval za uplatněné v souladu s označeným dovolacím důvodem. Podle uplatněných výhrad Nejvyšší soud shledal, že dovolání směřuje výlučně proti té části napadených rozhodnutí, která je vymezena výrokem o vině v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně, a proto, když nezjistil důvody pro odmítnutí dovolání, ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání v naznačeném směru podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Trestného činu šíření pornografie se podle § 205 odst. 2 písm. a), c) tr. zák. dopustí ten, kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které a) zobrazuje nebo jinak využívá dítě, c) zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem.

V ustanovení § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák. je vyjádřena okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající v tom, že čin v odst. 1 a 2 § 205 tr. zák. je spáchán tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Se zřetelem na okolnosti, které je nutné řešit v projednávaném případě, je z uvedených různých alternativ jejího naplnění v této věci rozhodující znak veřejně přístupné počítačové sítě nebo jiný obdobně účinný způsob.

Jak se podává ve skutkových zjištěních popsaných pod bodem 2), obviněný elektronické obrazové a video soubory zobrazující pornografická díla s dětmi zjevně mladšími patnácti let, rozeslal prostřednictvím přípojného bodu k počítačové síti Internet ze své emailové schránky, kterou využíval výhradně sám, 163 emailových zpráv různým adresátům emailové korespondence.

Z obsahu spisu je nutné připomenout, že obviněný ke způsobu, jakým se činu dopustil, uvedl, že pornografické materiály získával na internetu, a to zejména formou výměny, kdy on sám poskytl nejprve nějaké fotky a následně mu jiný uživatel poslal další. Šíření a poskytování této pornografie se dopouštěl, neboť mimo placení, to byl jediný způsob, jak získat další pornografické materiály tohoto druhu. Objem materiálu, který takto vyměnil odhadl na 700 Mb, což bylo přibližně 200 emailů. Fotografie byly různého druhu, amatérské i profesionální a přicházely mu i materiály, na kterých byly zaznamenány dívky ve věku 8 let, což použil dále na výměnu (viz č. l. 22).

Soudy prvního a druhého stupně v tomto činu neshledaly naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák., a v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 5 soud prvního stupně uvedl, ...že každá e-mailová schránka je zajištěna heslem, které zná pouze uživatel nebo maximálně úzký okruh těch, komu ho prvotní uživatel sdělí , pokud zpráva prochází cizími počítači providerů, tak se tak děje automaticky, aniž by byla zpráva lustrována nebo filtrována , e-mailová zpráva je dále chráněna podobně jako poštovní zásilka listovním tajemstvím, a nemůže tak do ní nikdo nahlížet , pokud by samotné přechovávání znamenalo spáchání činu veřejně přístupnou datovou sítí, znamenalo by to přepínání trestní represe nebo extenzivní výklad tohoto pojmu... .

K těmto závěrům soud druhého stupně uvedl, že se s nimi ztotožňuje, a že nalézací soud postupoval důsledně v souladu s platnou judikaturou Ústavního soudu, která zastává spíše zužující stanovisko při určení okruhu vytýkaného jednání k jednotlivé trestné činnosti a odmítá rozšiřování právní odpovědnosti na základě spekulativních vývodů, týkající se možných následku nebo možných dopadů samotného vytýkaného jednání (viz strana 4 odůvodnění rozsudku).

Nejvyšší soud se s těmito závěry neztotožnil, neboť v nich soudy dostatečně nezvážily povahu a účel, k němuž slouží jak Internet, tak i e-mailové adresy, kterých obviněný pro rozšíření jím opatřených elektronických obrazů a videosouborů zobrazujících pornografická díla s dětmi zjevně mladšími patnácti let použil, ani povahu tohoto jednání, v důsledku něhož se soubory s dětskou pornografií dostaly k 163 adresátům. Právě tento enormní počet příjemců, jímž obviněný uvedené soubory zaslal, bylo nutné hodnotit z hlediska možného naplnění znaku spáchání činu veřejně [§ 89 odst. 4 písm. a) tr. zák.], jenž vyjadřuje podstatu ustanovení § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák. jako kvalifikované skutkové podstaty, a bylo nutné jej zkoumat ze všech s ním spojených a rozhodných hledisek. Uvedené skutečnosti bylo potřeba posuzovat kromě jiného i se zřetelem na podstatu a hlavní smysl tohoto znaku, jímž je vyjádřena vyšší škodlivost a nebezpečnost činu, jestliže je zakázaný nebo z jiných důvodů škodlivý obsah rozšířen prostředky a způsobem jež zajišťují, aby se s ním seznámil velký počet lidí. Ustanovení § 89 odst. 4 písm. a) tr. zák. za tyto způsoby označuje; obsah tiskoviny nebo rozšiřovaný spis, film, rozhlas, televizi nebo jiný obdobně účinný způsob. V ustanovení § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák. byl vedle těchto forem vyjádřen i další samostatný způsob veřejně přístupnou počítačovou sítí.

Za veřejně přístupnou počítačovou síť se považuje funkční propojení počítačů do sítí s cílem vytvořit informační systém pracující s tzv. dálkovým přístupem, jakým je především Internet a jiné podobné informační systémy. Internet je informační a komunikační systém, který se skládá z různých subjektů a objektů právních vztahů. S ohledem na rozvoj počítačových informačních a komunikačních technologií má Internet kromě jiného i povahu prostředku, jehož prostřednictvím lze veřejně šířit informace. S ohledem na celosvětovou propojenost a rozšířenost počítačových médií je virtuální svět Internetu považován za veřejný prostředek, neboť lze již považovat za notorietu, že je používán právě pro zveřejňování a šíření informací (srov. Smejkal, V. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001).

Je tedy patrné, že Internet je počítačovou sítí, která funguje jako přenosové médium umožňující využívání určitých služeb, z nichž nejvýznamnější je přenos informací, tj. znalostí, které je možné jakoukoli formou sdělovat a jde o poznatek týkající se jakýchkoliv objektů, fakt, událostí, věcí procesů, myšlenek, který mají v daném kontextu specifický význam (srov. Smejkal, V. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 39, 40). Za informační systém se považuje funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost. Každý informační systém zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, a dále nástroje umožňující výkon informačních činností [srov. § 2 písm. b) zák. č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů]. Jde o systém pro sběr, zpracování, ukládání a vyhledávání a šíření informací (Knap, V., Právo a informace, Academia, Praha, 1988 s. 43).

E-mailová adresa představuje elektronickou službu spočívající v elektronické poště, která je (podle Všeobecné encyklopedie, Praha : Nakladatelský dům, 1996) definována jako telekomunikační služba instalovaná převážně na standardních počítačových sítích, určena k přenosu zpráv mezi počítačovými pracovišti, k ukládání těchto zpráv do paměťových schránek, k třídění a předzpracování zpráv. Vyznačuje se efektivním a levným provozem (srov. Smejkal, V. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 205).

Na základě takto vymezeného charakteru Internetu a e-mailové adresy, je zřejmé, že obviněný proto, aby mohl čin spáchat, zcela využil služeb poskytovaných Internetem, jakožto informačního a komunikačního systému, díky nimž si do své e-mailové adresy stáhl předmětné pornografické obrázky a videosoubory, které navíc proto, aby je mohl předat velkému množství další osob, právě díky počítačové síti rozeslal na další e-mailové adresy, jež si pro tento účel, rovněž prostřednictvím internetových služeb zajistil.

S ohledem na všechny skutečnosti a parametry, které Internet, jako významný fenomén současné doby obsahuje, není sporu o tom, že jde o veřejně přístupnou počítačovou síť, kterou ke spáchání čin obviněný zcela využil.

Vzhledem k tomu, že obviněný svůj čin prostřednictvím Internetu spáchal využitím své e-mailové adresy, je nutné kromě shora uvedeného zmínit, že e-mail je nejznámějším druhem elektronické pošty, jíž je textová, hlasová nebo obrazová zpráva poslaná prostřednictvím veřejné sítě elektronických komunikací, která může být uložena v síti nebo koncovém zařízení uživatele, dokud ji uživatel nevyzvedne. Důvěrnost zpráv a s nimi spojené provozní a lokalizační údaje jsou chráněny podle § 89 a násl. zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (srov. Hendrych, D. a kol. Právnický slovník, 3. podstatně rozšířené vydání, Praha : C. H. Beck, 2009, s. 206).

Pro úplnost je vhodné připomenout, že podle § 89 zák. č. 127/2005 Sb. podnikatelé zajišťující veřejné komunikační sítě nebo poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací jsou povinni zajistit technicky a organizačně důvěrnost zpráv a s nimi spojených provozních a lokalizačních údajů, které se přenášejí prostřednictvím jejich veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Zejména nepřipustí odposlech, ukládání zpráv nebo jiné druhy zachycení nebo sledování zpráv a s nimi spojených údajů osobami jinými, než jsou uživatelé, bez souhlasu dotčených uživatelů, pokud zákon nestanoví jinak. To nebrání technickému ukládání údajů, které je nezbytné pro přenos zpráv, aniž by byla dotčena zásada důvěrnosti.

Zprávou se rozumí jakákoli informace, která se vyměňuje nebo přenáší mezi konečným počtem účastníků nebo uživatelů prostřednictvím veřejně dostupné služby elektronických komunikací, s výjimkou informace přenášené jako součást veřejného rozhlasového nebo televizního vysílání sítí elektronických komunikací, nelze-li ji přiřadit k určitelnému účastníkovi nebo uživateli, který tuto informaci přijímá (§ 89 odst. 2 zák. č. 127/ 2005 Sb.).

Ze všech těchto stručně vyjádřených základních pojmových znaků jak Internetu, tak i e-mailu, je zřejmé, že ochrana podle § 89 a násl. zák. č. 127/2005 Sb., přísluší obsahu elektronicky rozesílané zprávy, kdežto e-mailová adresa jako identifikační místo umožňující elektronickou službu spočívající v elektronické poště, tj. k elektronickému přenosu zpráv, uvedené ochrany nepožívá. Nepožívá však ani ochrany podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších právní předpisů. E-mailovou adresu lze přidělit pouze určitému uživateli, a to na základě smlouvy poskytovatelem připojení (providerem), u něhož vznikne systém o osobách (náležitostí smlouvy jsou totiž osobní údaje jméno, příjmení, adresa, rodné číslo apod.) Na něj se vztahují všechny povinnosti provozovatelů informačních systémů obsahujících osobní údaje občanů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. Přiřadit konkrétní osobu k takové elektronické adrese může tedy pouze provider, a pokud by tak učinil někdo jiný, porušil by zákon on nebo někdo jiný, kdo by mu data poskytl. Existuje tedy sice propojení mezi adresou a identifikací osoby, a to ve smlouvě mezi uživatelem a poskytovatelem připojení, nicméně se nejedná o veřejně dostupný údaj. Bude-li mít někdo jakýmkoliv způsobem sesbíraný soubor existujících e-mailových adres bez dalších údajů, zejména bez výše uvedeného propojení s určitou fyzickou osobou, nejedná se tedy zřejmě o soubor obsahující osobní údaje a nevztahuje se na něj žádná ochrana z hlediska zák. č. 101/2000 Sb. Samotná elektronická (e-mailová) adresa nebo jiný identifikátor používaný na Internetu není osobním údajem ve smyslu § 4 písm. a) zák. č. 101/2000 Sb. a nepoužívá ochrany při izolovaném výskytu sama o sobě (srov. Smejkal, V. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 428, 429).

Ze všech naznačených hledisek soudy čin obviněného neposuzovaly, a aniž by všechny zmíněné souvislosti hodnotily, bez jejich uvážení vyloučily, že čin obviněný spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí a zároveň s tím i možnost čin obviněného kvalifikovat podle § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák., aniž by event. uvažovaly o jeho další alternativě, a to jiného obdobně účinného způsobu. Za jiný obdobně účinný způsob jako je tisk, rozhlas, televize nebo veřejně přístupná počítačová síť, se považuje taková forma přenosu nebo jiného předání určité písemné, zvukové nebo hlasové informace, jestliže je zpřístupněna většímu počtu příjemců, tedy veřejnosti ve formě blíže neurčitého počtu lidí, přičemž nezávisí na tom, zda přístup veřejnosti je zcela volný, nebo je omezen např. zaplacením určitých poplatků, tzv. klubovou příslušností apod. Dále sem lze zařadit i místní rozhlas, vysílací stanici apod. (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 1232).

Jestliže se ve smyslu uvedeného vymezení za znak jiného obdobně účinného způsobu považuje např. nahrávka na gramofonové desce, magnetofonovém pásku, magnetofonové kazetě, což je v současné době druh záznamové techniky, která se s ohledem na rozvoj elektroniky téměř nepoužívá, ale nově se mezi ně též řadí videokazety, záznamy na počítačové disketě apod., pak je nutné zvažovat, zda mezi ně nelze zahrnout i počítačové soubory (vytvořené, zachycené, nebo jinak získané) do e-mailové adresy a jejím prostřednictvím předávané tj. zejména rozesílané dalším e-mailovým příjemcům. Nelze totiž odhlížet od skutečnosti, že stejně jako u osobně vytvořeného záznamu na magnetofonovém pásku nebo na při vlastnoručně vyrobeném filmovém záznamu, jde i u počítačového souboru v e-mailové adrese o záznamy, které se vytvářejí soukromě a informace na nich uložená, pokud není nabízena, přenechávána nebo zpřístupňována osobě mladší osmnácti let [§ 205 odst. 2 písm. a) tr. zák.], nepožívá ochrany trestního zákona. Teprve tehdy, je-li nabízena, přenechávána nebo zpřístupňována osobě mladší osmnácti let, se stává trestnou. V případě, když se uvedená forma jednání provede způsobem, že se předmětná informace předá většímu počtu příjemců, což je např. tím, že se přehraje film, nebo videozáznam, apod., je tomu obdobně i tehdy, když se počítačové soubory rozešlou prostřednictvím e-mailové pošty většímu počtu e-mailových adresátů. V takové situaci lze i elektronickou poštu považovat, pokud nebude shledán naplněným znak veřejně přístupnou počítačovou sítí (viz výklad shora), za okolnost naplňující znak jiného obdobně účinného způsobu ve smyslu § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák.

Soudy obou stupňů, jak je patrné z odůvodnění napadených rozhodnutí, při úvahách o právní kvalifikaci činu obviněnému kladeného za vinu pod bodem 2), nezvažovaly všechny výše vymezené a rozvedené právní okolnosti a pochybily, když za situace, že obviněný prostřednictvím získaných e-mailových adres rozeslal ze své emailové schránky, kterou využíval výhradně sám, 163 emailových zpráv různým adresátům emailové korespondence obsahujících elektronické obrazové a video soubory zobrazující pornografická díla s dětmi zjevně mladšími patnácti let, dospěl k závěru, že obviněný naplnil trestný čin šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zák., aniž by shledal naplněn i znak veřejného spáchání činu ve smyslu [§ 89 odst. 4 písm. a) tr. zák.] a čin posoudil též i podle § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud se ztotožnil s dovolatelkou, že čin obviněného je nutné posuzovat i podle zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák, nemohlo dovoláním napadené rozhodnutí obstát, a proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 6 To 337/2010, ve výroku o vině pod bodem 2) rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 26 T 74/2010, a ve výroku o trestu zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, aby v rozsahu uvedeného zrušení věc znovu projednal a rozhodl.

Na odvolacím soudu, jemuž se tato věc k dalšímu projednání a rozhodnutí vrací, neboť důvodem, pro zrušení napadeného rozhodnutí bylo nedostatečné uvážení všech právních otázek vztahujících se k právní kvalifikaci, podle níž byl čin obviněného v bodě 2) posouzen, bude, aby odvolání státního zástupce ve vztahu k nyní zrušenému výroku o vině pod bodem 2) rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 26 T 74/2010, znovu projednal. V rámci nového hodnocení všech rozhodných okolností pro posouzení uvedeného činu zejména bude zvážení povahy a podstaty e-mailu, jakožto elektronické pošty v rámci Internetových služeb, a podle výsledku úvah založených na shora naznačených charakteristikách bude nutné posoudit, že obviněný činem uvedeným v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně naplnil znak veřejně ve smyslu § 89 odst. 4 písm. a) tr. zák., jako znak okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 3 písm. b) tr. zák., formou veřejně přístupné počítačové sítě, event. jiným obdobně účinným způsobem.

Odvolací soud bude povinen se výše uvedenými pokyny Nejvyššího soudu při svých dalších úvahách řídit, a v jejich duchu bude povinen o odvolání obviněného rozhodnout (§ 265s odst. 1, 2 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 12. ledna 2011 Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová