8 Tdo 1466/2006
Datum rozhodnutí: 14.12.2006
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1466/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2006 o dovolání obviněného P. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 5 To 241/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 216/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 3 T 216/2005, byl obviněný P. D. uznán vinným, že

dne 16. 10. 2004 v době kolem 11:45 hodin jel jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Favorit, přičemž se před benzínovou čerpací stanicí nechoval dostatečně pozorně, nerespektoval dopravní značení podélnou dvojitou čáru souvislou, v mírné levotočivé zatáčce v úseku mírného klesání na mokré vozovce za mírného deště začal předjíždět před ním jedoucí dodávkový automobil nezjištěné tovární značky a typu, a to v době, kdy se v jeho protisměrném jízdním pruhu nacházelo jedoucí osobní motorové vozidlo tov. zn. Seat Cordoba 1,9 D, které řídil S. J., a v důsledku jednání řidiče obviněného P. D. tak došlo v jízdním pruhu řidiče S. J. k čelnímu střetu uvedených vozidel a následně ke zraněním řidiče S. J., která spočívala zejména v rozsáhlých pohmožděninách celého těla s nutností hospitalizace v nemocničním zařízení, a dále došlo ke zraněním spolujezdkyň řidiče S. J., a to A. J., která spočívala v mnohačetných ranách tváře a obličeje, mnohačetných poraněních tváře, zlomenině spodiny lebeční, zlomenině spodní očnice, zlomenině dolní čelisti a traumatickém edému mozku, tedy ke zraněním, která jsou z lékařského hlediska hodnocena jako těžká, T. J., která spočívala v mnohačetných povrchních poraněních hlavy, mnohačetných ranách hlavy a dutiny ústní, zlomenině lebeční klenby, tříštivé zlomenině nosních kostí, zlomenině spodní očnice, zlomenině lícní kosti, zlomenině čichové kosti, traumatickém otoku mozku, subdurálním krvácení a zlomenině pravého předloktí, tedy ke zraněním, která jsou z lékařského hlediska hodnocena jako jednoznačně těžká, když další spolujezdkyně řidiče M. J., utrpěným zraněním na místě podlehla, přičemž následně provedeným šetřením, zejména provedenou pitvou těla zemřelé bylo zjištěno, že M. J. byla v době své smrti ve vysokém stupni těhotenství, a dále v důsledku jednání obviněného P. D. došlo ke zraněním jeho spolucestujících, a to I. K., která spočívala zejména v pohmoždění plic, sériové zlomenině žeber vpravo, průchodu vzduchu do dutiny hrudní, pohmoždění jater, zlomenině pánevního kruhu, zlomenině předloktí vlevo, otevřené zlomenině bérce vlevo, tedy ke zraněním, která jsou z lékařského hlediska hodnocena jako těžká, L. K., která spočívala zejména ve zlomenině kosti stehenní, tedy ke zranění, které je hodnoceno jako těžké, D. K., která spočívala zejména v otřesu mozku a která jsou z lékařského hlediska hodnocena jako zcela lehká, T. L., která spočívala zejména v pohmožděninách krku, plic, jater a sleziny s indikovanou intubací, zlomenině stehenní kosti vpravo, tedy ke zraněním, která jsou z lékařského hlediska hodnocena jako těžká, když další spolucestující obviněného D. K., utrpěla zranění, kterým na místě předmětné nehody podlehla, přičemž obviněný P. D. tak svým jednáním hrubě porušil ustanovení § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b), § 6 odst. 1 písm. a) a § 17 odst. 5 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., když dalším provedeným šetřením bylo zjištěno, že obviněný P. D. není a nikdy nebyl vlastníkem řidičského oprávnění .

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. Za tento čin a současně za trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. formou účastenství pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., kterými byl obviněný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 89 T 132/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 3 To 16/2005, jej soud odsoudil podle § 224 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků; pro výkon uloženého trestu jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 89 T 132/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 3 To 16/2005, jakož i další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř. o nárocích na náhradu škody.

Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které zaměřil výlučně do výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Krajský soud v Brně o podaném odvolání rozhodl tak, že jej usnesením ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 5 To 241/2006, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce Mgr. R. A. dovoláním, které v obecné rovině opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

Shodně jako v podaném odvolání obviněný zaměřil svůj mimořádný opravný prostředek do výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a vyjádřil nesouhlas s výší uloženého trestu odnětí svobody. Pochybení soudů v tomto směru opakovaně spatřoval v tom, že nedostatečně zohlednily všechny relevantní okolnosti případu, tj. že v okamžiku střetu vozidel nepřekračoval povolenou rychlost, že bezprostřední příčinou nehody byl toliko jeho riskantní způsob jízdy spočívající v předjíždění za situace, kdy to nebylo z hlediska dopravní nehody bezpečné (nikoli tedy skutečnost, že nikdy nebyl držitelem řidičského oprávnění), že jeho vozidlo bylo reálně technicky způsobilé k provozu na komunikacích a že závažnost zranění na nehodě zúčastněných osob mohla být alespoň částečně snížena jejich připoutáním bezpečnostními pásy. Stejně tak soudy podle něj v potřebné míře nevzaly v úvahu polehčující okolnosti, mezi něž je třeba zařadit i jím projevenou upřímnou lítost ve formě omluvných dopisů adresovaných postiženým osobám, jimž nabídl pomoc.

V závěru svého podání obviněný s ohledem na uvedené argumenty navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k tr. ř. usnesení (chybně uveden rozsudek) Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 5 To 241/2006 (chybně uvedeno č. j.), a aby tomuto soudu věc přikázal k dalšímu řízení.

Předseda senátu soudu prvního stupně doručil opis dovolání obviněného ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně s upozorněním na možnost písemného vyjádření k dovolání a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Takové případné vyjádření Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí k dispozici neměl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje rovněž obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 265f tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.

Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný své výhrady vznesl proti výši uloženého trestu odnětí svobody, jenž pokládal za nepřiměřeně přísný, přičemž argumentoval způsobem již výše uvedeným.

Nejvyšší soud uplatněné námitky obviněného nemohl akceptovat. Je tomu tak proto, že ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která se týká jiného nesprávného hmotně právního posouzení , se na výrok o trestu nevztahuje. Ze systematiky, s níž jsou v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. zakotveny jednotlivé dovolací důvody, vyplývá, že k samotnému výroku o trestu se vztahují pouze dva z nich, a to důvody stanovené v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. První z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup.

Stanoví-li ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. o důvodech dovolání výslovně dva zvláštní dovolací důvody ve vztahu k výroku o trestu, znamená to, že se k tomuto výroku nemůže vztahovat dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení. Pak ovšem nemohou být ani výše uvedené námitky obviněného stran nepřiměřené výše uloženého trestu těmi námitkami, které se vztahují k problematice právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Proto také okruh těchto výhrad nedopadá na obviněným zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Uvažovat v tomto ohledu nelze ani o případném naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na nějž obviněný ve svém dovolání rovněž odkázal (a jehož zákonná citace je uvedena výše). Existence tohoto dovolacího důvodu je v tomto případě vyloučena proto, že obviněnému nebyl uložen ani trest nepřípustný, tj. takový druh trestu uvedený v § 27 tr. zák., který soud uložil bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, ani trest, jehož výměra by překračovala trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Ze všech shora uvedených skutečností je tedy zjevné, že obviněný namítal vady, které v dovolání nelze namítat ani prostřednictvím jím zvolených, ani jiných dovolacích důvodů taxativně obsažených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Neuplatnil-li dovolatel žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska okruhu zákonných dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. za relevantní, neexistuje ve vztahu k jeho dovolacím argumentům ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. prosince 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a